Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Město snů
Družina
| |||
 | Přístaviště -> Doma?!? "Léčení" začalo. Cítila jsem, jak mě ubývá sil a jemu naopak přibývá. Sledovala jsem, jak přestal krvácet, jak se rána pomalu zacelovala a on se pomalu začal probírat. Když promluvil, ulevilo se mi. Ovšem neměla jsem sílu mu odpovědět, natož poslouchat co říká dál. Jeho hlas se pomalu vytrácel a já stále více a více slábla. Nakonec se stalo to, co jsem doufala, že se nestane. Odpadla jsem. | ||
| |||
 | Přístaviště -> . . ? . . Mahalath Poklekneš k Thomasovi. Na zemi je všude kolem něj spousta krve a on sám se nehýbá. Pořád je ještě naživu, ale jeho dech je velmi slabý. To co říkal ten muž je pravda. Thomas je na tom hodně špatně a moc velkou šanci na přežití nemá. Těžko říct, jestli by mu v tomhle stavu dokázal pomoc doktor, kdyby tu teď nějaký byl. Uděláš tedy to jediné, co je teď v tvých silách. Energie pomalu proudí z “tvého“ těla pryč. Cítíš, jak slábne a všechny tvé končetiny pomalu těžknout. Je to, jako kdybys najednou zestárla o několik let, přestože se tvé tělo viditelně vůbec nezměnilo. Ty ale víš co to je. Rána na Thomasově těle se začíná pomalu hojit, i když nijak závratnou rychlostí. Nakonec je zcela úplně pryč. To ale neznamená, že by bylo vyhráno. Rána je sice zahojená, ale i tak jeho tělo ztratilo spoustu krve. Pokračuješ tedy v léčení. Jeho stav se pomalu lepší, zatím co tobě je stále hůř. Nakonec Thomas otevře oči. „Co … co se stalo?“ zeptá se jako někdo, kdo se právě vyhrabal z postele. Říká ještě něco, ale moc tomu nerozumíš. Je to, jako kdybys slyšela ozvěnu někde v tunelu. Velmi vzdálenou ozvěnu. Nakonec tě opustí i poslední zbytky energie a ty ztratíš vědomí. Když se probudíš, už nejsi na ulici. Sedíš v nějakém tmavém pokoji a kromě tebe tu nikdo není. Chceš nějak zareagovat, ale nejde to. Nemůžeš se hýbat. Ruce, nohy, dokonce ani hlavou nepohneš, ať se snažíš sebevíc. Začneš tedy očima prozkoumávat své okolí a všimneš si povědomých věcí. Komoda, závěsy, oblečení, skříň to všechno vypadá jako tvoje. A také že je. Jsi zpátky ve svém bytě, ale všechno teď vypadá trochu jinak. Trochu jako kdyby tě někdo vykradl. S nepořádkem jaký tu je ale jenom těžko poznáš, co chybí. „Tak už ses probudila, ty mrcho.“ řekne ženský hlas. Znovu zapátráš pohledem, ale v pokoji i nadále nikoho nevidíš. „Tolik let …“ Pokračuje hlas. Zní jako tvůj vlastní. Tvé tělo se vzápětí samo zvedne a dojde k zrcadlu. To je rozbité, tak jako vše kolem, ale i přes to zcela zřetelně před sebou vidíš stát elfku. Bledá pokožka se stříbřitými vlasy, tělo, které ti patří už po mnoho let. Dnes se ale do zrcadla dívají úplně jiné oči. „Je zvláštní po tolika letech opět dýchat a hýbat rukama.“ Řeknou tvá ústa, ale nejsou to "tvá" slova. Tvé tělo potom pohne prsty na rukou a pohlédne na ně. Krvácí. Krev je ještě čerstvá. „Jako probudit se z dlouhého snu. Hinalo inti. Tak dlouho jsem čekala a jen přihlížela. Celou tu dobu doufajíc, že mě Kesai nebo Enuet osvobodí. “ | ||
| |||
| Doma -> Další den Baltazar Myslíš si, že je to snadné? Že jenom někdo máchne kouzelným proutkem a vše zmizí? . Myslíš si, že máš nějakou moc? Takovou, která ovlivní tvé okolí? . Myslíš si, že jsi výjimečný? Někdo, jehož stopa se vlivem času nevybledne? . . . Ne. Když se dalšího dne probudíš, cítíš se ještě unavenější, než když jsi šel spát. Celou noc tě trápily zvláštní sny, které dost často nedávaly ani smysl, jak to obvykle u snů bývá. Teď jsi konečně vzhůru, ale není to lepší. Máš pocit jako by tvé tělo bylo z olova a tvá víčka měla zespodu závaží. Každý tvůj pohyb vyžaduje tvou plnou pozornost, stejně tak vůli pokračovat. S vypětím sil se vyhrabeš zpod peřiny a posadíš se na postel, kde zůstaneš sedět. Shaku vyskočí na postel a posadí se vedle tebe. Věnuje ti krátký pohled, jako kdyby ti chtěl popřát dobré ráno. Potom se začne mýt, stejně jako obyčejná kočka. Nikdy jsi úplně nezjistil proč to dělá, ale očividně ho to prostě baví. Netrvá to dlouho a ten zvláštní pocit začne pomalu opouštět tvé tělo, až je úplně pryč. Už se cítíš odpočatý. Dnes tě čeká další pracovní den, i když tentokrát to nebude v kavárně. Obvykle jsou to klidné směny, někdy dokonce nudné ale čas od času se najde nějaký zajímavý návštěvník. | ||
| |||
| Klub Elysium Karra „To si myslíš teď. Ale počkej, až budeš tam venku.“Řekne Rungo mrzutě. Nic jiného ale k tomu nedodá. Jenom si povzdechne a zakroutí hlavou. Potom zase pohlédne na tebe. „Nevím moc co bych ti o nich řekl. Většinu jsi nejspíš už někde slyšela, nebo si dokážeš domyslet. Jsou to žoldáci. Banda složená z vojáků, čarodějů, kriminálníků a spousty pitomců co si myslí, že mají koule. Prozkoumávají park a katakomby pod městem, kde hledají poklady a drahé materiály.“ Katakomby jsou jedním z míst, o kterých se ve městě moc neví. Zaslechla jsi, že pod městem údajně žijí goblini, ale i tahle informace bývá mnohými zpochybňovaná. Katakomby jsou pro tebe ale něco nového. „Jestli se k nim chceš přidat, tak hledej na okraji Mastné čtvrti, tam kde se setkává s Parkem. Mají tam svůj hlavní stan. Nemůžeš to minout. Venku je spousta beden a plno lidí se zbraněmi, bez ohledu na to jestli je den nebo noc. Tam už ti snad pomůžou. Ale být tebou, tak bych se Parku radši vyhnul.“ Když Rungo domluví, tak sesedne z barové židle a i se svým pivem se vrátí zpátky ke stolu, kde před tím seděl. | ||
| |||
 | Domov Baltazar a Shaku Dnešek byl úspěšný. Sice jsem přišel o dost peněz, ale nyní mám věci, které potřebuji, aby jsem začal s první fází mého plánu. Nyní už přesně vím k čemu budu chtít použít ony vílí vlasy, které získám jakmile půjdu pracovat k otci. Musím doufat, že víla si to nerozmyslí. Stačilo by jich jen pár, ale nejlepší by bylo, když by stačili na vytvoření kompletního kruhu kolem koule. Shaku vyleze z mého stínu a vyskáče si nahoru na skříň, kde má pelech, který už budu muset zase brzy vyčistit. Naštěstí jej musím čistit opravdu jen zřídka, jelikož je většinou v mém stínu, ale i tak nakonec skončí celý od chlupů, které pak vylétnou, když tam skočí. Jelikož mám ještě čas, tak se pustím do čtení deníků, zatím co Shaku pozoruje svůj houpající se ocas, který mu visí ze skříně. Zapisuji si poznámky a v duchu děkuji vzdušným pirátům, že si toho tolik zaznamenali. Sice budu muset provést pár úprav, ale s tím mi pomůže kniha o elementech, kterou si půjčím příště. Každopádně mohu vytvořit ve svém zápisníku hrubý nákres a sepsat i některé ingredience, které budu potřebovat a tedy ještě součástky. Na chytání bouře nepoužiju síť, ale vír, který vtáhne celé mraky. Jak jsem si myslel. Bude třeba ony vílí vlasy, aby jsem pomocí nich vytvořil ochranu. Kterou tedy budu stylizovat do onoho magického zrcadla. Vílí magie je skvělá na ochranu. Přesto budu potřebovat ještě hodně komponentů, které využiju jen pro získání samotné magie. Budu potřebovat ještě hodně věci. Seznam: Dech mrtvého Část tvora spojeného s větrem Sliny salamandra Pijavice Ropuší olej Magnetovec Tři koule ze zlata, stříbra a mědi Větev ze stromu, do kterého uhodil blesk Hodně starý krápník Řev nelítostné šelmy Vílí vlasy Zásobu zázvorových sušenek Ranní rosa Byliny pro přivolání bouře Slza radosti To by bylo tak pro začátek. Seznam se ještě hodně rozšíří, až seženu i ostatní knihy. | ||
| |||
| Přístaviště
| ||
| |||
 | Klub Elysium Muž za pultem nás tiše pozoruje, ale nic nenapovídá tomu, že by Rungovu cenu považoval za přemrštěnou.. Ostatně v tom mně ujistil již i sám jmenovaný. Naštěstí Dobrodruha zaujme má poslední nabídka. Jeho popis výprav s vysokou úmrtností nezní zrovna přívětivě, ale hlavní je, že si to mohu dovolit - sumu, kterou si obr poručil, bych totiž asi sháněla jen těžko a hlavně pomalu. „Takové výpravy zní zajímavě, minimálně jsou pro mne zcela jistě cenově přijatelnější než tvé, byť nepochybně kvalitní, služby. Mohl bys mi o takových skupinách říci něco víc? Alespoň kde je najdu..“ usměji se na Runga a již klidněji usrknu svou vodu, vypadá, že se snad konečně někam dostávám. | ||
| |||
| Přístaviště Mahalath Muž se začne smát. Není v tom výsměch ani hrozba, spíše čisté pobavení. Smích se po chvilce přemění v nepříjemný kašel, doprovázený i krví. Žena na to okamžitě reaguje tím, že ze své bundy vytáhne malou ampulku a dá její obsah vypít muži. Chvilku na to se jeho stav zdá se zklidní. „Stále nás máš za hlupáky? Jak myslíš.“ řekne muž a nepřestává se usmívat. „ Ale souhlasím. Tohle by pro nás byla pouze ztráta času.“ Muž si potom s ženou vymění krátký pohled. Ani jeden z nich neřekne, ale žena krátce na to přikývne. Muž se potom obrátí zpátky k tobě. „Než se rozloučíme, tak mi dovol jedno přátelské varování. Pokud zítřejšího rána spatří někdo jeho tvář v jiném stavu než mrtvém, tak bych se být tebou měl na pozoru. Ne že by měl velkou šanci přežít." Muž věnuje Thomasovu tělu krátký pohled. „Má prostřelenou plíci a ztratil už docela dost krve. Pokud ho chceš zachránit, tak bych si být tebou pospíšil. Tedy pokud nám ho nechceš vydat.“ Muž se ženou se potom bez dalšího otálení dají na odchod. Žena mu poskytuje oporu a muž kráčí pomalu vedle ní. Ani jeden z nich si tě už nevšímá, přestože ještě před chvilkou jste se snažili navzájem zabít. | ||