Andor.cz - Dračí doupě online

Pod zemí
Walter

Dojdeš úplně až k postavě. Takhle zblízka vidíš, že má bledou, takřka bílou pokožku. Na sobě nějaké špinavé cáry oblečení, které visí volně u pasu, jinak je postava prakticky nahá. Jakmile postava zaslechne tvůj hlas, tak sebou cukne. Pomalu se začne otáčet a ty spatříš obličej s propadlými tvářemi a bez očí. Ústa otevřená dokořán, jakoby v nějakém děsivém výkřiku.

Postava na tebe chvilku civí a nic neříká. Potom se ozve křupnutí a spodní čelist se pohne.
„Dobrej.“ odpoví postava přidušeným hlasem „Na procházce? Na procházce? No jo, není nad to si době protáhnout nohy. Člověk je pak plný energie.“
Nemrtví se zašklebí křivým úsměvem a neohrabaně se vám klidí z cesty. Když tohle “nebezpečí“ pomine, tak se k tobě připojí zbytek skupiny.
Za sebou stále slyšíš, nemrtvého, který jde pryč a táhne za sebou jednu nohu.
„Tak to bylo vo fous, šéfe. Být to ten hladovej typ, tak by se na nějaký kecy vykašlal a jde nám rovnou vohlodávat kosti.“
Nejistě se při tom ohlédne za sebe, kde slyšíš, jak se postava stále více vzdaluje. Goblin se pak k tobě nakloní a zašeptá. „Ale stejně bych se ho radši zbavil. Nikdy nevíš, kdy takové věci rupne v bedně a nevrhne se na tebe.“

Spáleniště - Divadlo
Mahalath

Přesuneš se k poklopu. Nahoře není nic, co by ti bránilo ho nadzdvihnout. Jde to snadno a bez větších potíží. Vzduch je také zdá se čistý.
Ocitla ses ve skladišti. Všude panuje klid a ticho. Nezdá se, že by tu někdo hlídal.
Začneš se procházet mezi bednami, kterých tu není zrovna málo. Řada z nich je plná kostýmů a rekvizit, některé už tak staré, že jsou nepoužitelné. Jsou tu ale i jiné věci. Daleko zajímavější věci. Mezi takové patří například krabice s insigniemi rodiny Scoria. Uvnitř nich najdeš samopaly, revolvery a dokonce i pár granátů. Není to nic extra, ale u správného obchodníka by to nějaký ten hezký peníz hodilo. Také najdeš spoustu alkoholu, možná ze dvou nebo tak tří náklaďáků. Ten pro změnu nese značky rodiny Basal.
Ale tu úplně nejpodivnější věc najdeš až na konci. Jsou to čtyři, rakvím podobné nádrže. Jsou průhledné a v každé z nich se nachází tělo. Všechna vypadají, jako by spala, jenom se tak vznášejí v prostoru. Mohla bys zkusit nádrže otevřít, ale jaký to bude mít výsledek, můžeš jenom hádat. Nádrže nevypadají jako nic, s čím by ses kdy setkala. Kromě nich je tu ještě šest boxů, všechny označené jako lékařský materiál. Uvnitř ale nejsou injekce ani ampulky s léky, jak by někdo mohl podle toho označení čekat. Místo toho tam najdeš lidské orgány a krev. Několik různých skupin, rozdělených i podle ras. Většina se zdá být v pořádku, ale obsah dvou boxů se zdá být nepoužitelný.

Oe loi olue? Lüa lanate nu. Jsou tu Elvara i Vaöra. Co je to za zvrácenost?

Skladiště projdeš celé a nenajdeš nikoho. Žádná hlídka, ani zašívající se lenoch. Pokud chceš, můžeš pokračovat dál v prozkoumávání divadla. Ze skladu vedou dvě cesty. Je tu schodiště, které vede směrem nahoru a velká vrata která vedou kamsi dál. Vrata jsou dostatečně velká, aby jimi projelo i vozidlo. Takhle pod zemí nepoznáš kterým směrem míří, ale v hlášení medvědových průzkumníků nebyla žádná zmínka o dalším vstupu. Tím spíš pro auto.

Elysium
Oz

Jasně, já chápu, že nám běží čas. Ale i ty si musíš čas od času trochu vorazit. K čemu mi bude unavený tělo, který se někde nechá voddělat?
Tý svý holce taky mrtvej nepomůžeš. A jestli to nevíš, tak když chcípneš, tak je to konečná i pro mě. Hezky zpátky mezi ostatní a čekat než se sem zas dostanu.

Zamířil jsi do Elysia. Pokud člověk něco potřeboval, informace, artefakty, nebo jenom holky, byla velká šance, že právě v Elysiu to najde. Stejně jako obvykle i dnes u vstupu hlídal Benny. Dvoumetrový gorilák, který vzbuzoval respekt jenom samotnou svojí existencí. Ten když někomu vrazil facku, tak už se nezvedl. Zřejmě proto si s ním nechtěl nikdo začínat. Tedy alespoň ne z těch inteligentních. To také zajišťovalo hladký chod celého podniku.
Uvnitř bylo docela plno. Většina lepších stolů už byla zabrána a nezdálo se, že by měl v nejbližší době někdo odejít. Na podiu zrovna vyhrávala gobliní jazzová kapela.

Jediný co tomu chybí, je pořádná rvačka. Tuhle radost bys mi asi taky nedopřál, co?

Rozhlížíš se kolem, ale jak ať se snažíš sebevíc, Aughistora nikde nevidíš. Ne, že by bylo snadné najít jednoho trpaslíka, navíc v takové spoustě lidí. Tím spíš, pokud tu už nějakou dobu popíjel a odpadl pod stůl. Zkrátka nikde není. Tvého pohledu si všimne i jeden z číšníků, který jde zrovna kolem.
„Pokud hledáte volnej stůl, tak je bohužel plno. I zadní salónky jsou už obsazený. Zkuste jedině bar, tam by mělo být ještě místo.“

Centrum – Obchod
Isaac

Vypadá to, že to budu muset vzít cestou zpět trochu oklikou, pokud budu chtít najít nějaké děti, kterým budu chtít udělat radost. Ale stejně dneska nemám nic jiného na práci. K tomu se budu chtít i pořádně prospat. I když. Možná bych si případně mohl ulovit něco malého k snědku, ale to bych si na to nejdříve musel zařídit prostor. Nebylo by dobré mít tajemství před mým zaměstnavatelem.

Přicházím na adresu, kde by mělo být onen obchod. Už z dálky pozoruji výlohu s názvem obchodu. Vypadá to na solidní podnik. Dává tedy smysl, že bude v něčem zapletený, jak už to u pěkných podniků bývá. Co je krásné, to bývá falešné, neb faleš je jedem. Tak nějak to říkal myslím učitel. Z toho důvodu jsou i ženy cvičeny více v umění zkrášlování.
Už z výlohy jde vidět, že podnik je plný krásných obleků a dalších doplňků. Jsem dosti zvědavé jaké zde mají pro lidi mého oboru.
"Zdravím. Poslal mě sem můj Pán, kvůli některým vašim produktům." Spolu s tím před muže položím obálku, přičemž dbám, aby si všimnul prstenu na ruce, když mu podávám obálku.
Úsměv na mé porcelánové masce se na něj usmívá, zatím co já jsem v lehkém neklidu jestli dělám vše zcela správně, jak se patří.

Bezútěšná ulice Můrova

Ušklíbnu se, když mě zasáhne bota. Musím říct, že ta holka má páru, s tou si chlapci ještě užijí srandy, když nebude vše po jejím. Možná by si měli příště prohodit role.

Pak vyjdu ven.

Obloha se zatahovala jako by snad všichni andělé nebes měli párty a teprve teď jim tam měli otevřít záchodky. Vypadá to na solidní průtrž. Cítím se, jak na mě konečně začíná dopadat únava z dlouhého večera. Ale přitom se mi ještě nechce končit, noc je ještě mladá, i když já už dávno ne. Ale možná má ten hlas trochu pravdu? Ne! To by tak hrálo, abych si nechal hned něco nabulíkovat. Mám práci. A času není dvakrát nazbyt. Ale to počasí není moc povzbudivé...

Nakonec se rozhodnu pro kompromis. vyrazím přímo do Elysia, abych se podíval, jestli tam zastihnu Augisthora. A možná si dal skleničku, kterou spláchnu pachuť téhle hořké a neplodné noci. A když tam na něj nenarazím, tak se přeci jen vydám domů, protože až se skutečně rozprší, tak už stejně nikoho venku nenajdu.

A tak se vydám na cestu. Já, můj baloňák, dvě ukecané entity s vlastním názorem, a spousta otázek v mé hlavě.

Cesta do hlubin

Vypadá to, že naši malý zelený kamarádi jsou taky dobře vybavený. Pomyslím si, při pohledu na batohy patřící Krizzovi a Utovi.

Mlčky přikývnu na Krizzova slova, když opustíme Krysov. Na poznámku ohledně tunelů nebudu nijak reagovat, jen si připravím mapu, abych mohl sledovat cestu, případně si zakreslovat, kudy jsme šli.

Zatraceně! Teď vypadám, jako bych jednu koupil a to přede mnou nestál o hlavu větší nepřítel, ale jen nízkej strop. Jsem tu snad pro srandu goblinům. Věnuji Utovi nevrlý pohled, poté si promnu naražené čelo a pokračuji dál.

Pohledem si změřím podivnou postavu.
"Šouravce? Myslíš tím nemrtvého? Nějakou tu zombie?" zeptám se šeptem Krizze, na chvíli se odmlčím a pokračuji: "Jestli to je jen pomalá zombie, tak se není čeho bát. Jestli jsou ti šouravci světloplachý, tak mám docela užitečnej přívěsek."
S myšlenkou na to, že se nejspíš jedná o nějakého nemrtvého, použiji svůj přívěsek k vyvolání světla a s rukou na revolveru, ve kterém mám munici posílenou o světlo, se vydám směrem k podivné postavě.

Z doslechu vím, že s ghúly z Sognarské nekropole se dá rozumně domluvit. Možná dělám chybu, ale nikdy není na škodu to nejdřív zkusit po dobrém.

"Dobrý den osobo," pronesu k podivné postavě. "Já a mý přátelé bychom tudy rádi prošli. Nehledám násilí, ale neváhám jej opětovat."
Po celou dobu svého pokusu o konverzaci budu dbát na to, abych si držel vzdálenost mezi mnou a podivnou postavou alespoň na padesát metrů a v případě, že se podivná postava rozběhne mým směrem, nebo sáhne po nějaké střelné zbrani namísto odpovědi, vytasím revolver a vystřelím po ní.

Ve stokách
Mahalath

“ Udělám, co půjde.“ odpoví medvěd. Hned potom začne ostatním rozkazovat, co mají dělat a kam se mají vydat. Okamžitě se to kolem vás změní v jedno velké mraveniště. Divolidé pobíhají sem a tam, připravující se na nadcházející akci. Když s nimi skončí, vrátí svojí pozornost zpátky k tobě a k průzkumníkům. “Henry ti ukáže cestu a bude s klukama hlídat vchod do stok.“

O nějakou dobu později jste už kráčeli skrze stoky. Zápach zde nebyl velký, vlastně by se dalo říct, že to tu vonělo mnohem lépe než v celém Spáleništi. Ještěří muž kráčel v čele, kotníky ponořené ve vodě. Nezdálo se ale, že by mu to nějak vadilo. Vedle toho banda krys, ty šli po okrajích, kde žádná voda nebyla.
Nakonec se dostanete k výlezu. Vypadá jako všechny ostatní, které jste cestou sem minuli. Žádný popisek ani značka, ale Henry si je zcela jistý, že vede do divadla. Nic, co by nasvědčovalo tomu, že je to tu hlídané. Prostě jen obyčejná stoka. “ Tak sme tady. Jestli seš připravená, tak stačí vylézt po žebříku nahoru. My to pohlídáme tady.“ S tím se krysáci rozutečou a zaujmou pozice v tunelu.
Žebřík vede nahoru, kde je poklop. Ani zde si nevšimneš ničeho nezvyklého. Žádný nástražný drát nebo ochranné runy.

Můrov - Zpátky na ulici
Oz

Ještě ani neopustíš sklep a už za tebou letí bota zmíněné slečny. Naštěstí není její muška tak dobrá, takže skončí někde úplně mimo. Nicméně s druhým hodem moc dlouho neotálí a zanedlouho vzduchem letí i druhá bota. A ta se tentokrát trefí.

Panečku, ta je vostrá. Radil bych ti vyklidit pole, než jí přijde do ruky něco těžšího než ty boty.

V pořádku se dostaneš ze sklepa a potom ven před barák. Dívka tě nepronásleduje, ačkoliv jsi jí při odchodu slyšel křičet spoustu nadávek. Panuje zde stejný mrtvolný klid jako před tím, než jsi vstoupil. Kromě skupinky toulavých koček nevidíš široko daleko živou duši. Dokonce ani žádnou mrtvou, pokud se tu kolem něco takového potuluje.
Podle toho co sis pamatoval, tak se obvykle Augisthor zdržoval v Elysiu, kde buď popíjel, nebo řešil ty svoje obchody. Pokud nebyl tam, tak se dal najít v centru, kde měl svůj “podnik“, jak tomu s oblibou říkal.

Nebo bychom mohli vlízt do nejbližšího baru, dát si pár skleniček a potom rovnou domů. Nejlépe s nějakou hezkou holkou. Už tady trajdáme nevím kolik hodin a pořád nic. Trochu té srandy by sis zasloužil. Pokračovat můžeme zejtra. Hmm, jak se jmenovala ta černovlasá servírka … Linda,Lucy? Možná už jí skončila směna.

Zatím co přemýšlíš, kam by se mělo tvoje pátrání dál ubírat, ozve se ti nad hlavou slabé zahřmění. Obloha je zatažená. Kam jen dohlédneš, vidíš husté černé mraky.

Vypadá to, že se co nevidět spustí pěknej slejvák. Možná bys měl vážně jít domů a trochu se prospat. Co ty na to?

Spáleniště - Úkol splněn
Eleanor

Bertold převezme krabičku, velmi opatrně a jemně, jako kdyby uvnitř vážně byla bomba, jak jsi namluvila bandě před domem.
Potom nadzvedne víko a krabičku otevře. Na jeho tváři se objeví … překvapení? Ano asi by se to tak dalo popsat. Bertold je překvapený, ale nezdá se, že by byl zklamaný.
Když nahlédneš do krabičky, tak spatříš, co se tam ukrývá. Není to žádné kouzlo, příslib bohatství nebo věčného života. Ne. Uvnitř krabičky je prsten. Malý, obyčejný kroužek z tmavého kovu, vykládaný po obvodu zelenými drahokamy. Vypadá cenný, určitě pár stovek, možná i víc. Nevidíš na něm ale nic neobvyklého.

“Tohle je ono?“ zeptá se Bertold, ale nezdá se, že by mluvil k tobě. “Asi … ano. ANO! To je ono. Už to vidím. Přesně tohle jsem potřeboval.“ Jeho očima stále upřenými na prsten ho pak vytáhne z krabičky a nasadí si ho na prst. Nic. Vůbec nic se nestalo. Bertold se nezměnil v blonďatého krasavce, nezačal kouzlit ani ti z nějakého zvláštního důvodu nepřipadá najednou přitažlivý.
Podle toho co máš možnost pozorovat, se nic nestalo. Přesto má teď na tváři spokojený výraz.
“Co žes to potřebovala? Jo podpis.“ Bertold kdesi v hromadě bordelu najde pero a podepíše ti papír o převzetí.

Opustíš byt a nakonec i dům. Venku čeká malý hlouček lidí, který sleduje horní patro. “Jak dlouho ještě budeme čekat?“ Ptá se někdo. “Ještě chvilku vydržte.“ řekne dívka, se kterou jsi před tím mluvila. V momentě když tě spatří, padne pak její pohled zpátky nahoru. Všichni zdá se na něco čekají.