Andor.cz - Dračí doupě online

Už bych pomalu chytala za kliku a nejraději pelášila dolů, když mě zarazí ta myšlenka abychom se dohodli kdo jsme, odkud jsme... Je to pravda pravdoucí. Když v tom promluví Rudy a já v odpověď udělám pukrle. "Ráda ti něco prodám." Začnu se smát.

"A co třeba že jsme z Mezivodí?" Podívám se na ostatní. "Je to dostatečně daleko. Krásné místo. Skoro všichni umíme na něco hrát, zpívat nebo dělat různý kejkle. Můžeme být potulná skupina bardů. Jako vždycky. Přiživujíc se prodejem různých cetek, lektvarů." Pokrčím rameny. "A jdeme zkusit svoje štěstí do soutěže krásy?"

V klidu počkám, až si všichni rozeberou své oblečení. Doreah s Oxanou ihned začnou s převlékáním. Nedá mi to a oči mi sklouznou kam nemají. Rychle se ale napomenu a radši jdu prozkoumat, co na mě zbylo. Tmavě modré plátěné kalhoty, bílá košile a křiklavě oranžová vesta s čepicí.

„Jako papoušek,“ povzdechnu si.

Cestovní oblečení úhledně složím na okraj postele a začnu se soukat do kupeckého převleku. Už je to pěkně dlouho, co jsem musel na sobě mít kalhoty. Chvíli přemýšlím, kam s měšcem s penězi. Potom si ho pověsím na kožený pásek kolem krku a schovám pod košili. Otočím se na ostatní a kývnu.

„Dámy, sluší vám to náramně.“ Vyseknu malou poklonu. „Hned bych si od vás něco koupil.“

"Drogy, nejspíš." Zabručím a upravuji si košili.
"Ale máš pravdu, měli bychom něco vymyslet, kdyby se někdo vyptával," zamyslím se pak. "Asi bychom měli být odněkud zdaleka, když nás v Božaku nikdo nezná..."

V šatech vypadám jako taková lepší trhovkyně, Máňa z Dolní Lhoty, která už si něco vydělala a svým sousedům pije krev. Nevadí mi to. Je to jen další role. Hra. Přichází druhé jednání.

Kompliment Doreah nechám bez odezvy, ze slušnosti se usměju. Obdivuju, jak elfka neustále srší pozitivitou, její zářivé šaty jako by odrážely její povahu. Bude díky nim přitahovat pozornost, a to je dobře. Vedle ní a Razvana nebudu vidět.

Razvan je na druhou stranu oděn nenápadně, ale stejně tuším, že pár ženských v lokále na něm bude moct oči nechat. Ne že by byl prvotřídní krasavec. Jde spíš o kombinaci detailů ve vzhledu a povaze, která způsobuje, že na některé ženy působí jako mucholapka.

"Zajímalo by mě, co prodáváš." Zakřením se. "Což bychom koneckonců měli vymyslet všichni - nějakou historku, kdo vlastně jsme a odkud přicházíme." Řeknu a odvrátím hlavu, protože si všimnu, že Rudy ještě zápolí se svým převlekem.

"Chytrej nápad," odsouhlasím Rudyho návrh na změnu vizáže. V koutku duše tedy nejsem úplně přesvědčený, že ze mě šaty udělají kupce, jak tvrdí známé přísloví, ale co už.

Odeberu se k menší truhle a chvíli dumám, která ze dvou zbývajících hromádek oblečení je určena pro mne. Nakonec usoudím, že ta s kupeckou čapkou navrchu bude pro Rudyho a ujmu se té poslední. Odnesu si věci k posteli a po vzoru ženské části naší výpravy se pustím do převlékání (nekoukám!).

Svou starou košili zmuchlám a hodím pod postel. Je fajn vzít si na sebe něco čistého a voňavého. Navíc to Nadia podle všeho měla celkem promyšlené a připravila mi oblečení s dlouhými rukávy. Tuším, že takový solidní obchodník nemívá obvykle ruce plné šrámů jako vesnický vořech.
Obleču si i kalhoty a nakonec jemně zelenou vestu z plsti. Ta se mi i líbí, i když nevím, jestli se v tom dole v lokále neuvařím.

Když jsem hotový, otočím se na ctěné dámy. Musím uznat, že ani v jejich případě Nadia nešlápla vedle. Doreah vysloveně září, už teď je jasné, na koho bude nejspíš upřená veškerá pozornost.

"Tak co, vypadám dostatečně obchodnicky?" Nadhodím s úsměvem.

Když vidím, že si Oxana začala oblékat své šaty z truhly, také jsem začala konat. Nebylo těžké poznat které šaty patří mě. Jednak už tam byly jen jedny ženské a pak, asi už i Nadia věděla že mám ráda takový... Trošku zdobnější, přesto šaty obchodníka.

Nevadilo mi ani se převléknou přímo v pokoji kde byl Rudy a Razvan, vždyť přece jen nejsem stydlivka. Přesto vidět vše nemusí. A tak jsem se otočila čelem ke své posteli a zády do místnosti.

Jedna chvíle šaty které jsem měla už nevím jakou dobu na sobě dolů, druhá chvíle byla šaty které jsem měla v truhle zase nahoru. Ale řádně jsem si je stihla prohlédnout. Pro mě mají krásnou barvu. Žlutou, jako slunečnice. Když si je obleču, přejedu je nadšeně obouma dlaněma a na tváři se mi objeví úsměv. Prohlédnu si také sukni která je až k zemi. Šaty pak stáhnu korzetem černé barvy. I zde se však našlo místo pro můj měšec.

Pak se již otočím ke všem aniž by mě úsměv opustil. Pohled mi padne na Oxanu. "Sluší ti, vážně." A následně na oba muže. "Nekoukat, jdeme." Zazubím se na ně abych udělala krok ke dveřím se záměrem tento pokoj opustit a sejít do hostince.

"Promiň. Jsem ti vděčná, vážně. Ostatně jako vždy." Řeknu s omluvou v hlase. Upřímně.

Čerstvá kůže na rukách je ještě trochu růžová. Natřu ji mastí, promnu a přikývnu na Rudyho návrh se převléct. "Snad nebude podezřelé, že do lokálu sejdeme oblečení za úplně jiné osoby."

Zalovím v bedně s kupeckými šaty a vytáhnu svoje. Náš pokoj není velký, tak aspoň zacouvám pár krůčky do rohu.

"Nekoukat." Otočím se k ostatním zády. I když mi moc nesejde na tom, jestli se někdo podívá, nebo ne. Soudím, že člověku to stejně nikdy nedá a aspoň jedním okem se mrkne.

Obyčejné spodní šaty zašustí na bledé pokožce. Přes ně obleču svrchní olivově zelené šaty se šněrováním vpředu. Mají nenápadné kapsy. V duchu se usměji, jak se Nadia trefila. I když sukně sama o sobě bude trochu nepraktická.

Přes šaty přehodím světlou zástěru taktéž s kapsami a tkanicemi ji zaváži na zádech. Navrch ještě uvážu tkaný opasek s propleteným vzorem, na kterém se houpe několik měšců. Vlasy zapletu do copu a na hlavu upevním jednoduchý čepec. Lesklé korále z vinutého skla nechám sklouznout přes hlavu na šíji. Nakonec cestovní boty vyměním za lehké kožené krpce.

Obrátím se, jak jsou na tom ostatní.

Sleduji Razvana při práci. Vždycky mě fascinuje, když ostatní používají magii, kterou sám neovládám. „Jako nová.“ Zhodnotím s úsměvem výsledek. Potom přikývnu na výzvu Doreah.

„Určitě bude užitečné jít dolů a zjistit nějaké informace. Otázka je, jestli se už teď nepřevléct. Mohou tam být další soutěžící, kteří nás potom poznají.“

S tím si začnu prohlížet šaty, které nám Nadia připravila. Pokud jejich součástí není čepka, budu si muset dočasně dát nějaký šátek na hlavu, abych zakryl svoje tetování.

Oxana nevypadá z mého bleskového zásahu moc nadšeně.
"Dobrý dobrý, jen jsem se zeptal," hájím se se špetičkou uražené ješitnosti v hlase. Jeden se tady málem přerazí a..!
"Příště se na tebe vyprdnu." Pohrozím už přátelsky."Tak chlaď chlaď, a já si zatím donesu výbavu." Vydám se ke svým věcem.

Cestou opatrně nakouknu do truhly. "Šaty." Ohodnotím její obsah lakonicky. Na tohle mě fakt neužije.

Vyndám z brašny pytlík z voskovaného plátna, z něj vylovím smotek (až nečekaně čistého) obvazu a malou krabičku z rohoviny. S obojím se vrátím k Oxaně. Natáhnu ruku, aby do ní vložila tu svou a přikryji její útlou dlaň svojí mozolnatou.
Potom se soustředím a pootevřu dveře té podivné, prastaré síle. Myslím na tkáně, které srůstají, puchýře, co vyschnou, novou kůži, jak zaujme místo té straré...
Když se naše ruce oddělí, vypadá Oxanino zranění téměř zahojeně. Zhluboka vydechnu a překontroluju výsledek. Usoudím, že tohle už obvaz potřebovat nebude, nemám jich úplně nazbyt. Posunu k ženě krabičku.
"Tímhle si to namaž... A nedoporučuju dnes hrát na loutnu. I když ty se stejně ostýcháš před publikem." Ušklíbnu se na Oxanu.

Pak se otočím na Doreah, která už vypadá docela nedočkavě. "Já jdu určitě!" Zahlásím nadšeně. "Musím něco sníst... A možná i vypít, jestli nám zase hodláš celou noc bublat pod nos." Vzpomenu si na její zálibu ve vaření podivných lektvarů.

Když se Oxana pokusila zvednout víko, až jsem úlekem poskočila. Naštěstí ta past nebyla natolik silná aby to udělalo nějaká vážnější a trvalá zranění. To, že své šaty bude chtít Nadia chránit se ovšem dalo čekat. A ještě nám k tomu překonání pasti řekla cestu, kterou vzápětí prokoukl Rudy.

"Jsou nádherné!" Řeknu obdivně a upřímně. Pak mi pohled padne na Oxanu, kterou již opečovává Razvan abych se sama přesvědčila že bude v pořádku.

Prohlédnu si i další šaty které jsou určeny nám a k tomu našpulím rty. Ne příliš spokojeně. Musíme tam zapadnout, to ano. Jen... Možná jsem nečekala právě toto.

"Jak se ti na to Razvan podívá. Půjdeme do toho hostince?" Docela se i těším. "Jen pak v noci musím ještě chvíli pracovat."