Legrace v pohraničí

Kdo je k bohu blíž a kdo je šílenec?
V pohraničí na jih od Avalornu vzplanul zajímavý náboženský střet mezi uctívači Artase boha lovu a přírody. Před časem vznikla nová sekta této víry, která káže, že by se jeho uctívači měli vrátit blíže k přírodě a zavrhnout všechny výdobytky civilizace a žít v souladu s přírodou. Pojmenovali se Adamité a v pravdě z většiny civilizovaných zemí byli vykázáni. Takže se usadili v pohraničí, ale s jejich příchodem odešel v jisté části klid, protože si zřídili sídlo tři dny od chrámu řekněme většinové formy uctívání Artase v Hrachově a chodí jim tam šířit své přesvědčení což místní představený nese vcelku nelibě a už se prý strhlo několik bitek mezi Artasovými uctívači. Kam to povede ví bohové.

Kdo je bandita a kdo výběrčí daní
Na kupecké stezce v divočině na východ od Almorie, začíná být celkem veselo. Páni z Kozího Hrádku a Vršovic si nárokují stezku, která vede na pomezí mezi nimi a vybírají na ní daně. Tedy vybíraly do doby než Lord ze Strážné vzkázal, že pokud to bude pokračovat jednak se do toho vloží on a co je důležitější, kupci změní trasu stezky aby se vyhnuli nadměrnému placení mýta. Výsledkem bylo, že oba rozhádaní lordi přestali vybírat mýto a soustředili se na prosazení svého práva. Zatím došlo jen k pár strkanicím a bitkám v hospodě, ale všichni ví, že je otázku času než to přeroste v otevřený konflikt minimálně dvou stran.

Náboženská vzplanutí
V severní divočině Variasu se začíná přiostřovat situace. Zdá se, že sem migruje takzvaná poutní nebo žebravá část Aurionova řádu. Stále více potulných kněží se toulá divočinou a káže v pohraničních vesnicích. Aurion nebo přesněji jeho kněží, neuznává jakoukoliv jinou magii a moc než tu danou od bohů. Což vede k různým střetům s učenci a lordy jenž je podporují. V samotném Variasu je zákon, který jejich působení a možnosti velmi omezuje, ovšem zdá se, že se toto nařízení pokouší řád v tichosti obejít, tím že si v tichosti vybuduje pozici na území někde na východ od hradiště Branná, které se má teprve připojit ke království. Nicméně jejich činnost (dost často podněcují lynčování osob které pokládají za černokněžníky), vede k tomu, že spousta učenců a nehodících se prostě migruje a jsou pověsti o vesnici nebo tvrzi strašidel, někde ve stejné oblasti, kam se tito pronásledovaní stahují. Je otázkou, zda se žebravému řádu podaří najít ochránce nebo podporovatele, který by jim pomohl nebo je z pohraničí někdo vyperou.

Kámen sem kámen tam!
Zdá se, že úplně klid není ani v severní části Maleorské říše. Je veřejným tajemstvím, že barbarské kmeny, které bojovali na straně temného pána a údajně i část jeho démonů tam ustoupila. Avšak na rozdíl od jiných míst došlo mezi lidmi a jimi k dohodě. Oni budou žít ve svém vyznačeném území a lidi je nechají na pokoji. Toto už téměř dvě stě let platilo a v oblasti byl víceméně klid.
Ten ovšem vzal za své, když se v kopcích na severovýchod od tvrze Varova možná objevilo stříbro, samozřejmě že na území barbarů. Někteří podnikavější místní a nově příchozí se to rozhodli vyřešit teoreticky elegantně začali v tichosti posouvat sporné hraniční mohyly směrem hloub do barbarského území na což místní barbaři poměrně nepřekvapivě shlíží řekněme to velmi mírně s určitou drobnou nelibostí. Autority Maleorské říše jen nešťastně krčí rameny, že nemohou nic dělat neb jim to území nenáleží, tedy minimálně do doby než se potvrdí zprávy o stříbru.


Je ghůl hodný či nikoliv
V pohraničí na západní straně Marigradského knížetství na Západ od tvrze Mračná usadila skupina učenců a jejich podporovatelů, kteří káží, že by se bytosti neměli zabíjet a mělo by se nechat jejich přežití a lidí se kterými přijdou do styku na přírodním výběru. Většina ostatních učenců z knížetství na to hledí s povytaženým obočím, ale v místě kam se nastěhovali místní vůdci a někteří prostí obyvatelé hledí na jejich kázání k žoldákům, že by neměli zabíjet ani zougli v odpadních stokách nebo ghůly co se kradou kolem vesnic, s určitými zpátečnickými předsudky, které se rozhodně nerozpakují dávat najevo. Bitky se množí, ale nevypadá to, že by něco měnili, možná je jen utvrzují v jejich přesvědčení.

Špatné šlápnutí na špatný ocas
V divočině na severu Farosu na sever od tvrze Karak Val se probudil drak a to žádný prcek. Prý měří přes sto metrů a strašně řádí. Již vypálil vesnici Hvozdo a teď náhodně poletuje po kraji a zdá se, že přepadá vozy. Šeptá se, že nějaký dobrodruh našel sluj a něco z ní odnesl. Místní lordi vypsali odměnu na draka i na toho kdo ho probudil, avšak moc šancí tomu nikdo nedává. Na každý pád lidé kvapně opouštějí vesnice kolem Hvozdna než k nim dorazí račí vztek.

Morová rána nebo ne

Na okraji Holické pustiny se začal šířit mor, tedy šířit to není přesné. Nějaká nemoc se tam pohybuje. Zdánlivě se objevuje a zase mizí, má příznaky které mění zasažené na něco co připomíná zombii, ikdyž to nejsou nemrtví. Nemoc se objevuje náhodně a dál se šíří kousnutím, ale zase rychle po několika dnech zmizí nakažení jsou oslabení a nic si nepamatují. Mezi místními nomády, vládne panika a utíkají směrem k jedinému hradišti Blatná, tamní lord to sleduje s velkou nelibostí, protože nechce si nechat zavléci nemoc do tvrze, ale někteří tvrdí že se jedná o nějaké působení magie. Lidé přemýšlí co bude.

Pirát sem pirát tam
V zálivu Hories poblíž Cal Miry začali řádit piráti z kokosových ostrovů a lord z Horieské tvrze proti nim vytáhl, zatím slaví jen velmi malé úspěchy a místní lidé se začali stahovat do větších vesnic. Plovoucí vesnice Vážka, se zakopává proti případným útokům. Právě její rybáři se více než řádné jednotky sráží s průzkumnými plavidly pirátů zatím došlo jen k pár střetům a strkanicím, ale co dál.

Zprávy ze světa

Začátek krusády

Ve svaté zemi Colaria došlo k velké události. Vrchní patriarcha teokracie Volgrod, nejvyšší excelence boha Auriona vydala interdikt na vyčištění severních plání a svěřil tento úkol Paladinu Auriliánovi s rozkazem shromáždit vojsko, které zabezpečí sever od příšer a jejich zla jednou pro vždy.
Paladin přísahal před zraky bohů, že očistí severní planiny a na jejich místě vznikne další svatá říše lidí.
Nutno podotknout, že ikdyž to obyčejní lidé oslavovali, králové Averonu a Farosu, kteří vládnou nejsevernějším královstvím zase tak nadšení nesdílí a zvláště ateistický Faros se moc kladně k této expedici nevyjadřuje. Také jsou tu určití rejpalové, kteří poukazují na tom, že ani během období svobodných válek se tam lidé nedokázali udržet.



Duchové a démoni v Horách konce světa
Ve východních pohraničních horách Maleorijské říše, v místech, kde v minulosti stála slavná trpasličí říše Kazak karak zavládl neklid. Temnější opuštěné tvrze, které prakticky tvoří celé pohoří už prý nejsou úplně opuštěné. V tunelech a chodbách pod horami se kradou stíny a démoni se prý plíží opuštěnými pevnostmi. Jejich obyvatelé už dvě století v horách nežijí, přesněji od doby, kdy většina jejích obyvatel padla v bojích a zbytek zmizel neznámo kam.
Šeptá se že hledači pokladů otevřeli něco co by otevřeno být nemělo a do podhůří se pomalu vkrádá strach. Ovšem místní autority jsou ledově klidné, za ty dvě staletí už takových zpráv bylo a nespočet dobrodruhů našlo smrt, když se vypravilo hledat trpasličí hory zlata v útrobách pastí a starých konstruktů.


Démoní války?

Král Varosu vyhlásil, že od této chvíle je třeba zbavit zemi nečisté špíny a vyhlásil, že od této chvíle kdokoliv kdo přinese uši nebo hlavu démonů obdrží odměnu. Toto platí od Severních Majáků až po jižní Hrachov a každý úředník je povinen uši či hlavu přijmout a vyplatit odměnu. Mnozí toto odsuzují jako barbarské a zbytečné. Někteří také poukazují, že se jedná jen o manévr ve snaze odvést pozornost od problémů říše. Jakými jsou třeba obří kobylky a jiné druhy hmyzu.

Léčba světů
Stoupenci bohyně Freiy lásky a života, jsou zhrozeni krutostí a bezohledností, jenž se všude šíří.
Rozhodli se proto na po sněmu v Kralovci zřídit řád léčitelů, kteří budou zpravovat nemocnice a hospice.
Vyhlásili, neutralitu. Nebudou se vměšovat do světských věcí a budou se věnovat pouze léčení bez ohledu na národnost či postavení jako znak si zvolili symbol jara vlaštovku. Jejich snahy se začínají šířit po celém kontinentu.



Zábava z masa pro masy
[/u[Dnes je čas, který potěší všechny bojechtivé ve Farosu. Dnes se po několika dvou staletích opět otevřela tamější válečná aréna. Opět budou mít diváci možnost pozorovat, jak válečníci se zabíjí mezi sebou a také zabíjí a jsou zabíjeni nestvůrami. Vstoupit může kdokoliv a pokud přežije, získá bohatství a slávu. Už probíhají zahajovací hry a další budou čekat. Lid Farosu dnes najde odpočinek a odreagování se při sledování mužů a žen, kteří jsou jedněmi obdivováni jako hrdinové a jinými je jimi opovrhováno jako blázny.




Námořní bitva u Cal Miry

Před měsícem se rozpoutal masakr v bitvě mezi námořnictvem Almorie a Avaronu. Dvě stovky lodí se srazili mezi korálovými ostrovy ve snaze si je připojit. Takže místní se škrábáním na hlavě sledovali dvě obrovské flotily jak se navzájem snaží potopit, aby mohli připojit do té doby nezávislé ostrovy pod svá dobrotivá křídla. [/u]
Nicméně bitva skončila krvavou plichtou kdy si obě strany, které si z té bitvy odnesli asi 40% ztráty, ikdyž nutno podotknout že dvě třetiny ztrát jdou na vrub koralovým útesům, mezi kterými se vedla bitva. Prostě bitevní lodě nejsou pro takový boj zrovna vhodnější. Šeptá se že místí žraloci dostali tolik potravy, že jsou přežraní.



Nový kalendář

Dnes je zvláštní den. Učenci a astrologové v městě Marigrad se dnes shodli na tom, že je třeba nový kalendář. Zatím se šíří po celém kontinentě a začínají první měsíc. Zda je to dobré nebo ne se ještě vedou spory, ale učenci se snaží tím vyslat zprávu, že temné časy končí a je začátek nové lepší éry.