Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Město snů
Družina
Postava Eleanor Warden je offline, naposledy online byla 04. května 2024 19:25Eleanor Warden
Postava Mahalath je offline, naposledy online byla 04. května 2024 20:37Mahalath
Postava Oswald "Oz" Broker je offline, naposledy online byla 29. dubna 2024 15:28Oswald "Oz" Broker
Postava Isaac je onlineIsaac
Postava Walter Wilde je onlineWalter Wilde
Postava Mortis Omen je offline, naposledy online byla 05. února 2024 15:18Mortis Omen
| |||
 | Elysium - na baru Oz Jak to tak vypadá, tak minimálně v jedné věci štěstí máš. Na Baru dnes opravdu obsluhuje Nakalis. Popravdě je těžké si vzpomenout, kdy tu vlastně nebyl. Elysium nebyl zrovna malý podnik, ale vždy když jsi sem zavítal, tak na baru obsluhoval podle všeho on. Chvilku trvá, než se prostor u baru trochu pročistí a Nakalis vyřídí všechny objednávky od hostů a obsluhy. Jakmile to má z krku, obrátí svojí pozornost směrem k tobě. “Tak co to bude? Podle toho jak vypadáte, hádám asi něco silnějšího.“ Sdělíš tedy barmanovi, co tě sem do Elysia přivádí. Ten chvilku přemýšlí, ale nakonec jen pokrčí rameny. “Nemůžu říct, že bych ho tu dneska viděl. Zkusím ale druhou směnu.“ S tím udělá barman několik kroků stranou a sehne se k zemi. Když nakoukneš přes bar, tak můžeš pozorovat, jak otevírá nějaký poklop v podlaze. Uvnitř kromě tmy nic nevidíš. Potom Nakalis zavolá dolů. “Hej Tony! Nebyl tu dneska Augisthor? “ Ze spodu slyšíš jenom ticho, ale potom promluví čísi hlas. “Myslím, že jo. Hádám, že někdy kolem poledne. Měl vzadu nějaký kšeft nebo tak něco, ale potom odešel.“ Nakalis pak poklop zase zavře a vrátí se k tobě na bar. “Tak bohužel. Jestli ale potřebujete nějakého obchodníka, tak by se tu určitě našel někdo jiný. A zcela určitě i spolehlivější.“ Tím, jak řekne to spolehlivější zcela určitě naráží na Augisthorovu pověst, která není zrovna valná. | ||
| |||
| Podzemí - cíl? Walter Tunel vás vedl dál pod zem. Netrvalo to dlouho a dostanete se do velké jeskyně. Kam se podíváte je jenom tma a nic víc. To je také konec vaší cesty. Nebo takto alespoň řekne goblin. “Tak a jsme na konci, šéfe. Tady mapa končí.“ Se svým společníkem se pak začnou rozhlížet kolem sebe ale moc toho vidět není. Tenhle problém za vás ale vyřeší Rizie. Ta se začne hrabat ve svém batohu a po chvilce vytáhne tři světlice, které hodí do tmy před vás. Všude je rázem daleko víc světla a ty si uvědomíš, že výraz velká, jeskyni ani zdaleka nevystihuje. Podstatná část je stále zahalená ve tmě, ale odhaduješ, že by se sem vešlo možná několik městských ulic. Na výšku také není malá a je to určitě několik desítek metrů. Kromě mrakodrapů z centra není ve městě asi budova, která by se sem nevešla. Začnete se procházet kolem a hledat cokoliv zajímavého. Dojdete možná do půlky osvětlené jeskyně a váš postup je zastaven velkou trhlinou. Ta na nejmenších místech měří plus mínus tak metr, na těch větších i deset. Když se trochu zaposloucháte, tak ze tmy v trhlině uslyšíte hlasité šumění. Krizz dolů kopne malý kámen a čeká. Neslyšíte, že by dopadl. “Co je to támhle?“ zeptá se po chvilce Rizie a ukáže na druhou stranu přes propast. Vidíš tam kamenné sloupy, obklopující malý kamenný kvádr, možná oltář? Sloupy jsou rozeseté kolem oltáře tvořící kruh. Řada jich chybí, některé leží zřícené na zemi, jiné zmizeli v trhlině v zemi. Podle pravidelnosti s jakou jsou rozmístěny tam ale nejspíš nějaké stály. Na vzdáleném konci pak vidíš ve skále vytesané výklenky. Na to aby vznikly přírodně jsou moc pravidelné a uspořádané. Víc ale z této vzdálenosti rozpoznat nedokážeš. Pokud budeš chtít to místo prozkoumat důkladněji, budete muset nejdříve překonat propast. | ||
| |||
 | Elysium Chtě nechtě jsem musel uznat, že ten démon má pravdu. Ale je vidět, že mě asi ještě nezná. Kdyby věděl, jak jsem u případu toho uneseného batolete trávil skoro týden na sledovačce toho starého baráku ve Spáleništi, dokud jsem nenačapal ty gobliní šmejdy, když to nečekali. Jo, tehdy i moje kruhy pod očima měly kruhy pod očima. Zase je fakt, že bych měl někdy taky zmírnit. Nemládneš hochu, nemládneš. Když se ráno díváš do zrcadla, tak nevidíš perspektivního drsňáka, ale unaveného chlapa, co vypadá starší než je. A teď ještě se k tomu přidaly rudé oči a díra v břiše. Povzdychl jsem si a vyrazil do centra klubu. Ok, ještě to zkusím tam, jestli někdo neviděl můj kontakt. Jsem zvědavý, jestli je dneska u baru Nakalis, který mi vždycky přišel, že je na svou práci a tohle město až příliš podezřele normální. Ale o to lépe se s ním dalo mluvit. Došel jsem k baru a čekal jsem, než na mě v přeplněném klubu přijde řada s pozorností. pak jsem si objednal něco mírnějšího na zapití večera a zkusil se vyptat, jestli někdo tady neviděl Augisthora. Byl jsem si jistý, že i byť je to trpaslík, tak toho malýho křiváka by tady nikdo nepřehlédnul, kdyby tu dnes skutečně byl. | ||
| |||
 | A na scénu přichází - Divadelní skladiště ve Spáleništi
| ||
| |||
 | Pod zemí Se slovy: „Odpočívej v pokoji." se rozloučím s nemrtvým a sundám ruku z revolveru poté, co odejde. „Za prvé, bejt to ten hladovej typ, tak jsem ho uložil k věčnému odpočinku. Ještě nikdy jsem neslyšel o Zombie, nebo Ghúlovi, co to koupili čtyřiačtyřicítvkou mezi voči a pak o tom vyprávěli. Za druhé, víš jakej čtyřiačtyřicítvka dělá kravál? Větší, než tlupa zombií svolávající k hostině. A za třetí, nechci se zbytečně zdržovat bezpředmětnou dezombifikací podzemí, za kterou mi nikdo nezaplatí," odvětím goblinovi a pokynu mu, aby nás vedl dál. Možná to fakt bylo o fous, ale proč bych plýtval munici na to, co nemusím zabíjet? Nemrtvý se svobodnou vůlí je známkou, že ho neovládá nekromant, nebo lich. Nebo ne? Přinejhorším nás nabonzuje svýmu pánovi, ale to už budeme dávno pryč. Přestanu přemýšlet o nemrtvém, kterého jsme před chvílí potkali, a budu se opět věnovat mapě a připisování poznámek do ní, aby se podle ní dalo trefit zpátky. | ||
| |||
| Cesta do Elysia Eleanor Tvůj úkol je splněn a ty konečně můžeš opustit spáleniště. Už tě tu nic a nikdo nedrží, takže zamíříš nejkratší cestou ze čtvrti. Netrvá to dlouho a konečně se ocitneš v jiné části města. Ta změna je téměř hmatatelná. Zápach z ovzduší je pryč, skoro jako kdyby ti někdo shodil ze zad těžké závaží. Můžeš se zhluboka nadechnout a nezačneš se dávit. I všudypřítomná špína a odpadky podstatně prořídnou. Jako kdybys vstoupila do úplně jiného světa. Tvoje další kroky vedou směrem k Elysiu. Těžko říct, jestli tam Baltazar bude, ale popravdě lepší stopu jsi neměla. Nebylo tedy o čem přemýšlet. V Elysiu bylo tento večer plno. Kam ses podívala hlava na hlavě, a všechny stoly do jednoho byly zabrané. Plno roztodivných bytostí a osob, které by se za normálních okolností na jednom místě nejspíš nesetkaly. U jednoho stolu sedí například postava zahalená celá v plášti, s kloboukem zakrývající obličej. Ruce nevidíš, ale čas od času z pláště vykoukne chapadlo a klobouk poupraví. Byl tu také pravý a nefalšovaný vlkodlak. Stačilo se ale přiblížit na méně než metr a už jsi zase cítila Spálenište. Asi nejnormálnější z divných byla si muž v klobouku a plášti, kterému “jenom“ svítily oči. Chvilku pátráš, ale Baltazara nikde nevidíš. Pak se zčista jasna ozve jeho hlas. “Dobrý večer, hledáte mě?“ Na tváři se u zableskne široký úsměv od ucha k uchu. “Pojďme se někam posadit. Tady je trochu moc lidí.“ A s tím tě odvede ke stolu v zadní části podniku, kde jste před tím probírali tvojí smlouvu. Baltazar si objedná pití, pokud máš o něco zájem, tak i tobě. Potom počká, než obsluha odejde pryč a začne povídat. “Tak. Váš úkol je splněn. A pokud mohu soudit, jako že mohu, tak v rekordním čase. Je příjemné vidět jednou za čas někoho tak odhodlaného, že se do práce pustí s takovou vervou. Hodně mě pobavilo jak jste vyhnala všechny ty lidi ven. Už dlouho jsem se tak nezasmál. Mohu teď poprosit o ten dokument?“ S tím si Baltazar převezme papír podepsané Bertoldem. Pozorně je prostuduje a na tváři se mu opět objeví úsměv. “Znamenitě. Smlouva je podepsána a klientova duše zajištěna. Tím jste splnila svou část dohody a je na mě udělat totéž. “ Obsluha přinese vaše objednávky. Baltazar mezi tím sroluje dokument a zastrčí si ho do vnitřní kapsy saka. Popravdě až nezvykle snadno a aniž by ho zmuchlal. Když pak zase zůstanete sami, tak se Baltazar vrátí k vašemu rozhovoru. Tentokrát se jeho tón ale změní. Je vážný. “Povězte, jak by se vám líbilo pracovat pro mě? Máte se sice ještě co učit, ale vidím ve vás jistý potenciál. Byla by škoda ho nevyužít.“ | ||
| |||
| Divadelní skladiště Mahalath Přijdeš k poklopu a zavoláš na ještěráka. Bez odpovědi. Musíš zavolat ještě asi dvakrát, než se konečně rozhodne poslechnout. Slyšíš jak stoupá po žebříku, pak vykoukne jeho hlava, vyplazující rozeklaný jazyk. Opatrně se rozhlédne kolem sebe, aby se ujistil, že je čistý vzduch. Potom vzhlédne k tobě a zamračí se. “Co chceš špičatý ucho?“ Ještěrák si pak vyslechne tvůj nápad, stejně jako nabídku týkající se věcí tady. Na moment se zarazí a rozhlédne se po skladiště. Je znát, že o tvé nabídce přemýšlí, ale nakonec zakroutí hlavou. “Ne. Na tomhle jsme se nedomluvili. My hlídáme cestu. Jestli někoho pošlu dovnitř, tak riskujeme, že si nás někdo všimne. Potom by byla celá akce v háji. Jestli to chceš prozkoumat, musíš to udělat sama. Nebo co já vím, řekni svým kámošům.“ Pak ještěrák zaleze zpátky do kanálu. I kdybys ho zkoušela volat, tak nahoru už nevyleze. (Pokud chceš posunout podle původního plánu, tak řekni. Klidně stačí do diskuze nebo poštou. Nechtěl jsem to dělat pro případ, že by ses rozhodla jinak.) | ||
| |||
 | Konečně úkol splněný Bertold opatrně vezme krabičku a ono by se to dalo očekávat vzhledem k tomu co si zřejmě přál. možná se vyplní všechny jeho přání a tohle bude mít zvláštní zakončení. I když Baltazar mu může dát moc a možná i zajistit aby byl věčně mladý, ale něco se pořád nemění. Usměji při představě když Bertoldovi hasím vousy protože předtím dal moc blízko hlavu k plameni svíčky. Ale to už skutečný Bertold zde otevře krabičku a je překvapený a já také protože nedojde k žádné proměně nachází se tam totiž akorát prsten. A i když si Bertold nasadí ten prsten tak se nic dalšího nestane. neomládne dokonce ani jeho oblečení se nezmění. Nestane se vůbec nic i když to vypadá že Bertold je spokojený. Jsme zklamaná, ale možná to chce čas než to začne působit. A možná jsem byla také úplně vedle, vlastně je mi to jedno, uvažuji že bych se ho zeptala co si vlastně přál, ale pak to zavrhnu. Už jsem zde strávila víc času než by bylo zdrávo, vezmu si tedy potvrzení o převzetí a potom co opustím byt pronesu směrem ke dveřím: „Buď sbohem, ty vysušený mozečku.“ Před domem narazím na hlouček osob které sledují hodní patro, zřejmě čekají na ten výbuch protože mně sice vezmou na vědomí, ale pak se opět otočí k hornímu patru. Pokud mně někdo z té skupiny nezastaví nebo neosloví budu pokračovat směrem který mi umožní opustit toto páchnoucí místo. Snad v Elyssiu opět narazím na Baltazara nebo mi ten barman aspoň řekne kdy tam asi tak chodí. | ||
| |||
| Spáleniště - Divadlo
| ||
| |||
| Centrum – Obchod Isaac Muž od tebe převezme obálku a zvědavě si tě při tom prohlédne. Jeho pohledu samozřejmě neunikne prsten, ale nijak to nekomentuje. Místo toho vytáhne dopis a začne si ho velmi pozorně pročítat. Když k tobě vzhlédne, už se tváří jinak, chladně. „Hádám, že ty budeš ten nový.“ Zkoumavě tě přejede pohledem, jako znalec koně, které se chystá koupit. Ruce, nohy, tvář, tomu všemu věnuje pozornost zvlášť. Nakonec si tě prohlédne celého. „Talent ti očividně nechybí, to jsi konec konců už předvedl. Bohužel se slušností je to už o něco horší. Nebo ti přijde normální číst si cizí poštu?“ Před obličejem ti zamává dopisem, který jsi mu teď předal. Jeho pohled se do tebe zapichuje, jako dvě ostré dýky. Nemá smysl cokoliv zapírat, on to ví! „Jsem ochotný to přehlédnout, pro tentokrát. Ale doufám, že se to už nebude opakovat."Dopis pak zase složí do obálky a zastrčí do šuplíku. "A odlož ten prsten!“ To nebyla žádost, ale jasný rozkaz. Muž pak už na nic nečeká a zamíří ke dveřím vedoucím dozadu. Tobě pokyne, ať ho následuješ. Na druhé straně uvidíš malou dílna, kde pracuje nějaký mladík. Muž na mladíka jenom kývne a ten přestane pracovat, vstane a jde do obchodu. Pokračujete dál, do druhé místnosti. Také dílna ale o něco větší. Všude je spousta látek a obleků v různé fázi výroby. Muž přijde k jedné ze stěn a posune falešnou zeď na stranu, čímž odhalí stojan s noži. Jde dál a odsune další zeď, tentokrát odhalující hvězdice a vrhací zbraně. Takto obejde několik míst, včetně stolu, který v sobě skrývá pušky. „Jak ti už určitě došlo, tak tohle není normální obchod. Obleky, které tu děláme, jsou samozřejmě velmi kvalitní, ale není to naše hlavní práce. Zbraně, zbroje, jedy, vybavení všeho druhu. Cokoliv, co by někdo jako ty mohl při své práci potřebovat. Nabídka je široká a dokážeme obstarat prakticky cokoliv. Věřím, že v úkrytu nějaké základní vybavení bylo, ale cokoliv navíc můžeš získat zde.“ | ||