Andor.cz - Dračí doupě online

Když mě Janička opustí uprostřed parketu, potřebuji chvíli na uklidnění. V duchu si nadávám za to, jak daleko jsem všechno nechal dojít. Ale jsou situace, kdy zkrátka neumím říct ne. A tohle byla přesně jedna z nich. No koneckonců po soutěži můžeme prostě zmizet, sliby nesliby. Anebo to může být skvělý začátek našeho nového návrhářského studia. Oxana mezitím domluvila s paní domu, tak zamířím přímo za ní.

„Jak jsme na tom?“

Vysvětlení situace mi na klidu nepřidá.

„Ou, a máš představu, v jakých částkách se to tak mohlo pohybovat loni? Asi to nebude poprvé, co svůj hlas takto draží. Jo a než na to zapomenu, tak trochu jsem prodal tvé služby jedné mladé místní dámě. Zítra po soutěži jsme pozvaní na odpolední návštěvu, kde by se mělo všechno dojednat.“

S napětím očekávám, jak to Oxana přijme.

„Vytáčím?“ Strnu a podívám se na Vladěnu se zlověstným zábleskem v oku.
No dobře tedy.
Dám se do pohybu. Jako první jí vyrvu ten zatracenej koláč a zahodím ho kamsi do tmy. Plesknutí a Malyšovo mlaskání. Pak poletí župan. Bez protestů.
Přirazím veleváženou paní porotkyni ke stolu, jednou rukou jí chytnu pod bedry a druhou konečně dobudu to území, co se tady předemnou tak dlouho vyzývavě nakrucovalo. Skloním se nad ní, až přes nás spadne opona z vlasů.
Tma a vůně cukroví, měkkost a oblost bez jediné hrany pod rukama. Takhle nějak mi připadá, že musí být cítit pohodlný život.
„Já se nevytáčím,“ ohradím se poněkud zadýchaně.
Prodáváš se kvůli výhře v soutěži? Ozve se mi v hlavě ten hnusnější z hlasů. To už nemáš kouska cti?
Sklapni, utnu ho v duchu lakonicky. Život je boj, a ty to dobře víš. Jestli jde jenom o to, užít si se svolnou samicí, tak to je to nejmenší. Takže si nehraj na rytíře a dělej, co umíš.
Sjedu levou rukou ještě o chloupek níž a zafuním panímámě do ucha. „Tak kde máte ložnici?“

Oxana + Rudy:
Ljuba se na Oxanu dívá s úsměvem na rtech. Z toho pohledu je cítit převaha a nadřazenost.
"Drahá. Kupuji si modely od Leo Titona, a to jen proto, že Amraniho styl mi nevyhovuje. Jsem nejvýznačnější dáma ve městě, ať si ta nafoukaná Houskovic slípka myslí co chce. Mě nezajímá rafinovanost. Zajímá mě, kdo je ochoten pro můj hlas zaplatit nejvíc. Zlato, má Mezivodská přítelkyně, je lékem na úplně každou bolístku na světě. Považte, i na tu vaši. A proto se uvidíme o půlnoci. Mezitím se dobře bavte. A ochutnejte kaviár. Pravý, z dlouhovousého jesetera. Nechala jsem jej přiteleportovat až ze severu, od elfů. Velice nákladné, ale co bych pro své vážené hosty neobětovala."
způsobně mezivodské návrhářce kývne, zachytí pohled jedné z okolostojících dam a bez dalších okolků se k ní vydá, nechávajíc Oxanu jen tak stát.

"Čekala jsem něco, hmm... vynalézavějšího?"
Odvětím nezúčastněně a ostentativně se rozhlédnu po všem tom luxusu kolem. Nedá mi to a drobně paní domu popíchnu:
"Slyšela jsem, že žádný z výherců prvního kola nikdy neuspěl v kole druhém. Škoda promarněných hlasů. V duchu uvažuji, o čem to svědčí. A říkám si, co by mohlo přinést vítězství černého koně porotkyním, které pro něj hlasovali..."
Tentokrát čekám já, jak se Pražmová tváří.

Razvan:

Je vidět, že Vladěnu tvůj argument vysloveně pobavil.
"Zbytečně se vytáčíš, mládenečku. Uwe o tom ani nemukne. Kdyby vyšlo najevo, že velitel stráží zahýbá manželce s nějakou kurvou, tak to může rovnou zabalit. Jedna věc je, že se o tom povídá, ale jistota je něco úplně jiného. Navíc jak by se to dozvěděl? Má službu do desíti a pak půjde za tou svojí běhnou. Času dost."
potutelně se usmívá a dál se před tebou prsí, jako by bylo na co se koukat, aniž by z tebe spustila zrak, zkušeným pohybem vytáhne z plechu další kus buchty, plácne na něj lžičku šlehačky a hladově se do něj zakousne, až se drobky rozletí po stole.

Zaskočen tím náhlým „vzplanutím vášní“, nebo jak to nejlépe nazvat, o krok ustoupím.
Potřebuju, sakra, alespoň chvíli přemýšlet, a ne tohle!
Nutno říct, že představa poveselení se s paní Borůvkovou mi zas až tak moc žíly netrhá. Není sice úplně můj typ, ale jak se říká, příležitost dělá zloděje. A když se takhle nastavuje, musím uznat, že některé její partie jsou pojaty opravdu velkoryse. Hmm…
Trochu problém bude spíš její manžel. Tedy, hlavně jeho profese. Kdyby Vladěně při vychutnávání pomsty nějakým způsobem unikl i popis mého ksichtu, mohlo by být v Božaku zítra ještě pěkně horko.
A samozřejmě, jestli se o tomhle způsobu přesvědčování poroty doví Oxana, ztratím zas nějaké body. Což je mi pochopitelně úplně jedno, ale chudák Rudy se bude muset znova koukat, jak se dohadujeme a vůbec…
Těžká věc. Ale hlavně potřebujeme ten has.
Přistihnu se, že v zamyšlení můj pohled automaticky sklouzává přímo do nebezpečných míst. V duchu se proplesknu a rozhodnu se dát tomu ještě jednu šanci. A jestli si paní porotkyně bude dál stát za svým, můžu alespoň tvrdit, že to prostě nešlo jinak.
„Já tě chápu,“ použiju rovnou o něco důvěrnější tón a zároveň přistoupím blíž, než by bylo společensky únosné. „Jen mám strach. O tebe. Víš, všichni nejsou tak velkorysí…“ Potřesu nešťastně hlavou. „Kdyby se Uwe rozzuřil. Až se to dozví. A rozhodl se tě třeba… zbavit práv manželky… nebo vyhodit z domu… mohla bys pořád dokázat svou případnou nevinu.“
Zadívám se Vladěně zblízka do očí mnohoslibným úsměvem. „Ale rozhodnutí je na tobě.“

Razvan:

Vladěna se ze začátku chytí na vějičku, po tvojí první větě se jí oči úžasem rozšíří a ona začne nadšeně přikyvovat. Postupně však, jak do hloubky svůj plán popisuješ, je evidentní, že spokojenost mizí a přechází v rozmrzelost.
Když skončíš, tak je vidět, že tady jsi neuspěl.
"Já nepotřebuju být morálně na výši, mládenče. Ale máš pravdu, že Uwe musí okusit své vlastní medicíny."
narovná se, vyprsí a zatřese svými nezanedbatelnými vnady, nebezpečně se rýsujícími pod košilí, která vykukuje z výstřihu županu.
Zároveň u toho "svůdně" mrkne, v očích se jí zračí chtivost, div si při pohledu na tebe neoblizuje kníry.
"Jak jsi řekl, jsme tu sami dva. To zmetka naučí chodit za děvkama. Ale ještě se musíš nějak pomstít té Chiomě. Prože nemá co lízt do postele s ženatým chlapem, navíc strážcem pořádku. Musí trpět, čím víc, tím líp."
svůj proslov zakončí vítězoslavným pohledem.
"Splň mi oba úkoly a zítra máš můj hlas jistý."
pro jistotu ještě jednou pořádně zatřese svými ňadry, až jí z županu opadá většina drobků.

S mírným zděšením pozoruji paní Borůvkovou, jejíž oči se krvelačně lesknou. Tahle porotkyně má podle všeho nějaké mouchy, ale rozhodně se jí nedá upřít zápal.
No, alespoň vím, na čem jsem. Žádné zákulisní řečičky. Stačí poučit velitele stráží, jak se má správně ctít posvátný svazek manželský, pak se „strašlivě pomstít“ na nějaké nevinné šlapce, a hlas máme v kapse. Hračka.
Odhodlaně vstanu, abych dal svému projevu na důležitosti, a jdu na to.
„Navrhuju udělat tohle,“ začnu pěkně zapáleně, jako bych jí právě předkládal ten nejlepší a nejdokonalejší z plánů, a vůbec ne něco, co mě napadlo asi tak před minutou.
„Necháme Uweho okusit vlastní medicíny. Považte, jsme tu dva. Sami. Pánská návštěva.“ Hodím po paní Borůvkové významným pohledem. „Narafičíme to, jakože k něčemu došlo. Rozházené peřiny, hmm… sklenice od vína na stole. Zapomenutá vesta.“ Zamyšleně se rozhlédnu po místnosti. „Máte služku? Nebo všetečnou sousedku? Necháme se vidět. Ať má Uwe podezření. Ať to v něm hlodá. Ale vy –“ Zadívám se Vladěně významně do očí a zlověstně se ušklíbnu. „Budete zapírat. Jako on. O ničem nevíte. Není to pravda. Jen ať si to vyzkouší na vlastní kůži. To ponížení! Ten vztek!“ Bouchnu pro efekt do stolu, ale s ohledem na rozložené nádobí.
„A co je nejlepší?“ Na okamžik se odmlčím. „Vaše svědomí – čisté! Nic jste neprovedla! Morálně vyhráváte. I kdyby se rozhodl třeba pro sérum pravdy, bude akorát za hlupáka.“
Přejedu dlaní nad plamenem svíčky a ztiším hlas. „Pozná to z druhé strany. Z pozice zrazovaného, ne zrádce. Pak ho choutky přejdou.“ Dodám s neochvějnou jistotou.

Oxana:
Na tvou poslední otázku se Ljuba pobaveně zakření a ztiší hlas.
"Drahá, polovina hostů je tu se stejnou otázkou. Koneckonců, to je také jediný účel dnešního večírku."
uhladí si nepořádný lem na šatech a chvíli vypadá, že přemýšlí - ale možná pouze uměle zvyšuje napětí. Ten úsměšek jí ze rtů stále nezmizel, evidentně ji situace vysloveně baví.
"O půlnoci proběhne tajná aukce. Kdo zaplatí nejvíc peněz, toho šaty v prvním kole zítra podpořím. Tak hrozně jednoduché to je."
upře na tebe pohled a čeká, jakou reakci v tobě její prohlášení vyvolá.

Bedlivě paní Pražmovou pozoruji. Zdálo se mi to, nebo skutečně očekává, že ji budu chtít přesvědčit, aby pro mě hlasovala? Rozhodnu se jít přímo k věci.
"Zítra se jistě uvidíme," přikývnu. "Rozhodla jsem se účastnit už v prvním kole. V Mezivodí je snad moje maličkost některým uším známá, ale zde ještě nemám takové jméno. Navíc to koresponduje s mým příběhem, začala jsem jako nuzná šička tak říkajíc od nuly a podařilo se mi vypracovat se až tam, kde teď jsem. Tahle soutěž pro mě má zvláštní důležitost. Původně pocházím z Lederu, ráda bych právě sem rozšířila své pole působnosti. Je to pro mě tak trochu jako návrat domů. Jistě chápete, že úspěch v soutěži je pro mě zásadní. Doslechla jsem se, že zasedáte v porotě. Nu a ať vás nezdržuji dlouho... Smím se tázat, jaká je šance, že dáte příležitost právě mým šatům? Věřím, že vás svým vzhledem nezklamou."