Andor.cz - Dračí doupě online

Stojím na tmavém dvorečku, poněkud čpícím močí, a napjatě poslouchám, co Oxana zjistila.
No... je to docela zajímavá informace.
"Pomatená?" Zamyšleně se podrbu ve vlasech, zatímco hlava už šrotuje a nadhazuje řešení.

Jestli je to nějaká stará babka, mohla by být prostě dementní... Ale to by se asi rychle rozkřiklo. Sotva by se někdo namáhal opisovat stáří nějakým nicneříkajícím "je divná". Takže... Existují samozřejmě nemoci duše, které nejsou na těle vidět. A také nemoci těla, co nakonec zatemní i mysl... 

Už se chystám začít Oxany vyptávat na možné symptomy oné záhadné choroby, když mě její poznámka přivede na o dost zkratkovitější řešení. 
"Hm. Flašky se tam neválely? Nebo nebyla prostě... sjetá?" 
Vzpomenu si na Titóna. A tohle je Božako. Nějaké houbičky vám tu nejspíš střelí i štolba, když se ho správně zeptáte.

Čtení myšlenek samo o sobě pro mě není snadná disciplína a být při tom pár metrů nad zemí, to je, prosím pěkně, vyšší dívčí. S Rudym jsme ale sehraní, vím, že by mě spadnout nenechal, i kdyby kolem trakaře padaly, takže proniknout do mysli ženy zabořené v semišovém ušáků jde nakonec překvapivě snadno. To však ještě netuším, co zažiju uvnitř.

No tfuj.

Zavrtěním hlavy se vytrhnu z tranzu. Srdce buší jak splašené. "Dobrý, můžem dolů."

Bezpečně přistaneme na zemi a společně s Razvanem se uklidíme do opuštěného dvora kousek od rezidence poslední porotkyně.

"Tak už se nedivím, že se o mluví jako o podivínce, má v hlavě pěkný guláš. Nic kloudného jsem z ní nedostala. Jako by byla pomatená nebo tak něco. Podobný pocit jsem měla, když jsem se cvičně dívala do hlavy jednomu vožungrovi. Ale tohle bylo horší."

„Jo, no…“

Rezignovaně kývnu hlavou. Nemáme asi jinou možnost.

„Tak pojď ke mně. Dostanu nás co nejblíž, ale úplně neviditelní nejspíš nebudeme.“

Naposledy se rozhlédnu kolem nás, jestli se náhodou odněkud nevynořily stráže. Položím Oxaně ruku na bok a vzneseme se oba do vzduchu. Na čele mi vyrazí krůpěje potu. Levitovat dvě osoby není příliš obtížné, ale ještě nás při tom skrýt do temnoty již testuje hranice mých schopností. Nejsem si jistý, jak dobře se mi kouzlo povedlo. S trochou štěstí bychom měli být vidět jako nevýrazný rozmazaný flek v temnotě před domem.

Zastavím nás kousek od okna, za kterým odpočívá starší paní. Ať už bude Oxana provádět cokoliv, doufám, že to provede rychle.

"No tak sám jsi to navrnul, něco jí vnuknout ve snu," rozhodím bezradně rukama.
"Když spí, je to poměrně bezpečné, rozhodně víc než ve bdělém stavu. Kdyby něco, dám od toho hned ruce pryč. Ale popravdě se mi úplně nelíbí představa, že u toho budu levitovat vzduchem. Každopádně k tvojí námitce - napadá tě nějaká jiná možnost? Na to zaťukat tam s tim, že jdem na kafíčko, je poněkud pozdní hodina."

Kývnu na Razvana. Potom se otočím zpátky na Oxanu.

„S ochranami je to jako vždy … nejisté. Musíme být opatrní. Pokud si něčeho všimnu, tak si to nenechám pro sebe. Ale podařilo se mi přiletět až k oknu a žádný poplach se nespustil. Pokud by na to přišlo, dokázal bych nás nahoru dostat oba. Některá okna jsou pootevřená.“

Hlavou mi prolétne myšlenka, že pokud jsme nějaký poplach spustili, tak možná ani nemusí být na první pohled slyšet, nebo vidět.

„Jsme si jistí, že to chceme řešit takto? Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mi to přijde jako risk. Snažit se vrtat v hlavě manželky soudce. Řekl bych, že nejsme první ani poslední, kdo se snaží dostat k jeho ženě s nekalými úmysly.“

Pozoruji kamarády, kteří plánují, jak se poslední porotkyni (tedy, doufejme, že je to ona) dostat takříkajíc přímo do hlavy. Svým způsobem by to ale asi fungovat mohlo. A musím přiznat, že mě by rozhodně nic podobně... neinvazivního... ani nenapadlo.
Prostě bych zase šel, zabušil na dveře a snažil se vetřít dovnitř. A kdo ví, jaké požadavky by měla tahle ženská. Takže jsem vlastně dost rád, že mám Oxanu a Rudyho s sebou.
...Což ovšem neznamená, že se necítím trochu jako pátý kolo u vozu. S lítáním ani psychosugescí jim fakt moc nepomůžu.
Rozhlédnu se po ulici a mimoděk si vzpomenu, jak jsme si jako děti v tomhle nočním čase obvykle vyráželi opatřovat zítřejší oběd do méně hlídaných kurníků a králíkáren. A automaticky zaujmu svoji úlohu.
"Já budu hlídat. Kdyby někdo šel, hvízdnu."

S tím zamířím na nejbližší nároží, odkud by mohl být pěkný rozhled na obě strany. Zatím nikde nikdo. Opřu se o zeď, tvářím se, že jen tak čumákuju a přitom pozorně sleduji okolí.

"Mohla bych to zkusit. Těžko ale říct, jestli je to ten typ člověka, co na podobné sny dá," zamyslím se. "Minimálně můžu zkusit zjistit, jestli je to skutečně osoba, kterou potřebujeme. Ale potřebuju na ni vidět. Je až nahoře v patře? Každopádně bych tady neokouněla dlouho, ať nevzbudíme podezření," rozhlédnu se kolem sebe nervózně. "A mohl bys zjistit, jestli na domě nejsou nějaké magické ochrany? Pochybuju, že všichni ve městě spoléhají na zákaz kouzlení."

Prohlížím si dům před námi a neubráním se chmurným myšlenkám. Jdeme docela pozdě, kdo normální nás v tuto hodinu ještě přijme? A jak paní domu přesvědčíme, aby nám dala hlas?

„Rudy, nechceš nějak opatrně povyletět a podívat se oknem dovnitř?“

Zeptá se mě najednou Razvan. Na vteřinu se zamyslím a potom kývnu hlavou. Rozhlédnu se pořádně kolem. Nechci hned první den skončit ve vězení. Potom pootevřu chodbu a zformuji kolem sebe patřičná kouzla. Když se odlepím od země, tak se vzduch kolem mě zavlní a rozplynu se do okolní temnoty. Trvá to jen chvíli a opět se zjevím vedle svých kamarádů.

„V kuchyni je děvečka a vaří něco dobrého. Za rohem je další okno a tam v lenošce odpočívá starší dáma. Z dálky to vypadalo, že spí.“

„Jak to provedeme? Možná že v té lenošce je ten, koho hledáme. Nedalo by se jí ve spánku vnuknout, že naše šaty jsou nejlepší?“

Takže si sbalíte fidlátka a vydáte se do noci za poslední z porotkyň.
Nepohybujete se přílišnou rychlostí, Oxany hábit je sice vkusný a slušivý, ale pro každodenní užívání příliš nepraktický, a tak, jak se říká, jede konvoj rychlostí nejpomalejšího vozu.
Vaším cílem jest Ósa, manželka soudce Graleora. Byť netušíte, kde takový důležitý člověk bydlí, nasměřujete se do té luxusnější čtvrti. Tam mají haciendu i Pražmové, tak se dá očekávat, že někdo jako městský rozhodčí si bude žít podobně na výši.
Po chvíli se tato myšlenka ukáže jako správná, několik doptávání a už stojíte před místem určení.
Tedy, srovnání s obydlím největších boháčů města budova sice nesnese, ale Razvan jednoduše posoudí, že soudce si žije rozhodně lépe, než velitel stráží.
Dům je velký, prostorný, dvoupatrový, stojí na hlavní ulici a pyšně ukazuje luxusní průčelí. Evidentně se oň někdo stará a dává si na tom záležet. Oproti tomu minulému ale není vše nezbytně z mramoru a zlata. Ozdoby jsou o něco méně honosné, o to však vkusnější.
Jedna věc je ale téměř jistá. Graleor zde nežije sám, budovu nejspíš opečovává služebnictvo, klidně mohou být přítomny i stráže. Byť před vchodovými dveřmi nikdo nestojí.
Ze šesti oken nakukujících do ulice se svítí ve dvou.
Zatím postáváte ve stínu přes ulici a vymýšlíte nejlepší strategii.

Ty ses s ní normálně vyspal! Chce se mi zakřičet. Ale neudělám to. V duchu si předám medaili za vyhrané mistrovství ve spolknutí vlastních impulzů. Razvan mi onehdá řekl, že to není zrovna zdravé. Že z toho můžu časem onemocnět. Podle mě je to ale důležitá vlastnost. K čemu by bylo tady na něj začít ječet, jako jsem to předváděla během dne. Ničemu bych nepomohla. A koneckonců mi to může být jedno. Účel světí prostředky, že ano.

Ale není ti to jedno. Kuňká malý mraveneček někde hluboko ve mně, než ho rozmáčknu neviditelným prstem.

"Hlavně, že máme její hlas, dobrá práce," řeknu a doufám, že to nezní moc falešně. Cítím, že i já mám máslo na hlavě. S Pražmovou to nešlo zrovna podle mých představ a celá slavná aukce pro nás představuje značnou komplikaci.

"Raději bych přeci jen vydražila hlas Pražmové, jistota je jistota. To, co navrhuješ, Rudy, nezní vůbec špatně," s podivem se podívám na kamaráda. Nikdy mě nepřestane překvapovat, jak distingovaně Rudy dokáže navrhnout, že někoho prachsprostě okrademe. Vidím, že ani Razvan není proti. Nikomu z nás se nechce vydávat ze všech peněz, co máme u sebe.

"Finanční prostředky shromáždíme na místě," zopakuju se zlověstným úsměvem.