Andor.cz - Dračí doupě online

"HER-DEK!" Zařvu a přiskočím k lavoru, abych si zchladila popálené ruce. Prsty, které záblesk zasáhl jsou rudé, na pár místech naskakují puchýře.
"Dobrý, žiju." Odpovím Rudymu. "Prsty mám všechny."

„Asi to paní Nadia myslela vážně s těma umytýma rukama.“ Zakřením se. „Jsi v pořádku?“

Jakmile se Oxana pokusila zvednout víko, zablesklo se, a ona s výkřikem uskočila, zatímco jí z dlaně stoupá kouř.
Zranění to není vážné, připomíná popálení se o plotnu co do rozsahu i bolesti.

"Jít do hospody je vždycky dobrý nápad." Usměju se blaženě při představě něčeho teplého do žaludku. Lokál vypadal jako obyčejná vesnická putyka, ale v kotlíku nad krbem voněla dušenina a já bych, po dlouhé cestě o sucharech a sušeném masu tisíckrát jinak, snědla snad i býčí varlata.

Opatrně, abych nerozmazala nápisy načmárané uhlem, odjistím západky na větší truhle, odklopím víko a uvolním místo Doreah, která už si stihla umýt ruce. Stejným způsobem otevřu menší.

Zachytím pohled od Doreah, bezhlesně naznačím "postřeh" a hodím po ní její odměnu.

Zatímco poslouchám spřádání plánů, druhý váček s pěnězi se sám od sebe zvedne a zmizí mi z dosahu. Ani mě to nepřekvapí. Rudy. Jednou jsem ho požádal, aby nakrmil Malyše a on nechal každý jeden psí suchar zvlášť levitovat do misky... Od té doby už se nedivím ničemu.
Část ze své zálohy strčím do kapsy a zbytek mincí zasunu do tajné schovky v zavazadle.

Pak si poposednu, abych viděl, co bude v bednách. Jsem zvědavý, ale zase ne natolik, aby to překonalo moji lenost. Dnes máme za sebou dlouhou cestu.
"Jestli hlasuje porota, a ne obecný lid, bude to snažší," přidám se k mudrování. "Pár lidí snad dokážeme nějak zmanipulovat... Nebo nahradit." Zívnu. "Dole v lokále bude plno lidí, co se taky chystají na slavnosti. Mohli bychom se jich vyptat, jak ta soutěž probíhá. A dát si přitom něco k pití." Při představě dobře natočeného piva už se mi sbíhají sliny. A k tomu něco k zakousnutí...

V každém váčku je svorně 100 zlatých, což je poměrně dost peněz a jako záloha to je dostatečné.
Tím spíš, že s sebou příliš peněz nemáte, protože poslední dobou nebylo příliš příležitostí k výdělku.
Slíbená odměna za splněnou práci je dalších 400 zlatých na osobu, což jsou velice dobré peníze. Například na koupení horšího koně.

Místo umyvadla v místnosti slouží lavor se studenou vodou, na věšáku vedle se skví dokonce čistý kus savé látky jako ručník. Toto je slušný podnik!

Bedny nejsou zamčené, jen pečlivě zavřené, aby se samy od sebe neotevřely. Ta větší je robustní, dřevěná, z masivu s okovanými rohy, u podlahy je uhlem napsáno "dolů" a na opačné strany "nahoru". Velikostí lehce převyšuje vaši představu standardní pirátské truhly s pokladem.
Ta druhá je klasická, dřevěná, bez nápisů a už od pohledu obyčejnější. Velikostně dosahuje poloviny své drahé sestry.

Pozorně poslouchám, co se po nás chce. Neubráním se drobnému úsměvu, když Oxana zmíní, že budeme pracovat přímo s Nadiou. Je to fascinující žena, třeba se s ní blíže seznámíme, nebo o ní zjistíme něco zajímavého. Po očku se podívám na Razvana. Otevřu na skulinku chodbu a drobným pohybem ruky si přitáhnu (nebo zachytím za letu, kdyby byl Razvan rychlejší) jeden z váčků. Pošlu jej do jedné z kapes v hloubi svého hábitu.

„To … bude zajímavá zakázka. První část nevypadá ani příliš složitě. Nespoléhal bych na to, že porota bude rozhodovat objektivně. Nejjistější bude zajistit si předem jejich součinnost. Pokud to nepůjde, tak možná vyřadit konkurenci…“

Položím dopis zpátky na postel, kleknu si k bednám a poškrábu Malyše za uchem. Pes zafuní a natlačí se mi ještě víc na ruku, abych škrábala silněji.

"Jo, bude to pěkně těžký." Přikývnu. "Dokážu si představit, že nebudeme jediní se snahou protlačit svoje šaty. V Božaku nikdy nevyhrajou ty skutečně nejkrásnější. Ale šaty toho, kdo si zajistí, aby právě jeho šaty byly ty nej, víte, jak to myslím." Zašklebím se a prohlížím, jak jsou bedny zavřené.

"Většinu potřebných informací bychom snad mohli zjistit při přihlašování našich šatů. Zásadní mi připadá princip hlasování a porota."

Zatímco Oxana čte dopis, s úsměvem se podívám na Razvana abych mu pokynula že o jeden měšec stojím a jsem nachystaná jej chytit. Ne že bych nevěnovala pozornost slovům co jsou v dopisu, na naopak. Jen prostě zvládnu víc věcí najednou. Poslouchat a ještě si u toho říct o svou odměnu.

Poté, když Oxana dočte dopis, otřu si ruce o svoje kalhoty a pokud je v našem pokoji i nějaká voda, opláchnu si je. A pokud není, vodu mám ve svém měchu a byť jen trošičku, ruce si omyju a ruce si otřu znovu jen na jiných místech abych si je zase hned neušpinila.

"Na takové soutěži jsem ještě nikdy nebyla, ale dovedu si představit jak to bude probíhat. My prostě zjistíme, kdo bude mít šaty krásnější a postaráme se o to aby krásnější nebyly. Můžeme majitele donutit odstoupit nebo se postarat o to aby ti, kdo budou mít hlas při výběru hlasovali pro nás." Řeknu nahlas své myšlenky. "Úkol to bude pořádně těžkej."

"Podíváme se na ně." Souhlasně přikývnu s úsměvem na rtech Oxaně.

Mám rád práci pro Nadiu. Její úkoly jsou většinou výzva, žádné trapné "přiveď ho, odveď ho, zakopej ho". A výzvy jsou fajn.
Navíc dobře platí a jako bonus myslí i na to, že během plnění úkolu musí jeden něco jíst a někde spát. Za to má bod k dobru.

Rovnou v cestovním oblečení sebou hodím na postel a natáhnu se pro váčky. Malyš se vydá k bednám a očichává víka v domnění, že vnitřek je určitě plný psích pochoutek. Vždycky byl optimista.

"Mhm. Zajímalo by mne, co je v té druhé..." Mávnu rukou směrem k menší krabici.
"Každopádně to zní docela zábavně. Víte někdo, jak ta soutěž probíhá?"

Zkontroluju obsah jednoho měšce a ostatní si připravím k ruce s plánem hodit je po kamarádech, až se budou dívat.