Andor.cz - Dračí doupě online

Titon na Oxanu reaguje lehkým pousmáním a souhlasným pokýváním hlavou.
"S Božakem máte pravdu, nicméně díky svému věhlasu se mé šaty dostávají přímo do finále. Proto nemusím řešit korupci poroty, co schvaluje účastníka z lidu. A Diana Housková je asi jediný člověk ve městě, který na úplatky nedá."
pokrčí rameny, ale spokojený evidentně není, byť co právě řekl by mu do karet mělo nahrávat.
"Nicméně je to ženská a tak tomu, s prominutím, hovno rozumí. Mnohem víc než na látce, či střihu, jí sejde na prezentaci. Což může taky znamenat cokoliv, ale rozhodně mi to nahrává proti tomu paprikovi Amranimu, protože se říká, že letos má šaty, jaké zatím nikdo nikdy neviděl. Ale tváří se jak buldok bez večeře a když promluví, padá listí z okolních stromů, takže snad pohoří."
přihne si z korbelu, naráz ho z dopije a s labužnickým mlaskáním položí na stůl.


Kočí na Rudyho kouká trochu zamračeně, když ukazuje velikost bedny a něco si převaluje v puse, asi jak přemýšlí.
"Se psem není problém, ale jestli uvnitř něco poničí, naúčtuju vám to po příjezdu do Božaka. Před vydáním té bedny. No a truhla... za tu budu chtít dva stříbrné. Zabere mi celý zavazadlový prostor, takže už s vámi nenaberu žádné pasažéry. Jestli jste s tím v pohodě, tak si můžem plácnout."

Na moment se zamyslím a potom kývnu. Vytáhnu ze svého měšce stříbrňák a položím jej na stůl

„To je fér cena. S tou bednou … je asi takto velká.“

Naznačím velikost našeho nákladu, aby měli představu, co přepravujeme. Hned na to se ale plácnu do čela.

„Sakra málem bych zapomněl. Máme vlastně ještě psa. Mohl by jet s námi ve voze? Je vycvičený a poslouchá na slovo.“

Opětuji Titonův pohled, aby se nezdálo, že něco skrývám. Zdá se, že návrhář je obezřetný.

"Mistře Titone, ve vaše šaty věřím, aniž bych je potřebovala vidět." Odvětím upřímným tónem, jako by to byla ta úplně nejjasnější věc pod oběma slunci.
"Možná jsem bláhová." Pokrčím rameny. "Jsem jen obyčejná obchodnice a moc tomu vlastně nerozumím. Pouze sním o tom, že někdy budu vlastnit butik ve větším městě. Ale vaše vývory mě už mnohokrát přesvědčily, že jste prvotřídní návrhář. Či bych spíš řekla, snad se neurazíte, umělec! A pardón, ale třeba za Amraniho model bych ruku do ohně rozhodně nedala. Trend průstřihů, který předvedl loňskou sezónu, byl podle mého skromného názoru totální krok vedle." Zakroutím hlavou a doufám, že to třeba Titon vnímá podobně. "Vůbec se to neujalo. Myslím, že celé ty průstřihy jsou hrozně prvoplánové."

Nakloním se k němu a ztiším hlas. "Nejspíš to, co Vám teď řeknu, už víte, ale přesto mi to nedá. Proslýchá se, že město Božako je od samých základů prohnilé. Nechci na nikoho ukazovat prstem, ctěné návrháře osobně neznám, ale pokud by měl Amrani uspět, nevím, nevím, zda to bude výsledek čestné hry." Pohybuju se na tenkém ledě. Ale riskem mohu i dost získat. Navíc sám Titon o svých konkurentech hovořil s despektem. Znovu se na něj zadívám, abych zjistila, jestli jsem si získala jeho důvěru. Zároveň se připravím lehce proklepnout jeho mysl. Pokud se mi povede ho uchlácholit, zkusím lehounce otevřít chodbu a zjistit, nakolik pevná je návrhářova vůle.

Oxana:

Leo si povzdychne, ale už se asi smířil s obecnou nevědomostí kmánů, kteří místo, aby se věnovali důležitým věcem (jako je on), tak se starají o hlouposti typu "co budeme jíst".
"Šaty hodnotí Diana Housková, snacha starosty Božaka. Žádný hlas lidu se nekoná, protože lid tomu prd rozumí."
protočí návrhář oči v sloup, ale pak si asi na něco vzpomene, protože zvážní a pokračuje
"Jediné hlasování je o černého koně, to jsou šaty od nýmandů, které se mohou zúčastnit soutěže s předními módními ikonami..."
v hlase je jasně slyšet, co si o podobných rurálních pokusech myslí
"... tam je vždycky hrozný nával a rozhoduje porota čtyř největších semetrik ve městě. Člověk by se skoro stal slavným návrhářem jen proto, aby těm ropuchám nebyl vydaný na milost. Ale, pokud nejste jedna z nich, slečno, tak se obávám, že vás dávání hlasu nečeká. Přesto oceňuji, že byste volila v můj prospěch, přestože jste mé šaty ani neviděla, či někoho z mých konkurentů."
a upřeně se na tebe zadívá.


Rudy:
Trojice kočích sedí v rodu, do ničeho se neplete a v klidu popíjí pivo. Dva z nich si tiše o něčem povídají, zatímco poslední listuje v posledním čísle Sluncesvitu, místních novinách.
Když dorazíš, vzhlédnou a chladně, nicméně bez odporu, si tě změří a vyslechnou.
Pak mezi nimi proběhne bezeslovná výměna názorů složená z pár významných pohledů střelených přes stůl, až ten s novinami kývne.
"Místo mám. 4 osoby do Božaka, dohromady za stříbrný. Za truhlu podle velikosti. Odjezd jeden oběh Hodináře po rozednění (cca 9 ráno), příjezd do Božaka na náměstí v poledne. Peníze za cestující zaplatíte hned, za bednu ráno. Pokud se nedostavíte k odjezdu, nechám si je k pokrytí ušlého zisku."

Poděkuji děvečce za radu a pivo, zvednu se a propletu se k Doreah.

„Půjdu si promluvit s těmi kočími v rohu.“

S těmi slovy jí podám její pivo a pokračuji dál k mužům se špičatými klobouky. Pokud s někým zrovna něco řeší, tak slušně počkám.

„Dobrý večer, pánové. Měli byste ještě místo pro čtyři cestující s truhlou? Rádi bychom se zítra dostali do Božaka na slavnosti.“

"Omlouvám se za svou nevědomost, jak jsem říkala, do Božaka zavítáme poprvé." Usměju se omluvně. "Takže šaty hodnotí nějaká odborná porota? Nejde o hlasování lidu? Ráda bych vám dala svůj hlas, pokud by to bylo možné." Řeknu a očima obdivně visím na Titonovi.

Leo se obecně tváří blahosklonně, a přijímá Oxany obdiv jako kytka vláhu, ale po její druhé větě se zatváří trochu kysele.
"Já soutěžím KAŽDÝ rok, to je přeci jasné. Stejně jako ti dva amatéři Bugo Hoss a Gregore Amrani."
když vyslovuje jména svých konkurentů, hezky si je v puse poválí, než je vyplivne s despektem, který ho musel stát spoustu tréninku.
Na Oxanu kouká jako na největší trubku, že něco TAKOVÉHO neví.
Vzhledem k jejím dalším dotazům ale zřejmě usoudí, že byla vychována vlky, či něco podobného, a tak nemá naprosto fundamentální vědomosti - jako například fungování soutěže o nejhezčí šaty v Božaku - a rozhodne se ji poučit.
Obličej tedy opět vyhladí blahosklonný výraz a v klidu, s úsměvem, odpovídá.
"Šaty samozřejmě uvidíte na snaše starosty Housky Dianě, která si je v sobotu vezme na slavnost. Vyhlášení bude v poledne toho dne."

S díky přijmu nabízenou židli a usrknu piva.

"Jedeme prodávat do Božaka na festival prvně a musím říct, že se těším jak malé dítě. Obzvláště když teď vím, že tam soutěžíte vy, Mistře, se svým modelem! Zahlédla jsem vaši tvorbu před pár lety v Lederasu a byla jsem unesena. Jak soutěž vlastně probíhá? Kdy a kde budeme moci šaty spatřit? Rozhodně si to nemůžu nechat ujít!" Vyptávám se a nadšení nemusím ani moc předstírat. Titonova tvorba se mi líbí a pokud někdy budu mít opravdu hodně peněz, tak si nějaké jeho šaty hodlám pořídit. Zaženu myšlenku, že ta příležitost tady už možná byla a já ji promarnila. A žádná další už přijít nemusí. I když... Co bych si teď s takovými šaty počala?

Posadím se na uvolněné místo a vyměním si několik zamračených pohledů s fanouškem, kterému změna zasedacího pořádku není moc po chuti.
Upiju ze svého piva a zamyšleně pozoruju Lea.

Je mi upřímně jedno, co kdo nosí, ale... Vždyť ty vlasy ho musí děsně štvát?! Proč si prostě neudělá culík? A vůbec, být to na mě, počkám si, až půjde na malou, hodím ho do žumpy a než se vyhrabe, bude v Božaku po soutěži. Problém vyřešen.

Nechám ale Oxanu, ať dělá svou práci, a nijak se jí do toho nemontuji. Předchozích pár let jsem převážně proseděl někde v krčmě, pil pivo a čekal, jestli se nedostaví nějaká zakázka. Takže už to mám dost nacvičený.
Sedím, piju pivo, snažím se tvářit přátelsky a čekám, co bude.

Rudy:

Děvče se na tebe usměje, když ucítí známý tvar v dlani, skoro bys řekl, že i upřímně.
Sice zrovna někam spěchala, ale kdybys měl čekat na moment, až nebude v kvaltu, nepochodil bys. Teď se tedy zastaví, upřeně si tě změří, a pak kývne hlavou do rohu ke třem zamračeným chlapům s klobouky tvaru trojúhelníku.
"Ráno jedou do Božaka tři povozy. Zajděte si ke kočím, snad budou mít ještě volno. Na slavnosti chce do města každý."
pak se zatváří netrpělivě, omluví se a odkvačí s několika korbely k halekajícím hostům.

Oxana + Razvan:
Přihasíte si to zpět k Titonovi. Ten se doneseného korbelu chopí a naráz vypije alespoň polovinu.
Pak se na Oxanu usměje a pokyne, aby si oba přisedli. Načež uvolní místo tím, že svůj fanclub smáčkne k sobě a vznikne prostor pro dvě další židle. Příliš přátel vám toto gesto nevyvořilo, ale jelikož se nikdo z mladíků kromě sveřepých pohledů na nic nemůže, je vám to fuk.
"To jste slyšela dobře, slečno. Tento rok budou moje šaty na stupni vítězů. Dal jsem si s modelem záležet, ostatní nemají šanci."