Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Město snů
Družina
Postava Eleanor Warden je offline, naposledy online byla 04. května 2024 19:25Eleanor Warden
Postava Mahalath je offline, naposledy online byla 04. května 2024 15:53Mahalath
Postava Oswald "Oz" Broker je offline, naposledy online byla 29. dubna 2024 15:28Oswald "Oz" Broker
Postava Isaac je offline, naposledy online byla 04. května 2024 19:01Isaac
Postava Walter Wilde je offline, naposledy online byla 04. května 2024 19:03Walter Wilde
Postava Mortis Omen je offline, naposledy online byla 05. února 2024 15:18Mortis Omen
| |||
 | Hodinová věž Karra Krkavec přejde blíž k tobě, takže je výškový rozdíl mezi vámi ještě patrnější, než byl před tím. „Já jsem strážce.“ řekne pták, až se mu samou pýchou dme hruď. Jeho slova jsou zcela zřetelná, ale všimneš si, že se neshodují s tím, jak se mu otevírá zobák. Pravděpodobně nějaké kouzlo. „Mým úkolem je střežit tuto věž a její okolí. Ne že bych s tím měl moc práce. Místní se věži obvykle vyhýbají obloukem, takže mám celkem klid. “ Potom se odmlčí a začne si tě zkoumavě prohlížet. „Co tu vlastně pohledáváš ty? Doufám, že neplánuješ postavit si tu hnízdo. Pokud ano, tak tě budu muset zklamat. Žádné stavby bez povolení.“ | ||
| |||
 | Klub Elysium - za prací V očích se objeví jiskra, když zmíní, že má klienta, který žádá naše služby. Sklopím pohled na vizitku, kterou přede mne prvně položil a pak se opět podívám na něj. Jakmile domluví, vizitku vezmu a schovám do záňadří, tam odtud se jen tak neztratí. Pak přede mnou přistane štos papírů a já si trochu povzdechnu. Jak jsem se tehdy radovala, když jsem utekla od té proklaté byrokracie a teď je to zpět. Ale chápala jsem účel, bez smlouvy to prostě nešlo. Jakmile se zvedne, naliju si ještě jednu sklenku rumu a stáhnu si všechny papíry k sobě, abych je pečlivě srovnala, přehnula a uložila do bezpečí. | ||
| |||
 | Bantariho svět zázraků Baltazar "Vůbec jste mě nezklamal. Už jsem přicházel s očekáváním, že zde nic nenajdu. Kdo nic nečeká, nemůže být zklamán. Může být leda překvapen." Povím, když oznámí, že zde nemá co hledám. "Tak nějak jsem počítal, že zde budou knihy, které budou obsahovat pouze nějaká vodítka a domněnky. Knihu s opravdovými odpověďmi jsem tu nečekal. Jak říkáte. Když by to bylo snadné, tak to udělá, kde kdo." Usměji se na muže a pozvednu následně obočí, když vyštrachá nějakou tu knihu. "Když pospojuji co mám a co najdu, tak třeba přeci jen nějaký obrazec poskládám. Třeba bych o tom sepsal i knihu. Minimálně by to bylo zajímavé čtení, když by bylo poskládané z poznámek, legend a podobně." Uchechtnu se. "Když jí napíšu, tak vám dám svazek i s autogramem a věnováním." Ano přijde mi to vtipné. Taková už beznaděj bývá. Člověk se chytá, kde čeho, aby si minimálně trochu udržel náladu. "No otočme list. Hádám, že tu však jistě máte knihu o spoutání živlů a zajímalo by mě, zda tu náhodou nemáte onu křišťálovou kouli, která neobsahuje magii." Prázdná křišťálová koule. Něco, co se moc nevidí a lidé ani neznají. Většinou se totiž používají na věštění a jsou tak poznamenány magií. Na kouzlo, které bych však já rád uskutečnil potřebuji čistou kouli. | ||
| |||
 | Můrov – Hodinová věž Karra Pár mávnutí křídly a už šťastně sedím na samém vrcholu hodinové věže, takhle zblízka si všimnu, že je víceméně v rozkladu. Dokonce tu zůstalo i staré lešení, ale i to vypadá už spíše na odpis. Není divu, že i samotné hodiny se doslova zastavily v čase – za pět minut půl osmé - ne, že by mi zjevně špatný údaj k něčemu byl, ale když už to tu zkoumám.. Místo mě zaujalo, věž je sice dost sešlá, místy chybí i celé kusy zdi, tam si asi místní vypůjčili materiál na stavbu, ale alespoň to tu působí o dost klidněji a komorněji než v centru města. Kolem věže se nic moc neděje, místní chodí sem a tam a domky jsou na sebe přilepené pěkně natěsno. Zelené to sice moc není, ale tráva tu ještě občas je. Kromě ulic, ty jsou ale alespoň vydlážděné kameny. Pochybuji, že se od nich něco dozvím, ale určitě to musím zkusit. Už se chystám zamířit do vyhlédnutého koutku, ale zjevně má dnešní nálož překvapení ještě nekončí. Když se mi prakticky u hlavy ozve cizí hlas, leknu se tak, že až nepatrně nadskočím. Ááá, mé ubohé srdce, musím opravdu začít dávat pozor, co se kolem mě děje… V hlavě mi toho běží dost, ale na slušnou otázku se patří slušně odpovědět. „To ano, útulné místo,“ pravím a již zcela klidná se otočím k původci těch prostých slov. Krásný krkavec mou vraní podobu viditelně převyšuje a svým pohledem mne dodává na jistotě, že to byl on, kdo promluvil. „S kým mám tu čest, smím-li se ptát?“ Pokradmu sleduji krkavce a snažím se zjistit, co je zač. Zda se k tomu i sám přihlásí, to je druhá věc. Stále se však tvářím tak důstojně jak to jen jde, možná přeci stojím před dalším druidem - ačkoli, upřímně řečeno doufám, že ne, někteří mě moc nemusí. Teď jsem teprve ráda, že jsem se zatím neproměnila zpátky.. | ||
| |||
| Taxík Lilith Muž tě pozoruje s chladným výrazem ve tváři. Do jisté míry tomu napomáhají i jeho brýle, které zcela zakrývají jeho oči, takže z nich nedokážeš vůbec nic vyčíst. Vše ale nasvědčuje tomu, že je to pravděpodobně člověk. Vnitřek jeho taxíku je celkem prázdný. Nevidíš nic moc zajímavého, snad až krom přívěsků, které jsou pověšené na zpětném zrcátku. Je to směsice nejrůznějších symbolů všech možných kultur. Spatříš i několik povědomých znaků spojovaných s některými sektami, ale nic co by ti mohlo vadit. „Znám přesně jedno takové místo, které by se vám mohlo líbit. Naskočte si.“ řekne muž s klidným úsměvem a ukáže na zadní sedadlo. Celou tu dobu co s ním mluvíš, působí celkem normálně. Vůbec se nezdá, že by nějak reagoval na tvé schopnosti. Jako bys byla jen další zákazník z mnoha. Přitom jsi zcela určitě udělala vše správně. „Jste ve městě nová?“ zeptá se taxikář, zatím co auto jede ulicemi města. „Nebo jenom projíždíte?“ Za oknem se míhají světla. Zanedlouho se ocitneš v mnohem rušnější části města. Všude je spousta lidí … a jiných ras. Také to vypadá mnohem čistěji. | ||
| |||
| Klub Elysium Mahalath Baltazar se usměje. „Klidně hned. Měl bych tu jednoho čerstvého klienta, který mě kontaktoval asi před hodinou. Tak trochu divoká karta. Vůbec netuším co je zač, ani jsme spolu nikdy před tím nejednali. Ale kšeft je kšeft.“ Potom Baltazar poklepe na vizitku, kterou ti dal na začátku. „Pro případ, že by mě bylo třeba kontaktovat. Normálně klientům říkám, že potřebují trochu vlastní krve a jednoduché zaříkávadlo, ale úplně stačí říct mé jméno a já se ozvu. “ Ozve se slabé cvaknutí. Baltazar vytáhne zlaté kapesní hodinky a zkontroluje je. Potom je vrátí zpátky do kapsy. „Tady je jméno a adresa. Taky tu mám pár klasických smluv.“ na stole se před tebou přistane několik papírů, překvapivě zcela rovných a nepomačkaných, na to že je zrovna vytáhl z kabátu. Smlouvy jsou obvyklé dokumenty, jenom s tím rozdílem, že se tam objevují pasáže jako: Zatracený, dále označován jako klient tímto souhlasí … platba za domluvené služby v podobě duše níže podepsaného … a tak dále a tak dále. „Moc dlouho bych s jeho návštěvou neotálel. Zněl celkem naléhavě.“ Následuje další cvaknutí hodinek. Baltazar se pak bez dalšího otálení zvedne k odchodu. „Už bych měl pomalu jít. Práce na nikoho nepočká a démon nikdy nespí“řekne pobaveně. Nakonec z kapsy vytáhne několik bankovek a položí je na stůl. Je to celkem slušná suma, na to že se jedná jenom o pár drinků. „Hej, Nakalisi. " zavolá na barmana. To pití je na mě.“ potom odejde. Na papírku, který leží před tebou je jméno Thomas Jull. Adresa uvedená pod ním směřuje někam na Spáleniště. | ||
| |||
| Můrov - Hodinová věž Karra
V pořádku přistaneš na vrcholku staré hodinové věže. Velkém hrotu, který ční vysoko vzhůru nad všechny ostatní budovy v okolí. Takhle zblízka je mnohem lépe patrné, jak sešlá věž ve skutečnosti je. Těch málo oken co tu bylo, někdo zadělal prkny, nebo jsou rozbitá. Na několika místech jsou vypadané cihly a někde dokonce chybí celé kusy zdi. Podle starých lešení se dá odhadovat, že se věž někdo pokoušel opravit, ale i ona lešení už nevypadají moc použitelně. Ručičky na věži se zastavily. Ukazují pět minut po osmé. Jak se tak díváš na čtvrť pod sebou, tak nevidíš nic zajímavého. Domy jsou rozmístěné velmi hustě, na některých místech jsou dokonce naskládané tak natěsno, že tvoří ohromné struktury bez mezer. Příroda … té tu zrovna moc není, pokud bys nepočítala mrtvé dřevo použité na stavbu většiny staveb. Ulice jsou vydlážděné kameny a nevidíš v jejich blízkosti vůbec žádnou zeleň. Pořád se tu najde pár míst, kde ještě roste tráva, společně s jedním nebo dvěma keříky, ale stromy nebo zahrady bys tu hledala jen těžko. „Úžasný výhled, že?“ Ozve se najednou po tvém boku. Otočíš se a spatříš, že kousek od tebe sedí velký krkavec. Kromě něj nikoho jiného nespatříš. Krkavcovy černé oči se dívají přímo na tebe. | ||
| |||
| Bantariho svět zázraků Baltazar Muž ti potřese rukou a přátelsky se usměje. I přes svůj chatrný vzhled má velmi pevný stisk. „Moc mě těší.“ řekne, když pouští tvou ruku. Potom si pozorně vyslechne tvůj požadavek. Celou dobu co mluvíš, se tváří zcela vážně. U kohokoliv jiného bys jeho zájem mohl považovat za pouhou masku obchodníka, snažícího se zapůsobit na zákazníka, ale tento muž nevypadá jako ten typ.Když skončíš své povídání, tak si volnou rukou zamyšleně promne holou bradu. Chvilku jen tak stojí a přemýšlí. Po době, která trvala určitě několik minut, se jeho výraz vrátí do normálu a on se obrátí zpátky k tobě. „Bohužel vás asi budu muset zklamat, mladý muži. Knih zmiňujících toto téma zde vskutku několik mám, žádná z nich ale není úplně spolehlivý zdroj, který by přinesl zaručený výsledek. Velmi často se jedná o mýty a příběhy bez jakýchkoliv doložených informací.“ Muž přejde k jedné z velkých stěn plných knih a začne v jejích policích něco hledat. Aniž by se ohlédl, tak povídá dál. „Řada lidí se během svého života snažila najít způsob, jak změnit tu věc, která určuje, kam se bude náš život ubírat. Tady ne. Někteří zanechali dokonce i písemné poznámky. Čarodějové, učenci, i obyčejní lidé. Neznám ale jediný případ, který, by mluvil o zaručeném receptu.“ Muž v ten moment zastaví své hledání a uchechtne se. „Ale asi v tom bude právě ten vtip. Kdyby se to dalo změnit jednoduše jako kabát, tak by to chtěl asi každý. Á tady to je.“ Posléze vítězoslavně vytáhne z jedné z polic velkou knihu. Jedním velkým fouknutím se zbaví vrstvu prachu. Potom jí otevře na náhodné straně a začne v ní listovat. „Mohu vám poskytnout akorát nějaké indicie těch, kteří se na tuto cestu vydali před vámi. To je tak vše, co vám v tomto směru nabídnu. Nedávám vám ale žádnou záruku.“ | ||
| |||
| Klub Elysium Zatímco popíjím svůj rum, on mluví. S dušemi i těly má pravdu, co já bych s nimi aktuálně dělala, vždyť i kdysi jsem je jen expedovala "domů" k pověřenějším... bytostem. Dopil své zvláštní pití a objednal si stejné jako já. Barmana evidentně už přestalo bavit ke mě pořád běhat, takže nám tu rovnou nechal celou lahev a já si tak dolila štědrou dávku. A Baltazar mluvil dál. Tentokrát to pro mě bylo už mnohem zajímavější. | ||
| |||
 | Kdesi v Sognaru Slastně se nadechnu, ať už čehokoliv, všechno je lepší než zápach síry a podrobení. Dokonce si párkrát i povyskočím. Oči téměř na vrch hlavy, jak se sem tam otočím kolem své osy při zkoumání tohoto místa. Na tváři úsměv jak loupák - od ucha k uchu. A co bude zítra, je problém budoucí Lilith... Dnes je dnes. Nechám své kroky, aby mne unášeli dál a dál. Jít za nebem je podivuhodně návykové, než jen vidět strop z kamene táhnoucí se zdánlivě do nekonečna. Nevnímám ani špásy podnebí, jak rudou pokožku odhaluji vlivům místního počasí v jakémsi modelu Pekla z roku 123. Čert to vem... doslova. Ztracena v myšlenkách na svobodu, na to, že neslyším křik - alespoň ten známý obrátím pohled k nejbližší stavbě. A pak přes ulici. A kde to teď ksakru jseš, Lilith? Až teď se mi do výrazu tváře stáhne i jiná emoce než jen nadšeni? Pokud se tedy dá moje rozpoložení nějak označit. Konečky prstů se dotknu hrubé omítky, jako kdyby mne to snad mělo nějak uzemnit a zachránit. I když... potřebuji vůbec zachraňovat? Evidentně ano, pohled líně a s úsměvem, který se na tváři usadí jako maska, otočím k té žluté krabici na kolečkách. A uchechtnu se, tím dívčím smíchem nepolíbených. Ruku, která se ještě před chvílí dotýkala budovy, sjede k pasu a teprve poté se houpavým krokem rozejdu ke stáhnutému okénku. U něj se nakloním tak, že se rukama opřu o dveře a pokrčím jednu nohu, takže vyjede z hlubokého výstřihu čehosi, čemu by se dalo s trochou představivosti říkat sukně. "To je od vás milé." Zapředu kousek před jeho obličejem, jak se k němu tak naklánním. Hlavu nakloním laškovně ke straně, nejen pro efekt, ale také proto, abych si dokázala prohlédnout interiér vozu. A pak se nadechnu a zkousnu si ret - doslova děvčátko v nesnázích, jak ještě začnu přejíždět prstem po žlutém laku. Narozdíl o něj, moje oči se zorničkami připomínající nejvíc ty, které mají kozy, se zadívám do těch sklíček. "Pomoc by se mi hodila." Vložím do té věty jistou dávku, touhy? Mojí.. jeho, co na tom záleží, že? Touha je touha, tak ji jen vyhledám, zachytím její nitky a ponasnažím se je splést do toho nejkrásnějšího uzlíku, jaký kdy muž za volantem mohl vidět. "Ráda bych někam, kde se... však víte... můžu trochu pobavit. S někým?" | ||