| |||
Prohlédnu si truhlu pořádně zblízka, zatímco Razvan ošetřuje zraněnou Oxanu. Zablesknutí by mohlo znamenat, že se nejedná o obyčejnou past, ale magickou. Potom, pokud nezjistím nic podezřelého, pokrčím rameny a půjdu otestovat svou teorii. Umyji si ruce a zkusím tu truhlu otevřít. |
| |||
Zdá se, že se lenivě rozvaluji v peřinách, ale jakmile slyším Oxanu vykřiknout, v mžiku jsem na nohou a v plné pohotovosti. Ostražitě se zadívám na truhlu, jako bych čekal, že z ní co nevidět vyleze klubko jedovatých hadů. Když se nic takového nestane, nepatrně se uvolním. "Jestli to má být nějakej vtípek od Nadiy, tak mi přijde pěkně blbej." Zamručím nespokojeně. Vydám se ke zraněné souputnici a cestou ještě zasyčím na Malyše, ať se klidí na místo. Pes se totiž při otevírání bedny nejprve polekal a varovně zabublal, ale pak usoudil, že příčinou Oxaniných trablů nemůže být nikdo jiný, než on sám, a zahájil omluvný taneček spojený s oblizováním a šviháním ocasu kolem nohou své oblíbené drbatelky. "Ukaž," vybídnu plavovlásku a kleknu si u její ruky, abych zblízka obhlédl škody. "To bude v pohodě," usoudím nakonec a do hlasu se mi skoro mimoděk vkrade uklidňující tón. "Ještě to chvíli chlaď a pak s tím něco provedem. Bolí to hodně?" Zahledím se Oxaně do očí, abych zjistil skutečnou pravdu bez ohledu na to, co by se mi mohla snažit namluvit. |
| |||
"HER-DEK!" Zařvu a přiskočím k lavoru, abych si zchladila popálené ruce. Prsty, které záblesk zasáhl jsou rudé, na pár místech naskakují puchýře. "Dobrý, žiju." Odpovím Rudymu. "Prsty mám všechny." |
| |||
„Asi to paní Nadia myslela vážně s těma umytýma rukama.“ Zakřením se. „Jsi v pořádku?“ |
| |||
Jakmile se Oxana pokusila zvednout víko, zablesklo se, a ona s výkřikem uskočila, zatímco jí z dlaně stoupá kouř. Zranění to není vážné, připomíná popálení se o plotnu co do rozsahu i bolesti. |
| |||
"Jít do hospody je vždycky dobrý nápad." Usměju se blaženě při představě něčeho teplého do žaludku. Lokál vypadal jako obyčejná vesnická putyka, ale v kotlíku nad krbem voněla dušenina a já bych, po dlouhé cestě o sucharech a sušeném masu tisíckrát jinak, snědla snad i býčí varlata. Opatrně, abych nerozmazala nápisy načmárané uhlem, odjistím západky na větší truhle, odklopím víko a uvolním místo Doreah, která už si stihla umýt ruce. Stejným způsobem otevřu menší. |
| |||
Zachytím pohled od Doreah, bezhlesně naznačím "postřeh" a hodím po ní její odměnu. Zatímco poslouchám spřádání plánů, druhý váček s pěnězi se sám od sebe zvedne a zmizí mi z dosahu. Ani mě to nepřekvapí. Rudy. Jednou jsem ho požádal, aby nakrmil Malyše a on nechal každý jeden psí suchar zvlášť levitovat do misky... Od té doby už se nedivím ničemu. Část ze své zálohy strčím do kapsy a zbytek mincí zasunu do tajné schovky v zavazadle. Pak si poposednu, abych viděl, co bude v bednách. Jsem zvědavý, ale zase ne natolik, aby to překonalo moji lenost. Dnes máme za sebou dlouhou cestu. "Jestli hlasuje porota, a ne obecný lid, bude to snažší," přidám se k mudrování. "Pár lidí snad dokážeme nějak zmanipulovat... Nebo nahradit." Zívnu. "Dole v lokále bude plno lidí, co se taky chystají na slavnosti. Mohli bychom se jich vyptat, jak ta soutěž probíhá. A dát si přitom něco k pití." Při představě dobře natočeného piva už se mi sbíhají sliny. A k tomu něco k zakousnutí... |
| |||
V každém váčku je svorně 100 zlatých, což je poměrně dost peněz a jako záloha to je dostatečné. Tím spíš, že s sebou příliš peněz nemáte, protože poslední dobou nebylo příliš příležitostí k výdělku. Slíbená odměna za splněnou práci je dalších 400 zlatých na osobu, což jsou velice dobré peníze. Například na koupení horšího koně. Místo umyvadla v místnosti slouží lavor se studenou vodou, na věšáku vedle se skví dokonce čistý kus savé látky jako ručník. Toto je slušný podnik! Bedny nejsou zamčené, jen pečlivě zavřené, aby se samy od sebe neotevřely. Ta větší je robustní, dřevěná, z masivu s okovanými rohy, u podlahy je uhlem napsáno "dolů" a na opačné strany "nahoru". Velikostí lehce převyšuje vaši představu standardní pirátské truhly s pokladem. Ta druhá je klasická, dřevěná, bez nápisů a už od pohledu obyčejnější. Velikostně dosahuje poloviny své drahé sestry. |
| |||
Pozorně poslouchám, co se po nás chce. Neubráním se drobnému úsměvu, když Oxana zmíní, že budeme pracovat přímo s Nadiou. Je to fascinující žena, třeba se s ní blíže seznámíme, nebo o ní zjistíme něco zajímavého. Po očku se podívám na Razvana. Otevřu na skulinku chodbu a drobným pohybem ruky si přitáhnu (nebo zachytím za letu, kdyby byl Razvan rychlejší) jeden z váčků. Pošlu jej do jedné z kapes v hloubi svého hábitu. „To … bude zajímavá zakázka. První část nevypadá ani příliš složitě. Nespoléhal bych na to, že porota bude rozhodovat objektivně. Nejjistější bude zajistit si předem jejich součinnost. Pokud to nepůjde, tak možná vyřadit konkurenci…“ |
| |||
Položím dopis zpátky na postel, kleknu si k bednám a poškrábu Malyše za uchem. Pes zafuní a natlačí se mi ještě víc na ruku, abych škrábala silněji. "Jo, bude to pěkně těžký." Přikývnu. "Dokážu si představit, že nebudeme jediní se snahou protlačit svoje šaty. V Božaku nikdy nevyhrajou ty skutečně nejkrásnější. Ale šaty toho, kdo si zajistí, aby právě jeho šaty byly ty nej, víte, jak to myslím." Zašklebím se a prohlížím, jak jsou bedny zavřené. "Většinu potřebných informací bychom snad mohli zjistit při přihlašování našich šatů. Zásadní mi připadá princip hlasování a porota." |
doba vygenerování stránky: 0.1040940284729 sekund