Andor.cz - Dračí doupě online

Zamračím se na Rudyho. "Včera vám to půlden nezabralo."
S tim hlídáním truhly si začal on, tak ať si teda něco vymyslí sám a nekveruluje tady.

"Ale klidně to přilep na strop, pro mě za mě..." Dodám o něco smířlivěji při pohledu na levitujícího kamaráda.

"Akorát nevím, jak to sundáme, kdyby tě někdo ve městě oddělal."

„Když nám dáš půl dne, tak bychom tady mohli nastražit nějaké další pasti, ale mám trochu pochybnosti, že takové řešení je praktické. Ostatně jak se tady potom budeme pohybovat my? Nebo Malyš?“

Možná zbytečně řešíme něco, co teď není ještě důležité?

„Co ty šaty někde dobře schovat a nechat truhlu prázdnou?“

Povyletím ke stropu a začnu zkoumat, jestli tam není nějaký vhodně umístěný trám, za který by bylo možné něco zasunout, nebo dutý prostor u zdi.

Zkumavě na Rudyho hledím. Podle jeho výrazu si dokážu tu komplikaci docela představit.

...Taky jsem už pár lidí zabil. Nešťastnou náhodou. Z nepozornosti. V sebeobraně. Jako poslední službu.
Každý jeden z nich se mi zakousl do svědomí a nevzpomínám na to moc rád.

"Když zařídíš formality, bude to fajn." Potřesu hlavou.
"Zkusím se poptat v lokále , nebo na náměstí. Třeba někdo bude mít drby. A ta truhla, hmm..."

Nemám moc chuť svěřovat hlídání zase Malyšovi, netuším absolutně, co by dělal, kdyby někdo fakt přišel a my nebyli nikde poblíž. Navíc z čistě praktického hlediska mám pocit, že by se po té dlouhé cestě mohl potrebovat proběhnout. ...A vyvenčit.

"Nemohli byste dát magickou past i na dveře od pokoje?"

„Jo, Razvane, to bylo spíš na nás. Měli jsme tam včera jednu komplikaci, trochu jsem zpanikařil a nedopadlo to úplně dobře.“

Smutně pokývám hlavou, potom změním téma hovoru.

„Můžu jít zařídit ty oficiální věci. Přihlásit nás do soutěže. Zjistit termíny a tak. Najít tady knihovnu.“

Přemýšlím nahlas nad tím, čím bych mohl přispět.

„Ok, fajn, knihovna může počkat. Budeme tady naši truhlu nechávat bez dozoru? Spousta lidí viděla, jak ji sem táhneme. Někdo může být zvědavý. Ale na druhou stranu, pokud půjdeme zjišťovat informace všichni tři, tak budeme rychlejší. A chtělo by to zjistit, kde jsou ubytovaní hlavní návrháři.“

Když Rudy zmíní vraždy mám potřebu uvést věci na pravou míru.

"Hej, já ho nezabil," ohradím se důrazně. "Už jsem to říkal. Jenom jsem..."

Sklapnu v půlce věty, když mi dojde, že se ta poznámka možná neměla týkat mě a Titona.
Když jsme se včera opět shledali, zajímalo mne, jak dopadla akce, ale o detaily jsem se nezajímal. Možná věci nešly tak dobře, jak jsem předpokládal...

Radši držím kušnu a poslouchám Oxanu, jak spřádá plány.

"Zjisit co nejvíc o soutěži." Přikývnu pak. "A uvidíme, co dál. Rozdělíme se?"

"To záleží na více faktorech. Třeba jak pevnou má vůli. Mám však obavu, že to nebude tak jednoduché. Přemýšlím, že mnoho by mohla udělat celková prezentace šatů, o něčem takovém se zmiňoval Titon. Udělat našim šatům příběh, podle toho, jaká ta Housková je. Jestli připívá na charitu, můžeme vymyslet šaty chudé šičky, která vyrůstala jako sirota, vypracovala se a celý život šetřila na látky a nitě k šatům do letošní soutěže." Uvažuji nahlas.

"Ale pokud je to úplná slepice, tak to vyhraje Amrani, protože on je značka... Prvotně se každpádně musíme přehoupnou přes první kolo, které hodnotí městské matróny. A taky by mě zajímlo, jak probíhaly předchozí ročníky, jestli někdy černý kůň poroty vyhrál a tak."

Vytahuji voskovou tabulku a pero a začínám zapisovat rodící se nápady. Psaná forma mi vždycky pomůže ujednotit myšlenky a vtisknout plánu jasnější rozměry.

Klusám ve vleku za Razvanem, kolem nás chaos a davy lidí. Když si všimnu vyhlášek, tak klopýtnu a málem se i s truhlou rozplácnu na ulici. Chvíli na ně nevěřícně zírám.

„Ten Houska musí být případ. Zákaz kouzel. Už jsem málem skončil ve vězení, a to jsem se chtěl jenom rozhlédnout.“

Na pokoji ihned po příchodu dostanu druhou ránu. Oxana vysloví svůj návrh a já opět jen nevěřícně zírám. Její ujištění, že se jedná o žert, nezní příliš upřímně.

„Co to zkusit provést bez dalšího zabíjení. Třeba najít tu Dianu a zjistit, jestli nepůjde ovlivnit. Dokázala bys jí vnuknout, že naše šaty jsou nejkrásnější?“

Shodím zavazadla do kouta, čepec odložím na poličku a opláchnu si obličej v lavoru s vodou.

"Nemůžeme používat magii, tak všechny konkurenty zabijeme." Pokrčím rameny. "Jediné šaty = výherní šaty."

Rudy viditelně zbledne, ačkoliv jsme všichni tři ještě úplně zpaření z venkovního dusna.

"Jen žertuju."

Nesměju se. Snažím se přemýšlet, ale nejradši bych se naložila někam do rybníka.

"Prvně bych asi přihlásila šaty a zjistila podrobnosti o soutěži."

Prorážím si cestu šrumcem na náměstí, vstřebávám dojmy a když se kolem přežene klubko výskajících dětí, dávám pozor na truhlu i vlastní kapsy. Tyhle triky známe...

Rudy mne donutí zastavit u nejbližší vývěsní cedule. Jakýkoliv psaný text ho totiž jak známo fascinuje a nedokáže mu odolat. Využiju alespoň přestávky a promnu si otlačené dlaně.

Je to vůbec možný, že je ta bedna tak těžká?

Nakonec z čiré nudy taky přeletím papír pohledem.
Docela pobaví. Rád bych byl u toho, až starosta někde na veřejnosti zakopne a rozbije si kebuli, jak to budou řešit bez magie...
Kouknu se po Rudym, co na to říká, ale on na nějaké veřejné provozování tríčků stejně nikdy nebyl.

Druhý výňatek mi přijde spíš k vzteku.
"Mostný bude asi pěkně mastný." Podotknu znechuceně a opět zvednu naše zavazadlo, abychom mohli pokračovat v cestě. Už bych se toho rád zbavil.

Ubytování je příjemné, minimálně tam není vedro, jako venku. Napiju se vydatně vody ze džbánu a naleju i Malyšovi do plechové mističky. Vypadá, že by po dlouhé cestě vypil celé Masego (a jak by se pak hlídalo to nepřekračování, že jo?)

Pak sebou hodím na postel, jak je mým dobrým zvykem.

Hmmm, pohodlná...

" Tak jaký je plán?" Tak nějak že zvyku se obrátím na Oxanu jakožto mluvčí vypravy.
"Zase shánět informace?"