Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Město snů
Družina
| |||
 | Bantariho svět zázraků Baltazar Ve vitríně před tebou se nachází hned několik křišťálových koulí, všechny uložené na malých polštářcích. Už od prvního pohledu se dá u některých určit, že jsou trochu jiné než ty ostatní. Například jedna z větších koulí přímo uprostřed vitríny je křišťálově jasná a má v sobě takovou zvláštní jiskru. Jako kdyby se uvnitř něco třpytilo a poletovalo tam. Ta, jak Shaku určí, je jedna z těch nejsilnějších, které tam jsou. To vás ale nezajímá. Vy hledáte něco úplně opačného. Shaku tě navede na samotný okraj vitríny, kde se nachází dvě nadějné koule. Obě vypadají staře a tak nějak špinavě, i když jsi si celkem jistý, že na nich není ani smítko prachu nebo špíny. Tyto křišťálové koule jsou prakticky mrtvé. Nejsou nic víc, než jen těžítko. Alram si prohlédne kouli, kterou sis vybral. Při tvé otázce jen smrtně zavrtí hlavou. „Je mi líto. Ačkoliv něco málo o magii vím, tak se v těchto věcech nevyznám. Doporučoval bych spíše nějakého čaroděje. Ti jsou v tom mnohem více zběhlí.“ | ||
| |||
 | Hodinová věž Karra Krkavec se tyčí nade mnou a já přemýšlím, zda jsem někdy slyšela o strážcích. Alespoň to není druid, oddechnu si a hned jsem více uvolněná. Ovšem pomalu začíná převládat má zvědavost a já si prohlížím strážce věže stejně pozorně jako on mne. Vypadá inteligentně a zdá se, že v sobě má i nějakou tu magii, přes níž se mnou komunikuje. Zajímavé stvoření, že by byl něčím na způsob strážců lesa? Každopádně to vypadá, že je na ten titul patřičně hrdý. „Nemusíš se obávat, že bych ti dělala potíže, nemám v plánu si zde stavět hnízdo,“ usměji se jak jen to v této podobě jde. „Snažím se něco zjistit o místním Parku – tedy spíše o místním lese, jaksi mne jeho návštěva dala více otázek než odpovědí. A napadá mne zda bys mi mohl pomoci? O strážcích toho moc nevím, ale na první pohled je poznat, že tu máš důležitou úlohu, určitě máš také více informací než já. A nechci to zadarmo, jistě bych ti mohla být nějak užitečná. Na oplátku za tvou pomoc třeba pohlídám věž, i když jak jsi sám říkal, tak tu nikdo moc problémů nedělá..“ | ||
| |||
 | Klub Soumrak Jakmile dohrají poslední tóny, ticho trvá jen jeden úder srdce, než rozdávám úsměvy vpravo i vlevo tleskajícím návštěvníkům. Několikrát se ukloním, sem tam i hravě mrknu do davu, než se sehnu pro jednu z obzvlášť krásných květin a odejdu z pódia, kde mě okamžitě střídá Augustýna. Moje kroky směřují k baru, abych se mohla napít, po zpěvu mám sucho v krku. Nejsem si jistá, jestli dneska pracuje Noel, nerada bych po příjemném vystoupení koukala na jeho kyselé ksichty, kterými mě vždycky oblažoval... "Hm?" uvědomím si, že na mě někdo mluví, zatímco se opírám o bar. "Circe!" rozzářím se. "Promiň, nedávala jsem pozo-...myslíš Vincenta?" rozesměju se. "Vilbur, já se z tebe...," chichotám se pořád, zatímco pohledem putuju po návštěvnících baru - většina z nich zírá na Augustýnu, jako kdyby byla tou nejkrásnější věcí, kterou kdy viděli. Vincenta naleznu úplně vzadu, je sám. "Děkuju. Skočím za ním," řeknu Circe, než se nakloním a dám ji letmý polibek na tvář. Když mi někdo z barmanů přinese vodu, poprosím je ještě pro pití, které si objednává Vincent. Pak se otočím a začnu proplouvat davem, dávám u toho pozor, abych nic nevylila a zároveň ještě v záhybu ruky nesu květinu. "Ahoj Vincente," zatrylkuju na detektiva a položím před něj jeho drink, než položím svoji skleničku na stůl. Natáhnu k němu ruku s květinou. "To je pro tebe. Co sem tvůj krásný obličej přivádí?" posadím se. "Jestli mě chceš slyšet zpívat, přece víš, že ti můžu zařídit soukromou show," opřu se lokty o stůl a nakloním se blíž k němu, na tváři neutuchající úsměv. | ||
| |||
 | Spáleniště
| ||
| |||
 | Bantariho svět zázraků Baltazar "Tak za předpokladu, že by jsem si od vás vypůjčil knihy a nebylo by to moc drahé, tak bych pro vás takový svazek sepsal." Usměji se na muže, který je přeci jen obchodník, takže dobře chápe pojem něco za něco. Pozoruji jej, jak se dává do hledání knih, tentokrát již k tématu, kde je přeci jen něco přesnější text a, kde se dá i něčím řídit. Deníky vzdušných pirátů, jsou vlastně to co potřebuji. Hodlám totiž polapit jednu z velkých bouří, která se zde v určitém období celkem vyskytují. Budu potřebovat i věci na vyvolávání počasí, jelikož právě tu bouři budu chtít posílit a zároveň tak propojit svou magii, což by mi mělo ulehčit, až se jí pokusím uvěznit uvnitř křišťálové koule. Poutání elementálů je opravdu něco, na co si jen tak někdo netroufne. Jsou přímo napojeni na přírodní energii světa, jejich moc je neskutečná a ti, jenž jí ovládnou jí nakonec nedovedou plně využít. Navíc na něco takového bych neměl prostředky. Zostrojané? Pravděpodobně mluví pravdu, takže se opravdu neptám, ale hádám, že jejich kniha bude kvalitní. Budu potřebovat připravit pár věcí. Vše musí být na milimetry přesné, jinak by se bouře uvolnila a co by se stalo, když by se koncentrovaná bouře uvolnila nechci raději ani vědět. Zatvářím se trochu mrzutě, když zjistím, že nemá prázdnou kouli, ale koule, ze které již vyprchala magie by mohla také posloužit, i když v tom případě budu potřebovat přesně určit jaké kouzlo na ní bylo sesláno. Přesunu se ke skříňce a přejedu rukou, takže se koulí dotkne můj stín. Vyčkám, až Shaku určí, v které kouli je nejméně magie, jelikož démoni jsou na to přeci jen citlivější. Pokud najdu správnou kouli, tak na ní ukáži. "Tahle by šla. Jenom. Víte jakým kouzlem byla naplněna?" | ||
| |||
| Klub Soumrak Dorcas Hudba utichla a tvá píseň skončila. Následuje hlasitý potlesk, doprovázený hvízdáním a dokonce i několika květinami hozenými hosty. Stejně jako obvykle i dnešní večer trávíš v Soumraku a jako obvykle i dnes máte plno. Zrovna jsi skončila svou třetí píseň a na pódiu tě vystřídala Augustýna. Na obličeji jako obvykle svou bílou masku, široký úsměv a vlasy svázané do culíku. Potlesk, který jí uvítá, je asi stejně velký, jaký jsi před chvílí sama sklidila. Hudba začne opět hrát a Augustýna se pustí do tance. Elegantní a ladný jako obvykle. „Hej D, slyšelas mě? “ ozve se hlas vedle tebe. Patří tvé kamarádce Circe. Obvykle chodí na pauzu jako ty, aby si měla s kým povídat. A že toho tu nezaslechne zrovna málo. „Říkala jsem, že za tebou přišel ten tvůj chlap. Jak že se to jmenoval? Vilfred, Vilbur?“ Vincent. To bylo to jméno, které hledala. Vincen Barker. Detektiv na volné noze, jak tomu někteří říkali. Pravdou bylo, že byl Vincent více než to. Věnoval se řešení problémů a nejrůznějším případům, které někdy přesahovaly hranice normálnosti. Potkali jste se nedlouho poté co jsi přišla do městě. Zrovna ses ztratila, když se ti náhodou do cesty připletly dveře, které vedly do jeho kanceláře. Netrvalo to dlouho a požádala jsi ho o pomoc. Vincent seděl u jednoho ze stolů úplně vzadu. Úplně na opačném konci, než bylo pódium, takže sis ho nejspíš proto nevšimla. Byl to typický příklad detektiva, ze starých filmů. Krátké, ne příliš upravené tmavé vlasy, zarostlá tvář a na sobě dlouhý kabát. Na stole před ním stála poloprázdná sklenička. | ||
| |||
| Bantariho svět zázraků Baltazar „Ó, to by bylo velmi milé.“ Zvolá muž nadšeně. „ Takový svazek bych zcela určitě uvítal. Určitě by to bylo přinejmenším zajímavé čtení, i kdyby se třeba už postup nedal opakovat.“ Alram srovná vytažené knihy na pultu a posléze začne znovu pátrat. Tentokrát po knihách, které by se měly týkat poutání živlů. Hledání je v tomto případě trochu delší, než před tím. Alram obchází celou řadu polic a hromad rozesetých po celém obchůdku. Někdy dokonce šplhá po samotných policích, když už mu nestačí schůdky. Chvílemi to vypadá, že se tento chabý stařík zřítí dolů, ale nakonec se dostane bezpečně zpátky na pevnou zem. Puk mezi tím odněkud vyhrabal sušenky a sedící na nedaleké hromadě knih je začal jednu po druhé chroupat „Deníky vzdušných pirátů.“ představí Alram několik zápisníků svázaných dohromady. „ V jednom z nich kapitán popisoval, jak se jim podařilo polapit bouři a vítr. Už si přesně nepamatuji, v kterém deníku to bylo, ale zmiňuje tam přesný postup.“ Druhou z nalezených knih je tlustá bichle vázaná v kůži. Vedle ní působí dříve předložené deníky dost uboze. „Kniha elementálů. Základní znalosti o známých typech, i pár pokročilých lekcí. Někde se tam zcela určitě psalo i o spoutání a uvěznění samotných elementálů. I když já osobně bych se do toho raději asi nepouštěl. Trochu moc adrenalinu na můj vkus.“ Následuje kniha o poznání menší, i když i ona je vázána v kůži. „Zostronská runová magie. Neptejte se mě, kdo to byli Zostrojané. Některé z těchhle knih patří dávno mrtvým rasám, o kterých jsem ani neslyšel. Popisují zde ale praktiky runové magie. S něčím takovým byste určitě uspěl.“ Runová magie byla poslední z knih, ale není to úplně všechno. Poslední věc, kterou Alram svírá v ruce, je malý ručně psaný seznam. „Pokud by nepomohlo nic z těch předchozích knih, tak bych tu měl ještě několik magických grimoárů.“ „Pokud jde o vaše druhé přání, tak možná něco mám. Sice nejsou bez magie, ale některé z nich jsou velmi staré a magie z nich už nejspíš vyprchala. “ Jeho pohled se posléze zaměří na vitrínu, v které je uloženo několik křišťálových koulí na malých polštářcích. „Bude vám něco z toho vyhovovat?“ zeptá se nakonec. | ||
| |||
| Spáleniště Mahalath Adresa na papírku tě dovede až na Spáleniště. Dříve možná krásná čtvrť, ale dnes nemá daleko k tomu, aby jí ostatní nazývali slumem. Velká spousta budov je opravovaná, nebo narychlo postavená. U některých se ani místní nezdržovali s opravami a tak sem tam narazíš na nějakou tu zříceninu. První, čeho si všimneš, je zápach. Ten místy slábne, ale když je cítit, je odporný. Taková kombinace zmoklého psa, výkalů a hnijícího ovoce. Nejspíš to má co dělat s místními. Ti by se dali popsat všelijak. Zvířata, podivíni, zrůdy, míšenci. Cestou narazíš na mnoho druhů a variací. Někteří vypadají jako humanoidní verze zvířat, jiní jako lidé, kteří se stali terčem nějakého šíleného vědce. Jedním z takových je například ještěří muž, kterého zahlédneš žebrat na ulici. Na první pohled normální chlap, ale na ten druhý a třetí si všimneš malých pásků šupin, které se mu táhnou po rukou, trupu a dokonce i po obličeji. Když potom zahlédneš dlouhý rozeklaný jazyk, tak už není pochyb o tom k čemu má blízko. Je to ale jeden z mála. Velkou většinu tvoří hybridi savčích druhů. Vlci, opice, prasata a další. Nejvíce to budou ale asi krysy, kterými je Spáleniště pověstné. Představ si krysu chodících po zadních, a navlečenou do špinavých hadrů. Navíc o velikosti dítěte. A takových se tu po spáleništi potulovala spousta. Vidíš malé tlupy postávající na ulici, ocasy mizející za rohem a někdy je ani nevidíš, ale slyšíš že jsou poblíž. Několik z místních ti věnuje zvědavé pohledy. Uslyšíš i pár výhružně znějících zavrčení ale kromě toho se nic moc nestane. Papírek tě zavede k velkému domu. Podle toho cos zde už stihla vidět, patří k tomu lepšímu, co Spáleniště nabízí. Vyjdeš až do pátého patra, ke dveřím, na kterých je bílou barvou napsaná číslice tři. Podle stavu dveří byly už několikrát opravovány, takže se původní číslice nejspíš někam ztratila. To by mělo být ono. Spáleniště, adresa souhlasí. Páté patro, byt číslo tři. Zde by se měl nacházet tvůj cíl, ačkoliv sis nikde nevšimla žádné jmenovky. | ||
| |||
| Hodinová věž Karra Krkavec přejde blíž k tobě, takže je výškový rozdíl mezi vámi ještě patrnější, než byl před tím. „Já jsem strážce.“ řekne pták, až se mu samou pýchou dme hruď. Jeho slova jsou zcela zřetelná, ale všimneš si, že se neshodují s tím, jak se mu otevírá zobák. Pravděpodobně nějaké kouzlo. „Mým úkolem je střežit tuto věž a její okolí. Ne že bych s tím měl moc práce. Místní se věži obvykle vyhýbají obloukem, takže mám celkem klid. “ Potom se odmlčí a začne si tě zkoumavě prohlížet. „Co tu vlastně pohledáváš ty? Doufám, že neplánuješ postavit si tu hnízdo. Pokud ano, tak tě budu muset zklamat. Žádné stavby bez povolení.“ | ||
| |||
| Klub Elysium - za prací V očích se objeví jiskra, když zmíní, že má klienta, který žádá naše služby. Sklopím pohled na vizitku, kterou přede mne prvně položil a pak se opět podívám na něj. Jakmile domluví, vizitku vezmu a schovám do záňadří, tam odtud se jen tak neztratí. Pak přede mnou přistane štos papírů a já si trochu povzdechnu. Jak jsem se tehdy radovala, když jsem utekla od té proklaté byrokracie a teď je to zpět. Ale chápala jsem účel, bez smlouvy to prostě nešlo. Jakmile se zvedne, naliju si ještě jednu sklenku rumu a stáhnu si všechny papíry k sobě, abych je pečlivě srovnala, přehnula a uložila do bezpečí. | ||