Andor.cz - Dračí doupě online

"Do hajzlu, do hajzlu, do hajzlu," běhala jsem po bytě, prohlížela oba pokoje i koupelnu a začínala jsem pomalu být zoufala. Kde do hajzlu je? zastavila jsem se v chodbě a rozhlížela se kolem sebe. Nikde ani známka toho, že by se přemístil se mnou. "Kurva," zahřměla jsem a vyběhla z domu. Zoufale jsem se rozhlédla kolem sebe a pak jsem začala dům obcházet v pomalu se rozšiřujících se kruhů. Nakukovala jsem do uliček, do otevřených vchodů a nikde nic. "Kde jsi?" mrmlala jsem si.

Až konečně, někdo proti mě vyrazil z temné uličky. Oddechla jsem si, když jsem ho poznala a myslím, že ten šutrák padající mi ze srdce musel být slyšet až na druhé straně města.
"Toho do toho netahej," zhnuseně se oklepu při jeho prvních slovech a mám co dělat, abych zvládla tu husí kůži, co mi vyskočila. Jasně, nejspíš to nemyslel vážně, ale pořád, mohl by si na to dávat pozor v mé přítomnosti. Jeho dotazy ohledně objevení se u sebe přejdu okázalou ignorací, přeci jen, vysvětlovat mu, že v tomhle pošahaným městě nefunguje magie zrovna tak, jak by si jeden představoval, se mi fakt nechce.
"V první řadě zmizíme z ulice," chytnu ho za ruku a odtáhnu ho k sobě do bytu. Tam ho usadím na jednu ze dvou židlí v něčem, čemu by se dalo s trochou sebezapřením říkat kuchyně (holá kuchyňská linka, dvě nástěnné skříňky, starý stůl, dvě židle a dřez). "Počkej tady," řeknu mu a aby to čekání měl trochu příjemnější, vytáhnu z jedné skříňky dvě skleničky (perfektně čisté zrovna nejsou), z druhé láhev rumu a do obou naleju štědrou dávku. Skleničku přisunu k němu, zatímco vezmu svou a na jeden lok ji otočím do sebe. Pak zmizím do pokoje, který slouží jako obývací místnost a ložnice zároveň. Taky není bůh ví jak vybavený. Postel, dvě velké skříně a holé zdi.

Nějakou chvíli jsem v pokoji, než se vrátím zpět k Thomasovi, tentokrát s nějakým oblečením v náručí.
"Takže. Oni ví, že jsi zalezlej v tom baráku ve Spáleništi, je tak? Tudíž teď máme výhodu, už tam nejsi. Ovšem když vylezeš jen tak, hned tě najdou. S tím se dá něco dělat," s tím mu podám hromádku oblečení. Jsou tam převážně ženské šaty. Ani nevím proč je tu mám, nebo kde jsem k nim přišla. Možná Melitta, kdo ví.
"Zamaskujeme tě jako ženskou a v klidu si odkráčíme. Předpokládám ale, že budou mít všechny východy z města ošéfovaný, takže bychom mohli zkusit lodní dopravu, co ty na to," mrknu na něj. "Takže se zatím převlékni, nebo nějak zamaskuj, detaily dořešíme až se vrátím, a já se jdu podívat do přístavu po nějakém odvozu."