Andor.cz - Dračí doupě online

S dobrým jídlem a pivem v žaludku mi úsměv zůstává na tváři tak nějak lehčeji. To mě ale nabádá k obezřetnosti. Po vydatné večeři, při posezení v teplíčku a se džbánkem piva před sebou, se mi do mysli vkrádá útlum. Promnu si obličej a štípnu se nenápadně do dlaně, abych se vzpamatovala. Hluboký nádech a výdech.

Odsunu od sebe prázdný talíř a nakloním se k přátelům. Usmívám se potutelně, jako bych jim vyprávěla nějakou pikantnost, ale hlas mám věcný.

"Máš něco v plánu, Razvane?" Mrknu na společníka. "Rudy a Dor, vy se, předpokládám, dáte do muzicírování společně?" Přejedu pohledem mandolínu a píšťalu. Doreah po jídle ještě víc zrůžověly tváře, s Rudyho doprovodem to bude vystoupení, jak se patří, pomyslím si.

"Říkala jsem si, že bych se přidala támhle k fanouškům pana Kakadu. Vypadá to, že mi informace naservíruje sám na stříbrném podnose," ušklíbnu se.

Rudy se vydal k baru a po menších peripetiích objednal guláš a štiku s pivem u šenkýřky za barem. Hostinský není nikde v dosahu a panimáma je přecijen trochu pomalejší a vypadá těžce přepracovaně.
Každopádně pak už sedíte u stolu a postupně se krmíte, jak vám postupně nosí lahodně vonící žvanec.
Nutno podotknout, že každý z vás si pochutnal. Ne vždy se jednalo o jídlo, na které jste zvyklí, v kuchyni mají evidentně svoje vlastní osvědčené recepty, ale nezvyklé kombinace chutí si u vás nalezly zalíbení a touhu se sem ještě někdy vrátit.

Večer postupně plyne v příjemné společnosti a jak si plníte žaludky, najednou je vše takové pozitivnější. Včetně úkolu, který vás v dalších dnech čeká.

V čase, než podle vás nastane správný čas na hudební představení, pozorujete (hlavně Oxana) ostatní hosty ve snaze je odhadnout.
Kromě trpasličí skupiny už nikoho dalšího nepoznáváte. Místní osazenstvo tvoří z většiny obchodníci, cestující do Božaka, což poznáte podle oblečení - docela sem zapadáte. Další skupinou jsou žoldáci, kteří s nimi putují.
Je zajímavé, že vrána k vráně sedá, neboli pár stolů mají pro sebe kupčíci z různých karavan a u jiných se naopak srocuje k sobě nepatřící ochranka. A všude se pije a hlasitě baví, rozdílné zájmy evidentně nevráží klín do společenské konverzace.
Kupodivu je tu málo štamgastů - obsazují dva stoly. Jeden je plný šedivých, nezajímavých chlapíků, co kolem sebe vrhají nevraživé pohledy a evidentně by raději seděli každý někde jinde. U druhého dvojice staříků hraje dámu. Ti naopak září spokojeností ať už vyhrávají či prohrávají, neustále vyzývají ostatní hosty k partii, a pak je utěšitelsky poklepávají po ramenou, když se schlíple vrací ke svým stolům, což vždy vyvolá bouři bujarého veselí mezi poraženého spolustolovníky. Kupodivu přesto, že dědové zatím neprohráli, nemají nouzi o zájemce. Sem tam sklidí šachovnici a vytáhnou kuličku se třemi kelímky a obírají hejly standardnějším způsobem.

Všimnete si, že hostinský je za pultem, ale jednou za čas si odskočí ven - v takovém případě z kuchyně vyběhne ta upracovaná panimáma a zastává jeho práci, než se vrátí.

U stolu nejvíc v rohu sedí tři mlčenliví chlapíci v trojhranných kloboucích a v tichosti večeří. Sem tam někdo vstane, jde za nimi, chvíli spolu hovoří, a pak si jde opět sednout. Dokonce se stalo, že kvůli nim takový člověk vysloveně dorazil do šenku a po výměně několika slov opět lokál opustil.

A samozřejmě nejzajímavější - a v určitém smyslu nejhlasitější - je ten vypulírovaný papoušek. Jak má kolem sebe skupinu patolízalů (to je po určité době vidět zcela zřetelně), tak se vysloveně kochá z pozornosti s nadutostí přinejmenším hraběte a mluví nahlas, aby jej v mumraji kolem všichni dobře slyšeli. Z útržků konverzace je jisté, že jede do Božaka vyhrát soutěž o nejhezčí šaty.

Sotva nám donesou jídlo, vrhnu se na svůj talíř jako vyhladovělý šakal. Jenom periferně vnímám, že se k nám připojili i Rudy s Oxanou, ale veškerá moje pozornost teď paří jídlu.
Mňam.
Rybu jsem měl v mládí často, možná až moc často, ale už jsem odvykl a teď si na cejnovi vážně pochutnám. Teprve když vytírám talíř zbytkem chleba, dojde mi, že nově příchozí musí mít taky pořádný hlad a Doreah jim solidárně nabídla ochutnat. Poněkud provinile se podívám na svůj vymetený talíř, kde už zbyla jen placatá hlava a ploutvičky pro Malyše.
Tak asi nic, no.
Alespoň odlovím obdařenou šenkýřku a objednám nám další pivo a zdejší vyhlášenou meruňkovici. Poslouchám Doreah, jak spřádá plány, čím večer ohromí osazenstvo lokálu. A že ohromí, o tom nemám pochyb. Je vážně dobrá.
"Můžeš pak zazpívat tu o dívce z Korálu," navrhnu známý pivní song. "Jak měla šaty s krajkou. To bude k tématu." V dobré náladě zahvízdám pár taktů a přisunu svoji mandolínu k elfce.

V šenku je stále plno, dusno. Vůně dušeného masa a pečených ryb se mísí s pachem nemytých těl a rozlitého piva.

Nasadím přívětivý úsměv, i když nemám vůbec náladu, jsem utahaná jako kotě a v hlavě mi šrotuje, jak bych mohla past upravit, aby truhlu snáze otevřel někdo jiný než já. Vůli myšlenky zaženu pryč.

Rudy si pročítá ceduli s nabídkou pokrmů, já předstírám, že si prohlížím lokál, ve skutečnosti ale sleduji hosty. Ty na první pohled nápadné i ty, kteří vzbuzují dojem místních štamgastů.

"Zkusím štiku, díky," odpovím Rudymu, který už jde objednávat. "A slabé pivo, prosím." Ryba by mohla být čerstvá, Malá Halže stojí na menší říčce a v hospodě je, zdá se, odbyt. Kousek pak ochutnám u stolu od Doreah. Skutečně je nad očekávání lahodná, na másle pečená, lehce kyselkavá, zakápnutá pár kapkami citronu.

Doreah s leskem v očích spřádá plány na menší kulturní vložku. "Možná bych počkala, až všichni povečeříme, ať se můžeme také zapojit." Snažím se trochu krotit její nadšení.

Nahoře šlo všechno hladce. Oxana zná své řemeslo, a i já jsem se sebou tentokrát spokojený. Ani jsem nikomu nepřipálil prsty. Ještě jednou zkontroluji úrovně síly. Pokud někdo truhlu otevře, tak ho omráčí prásknutí a silný záblesk. Nechceme ale nikomu způsobit trvalou ztrátu zraku a sluchu. Hlavou mi probleskne myšlenka, jestli bychom neměli vymyslet způsob, jak tu truhlu bezpečně otevřít bez spuštění pasti. Zakručení v břiše ale všechny takové otázky zažene. Nějak to půjde.

„Profesionální práce, jako vždy. Půjdeme dolů? Už začínám mít taky hlad.“

Na odchodu se ale zarazím a kouknu na Malyše. Na ty jeho hladové oči. Vrátím se zpátky a zašátrám v Razvanově zavazadle. Vytáhnu dva psí suchary, podám je Malyšovi a podrbu ho za uchem.

„Nojo, opět z tebe udělal hlídače a ani jsi nedostal zaplaceno. Nespravedlnost vládne světu, že?“

Potom popadnu flétnu a běžím dolů. Už na schodech to podle hluku vypadá, že je plno. Tiše doufám, že se našim společníkům podařilo zabrat stůl. Pak už jsem dole a očima přejíždím zaplněný šenk. Ihned si všimnu pestrobarevného chlapíka u jednoho ze stolů. Možná další soutěžící? Měli bychom o něm zjistit víc a zkusit ho vyřadit. Určitě to bude jednodušší cestou než v Božaku. Potom padne můj zrak na hospodského a tabulku s dnešním menu. Gulášek, to je jasné.

„Dáš si taky něco?“

Zeptám se Oxany, pokud je stále někde poblíž, a vyrazím si objednat večeři. Až poté zamířím ke stolu za ostatními. Razvan vypadá, že by snědl i příbor. Trochu s ním soucítím. Jeho chuť k jídlu … a vlastně ke všemu je nakažlivá. Doreah nám nabízí kus své vlastní porce. Její úsměv je upřímný jako vždy, ale už ji trochu znám. Taky musí mít pěkný hlad.

„Díky, chvíli to ještě vydržím. Ale ta ryba vypadá náramně dobře.“

Pokud začneme něco hrát a zpívat, tak se přidám se svou flétnou.

Už už jsem se chtěla pustit do štiky... Krásně vonící, nádherně vypadající... Když se u nás objevili Oxana s Rudym. Korbel piva už jsem měla prázdný a honem jsem hledala možnosti jak jej co nejrychleji doplnit.
I zželelo se mi mých kamarádů kteří neměli do čeho kousnout a tak svůj talíř dám k dobru.

"Chvíli to trvá než donesou jídlo. Jestli máte hlad, ochutnejte." Pobídnu je, ale nezapomenu dodat. "Já vám zase ochutnání z toho vašeho až to tady bude." Začnu se hlasitě smát.

"Dám si ještě jedno pivo nebo pálenku a strhla bych na sebe pozornost. Něco zazpívám, zahraju a zkusíme mezitím zjistit kdo jede na soutěž? Dozvíme se něco o dalších soutěžících?" Navrhnu.

Razvan se plným šenkem prosmýkne k pultu, kde musí chvilku počkat, než na něj přijde řada. Naštěstí si hostinský moc nepotrpí na opletačky, a tak to pěkně odsejpá. Nakonec tedy dojde k výměně několika mincí za objednávku cejna se štikou, které, jak je řečeno, mu donese jedno z děvčat ke stolu.
Vrátí se tedy na své místo a kručení v břiše se snaží přehlušit nezávazným klábosením s Doreah.
Ačkoliv je přítomno mnoho lidu a dá se tedy očekávat, že jídlo nebude hned, nakonec dobře vypadající (a vonící) večeři naservíruje uběhaná děvečka snad až na poslední chvíli, než by Razvan začal okusovat stolní desku.
A zrovna v té chvíli dorazí i Oxana s Rudym, kterým se v pokoji podařilo nastražit přesně to nepříjemné překvapení, které si usmysleli, aniž by si ustřelili nějakou část těla.
A teď hladově koukají na vaše kouřící talíře a hledají, co by mohli sežrat.

Večer prozatím pokračuje přesně tak, jak má, osazenstvo se začíná dostávat do nálady, ale neděje se nic nepatřičného, co by mohlo vaši pohodu narušit.

Doreah hned vytáhne z rukávu přijatelné řešení, takže konečně přestanu propalovat trpaslíka pohledem a hledím si pití.

Přiťukneme si, napijeme se.

Čárám na stůl v rozlitém pivu a přitom přemýšlím, jak to sakra má společnice dělá, že si dokáže pořád udržet dobrou náladu.
Pamatuju si, že při našem druhém nebo třetím společném úkolu pršelo snad týden v kuse, nějakým zázrakem jsme ztratili průvodní listiny k horkému zboží, co jsme měli předat, a jeden z našich koní zchroml. Nikdo z nás nebyl dalek toho se na všechno vykašlat, ovšem až na Doreah, která všechny povzbuzovala, přemlouvala a navrhovala řešení tak dlouho, než konečně pršet přestalo a věci se nějak samy daly do kupy.
Takováhle vlastnost je k nezaplacení!

Zaškrunání v břiše mě trochu probere. Jestli tu vaří stejně dobře jídlo jako pitivo, docela se pomějeme.
"Já si dám cejna," rozhodnu se pro krátkém dumání nad dnešní nabídkou. "Toho jsem léta neměl. Ty?"
Vstanu vydám se k pultu, abych nám objednal večeři.

Pivo je celkem dobré, evidentně si ho vaří sami, hezky pění a život je rázem fajn.
U pultu fronta moc není, spíš je tam rušno, jak lidi odchází a přichází, ale nikdo se příliš nezdržuje.
Nad hlavou hostinského visí cedule s denním menu:
Pečený cejn na kmínu s chlebem
Štičí filety s citrónem a rozmarýnem.
Nakládaný úhoř v octě.
Telecí s uhlířskou omáčkou a bramborem.
Hovězí guláš v chlebu + pivo zdarma.

Trpaslík si hledí svého, Razvana si evidentně nevšimnul a navíc řeší večeři. Ani si nijak moc nepovídá se svými stejně málomluvnými společníky.

Pohledem se zaměřím na trpaslíka, kterýho mi Razvan ukáže. "Nebudeme měnit naši dohodu s Oxanou a Rudym. Jen ji poupravíme." Zatím ani nemůžeme když o tom menším problému naši kamarádi nevědí. "Zpívat umím, stejně tak jako hrát na mandolínu. Když bude potřeba, jen si ji půjčím. Z nás dvou já budu teď bardka a ty mě budeš doprovázet." Zamrkám na Razvana. "Třeba uvádět naše vystoupení, pro mě za mě, u mě to můžeš i přibarvit, i nějaký kejkle svedu."

"Ničeho se neboj, dáme si to pivo?" Usměji se na svého přítele.