Andor.cz - Dračí doupě online

„Jo, Razvane, to bylo spíš na nás. Měli jsme tam včera jednu komplikaci, trochu jsem zpanikařil a nedopadlo to úplně dobře.“

Smutně pokývám hlavou, potom změním téma hovoru.

„Můžu jít zařídit ty oficiální věci. Přihlásit nás do soutěže. Zjistit termíny a tak. Najít tady knihovnu.“

Přemýšlím nahlas nad tím, čím bych mohl přispět.

„Ok, fajn, knihovna může počkat. Budeme tady naši truhlu nechávat bez dozoru? Spousta lidí viděla, jak ji sem táhneme. Někdo může být zvědavý. Ale na druhou stranu, pokud půjdeme zjišťovat informace všichni tři, tak budeme rychlejší. A chtělo by to zjistit, kde jsou ubytovaní hlavní návrháři.“

Když Rudy zmíní vraždy mám potřebu uvést věci na pravou míru.

"Hej, já ho nezabil," ohradím se důrazně. "Už jsem to říkal. Jenom jsem..."

Sklapnu v půlce věty, když mi dojde, že se ta poznámka možná neměla týkat mě a Titona.
Když jsme se včera opět shledali, zajímalo mne, jak dopadla akce, ale o detaily jsem se nezajímal. Možná věci nešly tak dobře, jak jsem předpokládal...

Radši držím kušnu a poslouchám Oxanu, jak spřádá plány.

"Zjisit co nejvíc o soutěži." Přikývnu pak. "A uvidíme, co dál. Rozdělíme se?"

"To záleží na více faktorech. Třeba jak pevnou má vůli. Mám však obavu, že to nebude tak jednoduché. Přemýšlím, že mnoho by mohla udělat celková prezentace šatů, o něčem takovém se zmiňoval Titon. Udělat našim šatům příběh, podle toho, jaká ta Housková je. Jestli připívá na charitu, můžeme vymyslet šaty chudé šičky, která vyrůstala jako sirota, vypracovala se a celý život šetřila na látky a nitě k šatům do letošní soutěže." Uvažuji nahlas.

"Ale pokud je to úplná slepice, tak to vyhraje Amrani, protože on je značka... Prvotně se každpádně musíme přehoupnou přes první kolo, které hodnotí městské matróny. A taky by mě zajímlo, jak probíhaly předchozí ročníky, jestli někdy černý kůň poroty vyhrál a tak."

Vytahuji voskovou tabulku a pero a začínám zapisovat rodící se nápady. Psaná forma mi vždycky pomůže ujednotit myšlenky a vtisknout plánu jasnější rozměry.

Klusám ve vleku za Razvanem, kolem nás chaos a davy lidí. Když si všimnu vyhlášek, tak klopýtnu a málem se i s truhlou rozplácnu na ulici. Chvíli na ně nevěřícně zírám.

„Ten Houska musí být případ. Zákaz kouzel. Už jsem málem skončil ve vězení, a to jsem se chtěl jenom rozhlédnout.“

Na pokoji ihned po příchodu dostanu druhou ránu. Oxana vysloví svůj návrh a já opět jen nevěřícně zírám. Její ujištění, že se jedná o žert, nezní příliš upřímně.

„Co to zkusit provést bez dalšího zabíjení. Třeba najít tu Dianu a zjistit, jestli nepůjde ovlivnit. Dokázala bys jí vnuknout, že naše šaty jsou nejkrásnější?“

Shodím zavazadla do kouta, čepec odložím na poličku a opláchnu si obličej v lavoru s vodou.

"Nemůžeme používat magii, tak všechny konkurenty zabijeme." Pokrčím rameny. "Jediné šaty = výherní šaty."

Rudy viditelně zbledne, ačkoliv jsme všichni tři ještě úplně zpaření z venkovního dusna.

"Jen žertuju."

Nesměju se. Snažím se přemýšlet, ale nejradši bych se naložila někam do rybníka.

"Prvně bych asi přihlásila šaty a zjistila podrobnosti o soutěži."

Prorážím si cestu šrumcem na náměstí, vstřebávám dojmy a když se kolem přežene klubko výskajících dětí, dávám pozor na truhlu i vlastní kapsy. Tyhle triky známe...

Rudy mne donutí zastavit u nejbližší vývěsní cedule. Jakýkoliv psaný text ho totiž jak známo fascinuje a nedokáže mu odolat. Využiju alespoň přestávky a promnu si otlačené dlaně.

Je to vůbec možný, že je ta bedna tak těžká?

Nakonec z čiré nudy taky přeletím papír pohledem.
Docela pobaví. Rád bych byl u toho, až starosta někde na veřejnosti zakopne a rozbije si kebuli, jak to budou řešit bez magie...
Kouknu se po Rudym, co na to říká, ale on na nějaké veřejné provozování tríčků stejně nikdy nebyl.

Druhý výňatek mi přijde spíš k vzteku.
"Mostný bude asi pěkně mastný." Podotknu znechuceně a opět zvednu naše zavazadlo, abychom mohli pokračovat v cestě. Už bych se toho rád zbavil.

Ubytování je příjemné, minimálně tam není vedro, jako venku. Napiju se vydatně vody ze džbánu a naleju i Malyšovi do plechové mističky. Vypadá, že by po dlouhé cestě vypil celé Masego (a jak by se pak hlídalo to nepřekračování, že jo?)

Pak sebou hodím na postel, jak je mým dobrým zvykem.

Hmmm, pohodlná...

" Tak jaký je plán?" Tak nějak že zvyku se obrátím na Oxanu jakožto mluvčí vypravy.
"Zase shánět informace?"

Náměstí je docela zaplněné, ale slavnosti teprve začínají. Je vám jasné, že zítra večer, až bude veselí kulminovat, bude situace ještě horší.
Táhnete se tedy, obtěžkáni zavazadly, halekajícím davem a hledáte vývěsní štít hostince, který vám na další dny poskytne přístřeší.
Míjíte stánky, kde se prodává vše, od zeleniny po kameninové hrnce, všímáte si skupiny potulných bardů, kteří na jevišti (což je odstrojené popraviště) pomocí louten, píšťal, hurdy gurdy a zpěvu zkouší přítomným zlepšit den (a nebo zhoršit, jak se to vezme). Chvíli se zastavíte u kejklíře s turbanem na hlavě, který žongluje se zapálenými pochodněmi. V davu slyšíte hlasy kamelotů prodávajících další vydání Sluncesvitu. Pod nohama se motá drobotina oděná v hadrech, hraje na babu, krade ovoce ze stojanů a hledá lesklé mince, co někomu vypadly z kapsy. A v dálce, mimo dohled, někdo šílený zběsile hraje na mosazný pozoun.

Cestou jste narazili na několik městských vyhlášek, rozvěšených po zdech.

1)
VYHLÁŠKA 16/25C VÝŇATEK
Ten, kdož vědomě užije kouzla a čáry na prostranství veřejném, bude potrestán žalářem v délce trvání 30 dní.
Dále bude povinován vyplatit radnici pokutu ve výši 70 zlatých.
Poté bude vyhoštěn z města se zákazem vstupu na 5 járů.

ZVLÁŠTNÍ NAŘÍZENÍ
Ten, kdo zneužije kouzla a čáry ke klamání lidu, bude navíc potrestán veřejnou torturou. Bude polit térem a vyválen v husím peří.
Jeho majetek propadne městu bez možnosti návratu.

- Rupert Houska, starosta, v.z. jeho milosti Císaře
----------------------------------------------------------------------------------------
2)
ROZHODNUTÍ RADY MĚSTA BOŽAKO
Během slavností Sklizně je ZAKÁZÁNO k překonání Masega využívat jiných prostředků, než městského mostu. Ten, kdo se přepraví, nebo nechá přepravit pomocí plavidla, bude potrestán pokutou ve výši 1 zlatého. Proti pokutě není odvolání. Kdo nezaplatí, bude uvězněn po dobu dvou dnů v místní šatlavě.

Toto rozhodnutí budiž veřejně roztrubováno po dobu 3 týdnů před začátkem slavnosti Sklizně.

- Rupert Houska, starosta, v.z. rady města Božako
-----------------------------------------------------------------------------------------

plus vás zaujal plakát přibitý na popravišti.
3)
SPEKTRAKULÁRNÍ PŘEDSTAVENÍ
MAGIE BEZ MAGIE
KDE: Božako, Hlavní náměstí
KDY: slavnosti Sklizně, 2. den večer
KDO: Velmistr Anarthaka Bahubhází z Železného Kraje
--------------------------------------------------------------------------
Nakonec jste se ale dokodrcali až ke svému cíli. Slunce stále pálí, truhly ve vašich rukách ztěžkly, minstrelové si dali na chvíli pauzu na občerstvení, i poslední trhovci vzdali snahu vám prodat svůj tovar a hráč na pozoun konečně zmlknul. Asi ho někdo zabil.

Po vstupu do hostince vás přivítá příjemné přítmí a chládek budovy se silnými zdmi, výčepní pult a za ním majitel establišmentu.
Nahlásili jste svá jména, a skutečně vám byly vydány klíče od pokoje, který zde máte na týden rezervovaný a zaplacený.
V prvním patře zarachotil klíč v zámku dveří 104 a jste doma. 4 postele, stůl a 4 židle, nějaké skříně a poličky, zrcadlo a lavor s vodou.
Položili jste svá břímě na podlahu a je na čase řešit, co dál.

Ověšení zavazadly jak vánoční stromečci vyrážíme směrem, který vytyčil Razvan. Nechápu, proč nás ten kočí nezavezl zrovna před náš hostinec, ale jsem zticha a zamračeně pozoruju okolí, dávám pozor na kapsáře a zkoumám místní obyvatele i cizince. Jako zadní voj za spoludobrodruhy táhnu poloprázdnou menší truhlu, která nepříjemně rachotí o dlažbu.

Už aby někdo vymyslel truhlici na kolečkách. Supím v duchu, zatímco mi čůrek potu stéká po zádech. Znatelně se mi uleví, když staneme před přátelsky otevřenými dveřmi hostince.

Naše včerejší eskapády proběhly bez nežádoucích následků. V noci nás nikdo nebudí. Nikdo nevolá
stráže. A ani ráno po hostinci nepobíhá rozčilený návrhář.

„Poslyš, Razvane, neměli bychom ještě Titona zkontrolovat, než odjedeme? Je to fakt neškodné, co jsi mu dal?“

Ostatní mi ale rychle vysvětlí, že vracet se teď do našeho původního pokoje by byl zbytečný risk. Tak vyrazíme na cestu a za půl dne jsme ve městě. V Božaku se to jenom hemží lidmi. Nikdy jsem tady nebyl, takže nemám nejmenší tušení, kde se nachází náš hostinec. Instinktivně chci trochu povyletět, ale v poslední chvíli se zarazím. Nojo, obchodníci. A tak se jen postavím na špičky a marně rozhlédnu po okolí.

„Vidíte někdo ten hostinec Tichá noc? Taky nás mohli vyložit před ním, když jsme byli jediní cestující. Jak asi vypadá štít? Možná hvězdy, nebo měsíc. Jak na vývěsním štítu vyobrazíš, že je noc tichá?“

Moje spekulace přeruší Razvan a tak popadnu druhé madlo truhly a pomůžu mu. Na nešťastný výraz jenom odpovím.

„To zvládneme ve dvou, ne?“

Pokud by to bylo nad naše schopnosti, tak pomůžu trochu magií, ale radši bych se tomu vyhnul. Kdo ví, kdo všechno nás teď sleduje.

Protáhnu si přesezelá záda a rozhlédnu se po náměstí.

Nikdy jsem v Božaku nebyl, což by se dalo považovat skoro za svatokrádež, ale v mojí rodině se léta tradovala historka o nějakém strýci, kterého tu "úplně bezdůvodně" podřízli a z piety jsme tu prostě nestavěli. ...Nehledě na to, že úplatky v místním přístavišti dosáhly tak nehorázných výšek, že to převyšovalo jakýkoliv možný zisk.
Ani později jsem se sem tak nějak nedostal... Možná z účty k tradici.

No, tak tedy premiéra. Snad nedopadnu jako strejda.

Konečně uvidím mezi davy vývěsní štít, co by snad mohl patřit našemu ubytování.
Doufám, že to tam bude dostatečně pohodlné a budeme mít čas dorovnat spánkový dluh. Pořád ještě se cítím vůči kamarádům trochu provinile. Ani jeden z nich si sice na náhlou změnu pokoje nijak nestěžoval, ale Rudy je prostě dobrák a Oxana si nestěžuje ze zásady, takže to není moc směrodatné.

"Tá-áámhle?"

Zazívám a mávnu tím směrem. Rovnou iniciativně popadnu za madlo naší ruhlu, ale i když jsou uvnitř jenom šaty, kování a poctivé dřevo se zatraceně pronesou.
Zaúpím a nešťastně se podívám na Rudyho. 

Nějaké menší kouzlo by třeba nebylo?