Andor.cz - Dračí doupě online

V činorodých přípravách se čas řítí jak splašený dostihový kůň.
Zrovna Oxana zkouší nějak "mezivodsky" nastrojit Rudyho, když otevřeným oknem zazní odbíjení páté hodiny.
Vzhledem k tomu, že v 18.00 začíná mecheche u Drakovičů, všem vám zatrne, protože jde do tuhého. Asi jen s výjimkou Bětky, která si v rohu místnosti zkouší nějaké kroky. Co můžete soudit, tak díru do světa se svým tancováním asi neudělá, ale kouká se na ni dostatečně dobře na to, aby posloužila svému účelu.
Razvan zrovna domyl Malyše, který smrděl jak namoklý cirkus, naposledy přehlédl výstroj, drapnul šenkýřku a vyrazil k bardům. Jejich úkol je koneckonců o něco složitější a časově náročnější.
Když dorazili ke skupině, setkali se s vesměs přátelským uvítáním - tedy kromě hejtmana, který na léčitele dělal bubu, seč mu síly stačily.
Několikrát s ním prošel, co budou hrát, mnohem víckrát se ubezpečil, že nemocná bude v pohodě a že se o ni postará a nakonec jej obměkčila až Alžběta, která na něm mohla oči nechat, áchala, óchala a všeobecně se vochomítala kolem jako správná fanynka. Až toho zatvrzelého hudebníka dočista zjihla.
Po opětovném ubezpečení se, že Iris nic nehrozí si balíte fidlátka a vydáte se do haciendy.
Barák je to věru mocný a je hlídaný jako pevnost. Všude soukromé stráže, veselkové ozdoby... asi tak jedna ku jedné.
Uvedou vás zadním vchodem a trojice zbrojnošů vás provede chodbami, kde se to hemží přípravami. Voní tu jídlo, zní vzdálená hádka, pořád do vás vráží služebnictvo ve svém shonu za plněním úkolů. Nakonec jste uvedeni do hostinského sálu, kde se vše bude odehrávat. Je to tu velké, prostorné a opulentně marnotratné. Papa Drakovič asi rád ukazuje že na to má, což, podle pověsti Božaka, bude charakterová vada velké části místní honorace.
Jste představeni pánovi domu (Zoran Drakovič), který vám kývne a už si vás nevšímá. Je vysoký, štíhlý, snědý. S orlím nosem a přezíravým pohledem, oblečen je, na rozdíl od výzdoby okolo, vkusně a střídmě. Také vás přivítá Jelena, dvacetileté, dost pohledné děvče, které vaši Bětku zjevem hravě převyšuje ve všech směrech. Škoda, že se okamžitě prokáže jako pyšný princezna, když vás zdrženlivě pozdraví a následně začne vysvětlovat, že pokud hudební a taneční doprovod nebudou dostatečně kvalitní, nedostanete ani najíst. A pokud tu něco ukradnete, strážní vám polámou ruce.
Prostě na první poslech milé děvče.
Hejtman na Razvana přes rameno hodí zasmušilý pohled.
Jelikož mladá dáma už odplula peskovat nějakého sluhu za křivě uvázaného motýlku, přitočí se k vám majordomus a ledovým hlasem oznámí, že za "čokla" je zodpovědný jeho pán a veškeré způsobené škody budou jím uhrazeny.
A pak pomalu začnou vcházet první hosté a hudba začíná hrát.
Jak čas plyne, nejde vám to zle. Pěkně to odsejpá, nekazíš příliš melodií a vaše tanečnice sklízí i nějaký potlesk.
Není moc čas si odskočit za Oxanou a Rudym, ale to se nedá svítit. Každou hodinu máte krátkou přestávku na jídlo a pití, ale ani pořádně nadlábnout vás nenechají a už zase hrajte, hrajte, hrajte...

Oxana s Rudym měli ještě trochu na přípravu a pak se se vší pompou vydali na slavnost.
Soutěžní šaty co nejpečlivěji složené a nenápadně kouzelníkem nadnášené se hrnou ulicí a budí po právu pozdvižení. Skoro takové, jako Oxana sama. Samozřejmě nejste jediní v extravagantním úboru, proto pozornost vám věnují hlavně pochybné existence.
Nakonec se ale bez úhony dostanete ke svému cíli. Hacienda je hlídaná jako pevnost, uvnitř se svítí a hraje hudba a k hlavnímu vchodu se trousí honosně odění jedinci i páry.
Zkusíte se tedy dostat dovnitř, během kteréžto činnosti zjistíte několik věcí.
Kufr se šaty jste s sebou táhli zbytečně, nikdo po vás nechce prokazování se čímkoliv. Ani je nezajímá, kdo jste.
Jen vás zručně šácnou ohledně zbraní (najdou i věci, které jsou relativně dobře schované) a shovívavě veškeré vaše vybavení uschovají v šatně.
Pak vejdete do honosného, dobře osvětleného a přeplácaně ozdobeného sálu, který má všem ukázat, kdo je tady pánem.
Sem tam se promenádují slouhové s pitím, podél stěn stojí stolky s občerstvením, vpravo vzadu vyhrává skupina bardů, mezi nimiž rozpoznáte Razvanovu bradu. Před pódiem se ze všech sil snaží Bětka a má solidní pozornost, nicméně je tu možnost, že důvodem bude fakt, že při svém divokém předklánění jsou vidět i věci, které nejspíš neplánovala. Holka je však do tance zabraná, a tak si podobných maličkostí nevšímá.
Hosté jsou různí, od obyčejných měšťanů po místní honoraci. Dokonce zahládnete nějaké chasníky v normálním oblečení z jarmarku, jak do sebe u stolků ládují jednu pochutinu za druhou. Dostat se sem asi může kdedko.
A ve všem tom mumraji probíhá oslnivě krásná Jelena Drakovičová, tu se směje něčím vtipům, tu si povídá se starším gentlemanem...
Je samý úsměv a cukrkandl a přelétá od hosta k hostu jako včelička.

Z rozjímání u studny mě vyruší šramot a zavrčení. On tady někdo nechal psa? Radši se jdu podívat za roh nedaleké kůlny, odkud se zvuky ozývají. Trochu se mi uleví, když uvidím Malyše, jak soustředěně čenichá kolem stěny kůlny a snaží se podhrabat dovnitř.

„Kamaráde, zase tě Razvan vyměnil za ženskou? Sakra ty ale smrdíš, v čem ses to vyválel? Možná bych tě měl okoupat taky.“

Na to Malyš uskočí a ostražitě mě sleduje.

„Heh, kdybys uměl stejně dobře poslouchat.“

Pousměju se a vrátím se zpátky ke studni. Chvíli přemýšlím nad tím, že aspoň trochu osvěžím své oblečení. No víc pomuchlané už být nemůže. Popadnu znovu mýdlo od Oxany, posbírám svršky a opláchnu je v ledové vodě. Potom je vykroutím a navleču zpátky na sebe. Stoupnu si na sluníčko a pomůžu větru, aby profukoval mezi všemi mokrými vrstvami.

Netrvá dlouho, než takto oblečení usuším. Přitom sleduji Malyše, jak bojuje s dřevěnou kůlnou. Co zevnitř cítí tak zajímavého? Beztak opět něco nechutného. Musím ho potom doslova odtáhnout, aby se vrátil se mnou zpátky za ostatními. Před dveřmi našeho pokoje se zarazím a radši zaklepu.

„Ahoj, to jsem já, Rudy. Nejdu nevhod?“

"Dobře, dobře, mír!" řeknu zadýchaně, narovnám se a trochu se upravím. "Domluveno, Alžbětě něco půjčím, stejně už jsem s tím napůl počítala."

Kroky z chodby se blíží a tak radši rychle zalezeme zpátky do komůrky. Alžběta zvedne hlavu od malovátek. "Děje se něco? Mám odejít? Slyšela jsem křik."

"Jen jsme s Razvanem přemýšleli, jak tě na tu slávu vyšňořit. Běžná výměna názorů, u nás v Mezivodí jsme zvyklí na jinačí temperament," zářivě se usměju a doufám, že je Alžběta skutečně tak prostoduchá, jak se tváří. Pokud ne, úspěšně to maskuje, protože jen přikývne a hned začne brebentit.
"Tak jsem si říkala, že blyštivá zelená s oranžovou bude žůžo kombinace. To by mi mohlo jít k očím, co myslíte?"

"Dobrá volba," zhodnotím, "ale začneme s šaty, co říkáš?"

Za rekordní čtvrt hodinu se nám podaří Alžbětu změnit ze sklepnice na přitažlivou tanečnici. Má pěknou postavu vyvinutou na těch správných místech a roztomilý obličejík, takže to není nic těžkého.

Neodpustím si dát trochu do pucu i Razvana. Vzadu mu čouhá košile z gatí a vlasy mu padají do očí. V duchu se usměju.Tuším, že sotva překročí práh hostince, bude zase v původním stavu, ale za pokus to stojí.

"Myslím, že jste připraveni vyrazit." Prohlásím a spokojeně si prohlížím výsledek svého snažení.

"Jenom jsme si povídali!" Hájím se dotčeně, ale obligátnost oné věty v kombinaci s pohledem na chechtající se Oxanu způsobí, že už se taky neudržím a začnu se smát naplno. Jestli nás Bety přes dveře slyší, nejspíš si chudák, myslí, že se dostala do spárů dvojice šílenců.

Po chvíli zaúpím a musím se opřít o kolena, abych se trochu vydýchal.
"Okoralé jídlo, to si teda dovolila hodně," heknu s doznívajícím veselím. "Tak to ji do party neberu. Stejně mi jedna šílená ženská stačí.  - Né, počkej!" Sotva se stačím narovnat, než po mně Oxana skočí. Je to sice jen předstíraný útok, ale pořád vedeny s razancí rozzuřené kočky.
"Počkej! Rozdělá se ti to prostěradlo!" Mám co dělat, abych se uhnul. "Stačí. Mír. Mír!"

Na schodišti se ozvou lehké kroky. Mohl by to být Rudy, ale také kterýkoliv s dalších hostů. Oxana odskočí, narovná si turban a v mžiku vypadá stoicky klidná a chladná, jako prve.
Ta proměna je zároveň fascinující i děsivá. Taky si rychle upravím košili.
"Naprosto chápu tvoje argumenty," odkašlu si a hodím po kamarádce psím pohledem. "Ale mohla bys být přesto tak hodná a půjčit jí něco na sebe?"

Kam tím míří? Poleje mě horko. Pro jistotu zabouchnu dveře. "Je mi fuk, s kým si vrzneš. Ale vnímám rozdíl v tom, když jde o náhodnou známost, nebo o někoho, koho v podstatě dočasně bereš do party. A neříkej, žeš po Alžbětě neházel očko. Známe se dost dlouho na to, abych poznala, když zkoušíš terén." Zasyčím.

"A co proti ní mám?!" Nafouknu se. "Přinesla mi jídlo, co nebylo čerstvé." Vidím, jak Razvanovi cukají koutky a přemýšlím, jak z podlahy sesbírat ztracené zbytky důstojnosti. "A blbě na mě koukala." Dodám, jako bych to mohla zachránit. To už ani já nevydržím a vyprsknu smíchy. Banálnost mé obhajoby a absurdita celé situace mě úplně odzbrojí. Směju se, až mi vyhrknou slzy.

Oxana mě zaskočí, již podruhé během jednoho odpoledne, což je skóre, za které by se mohla začít pýřit – a já stydět, takže se snažím nedat nic najevo.
„Ty ses teď dala k morální policii?“ Odpálkuju ji kousavě. „Když jsem šel včera s tím blbečkem, moc ti to nevadilo – a taky jsem mu mohl leccos vykecat. Nebo předtím ve Svatohoře, ta... “
Odmlčím se, částečně kvůli vzpomínkám na onu zrzavou divoženku, a také jak se snažím vybavit si, co na ni Oxana vlastně říkala. Taky se úplně netvářila, pokud si to pamatuju správně. Hm…
Zamračím se a zamyšleně si parťačku prohlédnu, jako bych se snažil vykoukat, co za tím vězí. Pravda je, že nebýt toho jejího předchozího výlevu, usuzoval bych, že mě chce prostě z nějakého důvodu provokovat. Ale možná by to byl přeci jen unáhlený závěr. Možná už fakt stárnu a začínám mít pocit, že lidi neříkají určité věci jenom proto, aby vás naštvali. Tedy, alespoň někteří lidi. 

Zavrtím hlavou a aniž bych se nějak snažil dokončit načatou větu, zhluboka vydechnu a opřu se o futra.
Byl jsem v Mezivodí.“ Poznamenám chladně s pohledem upřeným na vycpaného jelence, který na nás čumí z protější zdi. „Vypadáš opravdu autenticky.“
Promnu si čelo, až mi mokré vlasy spadnou do tváře. „A Bety bude v pohodě. Prostě zatancuje a celej život na to bude vzpomínat. Jak byla na slavnosti... U party nechutnejch snobů. Nebude po ničem pátrat. A co se týče toho dalšího -" Pokčím lhostejně rameny „Dělá v hospodě. Sotva bude věřit na romance.“ Trochu se ušklíbnu a sklouznu do přátelštější roviny. "Navíc už nejsem v pořadníku. Je zblázněná do toho Carexova hošana.“

Otočím se znovu k Oxaně a zadívám se jí do očí. „Ale řekni ty,“ nadhodím lehce, „co tě na tý holce tak žere?“

"Ale oceňuju, jak rychle ses chytnul. Skutečně jsme s Rudym zvolili Mezivodí," dodám šeptem smířlivě.
"Opravdu je ta šenkýřka dobrý nápad? Myslela jsem, že žertuješ, když jsi ji navrhnul." Neskrývám obavy v hlase.

"Něco sis zapom-" nedořeknu otázku. Ze dveří se místo Rudyho vynoří Razvan s tou holkou v závěsu.

Podle jejich výrazů tuším, že jsem stvořila nad míru přesvědčivý převlek, to mě trochu obměkčí. Zachovám ledově klidnou tvář a vyslechnu si Razvanovy přímluvy.

"Alžběta je úžasná tanečnice." Vymýšlí si, až se mu od huby práší, což sama Alžběta vzápětí potvrdí. S úsilím skrývám pobavení.

Doufám, že je Alžběta lepší tanečnice než šenkýřka. Chystám se odpovědět, ale nakonec uštěpačnou poznámku spolknu.

"Bety," řeknu medovým hlasem, "nechtěla by ses podívat na nějaké šminky?" podám děvčeti palety s pestrobarevnými stíny.

Alžběta mě pomalu nenechá domluvit a zuřivě přikyvuje. "To bych děsně ráda, paní!"

"Razvan nás zapomněl představit, jmenuji se Mariela Dauzat. Možná už jsi o mně slyšela." Pokynu Alžbětě, aby se posadila vedle mě.

"Myslím, že ne," zamyslí se děvče stále stojící v pozoru."Já teda zaslechnu kde co, pracuju totiž tady v hospodě. Ale nóbl věci jdou mimo mě. A vy vypadáte hodně nóbl." Posmutní, jako by se jí před očima objevila celá její neveselá budoucnost, dření do úmoru, nechtěné těhotenství, život na okraji společnosti, smrt v bídě, či nějaký podobný scénář, který může čekat ji a desítky dalších dívek sloužících v putykách v Božaku.

"Dříve jsem byla obyčejné děvče docela jako ty. Díky píli a odhodlání moje jméno získalo ve světě zvuk. Stala jsem se módní návrhářkou, tisíce žen v Mezivodí touží nosit šaty, které se zrodily v mojí hlavě." Odmlčím se a sleduju, jak mi Alžběta visí na rtech. Vím, že teď jsem si ji získala.

"Zatím se podívej, jaké barvy by se ti líbily," mrknu na ni. "Já se na chodbě o něčem poradím s Razvanem a pak tě zkrášlíme, hm?"

"Vážně se mi to nezdá?" zavrtí hlavou dívka a kecne si na postel s paletkami v rukách.

Usměju se na Alžbětu a otočím se k Razvanovi, načež úsměv nechám spadnout. Kývnu směrem k chodbě.

"Jasně jsme se domlouvali, že v kumpanii nebudeme tolerovat žádné romance." Pronesu mrazivě, když jsme z jizby venku. "Něco k ní prosákne, za týden se ti omrzí, odkopneš ji a na průšvih máme zaděláno."

Na schodišti potkám Rudyho. Betky, která mi stoupá v patách, si ani nevšimne, uzme mi akorát mýdlo z náručí, zamumlá něco o hygieně a je fuč. Zamyšleně se za ním ohlédnu. Připadalo mi, že má takový zvláštně nepřítomný výraz… Ale co, pokrčím rameny, možná se mu chtělo jenom na malou.
Vyběhnu těch posledních pár schodů, zaklepu na dveře a když se ozve souhlasné zamručení, vstoupím do pokoje.
Překvapeně se zarazím.

My jsme… Někde v Konstanci?
Oxana se tváří nezúčastněně jako vždy, ale mám pocit, že v jejích očích vidím potměšilé plamínky, jak se pase na mém zmatku.
„Auu, bohové! To je ale úžasná modrá“ Zafuní mi do ucha Bety, která zvědavě nakukuje přes moje rameno. Setřepu bleskově úžas a udělám krok stranou, aby mohla také vstoupit.
„Bety, tohle je… moje vážená přítelkyně… z Mezivodí,“ řeknu obřadně a mrknu po Oxaně. Spokojeně přikývne, takže asi trefa.
Zdá se mi ale, že se na na naši novou tanečnici úplně přívětivě netváří. Pro jistotu zase couvnu, abych stál Betce po boku. Jestli na ní moje společnice vidí zase nějaké mouchy, ať si to nejdřív vyřídí se mnou.
„Tohle je Alžběta. Doprovodí mne k Drakovičům." dokončím rychle představování. „Alžběta je úžasná tanečnice.“ S důrazem na poslední dvě slova si Oxanu vyzývavě přeměřím. Takže co?

Betka se polichoceně zasměje, a pak, aniž by nějak dala na případné mimoverbální hrozby, sama zamíří k Oxaně.
„Řikejte mi Bety,“ informuje ji a utře si ruku do zástěry, aby jí mohla nabídnout k podání. „Razvan pěkně kecá. V životě mě tancovat neviděl. Ty vaše šaty jsou fakt úžasný!“

Dveře bouchnou, Rudy mizí jak pára nad hrncem. Zakroutím hlavou. Dříve jsem si myslela, že si kamarád časem zvykne. Chtě nechtě, někdy je nutné zahodit ostych a převléct se před souputníky. Ale zdá se, že Rudyho něžnější pohlaví v určitých situacích přivádí do rozpaků nehledě na to, jak dlouho a dobře se známe. Ba naopak, někdy mi připadá, že je to spíš horší než na začátku.

Smývám laciné líčení zamýšlené na vystoupení a vytvářím rafinovanější vizáž, ve které hrají hlavní roli kouřové oční stíny. Obarvit hlavu si už nestihnu, ačkoli by mi to připadalo bezpečnější. Uvolním aspoň pár pramenů zpod turbanu a ty přebarvím pigmentem z hematitu na tmavo. Zbytek budu muset doladit do soutěže přes noc.