Andor.cz - Dračí doupě online

Vydrhnu si ruce a vracím se zpět k truhle, Razvan s Doreah jsou na odchodu.

"Doufám, že všechno půjde dobře a za půl hodiny jsme u vás." Silou vůle potlačím zakručení v břiše a dám se do práce. "Kdybychom se nad tím zasekli, tak nám prosím vezměte něco nahoru."

S úsměvem sleduji Oxanu, jak se vrhá pro své nástroje. Snaží se tvářit nezúčastněně, jako vždy, ale už ji mám prokouknutou. Každý rád dělá, v čem je dobrý.

Nepochybuji o tom, že společně s Rudym vymyslí naprosto dokonalé a neprůstřelné zabezpečení. A taky o tom, že jsou schopní se do toho zabrat na pěkně dlouho.

"Tak jo. Budeme vám držet místo," souhlasím s jistým ulehčením v hlase. Vezmu svoji mandolínu a kývnu na Doreah, že jsem připraven.

Ještě před odchodem se stavím u Malyše, který si udělal pelíšek na hromadě mých odložených svršků.
"Budeš to tu mít na povel, chlapče," promluvím ke psovi vážně a podrbu ho pod bradou.
"Kdyby přišel zloděj, zkus se alespoň tvářit jako zabiják, dobře?"

"Klidně tam past nastražím, ale chvíli mi to zabere." Zastrčím pár uvolněných vlasů pod čepec a začnu se hrabat v torně, až nahmatám plátěný kapsář a truhličku o velikosti silnější knihy. Oboje si připravím vedle truhly.

"Checet jít napřed?" Vzhlédnu k Doreah a Razvanovi.

Pevně zarolovaný kapsář rozmotám a objeví se systematicky zastrkané drobné nářadí. Naučeným pohybem vytáhnu kusy které potřebuji. Z truhličky, jejíž obsah vypadá jako změť roztodivného haraburdí vylovím součástky. Už už bych se dala do práce, když se zarazím. Ještě umýt ruce. Kdo ví, jak ty čáry máry na truhle přesně fungují.

Souhlasně kývnu na poznámku Oxany o tom, že bychom o naší účasti na soutěži mluvit neměli. Potom po Razvanovi k tomu ještě řeknu svoje.

„To zní náhodou dobře, potulní kejklíři z Mezivodí, kteří si jdou přivydělat na slavnostech. Můžeme i dneska dole něco zahrát, ať to působí věrohodně.“

Prohrabu svůj cestoví vak, abych našel flétnu. Potom se zamyslím nad zabezpečením soutěžních šatů.

„Ohledně té truhly, minimálně bychom na ni mohli nainstalovat zámek, ale to teď asi před večeří nestihneme. Stále je tam to kouzlo od paní Nadie. Můžu zkusit udělat něco jednoduchého, jako vysát zevnitř vzduch. Pokud je dobře utěsněná, tak by ji to mohlo držet zavřenou. Nebo, pokud mi s tím Oxano pomůžeš, tak tam můžeme přidat nějakou naši vlastní past. Napadá mě například oslepující záblesk a hlasitá rána, když se někdo pokusí tu truhlu otevřít. Nechceme tím asi nikoho hned zabít, že? Hlavně aby se to nespustilo, když bude kolem čenichat Malyš...“

Ztracený v myšlenkách vyjmenovávám různé možnosti, jak tu truhlu zabezpečit. Zatímco ostatní vypadají čím dál víc a víc hladově.

Podívám se vděčně na obě ženy, že byly ochotné něco vymyslet. Vážně už mám fakt hlad.
"Proč ne, klidně budu bard z Mezivodí," souhlasím ochotně. "A na slavnosti se určitě najde muzikantů spousta. Zapadnem."
Zvednu se rovněž k odchodu, když mi pohled padne na bedny uprostřed místnosti.
"Necháme tu teď ty šaty jen tak?" Zeptám se pro jistotu. Nedovedu si představit, co by nastalo, kdybychom o tu krásu nedejbože přišli. Nebo si to možná spíš nechci představovat. "Klidně tu může hlídat Malyš, ale znáte ho - bude dělat bugr jen do chvíle, než zloděj vytáhne kus špeku. Pak ho přivítá a provede po pokoji."

Chvíli civím na Rudyho oranžovou vestu a veselou čapku. Zdá se, že se cítí v převleku trochu nesvůj.

Viděla jsem Rudyho vůbec někdy v kalhotách?!

V duchu přehodnocuji, kdo bude nejvíc poutat pozornost. Z myšlenek mě vytrhne smích Doreah. Posadím se na postel a schovám poslední váček mincí, který tam na mě čeká.

"Potulná skupina prodávající cetky zní dobře. Stejně nevím, co bychom mohli na oko prodávat, když toho k prodeji zrovna moc nemáme. Ale o tom, že vezeme šaty do soutěže bych co nejdéle mlčela. Prostě míříme na Slavnost sklizně, v bednách máme svoje zboží a převleky." Mávnu rukou k truhlám.

Dobře vím, že téměř pravda je nejlepší lež.

Už bych pomalu chytala za kliku a nejraději pelášila dolů, když mě zarazí ta myšlenka abychom se dohodli kdo jsme, odkud jsme... Je to pravda pravdoucí. Když v tom promluví Rudy a já v odpověď udělám pukrle. "Ráda ti něco prodám." Začnu se smát.

"A co třeba že jsme z Mezivodí?" Podívám se na ostatní. "Je to dostatečně daleko. Krásné místo. Skoro všichni umíme na něco hrát, zpívat nebo dělat různý kejkle. Můžeme být potulná skupina bardů. Jako vždycky. Přiživujíc se prodejem různých cetek, lektvarů." Pokrčím rameny. "A jdeme zkusit svoje štěstí do soutěže krásy?"

V klidu počkám, až si všichni rozeberou své oblečení. Doreah s Oxanou ihned začnou s převlékáním. Nedá mi to a oči mi sklouznou kam nemají. Rychle se ale napomenu a radši jdu prozkoumat, co na mě zbylo. Tmavě modré plátěné kalhoty, bílá košile a křiklavě oranžová vesta s čepicí.

„Jako papoušek,“ povzdechnu si.

Cestovní oblečení úhledně složím na okraj postele a začnu se soukat do kupeckého převleku. Už je to pěkně dlouho, co jsem musel na sobě mít kalhoty. Chvíli přemýšlím, kam s měšcem s penězi. Potom si ho pověsím na kožený pásek kolem krku a schovám pod košili. Otočím se na ostatní a kývnu.

„Dámy, sluší vám to náramně.“ Vyseknu malou poklonu. „Hned bych si od vás něco koupil.“

"Drogy, nejspíš." Zabručím a upravuji si košili.
"Ale máš pravdu, měli bychom něco vymyslet, kdyby se někdo vyptával," zamyslím se pak. "Asi bychom měli být odněkud zdaleka, když nás v Božaku nikdo nezná..."

V šatech vypadám jako taková lepší trhovkyně, Máňa z Dolní Lhoty, která už si něco vydělala a svým sousedům pije krev. Nevadí mi to. Je to jen další role. Hra. Přichází druhé jednání.

Kompliment Doreah nechám bez odezvy, ze slušnosti se usměju. Obdivuju, jak elfka neustále srší pozitivitou, její zářivé šaty jako by odrážely její povahu. Bude díky nim přitahovat pozornost, a to je dobře. Vedle ní a Razvana nebudu vidět.

Razvan je na druhou stranu oděn nenápadně, ale stejně tuším, že pár ženských v lokále na něm bude moct oči nechat. Ne že by byl prvotřídní krasavec. Jde spíš o kombinaci detailů ve vzhledu a povaze, která způsobuje, že na některé ženy působí jako mucholapka.

"Zajímalo by mě, co prodáváš." Zakřením se. "Což bychom koneckonců měli vymyslet všichni - nějakou historku, kdo vlastně jsme a odkud přicházíme." Řeknu a odvrátím hlavu, protože si všimnu, že Rudy ještě zápolí se svým převlekem.