Andor.cz - Dračí doupě online

V první chvíli mám chuť Oxaně pěkně od plic navrhnout, ať si laskavě přijde s nějakým plánem sama, když se jí ten můj nepozdává, ale Rudy se svým věcným plánováním poněkud nabourá moji uraženou ješitnost.

No jo sakra, musíme myslet na ten úkol, a ne si tady stěžovat, kdo komu šlápnul na kuří oko.

Držím tedy kušnu a úporně přemýšlím, jak bychom to mohli nejlépe navléct…
Oxana se mezitím šlechtí, a když se otočí zpátky na nás, překvapeně zamrkám.
Ze zkušenosti už vím, že tahle ženská dokáže vypadat, jakkoli se jí zamane, ale dnes se jí zrovna podařilo vychytat dokonale vyváženou kombinaci nevinné cudnosti a nenápadně – nápadného zdůraznění určitých předností, že to každému normálnímu chlapovi musí brnkat přímo na první signální.
Pod tím vším samozřejmě stále probleskuje ta její stará ocelová tvrdost. I když v posední době si říkám, jestli i tahle spodní vrstva není jenom nějaká pečlivě udržovaná maska…
Zvlášť, když zrovna říká to, co říká.

„Eh…“ Promnu si oči a zapudím pár vtíravých myšlenek, které s našim úkolem ani za mák nesouvisí. „Je to moje chyba,“ přiznám se pak pokorně, „neměl jsem tě do toho navážet. A co se týče plánu…“ Trochu si odkašlu a podívám se na Rudyho. „Nepochybuju, že víš něco i o krajkách – a jestli ne, určitě si to dokážeš vymyslet. Řek bych, že jako slavný návrhář budeš mít u těch slepic větší šanci. Nebo minimálně u těch dvou, co mají dneska tu slavnost. A já s Oxanou o tobě můžeme šířit šeptandu.“

Naskládám zbývající talíře na sebe a vstanu. "Hele nechám to na vás." Rudy, a především Oxana, jsou asi tak tisíckrát lepší plánaři, než já. Věřím jim, že jakákoliv krycí historka, kterou vymyslí, bude mít hlavu a patu i smysl a věrohodnost a vůbec všechno, co má mít - a taky je tu naděje, že když si to vymyslí sami, nebudeme se muset zase dohadovat.
"Já se jdu dát nějak do pořádku." Zamířím ven s myšlenkou na studnu (s pořádně ledovou vodou), ale ve dveřích se ještě zarazím.
"Rudy? Nebo - hmm - Oxano...? Nemáte ještě náhodou něco čistého na sebe?"

Rudy se do rozhovoru vkládá svým klidným hlasem, zcela racionalně uzavře naše dohady a přemýšlí o plánu dál.
Zastydím se za svůj výbuch emocí a jsem ráda, že koukám do hromádky převleků a ne na parťáky. Přemítám o ztracené důstojnosti a sbírám odvahu odpovědět. Stále ve mně víří emoce, ale schovám je hodně hluboko, kde nebudou překážet. Navléknu se do vykartáčované sukně, tuniku převleču za lehkou blůzu, výstřih nechám tak akorát rozvázaný a pas pod prsy si stáhnu nízým korzetem.

"Omlouvám se za ty výlevy." Otáčím se, na tváři maska staré Oxany. Oxany, kterou nic nerozhodí, která věci skousne. Jejíž tělo se použije pro to, co je potřeba.

"Nebyla jsem ve svojí kůži, ale to mě neopravňuje na vás ječet a mařit hádkami naše plány. Neteř šička se mi líbí, jsem klidně pro. Ale slavný návrhář se mi zdá lepší."

Spolknu jedovatou poznámku a zvednu se z postele.

"Vezmu loutnu a budu dělat, co je potřeba." Opáčím chladně a z torny vylovím kartáč na oblečení. Vysvleču se do spodnice a začnu drhnout svrchní suknici od prachu a nečistot.

Na loutnu hraju a zpívám jen zřídka, když pod zamračenou oblohou šumí les, praská dřevo v ohni a nikdo mě neposlouchá. Všichni vědí, že nesnáším producírování se. Ale co naplat.

"Když mě omluvíte, potřebuju se připravit. Třeba zatím vymyslíte, co nakukáme Dianě ohledně šatů." Oznámím uraženě a obrátím se k Razvanovi s Rudym zády.

Překvapeně koukám na Oxanu, jak poskakuje, jako na pérkách. Takové výbuchy emocí, to se vážně jen tak nevidí! Jeden by skoro řekl, že je do toho všeho nějak osobně zainteresovaná...
Což jí ovšem nijak neopravňuje poukazovat na nedostatky v mém plánu!
"Na takový detaily jsem se fakt neptal." Obhájím se, se špetičkou zášti v hlase.

Já se tady můžu uběhat, dělám pochybný dohody a ona co? Akorát si stěžuje, že nemá co na sebe!

"Doufal jsem, že budeš vědět, co se na těhle akcích nosí. A převlek za chlapa stejně nemáš." Dodám ironicky.
"Nebo máš?" Zarazím se v zápětí, když mi dojde, že zrovna Oxana se nejspíš dokáže převléct za kohokoliv a cokoliv.

Naštěstí mne Rudy, jako ostatně mnohokrát předtím, zachrání svým všeobecným přehledem.
"Tak vidíš!" Zafuním vítězoslavně a shrnu zbytky z hostiny Malyšovi na zem. "Rudy je zná! Říkal jsem, že jsou slavní."
Na kouzelníkovu otázku ovšem taky žádnou extra promyšlenou odpověď nemám.
"Na svoji mandolínu?" Zkusím to. "A zpívat může Oxana. Nebo... Hele to je jedno, zeptáme se jich, jak si to představujou oni. Stejně máme sraz už za hodinu."

Pomalu do sebe láduju oběd, zatímco poslouchám Oxanu s Razvanem jak spřádají plány. Malyš po nás střídavě loudí kousky pečínky a klobásek. Vypadá to na zajímavý večer.

„Líbí se mi to, budeme mít snazší přístup do zázemí. My oficiální hosti možná budeme víc kontrolovaní.“

Zamyslím se na chvíli nad skupinou bardů, o které mluví Razvan.

„Ohledně toho vystoupení, mám takový pocit, že už jsem je jednou slyšel hrát. V repertoár měli takový … napůl odrhovačky, napůl romantické balady. Slyšel jsem loutnu, bubínky, housle, píšťalu, možná ještě něco dalšího, úplně jsem tomu tehdy nevěnoval pozornost.“

Otočím se na Razvana.

„Na co tam vlastně plánuješ hrát? Nebo budeš zpívat? Nebo bude Oxana zpívat.“

Můj pohled přejede na Oxanu.

Zahledím se na Razvana. On má prostě vždycky všechno na háku, bleskne mi hlavou.

"Jasně, že o to asi nejde," zakroutím hlavou. "Ale záleží na tom, jaký zvolíme převlek, doplňky, příběh okolo. Jestli si ten chlápek představuje, že přivedeš břišní tanečnici, bude dost divný, jestli tam příjdu oblečená jako středostavovská kurtyzána. Mám být hodně nahatá? Nebo tím už budu pohoršovat? Mám být oblečená za chlapa a vysvléknout se do spodničky? Možností je milion. Pokud šlápnem vedle, může z toho být buď propadák, nebo poprask, v obou případech na sebe strhnem nežádoucí pozornost."

Skončím proslov rozhazujíc rukama a ve stoje. Asi mě to představení znervózňuje víc, než jsem si myslela. Potřebuju plán, kterého se chytnout. Sednu si zpátky na postel a kouknu na Rudyho. Doufám, že je tajným milovníkem pochybných hudebních uskupení.

"Nemám ponětí." Mrknu na Rudyho. Netuší alespoň nás expert přes informace, co jsou tihle zpěváci zač?
"Ale skoro bych řekl, že o talent až tak moc nejde." 
Otočím se zase na Oxanu, ve tváři trochu potutelný výraz. Copak ona neví, o co tu jde?
Aha, tak ví. Dojde mi, když si všimnu zlověstného lesku v jejím oku. Ví, ale půjde do toho. Je to profesionálka.

"Rozumím. Byla by škoda nevyužít takové příležitosti, zachmuřím se. "Akorát já nejsem žádná velká tanečnice."

Zamyslím se. Čtverylka, polonéza a pár dalších plesových tanců jsou vrcholem mých pohybových schopností. Doufám, že když je tanečnice dostatečně nahatá a obecenstvo dostatečně opilé, zamaskuje to nedostatek talentu.

S lítostí si vzpomenu na naši dávnou společnici dobrodružku Doreah, které by taková výzva padla jak ulitá.

"Co vlastně hraje ten Carex za hudbu? Má být vystoupení humorné, dramatické, exotické, nebo jaké?"