Andor.cz - Dračí doupě online

Razvanův pohled mě znervózňuje, uhnu očima pryč. Nerada si pouštím lidi k tělu, ale s Razvanem a jeho upřímností a starostlivou péčí je to těžké. Začínám vůči němu mít nepříjemný pocit dluhu za všechny rány, které mi obvázal za dobu, co se známe.

Zatnu zuby.

"Prostě je to popálený." Pokrčím rameny a tvářím se nezúčastněně. "To vždycky bolí. Jestli to dokážeš zafačovat tak, abych s tím mohla dělat i jemnou práci, budu ti vděčná."

"Hmpf." Stisknu rty, když koutkem oka zahlédnu, jak Rudy jednoduše otevře první truhlu. Žádné blesky, ohňostroje, nic.

Rudy truhlu otevře trochu podezřívavě a hodně opatrně.
Víko zavrzá... a pak s bouchnutím přepadne na druhé straně.
Nic zlého se nestalo, žádné blesky, ani cokoliv podobného.

Uvnitř leží, pečlivě poskládané a podložené vrstvou vycpávky, šaty. Až je vytáhnete ven, zjistíte, že jsou z temně rudého sametu, hebké jako sen.
Střih mají dlouhý až skoro na zem, s malým dekoltem (vzhledem k současné módě docela cudným), s nabíranými rukávy a kapucí.
Nejsou zdobené prostřihy, rozparky, či nášivkami, naopak, působí vkusně a jednoduše.
Nejste si jistí, čemu budou na soutěži muset konkurovat, ale jedna věc je jasná.
Pokud si na krásu potrpíte, tak za podobný oděv byste zabíjeli.

V druhé truhle (odkud už nic nevylétá) najdete oblečení, jaké by na sobě měli mít kupci, za které se budete vydávat.
Jednoduché, ale kvalitní, v přírodních materiálech a sem tam okořeněné pastelovými barvami, čímž se odlišujete od rolnických drnohryzů.
Nadia vás má evidentně v oku, protože, i když to není dokonalé, tak vám docela sednou.

Prohlédnu si truhlu pořádně zblízka, zatímco Razvan ošetřuje zraněnou Oxanu. Zablesknutí by mohlo znamenat, že se nejedná o obyčejnou past, ale magickou. Potom, pokud nezjistím nic podezřelého, pokrčím rameny a půjdu otestovat svou teorii. Umyji si ruce a zkusím tu truhlu otevřít.

Zdá se, že se lenivě rozvaluji v peřinách, ale jakmile slyším Oxanu vykřiknout, v mžiku jsem na nohou a v plné pohotovosti. Ostražitě se zadívám na truhlu, jako bych čekal, že z ní co nevidět vyleze klubko jedovatých hadů. Když se nic takového nestane, nepatrně se uvolním.

"Jestli to má být nějakej vtípek od Nadiy, tak mi přijde pěkně blbej." Zamručím nespokojeně.

Vydám se ke zraněné souputnici a cestou ještě zasyčím na Malyše, ať se klidí na místo. Pes se totiž při otevírání bedny nejprve polekal a varovně zabublal, ale pak usoudil, že příčinou Oxaniných trablů nemůže být nikdo jiný, než on sám, a zahájil omluvný taneček spojený s oblizováním a šviháním ocasu kolem nohou své oblíbené drbatelky.

"Ukaž," vybídnu plavovlásku a kleknu si u její ruky, abych zblízka obhlédl škody. "To bude v pohodě," usoudím nakonec a do hlasu se mi skoro mimoděk vkrade uklidňující tón. "Ještě to chvíli chlaď a pak s tím něco provedem. Bolí to hodně?"
Zahledím se Oxaně do očí, abych zjistil skutečnou pravdu bez ohledu na to, co by se mi mohla snažit namluvit.

"HER-DEK!" Zařvu a přiskočím k lavoru, abych si zchladila popálené ruce. Prsty, které záblesk zasáhl jsou rudé, na pár místech naskakují puchýře.
"Dobrý, žiju." Odpovím Rudymu. "Prsty mám všechny."

„Asi to paní Nadia myslela vážně s těma umytýma rukama.“ Zakřením se. „Jsi v pořádku?“

Jakmile se Oxana pokusila zvednout víko, zablesklo se, a ona s výkřikem uskočila, zatímco jí z dlaně stoupá kouř.
Zranění to není vážné, připomíná popálení se o plotnu co do rozsahu i bolesti.

"Jít do hospody je vždycky dobrý nápad." Usměju se blaženě při představě něčeho teplého do žaludku. Lokál vypadal jako obyčejná vesnická putyka, ale v kotlíku nad krbem voněla dušenina a já bych, po dlouhé cestě o sucharech a sušeném masu tisíckrát jinak, snědla snad i býčí varlata.

Opatrně, abych nerozmazala nápisy načmárané uhlem, odjistím západky na větší truhle, odklopím víko a uvolním místo Doreah, která už si stihla umýt ruce. Stejným způsobem otevřu menší.

Zachytím pohled od Doreah, bezhlesně naznačím "postřeh" a hodím po ní její odměnu.

Zatímco poslouchám spřádání plánů, druhý váček s pěnězi se sám od sebe zvedne a zmizí mi z dosahu. Ani mě to nepřekvapí. Rudy. Jednou jsem ho požádal, aby nakrmil Malyše a on nechal každý jeden psí suchar zvlášť levitovat do misky... Od té doby už se nedivím ničemu.
Část ze své zálohy strčím do kapsy a zbytek mincí zasunu do tajné schovky v zavazadle.

Pak si poposednu, abych viděl, co bude v bednách. Jsem zvědavý, ale zase ne natolik, aby to překonalo moji lenost. Dnes máme za sebou dlouhou cestu.
"Jestli hlasuje porota, a ne obecný lid, bude to snažší," přidám se k mudrování. "Pár lidí snad dokážeme nějak zmanipulovat... Nebo nahradit." Zívnu. "Dole v lokále bude plno lidí, co se taky chystají na slavnosti. Mohli bychom se jich vyptat, jak ta soutěž probíhá. A dát si přitom něco k pití." Při představě dobře natočeného piva už se mi sbíhají sliny. A k tomu něco k zakousnutí...

V každém váčku je svorně 100 zlatých, což je poměrně dost peněz a jako záloha to je dostatečné.
Tím spíš, že s sebou příliš peněz nemáte, protože poslední dobou nebylo příliš příležitostí k výdělku.
Slíbená odměna za splněnou práci je dalších 400 zlatých na osobu, což jsou velice dobré peníze. Například na koupení horšího koně.

Místo umyvadla v místnosti slouží lavor se studenou vodou, na věšáku vedle se skví dokonce čistý kus savé látky jako ručník. Toto je slušný podnik!

Bedny nejsou zamčené, jen pečlivě zavřené, aby se samy od sebe neotevřely. Ta větší je robustní, dřevěná, z masivu s okovanými rohy, u podlahy je uhlem napsáno "dolů" a na opačné strany "nahoru". Velikostí lehce převyšuje vaši představu standardní pirátské truhly s pokladem.
Ta druhá je klasická, dřevěná, bez nápisů a už od pohledu obyčejnější. Velikostně dosahuje poloviny své drahé sestry.