Andor.cz - Dračí doupě online

"Omlouvám se za svou nevědomost, jak jsem říkala, do Božaka zavítáme poprvé." Usměju se omluvně. "Takže šaty hodnotí nějaká odborná porota? Nejde o hlasování lidu? Ráda bych vám dala svůj hlas, pokud by to bylo možné." Řeknu a očima obdivně visím na Titonovi.

Leo se obecně tváří blahosklonně, a přijímá Oxany obdiv jako kytka vláhu, ale po její druhé větě se zatváří trochu kysele.
"Já soutěžím KAŽDÝ rok, to je přeci jasné. Stejně jako ti dva amatéři Bugo Hoss a Gregore Amrani."
když vyslovuje jména svých konkurentů, hezky si je v puse poválí, než je vyplivne s despektem, který ho musel stát spoustu tréninku.
Na Oxanu kouká jako na největší trubku, že něco TAKOVÉHO neví.
Vzhledem k jejím dalším dotazům ale zřejmě usoudí, že byla vychována vlky, či něco podobného, a tak nemá naprosto fundamentální vědomosti - jako například fungování soutěže o nejhezčí šaty v Božaku - a rozhodne se ji poučit.
Obličej tedy opět vyhladí blahosklonný výraz a v klidu, s úsměvem, odpovídá.
"Šaty samozřejmě uvidíte na snaše starosty Housky Dianě, která si je v sobotu vezme na slavnost. Vyhlášení bude v poledne toho dne."

S díky přijmu nabízenou židli a usrknu piva.

"Jedeme prodávat do Božaka na festival prvně a musím říct, že se těším jak malé dítě. Obzvláště když teď vím, že tam soutěžíte vy, Mistře, se svým modelem! Zahlédla jsem vaši tvorbu před pár lety v Lederasu a byla jsem unesena. Jak soutěž vlastně probíhá? Kdy a kde budeme moci šaty spatřit? Rozhodně si to nemůžu nechat ujít!" Vyptávám se a nadšení nemusím ani moc předstírat. Titonova tvorba se mi líbí a pokud někdy budu mít opravdu hodně peněz, tak si nějaké jeho šaty hodlám pořídit. Zaženu myšlenku, že ta příležitost tady už možná byla a já ji promarnila. A žádná další už přijít nemusí. I když... Co bych si teď s takovými šaty počala?

Posadím se na uvolněné místo a vyměním si několik zamračených pohledů s fanouškem, kterému změna zasedacího pořádku není moc po chuti.
Upiju ze svého piva a zamyšleně pozoruju Lea.

Je mi upřímně jedno, co kdo nosí, ale... Vždyť ty vlasy ho musí děsně štvát?! Proč si prostě neudělá culík? A vůbec, být to na mě, počkám si, až půjde na malou, hodím ho do žumpy a než se vyhrabe, bude v Božaku po soutěži. Problém vyřešen.

Nechám ale Oxanu, ať dělá svou práci, a nijak se jí do toho nemontuji. Předchozích pár let jsem převážně proseděl někde v krčmě, pil pivo a čekal, jestli se nedostaví nějaká zakázka. Takže už to mám dost nacvičený.
Sedím, piju pivo, snažím se tvářit přátelsky a čekám, co bude.

Rudy:

Děvče se na tebe usměje, když ucítí známý tvar v dlani, skoro bys řekl, že i upřímně.
Sice zrovna někam spěchala, ale kdybys měl čekat na moment, až nebude v kvaltu, nepochodil bys. Teď se tedy zastaví, upřeně si tě změří, a pak kývne hlavou do rohu ke třem zamračeným chlapům s klobouky tvaru trojúhelníku.
"Ráno jedou do Božaka tři povozy. Zajděte si ke kočím, snad budou mít ještě volno. Na slavnosti chce do města každý."
pak se zatváří netrpělivě, omluví se a odkvačí s několika korbely k halekajícím hostům.

Oxana + Razvan:
Přihasíte si to zpět k Titonovi. Ten se doneseného korbelu chopí a naráz vypije alespoň polovinu.
Pak se na Oxanu usměje a pokyne, aby si oba přisedli. Načež uvolní místo tím, že svůj fanclub smáčkne k sobě a vznikne prostor pro dvě další židle. Příliš přátel vám toto gesto nevyvořilo, ale jelikož se nikdo z mladíků kromě sveřepých pohledů na nic nemůže, je vám to fuk.
"To jste slyšela dobře, slečno. Tento rok budou moje šaty na stupni vítězů. Dal jsem si s modelem záležet, ostatní nemají šanci."

Do hraní jsem se úplně nehrnul, ale když už jsme začali, tak jsem si to náramně užil. Na návrh Doreah kývnu, ale než jí poslušně objednám pivo, tak očima přeletím lokál. Všichni si našli nějaké cíle. Oxana s Razvanem loudí informace z toho hulváta, který nám rušil vystoupení. Doreah zase vesele hraje skořápky. Trochu nerozhodně přemýšlím nad tím, čím bych mohl přispět. Cítím se v této situaci tak trochu jako ryba na suchu. Nakonec skončím jenom u toho, že při objednání piva vtisknu děvečce do ruky extra minci.

„Můžu jenom rychlou otázečku? Rádi bychom zítra pokračovali dál do města na slavnosti. Nevíš, jestli někdo odsud jede tím směrem s vozem? Potřebovali bychom převézt nějaké věci. A jsou ve městě nějaká pravidla na to, koho tam pustí a koho ne?“

Odívání není Razvanova parketa a zdá se, že se mu ulevilo, když se konečně dostáváme z doslechu Titona a jeho nohsledů. U baru objednám dvě piva, jedno pro Razvana, druhé pro návrháře, můj pohárek je ještě plný. Dávám si pozor, aby nikdo neslyšel nás rozhovor.

"Jed by byl fajn, ale teď to prostě nejde, nic s sebou nemáme." Zamumlám otočená zády od ochranky. "Vrátíme se tam a uvidíme, jestli nám dovolí si přisednout. A jestli jo, tak co z něj vypadne. Předpokládám, že se budeme spíš ptát a obdivovat jeho práci. Kdybychom se bavili o něčem, v čem si nejsi jistý, klidně jen přikyvuj. Papoušek stejně vypadá, že je nejvíc spokojený, když s ním lidi souhlasí."

Zaplatím za nápoje, vezmu pivo pro Titona a vydávám se s Razvanem po boku zpět.

"Mistře, je to pro nás skutečně čest, Vás tu potkat." Postavím s nadšením v očích korbel před Titona. "Slyšela jsem správně, že se vydáváte do Božaka vyhrát soutěž o nejkrásnější šaty?" Postávám uctivě vedle a čekám, zda nenaznačí, že si můžeme přisednout.

Stojím poblíž Oxany a snažím se sledovat potenciální hrozby a zároveň se tvářit dostatečně obdivně. Bojím se, že výsledek vypadá asi jako Malyš, když mu nabídnete hlávkový salát, ale zas tak moc mi to nevadí - podle všeho bude tenhle Titon pořádnej trulant.
Zdá se, že proces vlichocování je na dobré cestě, minimálně nejsme vyhozeni, nýbrž posláni pro pivo. Úplně se mi to nepozdává, myslím, že rozdíl mezi mnou a šenkýřkou je dost zjevný i pro tohohle fouňu, ale chápu, jak se ta hra hraje, a tak jdu bez debat.

"Taky se mi o tom nesnilo," Přitakám Oxaně s patřičným nadšením v hlase a výrazem, který poněkud naznačuje, jak to doopravdy myslím.
"Řekl bych fialová a žlutá. Nebo modrá a žlutá?" Zamudruji ještě s pohledem upřeným na svoji zbrusu novou vestu.

Konečně se dostaneme dostatečně daleko, už mi docházely nápady. Kývnu zase na děvečku, co zrovna letí kolem s nákladem prázdných korbelů. Když mě vidí ve společnosti Oxany, její úsměv přecvakne z důvěrného zpět na profesionální. Škoda.
Skloním se ke svojí společnici a zaměřím se poslušně na její rukávy. Má tak čisté ruce, jak to sakra dělá?
"Vyhrát ho nenecháme," zamumlám kategoricky. "Nejlepší by bylo mu něco nalejt do toho piva," navrhnu potom opatrně. "Doreah by třeba věděla."

V letu chytnu minci a s úsměvem přikývnu. Odebírám se k baru a pohledem vyhledám Razvana. Mám tušení, že Titonova arogance by ho mohla namíchnout. Povzbudivě se na něj usměju, abych dala najevo, že vše jde dobře a pokynu směrem k výčepu, aby se tam vydal se mnou.
"Že tu potkáme Leo Titona? O tom se mi v životě ani nesnilo!" Vykládám Razvanovi s nadšením a poměrně hlasitě. Zaslechla jsem, že jede soutěžit s nejkrásnějšími šaty. Jaké myslíš, že budou? Letos letí kombinace kontrastních barev. Třeba fialová a žlutá. Nebo oranžová a zelená." Mudruju dál a postupně ubírám na hlasitosti. Když vysvětluju nejnovější trendy v řasení oděvu přejedu pohledem lokál a nenápadně zkontroluju skupinu ozbrojenců, jestli je moje vyprávění trochu uchlácholilo.
Z řasení přejdu k volánům na rukávech, které ukazuju na svém oděvu zblízka, takže mohu ještě ztlumit hlas a mezi řečí utrousím. "Ozbrojenci dva stoly od Titona, sledují nás, asi jeho ochranka. Teď tam nekoukej." Znovu nasadím blažený úsměv. "Tak bych to aspoň udělala já, kdybych byla návrhářka. Vsadím celý svůj měšec, že Mistr soutěž vyhraje."