Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Město snů
Družina
Postava Eleanor Warden je onlineEleanor Warden
Postava Mahalath je offline, naposledy online byla 04. května 2024 11:33Mahalath
Postava Oswald "Oz" Broker je offline, naposledy online byla 29. dubna 2024 15:28Oswald "Oz" Broker
Postava Isaac je onlineIsaac
Postava Walter Wilde je offline, naposledy online byla 04. května 2024 13:35Walter Wilde
Postava Mortis Omen je offline, naposledy online byla 05. února 2024 15:18Mortis Omen
| |||
 | Zpátky v nočním Můrově Baltazar Poté co se rozloučím s Alramem se vydávám za Pukem dále do Můrova. Jméno ženy, kterou by jsme měli navštívit mi je naneštěstí neznámé, ale hádám, že to jistě bude velmi zajímavá osoba. Už jen proto, že žije v Můrově, kde zjevně o podivné jedince není nouze. Zastavíme před domem, který vypadá, jako každý jiný. Nic zajímavého, kromě truhlíku s kytkami zde nevidím. Chvíli přemýšlím jestli jsme zde správně, ale šance, že by se Puk spletl je prakticky nulová, takže tohle bude nejspíše opravdu cíl naší cesty. Zazvoním na zvonek a podrbu Puka ve vlasech v té jeho čupřině. Zvonek je klasický bzučák. Původně jsem si už říkal jestli neuslyším bití zvonu, nebo něco takového, ale opravdu to vypadá, jako obyčejný dům. Madam Iris vypadá... Je to upírka? Nezvykle světlá pleť a pohled, z kterého mrazí. Opět, než se zmohu na odpověď, tak už si všimnula Puka, který mě samozřejmě opět představí. Já si tedy ze zdvořilosti přiložím jednu ruku na srdce s lehce se ukloním. Hádám, že tohle jednání jí bude milejší. "Pěkný večír přeji. Jak řekl Puk, jsem Baltazar, Baltazar Maximov. Doporučil mi vás Pan Alramem, kvůli zboží, které sháním." Povím zcela klidně s milým výrazem a samozřejmě s nutnou dávkou zdvořilosti a úcty. Ta žena je totiž určitě starší než vypadá. | ||
| |||
 | Když se sere...
| ||
| |||
 | Klub Soumrak Dorcas Tvoje reakce Vincenta trochu zaskočí, i když moc překvapeně se netváří. Nejspíš něco takového čekal. Dál listuje svým notesem a dělá, jako kdyby se nic nestalo. Nakonec notes zastrčí zpátky do kapsy svého kabátu. „To je dobrý.“ odpoví. „Klidně to dopij. Já bych stejně už asi pít neměl. Čeká mě ještě nějaká práce a taky bych to měl trochu omezit.“ Vincent klidně vyčkává, co bude dál. Když potom položíš svou otázku, tak si smutně povzdechne. „Ano, takové místo v Sognaru opravdu existuje.“ řekne a je znát, že volí svá slova opatrně. „Dá se tam najít prakticky cokoliv a zcela určitě i to, co myslíš. Předem ti ale říkám, že to není dobrý nápad. Není to bezpečné místo a to ani pro člověka. A předně také proto, protože bys mohla najít to, co hledáš.“ Na okamžik Vincent nic neříká. Tiše si hraje s prstenem na své ruce, zatím co ho soustředěně pozoruje. „Ne.“ řekne nakonec. „Není to dobrý nápad. Je mi líto že to říkám, ale radím ti, abys hodila minulost za hlavu a na všechno zapomněla. Bude to tak asi lepší.“ | ||
| |||
| Smlouva uzavřena Mahalath Thomasovi se na okamžik v očích objeví strach, když vytáhneš dýku. Netrvá ale dlouho. Zřejmě si musel připomenout, že jsi tu proto, abys mu pomohla, a nemáš potřebu mu ubližovat. Tedy ne víc než je třeba. Svůj zkrvavené palec přitiskne na dokument, který ihned nasákne krví. Potom si strčí prst do pusy a po chvilce ho vytáhne, už o něco čistší. „No … ani moc nevím. Nejspíš nějaký vrazi.“ Řekne nejistě. Víc ti ke svým pronásledovatelům neřekne. Místo toho začne vyprávět, co k tomu vedlo. „Mě a pět dalších chlápků si někdo najal na jednu práci. Potřeboval jsem prachy a detaily nejsou důležité. Měl to být jednoduchý džob, ale něco se posralo. Někdo na nás ušil boudu a začalo se střílet. Tři z nás zařvali, než jsme se dostali pryč. Rozhodli jsme se chvilku počkat, než se situace uklidní. To ale mezi tím oddělali jednoho z nás.“ Z tváře mu zmizí všechna barva a ona se zase roztřese. Oči se mu rozšíří hrůzou, když si začne vybavovat tu vzpomínku. „Všude byla krev. Jako kdyby někdo vymaloval všechny stěny rudou barvou. Nikdy bych neřekl, že jí může v člověku být tolik. Tělo bylo roztrhané na kusy. Válely se po celé místnosti, některé visely i na lustru. V ten moment nám bylo jasné, že musíme zmizet. Bylo už ale moc pozdě. Včera mi zavolal ten poslední. Říkal, že má pocit, že ho někdo sleduje. Domlouvali jsme se, kde se setkáme. Než jsme to ale stihli dořešit, tak se z druhé strany ozval strašný křik.“ Tím jeho vyprávění končí. Nejsi ale o moc moudřejší, kdo nebo co po něm jde. Vrazi, mafie, nějaké monstrum? Thomas udělá všechno co mu řekneš a přitiskne ruce k tělu. Ještě než se pustíš do práce, tak se zeptá: "Bude to bolet?" Špinavý pokoj vzápětí zmizí a objevíš se u sebe doma, v bytě v přístavní čtvrti. Hned si všimneš, že je něco špatně. Thomas s tebou není. Není možné, že by zůstal na Spáleništi. Víš docela určitě, že ve chvíli kdy ses přemisťovala, tak byl ještě s tebou. Něco se muselo pokazit. | ||
| |||
| Nová práce
| ||
| |||
| Hodinová věž Karra Krkavec se uchechtne. „Je vidět, že jsi tu opravdu nová. Duchové jsou různí a neomezují se pouze na ty tvé magické lesy. Ale nebudu se s tebou přít. Chceš les, tak se uhnízdi v lese.“ Dál už se k tématu nevyjadřuje a místo toho pokračuje v čistění peří. Tedy alespoň do chvíle, než začneš klást své otázky. „Co stíny? Ti …“ Víc ale Strážce říct neřekne, protože ho zahltíš svými otázkami. Krkavec mlčí a nic neříká. Dokonce si tě mlčky prohlíží ještě chvilku po tom, co domluvíš. Zřejmě jsi ho zaskočila. „Všechno?“ zeptá se, nejspíš aby se ujistil, že už nezaskočí žádný další příval otázek. „Víš, nevím jestli sis toho všimla, ale máš drobný problém, pokud jde o komunikaci s druhými. Nicméně pokud jde o tvé otázky, tak ne. Stíny jsou možná trochu divné, ale jinak jsou celkem neškodní. Tedy, netvrdím, že by se nedokázali bránit, ale ještě jsem neslyšel o žádném případu, kdy by někoho napadli.“ Potom zapátrá v paměti, co byla tvá druhá otázka a odpoví i na ní. „Pár bláznů co se zkoušeli domluvit, se taky našlo. Všechny pochopitelně něco sežralo, tak hodně štěstí pokud to chceš zkoušet. Doporučuji se osolit a okořenit.“ A tím se dostáváte k tvojí poslední otázce. A tentokrát, se i někam dostáváte. „Pár jich je. Myslím, že si říkají “Dobrodruzi“ nebo tak nějak, ale osobně je neznám. Lovci a žoldáci, to je asi všechno co ti o nich mohu říct. Určitě by tě dokázali dostat bezpečně dovnitř a ven. “ | ||
| |||
| Rozhovor s klientem Mahalath „Jo. Baltazar mi o všem řekl.“ Odpoví muž. „A je mi to jedno. Stejně mi už nezbývá žádná jiná možnost. Tak sem s tím papírem.“ Zdá se odhodlaný. Zřejmě ho smlouva s démonem neděsí jako to, před čím se tu ukrývá. Což ale potom nabízí zcela jasnou otázku: "Před čím se tu ukrývá?" Krátce přelétne smlouvu pohledem, jako by si jí chtěl přečíst, ale ty moc dobře víš, že to tak není. Tyhle smlouvy nikdo nečte, nikdy. „Potřebuju se dostat z města.“ začne své povídání. „Problém je v tom, že jakmile vystrčím paty z téhle čtvrti, je ze mě mrtvola. A tím myslím doslova. Nemám čas ani prostředky, abych vymyslel něco jiného. Sakra, možná mě sejmou už v momentě, kdy vylezu z tohohle baráku.“ V tu chvíli ti všimneš detailů, které jsi před tím nezaregistrovala. Zatažené záclony, pozice kde muž sedí, dokonce ono chaotické rozmístění nábytku dává teď větší smysl. Muž začne něco hledat po kapsách a nakonec se obrátí na tebe. „Ehm … nemáš pero?“ | ||
| |||
| Zpátky v nočním Můrově Baltazar Vyřídíš s Alramem veškeré detaily ohledně zapůjčení a deníky jsou tvoje. Je to celkem pět menších knih svázaných dohromady rudou stuhou, takže bys neměl mít problémy s jejich nesením. „Budu se těšit na vaší další návštěvu. Přeji hezký zbytek večera.“ rozloučí se s vámi stařík. Tvojí další zastávkou by měla být madam Iris. Jméno, které ti stejně jako do nedávna Alramovo, nic neříká. Naštěstí sebou máš Puka, který už cupitá kamsi ulicí a mává na tebe, abys ho následoval. Vede tě noční ulicí stále rovně. Nezacházíte do žádných postranních uliček ani tajných zákoutí Můrova. Na konci ulice jednou odbočíte a po asi stu metrech se skřítek zastaví před jedněmi dveřmi. Stojíš před starým kamenným domem, který vypadá docela normálně. Nezdá se, že by se tu nacházel nějaký obchod. Dům vypadá na zdejší poměry velmi dobře. Je udržovaný a čistý. Nikde žádné odpadky ani mrtvé krysy. Dokonce si všimneš za okny truhlíků s květinami. Puk ukáže na dveře a potom ti ukáže na zvonek vedle dveří. Když ho stiskneš tak se ozve krátké zabzučení. Potom se rozhostí ticho. Chvilku čekáte, než cvakne klika a dveře se otevřou. Před tebou stojí černovlasá žena v černých šatech.
„Ano? Mohu vám nějak pomoci?“ řekne jemným hlasem a změří si tě pohledem. Po chvilce její pohled padne na tvého malého průvodce a na tváři jí zahlédneš drobný úsměv. „Ahoj Puku. Kohopak mi to sem vedeš?“ Její pohled opět padne na tebe. Chladný, ale ne nepřátelský. | ||
| |||
 | Klub Soumrak Samozřejmě, že si nepřišel poslechnout pár mých písniček. Jestli by to tak bylo, byla bych překvapená. Úsměv se mi ještě víc rozšíří, ale nahlas nic neřeknu, pouze pohledem sleduju jeho ruku, jak si sahá do záhybů kabátu, aby vytáhl ten svůj osahaný notes. Můj sladký výraz, který jsem si pěstovala pro štamgasty, pomalu uvadá, zatímco Vincent mluví. Krev, kosti, vnitřnosti. Ruka mi nevědomky vystřelí k jizvě na krku, památka na vrahy, kteří dostali moji rodinu. Než stačí chudák Vincent upít ze svojí skleničky, kterou jsem mu přinesla, přivlastním si ji a zhluboka si loknu. "Promiň," omluvím si okamžitě a jestli ho to neznechucuje, tak k němu zbytek přisunu. Otočím se přes rameno na odcházející Augustýnu, abych si urovnala myšlenky, než znovu promluvím. Naposledy si přejedu po jizvě na krku, než se obrátím zpátky na Vincenta. "Určitě pro to musí existovat černý trh," řeknu mu. "Někdo, kdo by mě dokázal správně nasměrovat," mluvím tlumeně, protože potlesk pro Augustýnu pomalu uhasíná a nechci, aby nás někdo slyšel. "Dokážeš mi poradit?" zeptám se Vincenta. Jestli ne on, dokázal by to někdo v Soumraku? Circe? Ta určitě ne, kdyby věděla o černém trhu s kousky sirén, určitě by mě už varovala. Vzpomenu si na Rhalyfa a peníze, které tu tak ochotně rozhazuje...ten mi připadá jako typ, který by mohl mít o podobných nechutnostech povědomí. | ||
| |||
 | Hodinová věž Karra „Hmm, to se mi ještě nestalo, aby si les myslel, že do něj nepatřím..“ potichu utrousím, zatímco se krkavec zaměří na něco dole pod věží a hlasitě zakráká. Že by věž chránil, právě od těch černých stvoření, které jsem dole zahlédla? Těžko říct, když sama tam teď nic nevidím.. Strážce se vrátí a odpoví i na mou druhou otázku, jenže ani on netuší, co se v Parku doopravdy děje. Opět zmiňuje monstra, možná na tom přeci jen něco pravdy bude. „Právě takové zelené místo jsem ale hledala. A s prominutím pochybuji, že by se vyšší duchové usazovali v opuštěných domech ve Starém městě. Obvykle preferují právě tu zeleň,“ odpovím a již plánuji jak se do Parku dostat. Přeci se nevzdám tak rychle. „Monstra zmiňuje ve spojení s Parkem snad každý, ale jak taková monstra vypadají, to jsem ještě neslyšela,“ přemýšlím nahlas a zadívám se pozorně na krkavce. „Vypadají snad jako ten černý přízrak co jsem viděla u věže? Je to on, koho jsi odháněl? Zkoušel se s těmi monstry někdo domluvit? A říkal jsi, že se většinou nikdo nevrátí, to znamená, že se alespoň jeden z Parku vrátil? Kdo? A nevíš, kde ho najdu?“ vychrlím ze sebe proud otázek a konečně se nadechnu. Hups.. opět jsem se nechala unést a nebohého Strážce trochu zahltila. Zastydím se a omluvně se na něj podívám. Ale oči mi září nedočkavou zvědavostí a já s napětím čekám na jeho odpověď. Je tu opravdu někdo kdo se z Parku vrátil a mohl by mi pomoci? | ||