Andor.cz - Dračí doupě online

"Mohla bych to zkusit. Těžko ale říct, jestli je to ten typ člověka, co na podobné sny dá," zamyslím se. "Minimálně můžu zkusit zjistit, jestli je to skutečně osoba, kterou potřebujeme. Ale potřebuju na ni vidět. Je až nahoře v patře? Každopádně bych tady neokouněla dlouho, ať nevzbudíme podezření," rozhlédnu se kolem sebe nervózně. "A mohl bys zjistit, jestli na domě nejsou nějaké magické ochrany? Pochybuju, že všichni ve městě spoléhají na zákaz kouzlení."

Prohlížím si dům před námi a neubráním se chmurným myšlenkám. Jdeme docela pozdě, kdo normální nás v tuto hodinu ještě přijme? A jak paní domu přesvědčíme, aby nám dala hlas?

„Rudy, nechceš nějak opatrně povyletět a podívat se oknem dovnitř?“

Zeptá se mě najednou Razvan. Na vteřinu se zamyslím a potom kývnu hlavou. Rozhlédnu se pořádně kolem. Nechci hned první den skončit ve vězení. Potom pootevřu chodbu a zformuji kolem sebe patřičná kouzla. Když se odlepím od země, tak se vzduch kolem mě zavlní a rozplynu se do okolní temnoty. Trvá to jen chvíli a opět se zjevím vedle svých kamarádů.

„V kuchyni je děvečka a vaří něco dobrého. Za rohem je další okno a tam v lenošce odpočívá starší dáma. Z dálky to vypadalo, že spí.“

„Jak to provedeme? Možná že v té lenošce je ten, koho hledáme. Nedalo by se jí ve spánku vnuknout, že naše šaty jsou nejlepší?“

Takže si sbalíte fidlátka a vydáte se do noci za poslední z porotkyň.
Nepohybujete se přílišnou rychlostí, Oxany hábit je sice vkusný a slušivý, ale pro každodenní užívání příliš nepraktický, a tak, jak se říká, jede konvoj rychlostí nejpomalejšího vozu.
Vaším cílem jest Ósa, manželka soudce Graleora. Byť netušíte, kde takový důležitý člověk bydlí, nasměřujete se do té luxusnější čtvrti. Tam mají haciendu i Pražmové, tak se dá očekávat, že někdo jako městský rozhodčí si bude žít podobně na výši.
Po chvíli se tato myšlenka ukáže jako správná, několik doptávání a už stojíte před místem určení.
Tedy, srovnání s obydlím největších boháčů města budova sice nesnese, ale Razvan jednoduše posoudí, že soudce si žije rozhodně lépe, než velitel stráží.
Dům je velký, prostorný, dvoupatrový, stojí na hlavní ulici a pyšně ukazuje luxusní průčelí. Evidentně se oň někdo stará a dává si na tom záležet. Oproti tomu minulému ale není vše nezbytně z mramoru a zlata. Ozdoby jsou o něco méně honosné, o to však vkusnější.
Jedna věc je ale téměř jistá. Graleor zde nežije sám, budovu nejspíš opečovává služebnictvo, klidně mohou být přítomny i stráže. Byť před vchodovými dveřmi nikdo nestojí.
Ze šesti oken nakukujících do ulice se svítí ve dvou.
Zatím postáváte ve stínu přes ulici a vymýšlíte nejlepší strategii.

Ty ses s ní normálně vyspal! Chce se mi zakřičet. Ale neudělám to. V duchu si předám medaili za vyhrané mistrovství ve spolknutí vlastních impulzů. Razvan mi onehdá řekl, že to není zrovna zdravé. Že z toho můžu časem onemocnět. Podle mě je to ale důležitá vlastnost. K čemu by bylo tady na něj začít ječet, jako jsem to předváděla během dne. Ničemu bych nepomohla. A koneckonců mi to může být jedno. Účel světí prostředky, že ano.

Ale není ti to jedno. Kuňká malý mraveneček někde hluboko ve mně, než ho rozmáčknu neviditelným prstem.

"Hlavně, že máme její hlas, dobrá práce," řeknu a doufám, že to nezní moc falešně. Cítím, že i já mám máslo na hlavě. S Pražmovou to nešlo zrovna podle mých představ a celá slavná aukce pro nás představuje značnou komplikaci.

"Raději bych přeci jen vydražila hlas Pražmové, jistota je jistota. To, co navrhuješ, Rudy, nezní vůbec špatně," s podivem se podívám na kamaráda. Nikdy mě nepřestane překvapovat, jak distingovaně Rudy dokáže navrhnout, že někoho prachsprostě okrademe. Vidím, že ani Razvan není proti. Nikomu z nás se nechce vydávat ze všech peněz, co máme u sebe.

"Finanční prostředky shromáždíme na místě," zopakuju se zlověstným úsměvem.

Sednu si na postel. Zatímco si mí kamarádi předávají informace, vytáhnu z pod košile měšec s penězi a zamyšleně je počítám. Vůbec se mi nelíbí, že bychom měli nechat všechny své peníze nějaké namyšlené Pražmové. Razvan taky nevypadá vůbec jistě. Zatím se něj nevypadlo, co že to vlastně má udělat, ale ať je to cokoliv, chystá se to vyřešit nějak po svém.

„Za mě bychom měli za tou čtvrtou porotkyní zajít určitě. Máme na to čas a lepší je mít o hlas víc, než aby nám chyběl potom.“

Mezi řečí si pohazuji se zlatou mincí ve vzduchu.

„Ještě k té aukci o půlnoci. Budou to úplatky, všichni je tam budou mít u sebe. A není to poprvé, co bychom někoho obrali pro dobro naší … patronky. Navrhuji finanční prostředky shromáždit přímo na místě. Co máme teď u sebe, nemusí vůbec stačit.“

Oxaniny otázky jsou trochu znepokojující. Jako by mi snad viděla do hlavy.
Hodím Malyšovi pár skrojků sýra. „Dobře,“ odpovím s předstíranou lhostejností. „Je jí jedno, kdo vyhraje. Chtěla se akorát pomstít svýmu chlapovi. Co chodí za děvkama.“ Uvědomím si, že jsem se možná tím vysvětlováním dostal trochu na tenký led a polknu. „Což jsem udělal. Tak napůl…“ Zachytím Rudyho zděšený pohled. Tohle asi nevyznělo úplně nejlíp. „Ale Borůvkovi jsem neublížil!“ Obhájím se rychle. „Vlastně jsem ho ani neviděl.“ Sakra, teď už se ale do toho fakt zamotávám! „No, prostě nám ten hlas dá.“
Rezolutně si založím ruce a podívám se na Oxanu, která nevypadá úplně přesvědčeně.
„A co máte v plánu vy?“ Rozhodnu se převzít otěže křížového výslechu. „Když dáme dohromady všechny svoje peníze, mohlo by to stačit? Nebo si chcete od někoho půjčit?“
Vytáhnu z ukryté kapsy měšec se zbytkem svých peněz a zamyšleně ho potěžkám v dlani. Obětovat zlato by mě zas tak moc nebolelo, ale jenom v případě, že by to hrálo pro naši věc. Pokud by nás někdo přebil a moje oběživo skončilo u nenasytných snobů, asi bych z toho radost neměl.
„Pokud uspějeme s tou poslední porotkyní, můžeme Pražmy hodit za hlavu.“ Navrhnu s nadějí, i když předpokládám, že na takovou remízu Oxana nebude chtít přistoupit. Když se do něčeho zakousne, většinou jen tak nepustí.

Razvan dorazil na pokoj před námi, sedí na posteli a zase žere. Nevěřícně ho sjedu pohledem a radši se odeberu k lavorku s vodou, abych se před jakoukoli debatou vydýchala. Vůně mýdla, bublinky a monotóní pohyb rukou mě trochu uklidní.

Sednu si na svou postel a všimnu si, že je Razvan celý... pocuchaný. Ne že by mě to překvapilo.

"Tak skvěle," přikývnu. "U nás to neprobíhalo úplně hladce." Neodpustím si kyselý obličej a ve zkratce Razvanovi vysvětlím celou záležitost s aukcí.

"Do půlnoci tedy máme čas zkusit čtvrtou. A jak to vlastně šlo s paní Borůvkovou?"[/b] Zadívám se na něj zkoumavě.

V našem pokoji je tma tmoucí, ale když už jsem takříkajíc přímo u zdroje, usoudím, že jedno pivo a něco k zakousnutí by taky neuškodilo. Naposledy jsem se pořádně najedl dobře před čtyřmi hodinami, všechno to divnoovoce, co jsem měl na večírku, ani nestojí za řeč, a navíc jsem teď před chvílí cvičil. Hodně. By se dalo říct…
V lokále je narváno a holka, co chytla směnu místo Betky, má uhrovatou pleť a vypadá naštvaná na všechno a na všechny. Objednám si a zrovna se chystám zasednout nějakému nešťastníkovi poslední židli, když se objeví kamarádi. Oxana se na mě nevěřícně zamračí, Rudy s úsměvem zamává. Vypadají živí a celí, výborně.
Je mi jasné, že u stolu naše plány probírat nemůžeme, takže zase rovnou vstanu a zamířím s pivem i talířem na pokoj. Ten chlápek, co musel nutně na dvorek, bude mít podle všeho pro dnešek štěstí a shledá se šťastně se svým místem na sezení.
Nahoře si Oxana akorát drhne ruce ve džberu, zatímco Rudy sedí na svojí posteli a vypadá zadumaně.
„Ahoj. Tak jak?“ Nadhodím zvesela. „U mě dobrý. Myslím, že ta paní strážcová bude taky hlasovat pro nás – tedy, pro Marielu. Nechceš něco?“ Nabídnu vstřícně Rudymu ze svého talíře, abych mu trochu zvedl náladu. „Zvládli jste to pěkně rychle. Nezkusíme ještě tu poslední porotkyni? Nebydlí daleko.“

Nevím, kde mi hlava stojí. Střídají se ve mně pocity naprosté úzkosti a nadšení. Chvílemi to vypadá, že jediná má otázka zboří celou naši mozaiku lží, jenom proto, aby se navršením dalších lží situace otočila. Janička se nakonec ukáže jako ohromná pomoc. Společně obcházíme bývalé soutěžící a postupně si dávám dohromady představu o potřebné částce. Je to zcela na hranici našich možností. Až si říkám, jestli nebude lepší zvolit alternativní postup. Například dostat se k úplatkům dřív, než je stihne paní domu vyhodnotit.

Velice poděkuji své společnici za pomoc, bez ní bych nikdy tolik informací nezjistil, a vrátím se za Oxanou. Krátce na sebe kývneme. Víc si můžeme říct později v soukromí. Nebo pokud by příliš chtěla vědět detaily, může mi je vytáhnout z hlavy. Neubráním se pocitu viny ze všech lží, které jsme kolem sebe dneska navršili. Janička nám velice pomohla, ale chudák z toho nakonec nic mít nebude.

Rudy:
Dostat z madam Hloučkové pořádnou odpověď na tvoji otázku je nakonec mnohem složitější, než jsi očekával. Nikoliv však proto, že by nebyla ochotná ti pomoci.
Prostě ji jen technikálie prvního kola soutěže nezajímají do té míry, že vlastně ani netuší, že tam probíhá něco zajímavého. Jakmile jí tyto jemné nuance začneš osvětlovat, k tvojí hrůze ti dojde, že samotná představa velké a známé návrhářky z Mezivodí musející si úplatky zajišťovat průchod v soutěži s nějakým středostavským plebsem, by taky mohla kompletně zruinovat dojem, který se tak pracně celý večer snažíte vyvolat.
A ty nejsi žádný frajer v jednání s lidmi, potažmo nafrněnou šlechtou. Kde je ta Oxana, když ji člověk potřebuje.
Nicméně jsi zatnul zuby a rozhodnul se udělat cokoliv pro zjištění loňských statistik bez zruinování reputace své kolegyně. Ona by to pro úspěch úkolu udělala také.

A tak nasoukáš madam Hloučkovou do tak pevné sítě lží, že se v ní nemůže ani hnout. Chápe, že jako její pobočník musíš znát všechna data o soutěži, i taková, která se tvé zaměstnavatelky netýkají. Vysvětlíš jí základy statistiky a předpovídání. Projevíš zájem o Ljubu Pražmovou a fakt, že si ani nehraje na nějakou férovost co se svého hlasu týče. Souhlasíš s faktem, že se jedná o místní folklór, něco, co si každé město musí vybudovat, a zajišťování hlasu peněžní aukcí jasně ukazuje dedikaci jednotlivých soutěžících k vítězství - takže i samotný úplatek dává jasně na odiv, co jsou jednotliví účastníci ochotni udělat pro vítězství, což by jinak stejně muselo determinováno. A necháš se seznámit s několika jedinci, kteří se aukce o přízeň paní domu v minulých letech účastnili.

Oxanina fanynka se ukáže jako nejlepší, byť neuvědomělý, spojenec. Jakmile se ti podaří ji přesvědčit, zajišťuje komunikaci se všemi ostatními, pomáhá s etiketou a sama hledá náboje na podpoření tvých argumentů.
Je to dlouhý boj, protože někteří minulí soutěžící jsou trochu zahořklí, převážně ti, kteří nepostoupili. Tím spíš, že Ljuba soutěž koncipuje formou tajných úplatků a ona poté hlasuje pro toho, kdo dal nejvíce. O finance přijdeš na každý pád.

Výsledek? Už byly i ročníky, kdy na vítězství stačilo 200 zlatých, nicméně toto je první rok, kdy je hlavní porotkyně pro finále Diana Housková, takže má zítra probíhající přehlídka větší prestiž, než obvykle. Po nenápadném proklepnutí i některých letošních účastníků (díky všem bohům za Hloučkovou, tohle by nevyzvěděla ani Oxana) nabydete nepříjemného pocitu, že méně než 250 zlatých nemá smysl vůbec dávat. Raději více, než méně. Rozhodně nemáte informace o všech.