Andor.cz - Dračí doupě online

Kam tím míří? Poleje mě horko. Pro jistotu zabouchnu dveře. "Je mi fuk, s kým si vrzneš. Ale vnímám rozdíl v tom, když jde o náhodnou známost, nebo o někoho, koho v podstatě dočasně bereš do party. A neříkej, žeš po Alžbětě neházel očko. Známe se dost dlouho na to, abych poznala, když zkoušíš terén." Zasyčím.

"A co proti ní mám?!" Nafouknu se. "Přinesla mi jídlo, co nebylo čerstvé." Vidím, jak Razvanovi cukají koutky a přemýšlím, jak z podlahy sesbírat ztracené zbytky důstojnosti. "A blbě na mě koukala." Dodám, jako bych to mohla zachránit. To už ani já nevydržím a vyprsknu smíchy. Banálnost mé obhajoby a absurdita celé situace mě úplně odzbrojí. Směju se, až mi vyhrknou slzy.

Oxana mě zaskočí, již podruhé během jednoho odpoledne, což je skóre, za které by se mohla začít pýřit – a já stydět, takže se snažím nedat nic najevo.
„Ty ses teď dala k morální policii?“ Odpálkuju ji kousavě. „Když jsem šel včera s tím blbečkem, moc ti to nevadilo – a taky jsem mu mohl leccos vykecat. Nebo předtím ve Svatohoře, ta... “
Odmlčím se, částečně kvůli vzpomínkám na onu zrzavou divoženku, a také jak se snažím vybavit si, co na ni Oxana vlastně říkala. Taky se úplně netvářila, pokud si to pamatuju správně. Hm…
Zamračím se a zamyšleně si parťačku prohlédnu, jako bych se snažil vykoukat, co za tím vězí. Pravda je, že nebýt toho jejího předchozího výlevu, usuzoval bych, že mě chce prostě z nějakého důvodu provokovat. Ale možná by to byl přeci jen unáhlený závěr. Možná už fakt stárnu a začínám mít pocit, že lidi neříkají určité věci jenom proto, aby vás naštvali. Tedy, alespoň někteří lidi. 

Zavrtím hlavou a aniž bych se nějak snažil dokončit načatou větu, zhluboka vydechnu a opřu se o futra.
Byl jsem v Mezivodí.“ Poznamenám chladně s pohledem upřeným na vycpaného jelence, který na nás čumí z protější zdi. „Vypadáš opravdu autenticky.“
Promnu si čelo, až mi mokré vlasy spadnou do tváře. „A Bety bude v pohodě. Prostě zatancuje a celej život na to bude vzpomínat. Jak byla na slavnosti... U party nechutnejch snobů. Nebude po ničem pátrat. A co se týče toho dalšího -" Pokčím lhostejně rameny „Dělá v hospodě. Sotva bude věřit na romance.“ Trochu se ušklíbnu a sklouznu do přátelštější roviny. "Navíc už nejsem v pořadníku. Je zblázněná do toho Carexova hošana.“

Otočím se znovu k Oxaně a zadívám se jí do očí. „Ale řekni ty,“ nadhodím lehce, „co tě na tý holce tak žere?“

"Ale oceňuju, jak rychle ses chytnul. Skutečně jsme s Rudym zvolili Mezivodí," dodám šeptem smířlivě.
"Opravdu je ta šenkýřka dobrý nápad? Myslela jsem, že žertuješ, když jsi ji navrhnul." Neskrývám obavy v hlase.

"Něco sis zapom-" nedořeknu otázku. Ze dveří se místo Rudyho vynoří Razvan s tou holkou v závěsu.

Podle jejich výrazů tuším, že jsem stvořila nad míru přesvědčivý převlek, to mě trochu obměkčí. Zachovám ledově klidnou tvář a vyslechnu si Razvanovy přímluvy.

"Alžběta je úžasná tanečnice." Vymýšlí si, až se mu od huby práší, což sama Alžběta vzápětí potvrdí. S úsilím skrývám pobavení.

Doufám, že je Alžběta lepší tanečnice než šenkýřka. Chystám se odpovědět, ale nakonec uštěpačnou poznámku spolknu.

"Bety," řeknu medovým hlasem, "nechtěla by ses podívat na nějaké šminky?" podám děvčeti palety s pestrobarevnými stíny.

Alžběta mě pomalu nenechá domluvit a zuřivě přikyvuje. "To bych děsně ráda, paní!"

"Razvan nás zapomněl představit, jmenuji se Mariela Dauzat. Možná už jsi o mně slyšela." Pokynu Alžbětě, aby se posadila vedle mě.

"Myslím, že ne," zamyslí se děvče stále stojící v pozoru."Já teda zaslechnu kde co, pracuju totiž tady v hospodě. Ale nóbl věci jdou mimo mě. A vy vypadáte hodně nóbl." Posmutní, jako by se jí před očima objevila celá její neveselá budoucnost, dření do úmoru, nechtěné těhotenství, život na okraji společnosti, smrt v bídě, či nějaký podobný scénář, který může čekat ji a desítky dalších dívek sloužících v putykách v Božaku.

"Dříve jsem byla obyčejné děvče docela jako ty. Díky píli a odhodlání moje jméno získalo ve světě zvuk. Stala jsem se módní návrhářkou, tisíce žen v Mezivodí touží nosit šaty, které se zrodily v mojí hlavě." Odmlčím se a sleduju, jak mi Alžběta visí na rtech. Vím, že teď jsem si ji získala.

"Zatím se podívej, jaké barvy by se ti líbily," mrknu na ni. "Já se na chodbě o něčem poradím s Razvanem a pak tě zkrášlíme, hm?"

"Vážně se mi to nezdá?" zavrtí hlavou dívka a kecne si na postel s paletkami v rukách.

Usměju se na Alžbětu a otočím se k Razvanovi, načež úsměv nechám spadnout. Kývnu směrem k chodbě.

"Jasně jsme se domlouvali, že v kumpanii nebudeme tolerovat žádné romance." Pronesu mrazivě, když jsme z jizby venku. "Něco k ní prosákne, za týden se ti omrzí, odkopneš ji a na průšvih máme zaděláno."

Na schodišti potkám Rudyho. Betky, která mi stoupá v patách, si ani nevšimne, uzme mi akorát mýdlo z náručí, zamumlá něco o hygieně a je fuč. Zamyšleně se za ním ohlédnu. Připadalo mi, že má takový zvláštně nepřítomný výraz… Ale co, pokrčím rameny, možná se mu chtělo jenom na malou.
Vyběhnu těch posledních pár schodů, zaklepu na dveře a když se ozve souhlasné zamručení, vstoupím do pokoje.
Překvapeně se zarazím.

My jsme… Někde v Konstanci?
Oxana se tváří nezúčastněně jako vždy, ale mám pocit, že v jejích očích vidím potměšilé plamínky, jak se pase na mém zmatku.
„Auu, bohové! To je ale úžasná modrá“ Zafuní mi do ucha Bety, která zvědavě nakukuje přes moje rameno. Setřepu bleskově úžas a udělám krok stranou, aby mohla také vstoupit.
„Bety, tohle je… moje vážená přítelkyně… z Mezivodí,“ řeknu obřadně a mrknu po Oxaně. Spokojeně přikývne, takže asi trefa.
Zdá se mi ale, že se na na naši novou tanečnici úplně přívětivě netváří. Pro jistotu zase couvnu, abych stál Betce po boku. Jestli na ní moje společnice vidí zase nějaké mouchy, ať si to nejdřív vyřídí se mnou.
„Tohle je Alžběta. Doprovodí mne k Drakovičům." dokončím rychle představování. „Alžběta je úžasná tanečnice.“ S důrazem na poslední dvě slova si Oxanu vyzývavě přeměřím. Takže co?

Betka se polichoceně zasměje, a pak, aniž by nějak dala na případné mimoverbální hrozby, sama zamíří k Oxaně.
„Řikejte mi Bety,“ informuje ji a utře si ruku do zástěry, aby jí mohla nabídnout k podání. „Razvan pěkně kecá. V životě mě tancovat neviděl. Ty vaše šaty jsou fakt úžasný!“

Dveře bouchnou, Rudy mizí jak pára nad hrncem. Zakroutím hlavou. Dříve jsem si myslela, že si kamarád časem zvykne. Chtě nechtě, někdy je nutné zahodit ostych a převléct se před souputníky. Ale zdá se, že Rudyho něžnější pohlaví v určitých situacích přivádí do rozpaků nehledě na to, jak dlouho a dobře se známe. Ba naopak, někdy mi připadá, že je to spíš horší než na začátku.

Smývám laciné líčení zamýšlené na vystoupení a vytvářím rafinovanější vizáž, ve které hrají hlavní roli kouřové oční stíny. Obarvit hlavu si už nestihnu, ačkoli by mi to připadalo bezpečnější. Uvolním aspoň pár pramenů zpod turbanu a ty přebarvím pigmentem z hematitu na tmavo. Zbytek budu muset doladit do soutěže přes noc.

Oxana se začne převlékat, tak se otočím na židli, abych jí dal trochu soukromí. Při tom začnu vzpomínat na Mezivodí. Vyjmenuji několik více či méně důležitých lidí z okolí krále, u kterých jsem si jistý, že mají ženu. Zavzpomínám na novinky z poslední doby. Neproběhl tam převrat? Nepopravili někoho důležitého, koho by Oxana neměla zmiňovat? A potom jsou šaty hotové, tak se otočím, a … tolik odhalených částí těla…

„Moc pěkné!“

Vypadne ze mě jenom, doufám, že se nečervenám. Chce to trochu úsilí odtrhnout od Oxany oči.

„Ah, půjdu se taky opláchnout, ať potom s tím nezdržuji. Zjistím co a jak s Razvanem.“

Při tom couvám ke dveřím, proklouznu na chodbu a mizím po schodech dolů na dvůr. Cestou proběhnu kolem Razvana a seberu mu mýdlo. Až dole, potom co na sebe vyliju vědro studené vody, si říkám … proč jsem sakra utekl?

"To je báječné, Rudy!" rozzářím se. Konečně náš plán dostává jasnější obrysy.

"Zkusím vytvořit šaty, které se tam nosí. Typově vím, o co by mělo jít. Společně je pak můžeme doladit. A když mě zatím zasvětíš do informací, které bych měla znát, budu ráda. Vím jen naprosté základy."

Ze zavazadla konečně vyštrachám vše, co jsem potřebovala. Dlouhý cihlově červený kus lněného plátna si roztáhnu na podlaze a obě protilehlé strany v rychlosti sestehuju k sobě. Vznikne tak široký tunel, který přes sebe přehodím. Se spodní tunikou se neobtěžuji, pořád je vedro jako v pekle a odhalená šíje a paže nikdy neuškodí. V pase řízu stáhnu barevným karetkovaným opaskem, na ramenou zajistím sponami. Hedvábný modrý šál, moji nejdražší součást garderóby, smotám a vytvaruji do turbanu. Tadá, mezivodský šat je na světě.

Obrátím se na Rudyho. "Zatím takhle. Co na to říkáš? Ještě doplňky a líčení, snad máme ještě trochu času." Otočím se dokolečka.

"Ty spony nejsou úplně tamní, ale snad to nevadí, můžu je prezentovat jako umělecký záměr." Uvažuju nahlas a tázavě se zadívám na Rudyho.

S plánem všichni souhlasí, což je super. Hrát si na módního návrháře není nic, na co bych se těšil a hrozně se mi ulevilo, když se toho zhostila Oxana. Napadne mě, jestli bych se taky neměl zajít opláchnout, abych večer vypadal k světu. Možná později…

„A jak tam mám jít já? Budou mi stačit tady ty šaty od paní Nadie? Aby to nevypadalo příliš … obyčejně, když jsem doprovod slavné návrhářky.“

Při tom gestem ukážu na svůj oděv, který mám na sobě v podstatě od včerejšího večera. Potom se na chvíli zamyslím.

„V Mezivodí jsem jednou byl. Bylo to před pár lety a pamatuji si ho jako docela divoké město. Zvlášť níž … blízko přístavu. Ale podařilo se mi tehdy na pár týdnů vloudit i na královský dvůr, můžu si vzpomenout na některá jména. Dvořany, pro které jsi třeba již navrhla šaty?“

Nejdřív na postel navrším úhledný komínek pánského oblečení. Na vrch posadím kostku levandulového mýdla. Vždycky mám nějaké v zavazadlech. Provoní delší dobu nepoužívané svršky, odpuzuje moly a vůbec, je to prostě základ.

„Zkus oblečení vrátit v původním stavu,“ houknu na Razvana a hlavou mi bleskne sto a jeden způsob, jakým může společník opečovávaný převlek znehodnotit. Polít červeným vínem, umastit prsty ulepenými od pečínky. A mnoho horších variant potřísnění. Na podobné úvahy ale není čas, v mžiku se ponořím do úvah o vlastním přestrojení.

„Dobře, odněkud zdaleka,“ brumlám si pod fousy. „Saffron… příliš exotický. Korál… moc známý. Mezivodí… Mezivodí?“ Obrátím se na přátele. Vlastně jen na Rudyho, protože Razvan už se stihl vypařit. „Víš něco o Mezivodí?“ Tuším, že moje čistě školní znalosti stačit nebudou.