Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Město snů
Družina
Postava Eleanor Warden je onlineEleanor Warden
Postava Mahalath je offline, naposledy online byla 04. května 2024 11:33Mahalath
Postava Oswald "Oz" Broker je offline, naposledy online byla 29. dubna 2024 15:28Oswald "Oz" Broker
Postava Isaac je onlineIsaac
Postava Walter Wilde je offline, naposledy online byla 04. května 2024 12:01Walter Wilde
Postava Mortis Omen je offline, naposledy online byla 05. února 2024 15:18Mortis Omen
| |||
 | Přístaviště Mahalath Kapitán zamručí něco nesrozumitelného. Potom se vrátí se zpátky ke své práci a ty se vydáš na cestu zpátky do svého bytu. Obloha je dnešní noc plná mraků, takže nejsou vidět žádné hvězdy ani měsíc. Nic co by ti pomohlo určit čas, ale to není v Sognaru nic neobvyklého. Občas je dokonce těžké rozpoznat, jestli je vůbec den nebo noc. Muž se ale nezmiňoval, že by odplouvali v nějaké blízké době, takže budeš mít určitě pár hodin. Zpátky ve tvém bytě na tebe už čeká převlečený Thomas. Jednoduché kalhoty, šedý kabát, šátek a boty si vybral bez podpatků. Oblečení mu podle všeho padlo, ale nevypadá v něm úplně dobře. Potkat ho někde na ulici, tak bys ho nejspíš považovala za nějakého úchyla. S trochou štěstí, kapucí přes hlavu a šátkem přes pusu by se ale nejspíš za ženskou vydávat mohl. Vezmeš peníze ze své skrýše v kuchyni a potom oba zamíříte do přístavu. Jdete do přístavu stejnou cestou, jakou jsi šla před tím. Thomas tě následuje v těsném závěsu a celou dobu se snaží působit přirozeně. Vypadá to, že se do přístavu dostanete bez potíží, když se na cestě před vámi objeví dvě postavy. Muž a žena. Muž má dlouhé tmavé vlasy, oblek, přes který má oblečený kabát a v ústech cigaretu. Oproti tomu žena má džínové kalhoty, motorkářskou bundu a krátký sestřih. Nevypadá to, že by procházeli. Jenom tam tak stojí a čekají. Potom muž promluví. „ Víme, že jsi to ty, Thomasi. Pojď s námi dobrovolně a mohu ti slíbit, že to bude rychlé. Odpor je zbytečný.“ Thomas zůstane stát na místě jako přimražený. Jednu ruku v kapse svého kabátu a nehýbe se. Zcela zřetelně zaslechneš cvaknutí kohoutku jeho zbraně. | ||
| |||
| Můrov – Klub Elysium Karra Z hrdla gorily se ozve slabé zamručení. „Co já vím? Já tady jenom hlídám. “ Odpoví lhostejně a pokrčí rameny. „Můžeš se zkusit zeptat Nakalise, ten tu každýho zná. Třeba zná i nějaké Dobrodruhy.“ Gorila pak ustoupí o krok stranou, abys měla volný vstup. Před tím než vstoupíš, tak ti ale zahradí vstup svou velkou prackou. „Žádný problémy. Něco šlohneš nebo začneš rvačku a letíš ven. Jasný? Potom už máš vstup volný. Můžeš zkusit své štěstí v klubu, nebo můžeš pokračovat dál v hledání. | ||
| |||
 | Můrov Karra Motám se ulicemi ale čtvrť je jako vymetená. Nevidím vůbec nikoho, natož Dobrodruha. Jediné, co naznačuje, že tu nejsem sama, je občasné mihnutí čehosi mezi domy. Možná přízraky, každopádně se mi nepodaří zahlédnout ani je. Už začínám být utahaná marným prohledáváním ulic, když konečně narazím na něco živějšího než oprýskané zdi. Budova se světelným nápisem Elysium by teoreticky mohla splňovat definici shromaždiště, minimálně pro mladé bývaly prý zářící podniky vždy neodolatelné. Ačkoli tento působí opět nezvykleji než cokoli s čím jsem se mimo Sognar dosud setkala. Nakonec usoudím, že to bude určitě něco jako hostinec a popojdu blíž k postavě u vchodu. Již zdálky působila jako řádný hromotluk, ale teď vidím, že to není jen obyčejná ochranka ale doslova gorila. Gorila v obleku a vrána s širákem, to je mi setkání. Sledujeme se navzájem a již tuším, že to asi bude jeden z Divolidí, kříženců, před kterými mne, stejně jako prakticky před vším na co jsem se ptala, kolemjdoucí varovali. Tvář má pokrytou šrámy a zdá se, že má držet nevítané návštěvníky dál od budovy. Mne však zatím neodhání a tak seberu odvahu a znovu se pokusím o komunikaci s místními, kteří se opět tyčí vysoko nad mou drobnou maličkostí. „Karra, těší mě,“ věnuji gorile lehký vraní úsměv a pokračuji, „potřebovala bych mluvit s Dobrodruhy, nevíte zda mám šanci se s nimi zde v Elysiu setkat?“ | ||
| |||
 | Přístaviště
| ||
| |||
 | Příbytek madam Iris Baltazar Ano příběhů takových jako je ten můj je mnoho. Přesto oni měli většinou mnohem závažnější důvody. Čím větší změna osudu. Tím větší to chce moc a láska. Ta bude chtít hodně. Opravdu hodně. Tím, že změnil svůj osud pozměním lehce i osudy jiných bytosti. Ty by mněly však skončit vždy stejně. Podívám se uzlíček. Na moment je snad ještě větší ticho, než když odešla a já poslouchal jen jak Puk jí a usrkává svého čaje. "Mnoho jedinců má i za to, že změnit nejde a pouhý pokus jej změnit je vlastně součástí cesty k onomu osudu. Stále myslím na to co by se mohlo stát. Jaké by mohli být následky. Pokud budu úspěšný a budu to mít na dosah. Nevím jestli toho vlastně budu schopen. Udělat něco, co se až tak moc příčí všem zákonům světa." Povzdechnu si a podívám se Iris do očí. "Přesto se hodlám pokusit osud změnit. Buď jej změním, nebo od toho nakonec stejně opustím, jelikož osud je již daný a nejde měnit, i když si bláhově myslíme, že svůj osud si určujeme sami." | ||
| |||
| Příbytek madam Iris Baltazar Iris mlčky naslouchá vyprávění, oči upřené na tebe. Ruce má složené před sebou na stole a kromě občasného mrknutí se vůbec nehýbá. Oproti tomu Puk se láduje už asi třetí sušenkou. Chroupání ustane jen na chvilku, když se napije svého přeslazeného čaje. Hned potom zase pokračuje. „Tak tedy osud. Zajímavé.“ pronese Iris, když domluvíš. Napije se ze svého šálku a pokračuje. „Kolikrát jen jsem už podobný příběh slyšela. A přesto se vždy najde někdo další, kdo se o to chce pokusit. “ Na tváři se jí na okamžik objeví lehký úsměv, který ale stejně rychle zmizí a povzdechne si. „Chvilku zde počkej.“ řekne a následně vstane od stolu. Odejde z kuchyně někam pryč a ty zůstaneš s Pukem sám. Dům je najednou tichý, i když občas to ticho přeruší slabé zavrzání dřeva. Vaše hostitelka se zanedlouho vrátí a v rukou nese malý uzlíček látky, který před tebe položí na stůl. V něm, jak se dozvíš když ho rozbalí, je zabalená křišťálová koule. Není moc velká, spíše taková kapesní připomínající malé sněžítko. Shaku se zdá být spokojený. Není v ní žádná magie a nejedná se ani o žádný podvrh nebo levný šmejd. „Než ti jí ale vezmeš, tak bych byla ráda, kdyby sis mě vyslechl. Nebudu tě přesvědčovat, abys toho nechal. Stejně bys mě neposlechl. Pamatuj si toto. Osud je nevyzpytatelný a nemá rád, když se někdo plete do jeho záležitostí. Buď připravený na to, že můžeš změnit více, než chceš.“ | ||
| |||
| Přístaviště Mahalath Kapitán se podívá tvým směrem a změří si tě od hlavy až k patě. Potom vrátí svou pozornost zpátky k námořníkům přenášejících náklad. „Nejsme rybáři.“ řekne lhostejně a dál se o tebe nezajímá, stejně jako zbytek jeho posádky. Přesto je na něm cosi jiného. Kapitán se nezdá být tak duchem nepřítomný jako ostatní, i když tě už také ignoruje. Tedy až do chvíle, než položíš svou další otázku. Opět se na tebe podívá a tentokrát jeho pohled na tobě zůstane o něco déle než před tím. „Obvykle vozím pasažéry spíše do města, než z něj . . . ale . . nevidím důvod, proč by to nešlo. Už vás život ve městě omrzel? “ Aniž by ti dal nějaký čas zareagovat na jeho otázku, tak hned přejde k tomu podstatnému. „Odplouváme před rozedněním. Čekat se na nikoho nebude. Žádná zavazadla ani zvířata. Pokud budeš dělat problémy, jdeš přes palubu a nezajímá mě, jestli neumíš plavat. Rozumíme si?“ | ||
| |||
| Můrov Karra Krátce poté, co se vrátíš do své humanoidní podoby se vydáš na průzkum. V naději, že nalezneš někoho z těch, o kterém mluvil krkavec, nebo alespoň stopu, která by k někomu z nich mohla směřovat, pátráš po čemkoliv užitečném. Čtvrť, ve které se nacházíš, je ponurá a prázdná. Široko daleko nevidíš živou duši. Všude kolem tebe se tyčí spousta tmavých domů. V některých se svítí, ale není jich moc. I tak ale všechno najednou působí prázdně. Od chvíle cos vše pozorovala ulici z věže, se toho moc nezměnilo, ale ten pocit je úplně jiný než před tím. Několikrát zahlédneš pohyb, nebo mihnutí nějakého stínu. Když se ale ohlédneš, případně následuješ za roh, kde zmizel, tak nic nenajdeš. Nějakou dobu se jen tak potuluješ, než konečně něco upoutá tvou pozornost. Světlo. Přesněji neonový nápis, na kterém stojí Elysium. Dole pod nápisem je vstup do nějakého podniku a vypadá to, že mají otevřeno. U dveří vidíš velkou svalnatou postavu. Přijdeš tedy blíž abys zjistila víc a teprve teď si uvědomíš, že je to gorila. Ale ne ledajaká gorila. Tahle stojí vzpřímeně jako člověk a na sobě má oblek. Jeho tvář je plná jizev a šrámů. Když se dostaneš dostatečně blízko, tak na tebe zaměří svůj pohled. Nic neříká, ani ti nebrání ve vstupu, jenom tě sleduje. | ||
| |||
| Hodinová věž Baltazar Pozoruji naší hostitelku očekávající slova, která budou buď pro mě kladná, nebo naopak nikoliv. Usměji se a podívám se na Puka. Slyšel jsem o tom, že příliš cukru v těle může vážně uškodit zdraví, ale skřítci to tak zjevně nemají. Možná právě i cukr pro ně slouží jako hlavní palivo pro jejich těla a díky tomu mohou používat svá kouzla. Aplikovat magii pomocí cukru jistě jen tak někdo nezkoušel. "Za panem Alramem jsem zašel, jelikož hledám způsob jak změnit osud. U něj jsem tedy hledal knihy a zápisky, či svazky, které o tom pojednávají. Každopádně vím jednu věc velmi dobře a to, že na takové kouzlo je třeba neskutečné množství přírodní energie. Já se rozhodl pro jede z nejmocnějších zdrojů energie a chci se pokusit spoutat bouři. Navíc se nechci pokusit spoutat obyčejnou bouři a právě na spoutání takové bouře je potřeba specifický předmět, který splňuje určité požadavky. No a když pominu předměty, která spadají spíše do legend a nebo jsou tak vzácné, že se pro ně zabijí po stovkách, tak jako nejlepší možnost jsem určil křišťálovou kouli. No a jelikož jí musím naplnit určitou magií, která nesmí mít sebemenší odchylku, tak nesmí obsahovat žádnou jinou magii. No a tak jsem se dostal dnes k vám." Lehce si upiju z hrnečku. Řekl jsem si, že bude lepší jí říci všechno, jelikož jinak by měla dotazy a mě by se pak nemuselo chtít moc odpovídat a pak by mi ji nechtěla prodat. | ||
| |||
| Přístavní čtvrť
| ||