Andor.cz - Dračí doupě online

Začínám mít sto chutí předvést madame Borůvkové nějakou hroznou pomstu pěkně naživo. Přímo na její vlastní kůži.
Tahle povýšenecká panovačnost mě už ale vážně dopaluje. Dobře, možná jsem chvíli přistoupil na její pravidla hry, ale to neznamená, že ze mě může dělat blbečka!
Bleskově se otočím a srazím Vladěnu mezi polštáře, úplně stejně, jako jsem před pár hodinami srazil Gorda (nebo Bráchu?) mezi okurky. Přidržím ji dole, ale jen tak jemně. Pořád je to hra. Třeba hra na osamocenou, bezbrannou ženskou, co si pozvala do domu neznámého cizince…
„Tohle udělám,“ zašeptám pár centimetrů od jejího obličeje, a nezní to úplně laškovně.
„Vezmu si ji. Až budeme v nejlepším…“ Položím Vladěně ruku na krk. „Začnu jí škrtit. A budu se dívat. Jak se dusí.“ Ušklíbnu se. „Pak… Jí zlámu ruce.“ Přehmátnu na macaté zápěstí a zapáčím dozadu, až porotkyně vyjekne. To mě trochu probere. Honem pustím a vstanu. „Nakonec ji podříznu,“ dodám chladnokrevně a přejdu k oknu. „Jako husu. Tělo sem ale vláčet nebudu. Přinesu její spodničku, zmáčenou krví. Tam ji uvážu,“ ukážu na sloupek hrazení, který je přímo z okna ložnice dobře vidět. „Ráno tam bude. A ty,“ otočím se na porotkyni s výrazem někde na tenkém pomezí pobavení a vzteku. „Ty budeš hlasovat pro Marielu Dauzat.“

Výraz naprostého rozhořčení se rozlije matroně Borůvkové na tváři poté, co začne Razvan s vyptáváním.
"No co si to, mladíku, dovoluješ? Copak se já, slušná dáma, pohybuji v okolí vykřičených domů, či lůzy pochybné pověsti? Uwe chodí za Chiomou a vím, že je vídán často U Dvou samaritánek. Spočti si dvě a dvě, tak těžké to přece není. Určitě je to nevěstka. Nízká, špinavá a podřadná. Lůza, které by se Božako mělo zbavit, aby tu nepobuřovala spořádané lidi. Jdi tam a ... a něco ji proveď. Myšlenka na to, že konáš správnou věc by tě měla těšit, no ne?"
najednou je z ní lítice, spořádaná nebo ne, kdejaká saň by s ní prohrála při soutěži v dštění ohně.
"Jenom mi řekni, co hrozného se jí stane."
trochu se uklidní a do očí se jí opět vkrade dychtivý výraz.

Nad přislíbenými šaty jen mávnu rukou, teď máme jiné starosti a při troše štěstí budeme hned po soutěži na cestě někam pryč. Nebo se to nějak zaonačí.

"To právě nevím," zavrčím a nacpu si do pusy pořádnou lžíci kaviáru. Ať Pražmové sežeru to nejdražší, co tu servíruje. Rudymu nabídnu pečené slavičí jazýčky. "Můžeš se vyptat té mojí fanynky? Případně zkusím najít Katarinu Wollman, kterou mi doporučila Tučková, že by tu měla být. A pak bych už mířila zpět za Razvanem."

Bohové, co je tohle za ženskou?!
Zvednu se do sedu, promnu si obličej a chvíli čekám, až hlava dožene realitu.
„Co? Jo… Chioma…“ S lehkým povzdechem mrknu úkosem po Vladěně, která se rozvaluje mezi polštáři. Musím uznat, že postel jsme zvalchovali pěkně. Pan velitel stráží bude asi docela koukat.
„Takže dělá, kde? U Samaritánek?“ Podrbu se na lopatce, pak se otočím na váženou porotkyni a tentokrát jí věnuji plnou pozornost.
„A ty… hmm… víš, jak vypadá?“

Razvan:
Vladěna na moment vypadá vyděšeně, netrvá to však déle, než pár šmátnutí, než jí obličej zrůzní lačnost a její ruce začnou nestoudně přejíždět po tvém mužném těle.
Přijde ti však, že má na mysli něco jiného, než tebe. Vyřešit tuhle hádanku však pro mazáka tvého charakteru není žádný problém. Po návrhu se přesunout do ložnice nadšeně souhlasí a už tě za ruku táhne za sebou. Je to však zbytečná opatrnost, protože podle vůně drobenky bys ji beztak vystopoval jako ohař.
U postele ze sebe shodí pantofle a stáhne tě k sobě. Jak jí najednou nic nebrání se do nenadálé situace ponořit, stane se z ní lítice. Dere se na tebe zuřivě, jako by se nemilovala desetiletí, jako stará pana, co má jedinou šanci v životě si vrznout.
To však určitě není její případ, protože tahle dáma rozhodně ví, co dělá. Byť její fyzická konstituce brání nějakým flexibilnějším tělesným cvičením, dohání to zápalem, až tě několikrát napadne, zda z toho usilovného tření nevzplane postel.

Trvá to dlouho, než se její chutě podaří ukojit. Nakonec se ale konečně svalí vedle tebe, ňadra se jí dmou jako po půlmaratonu a sípání, co se z ní line, bys očekával možná tak od astmatika. Prostě vypadá, že ti tam do minuty zařve na infarkt.
Než ale stačíš kout železo, dokud je žhavé, obrátí se na bok směrem k tobě a zlověstně se zasměje.
"A teď Chioma."

Když mě Janička opustí uprostřed parketu, potřebuji chvíli na uklidnění. V duchu si nadávám za to, jak daleko jsem všechno nechal dojít. Ale jsou situace, kdy zkrátka neumím říct ne. A tohle byla přesně jedna z nich. No koneckonců po soutěži můžeme prostě zmizet, sliby nesliby. Anebo to může být skvělý začátek našeho nového návrhářského studia. Oxana mezitím domluvila s paní domu, tak zamířím přímo za ní.

„Jak jsme na tom?“

Vysvětlení situace mi na klidu nepřidá.

„Ou, a máš představu, v jakých částkách se to tak mohlo pohybovat loni? Asi to nebude poprvé, co svůj hlas takto draží. Jo a než na to zapomenu, tak trochu jsem prodal tvé služby jedné mladé místní dámě. Zítra po soutěži jsme pozvaní na odpolední návštěvu, kde by se mělo všechno dojednat.“

S napětím očekávám, jak to Oxana přijme.

„Vytáčím?“ Strnu a podívám se na Vladěnu se zlověstným zábleskem v oku.
No dobře tedy.
Dám se do pohybu. Jako první jí vyrvu ten zatracenej koláč a zahodím ho kamsi do tmy. Plesknutí a Malyšovo mlaskání. Pak poletí župan. Bez protestů.
Přirazím veleváženou paní porotkyni ke stolu, jednou rukou jí chytnu pod bedry a druhou konečně dobudu to území, co se tady předemnou tak dlouho vyzývavě nakrucovalo. Skloním se nad ní, až přes nás spadne opona z vlasů.
Tma a vůně cukroví, měkkost a oblost bez jediné hrany pod rukama. Takhle nějak mi připadá, že musí být cítit pohodlný život.
„Já se nevytáčím,“ ohradím se poněkud zadýchaně.
Prodáváš se kvůli výhře v soutěži? Ozve se mi v hlavě ten hnusnější z hlasů. To už nemáš kouska cti?
Sklapni, utnu ho v duchu lakonicky. Život je boj, a ty to dobře víš. Jestli jde jenom o to, užít si se svolnou samicí, tak to je to nejmenší. Takže si nehraj na rytíře a dělej, co umíš.
Sjedu levou rukou ještě o chloupek níž a zafuním panímámě do ucha. „Tak kde máte ložnici?“

Oxana + Rudy:
Ljuba se na Oxanu dívá s úsměvem na rtech. Z toho pohledu je cítit převaha a nadřazenost.
"Drahá. Kupuji si modely od Leo Titona, a to jen proto, že Amraniho styl mi nevyhovuje. Jsem nejvýznačnější dáma ve městě, ať si ta nafoukaná Houskovic slípka myslí co chce. Mě nezajímá rafinovanost. Zajímá mě, kdo je ochoten pro můj hlas zaplatit nejvíc. Zlato, má Mezivodská přítelkyně, je lékem na úplně každou bolístku na světě. Považte, i na tu vaši. A proto se uvidíme o půlnoci. Mezitím se dobře bavte. A ochutnejte kaviár. Pravý, z dlouhovousého jesetera. Nechala jsem jej přiteleportovat až ze severu, od elfů. Velice nákladné, ale co bych pro své vážené hosty neobětovala."
způsobně mezivodské návrhářce kývne, zachytí pohled jedné z okolostojících dam a bez dalších okolků se k ní vydá, nechávajíc Oxanu jen tak stát.

"Čekala jsem něco, hmm... vynalézavějšího?"
Odvětím nezúčastněně a ostentativně se rozhlédnu po všem tom luxusu kolem. Nedá mi to a drobně paní domu popíchnu:
"Slyšela jsem, že žádný z výherců prvního kola nikdy neuspěl v kole druhém. Škoda promarněných hlasů. V duchu uvažuji, o čem to svědčí. A říkám si, co by mohlo přinést vítězství černého koně porotkyním, které pro něj hlasovali..."
Tentokrát čekám já, jak se Pražmová tváří.

Razvan:

Je vidět, že Vladěnu tvůj argument vysloveně pobavil.
"Zbytečně se vytáčíš, mládenečku. Uwe o tom ani nemukne. Kdyby vyšlo najevo, že velitel stráží zahýbá manželce s nějakou kurvou, tak to může rovnou zabalit. Jedna věc je, že se o tom povídá, ale jistota je něco úplně jiného. Navíc jak by se to dozvěděl? Má službu do desíti a pak půjde za tou svojí běhnou. Času dost."
potutelně se usmívá a dál se před tebou prsí, jako by bylo na co se koukat, aniž by z tebe spustila zrak, zkušeným pohybem vytáhne z plechu další kus buchty, plácne na něj lžičku šlehačky a hladově se do něj zakousne, až se drobky rozletí po stole.