| |||
Kapitola III.
Letní měsíce v Kolonii jsou úmorné, denní teploty běžně přesahují 35°C, což je pro místní obyvatele docela vyčerpávající. Není divu, že řada horníků raději tráví tyto horké dny v dole, kde je stálá a o poznání mnohem příjemnější teplota. Tahle horečná stavební činnost má i svoji stinnou stránku. Je potřeba opravdu hodně dřeva, což znamená, že dřevorubci musí pronikat čím dál hlouběji do Černého lesa, kde jim práci komplikují Drowové, pavouci, ale i Ankhegové, kteří se šíří z bývalého doupěte čarodějnice. |
| |||
Kapitola II.
Aervenveal konečně otevřela svoji hospodu. Nový podnik pro ni znamená mnoho nových pracovních povinností. Zkrátka podnik potřebuje vedení a pevnou ruku, aby si na sebe vydělal a byl dokonce prosperující. Bez toho to jednoduše nejde. |
| |||
Město Rewadin Den 130, odpoledne Morog vzbudí v hostinci rozruch svým neurvalým chováním, zkusit to na někoho jiného než obyčejného kopáče, nejspíš by si tím přístupem vysloužil kudlu do zad. Zvlášť, kdyby to zkusil na nové Rumtalovi známé včetně slečny v plátové zbroji. |
| |||
Město Rewadin Den 130, odpoledne Město Rewadin, západní slum, hospoda „U Dvou koz“ Aervenveal, Notah, Varuuk, Rumta, Morog To je pravda !! Mam dvě ruce. Můžu mít v každé jeden. Ale připadá mi to jako blbost. Potřebuji v druhé ruce ostří. Né další kus dřeva. I když dřeva.... ...To rozhodně není dřevo. Prohlížím si štít od barbara jako bych tomu snad i rozuměl. No, poznám jiný materiál. A při řádně hlasitém bouchnutí i tvrdost samotného štítu. "Pěkný..." Mihotavě se zakřením. Však mam dnes štěstí ne. Můžu si dovolit i nějaký ten úsměv...nebo jeho napodobení. "...Fajn." Vytáhnu nadutý měšec. Mé malé jmění. Sám pak pečlivě odpočítávám 150 zlatavých mincí, což je sámo o sobě působivý výkon. Někdy se propočítám, někdy mi přes záda sáhne husina. Nevím. Zbavovat se těchhle mincí je zlý pocit. Ale někdy nutný. A tak předávám domluvenou částku tomuto čestnému hostu. Na oplátku sáhnu po obou štítech, jen abych je postupně nasoukal na svá mohutně zelená záda. "Hehe !!" Opět ten křenivý úsměv. Moje milovaná právě dostala slušného brášku. |
| |||
Město Rewadin Den 130, odpoledne Prohlédnu si štít kterým tady mává Morog. Také jsem měl podobný, ale ten co nabízím je lepší. "Máš dvě ruce tak může mít v každé jeden," ušklíbnu se a ani moc nečekám, že tomu vtipu zachechtá. Raději vytáhnu ten kousek, který používám já. "Má už něco za sebou, ale pořád lepší než ten co máš teď. Má na sobě ochranné runy a zaříkání. Vydrží víc a Hawat je prodává nejmíň za dvě stovky," dám se do vysvětlování a položím štít vedle toho Morogova aby je mohl porovnat. |
| |||
Město Rewadin Den 130, odpoledne Město Rewadin, západní slum, hospoda „U Dvou koz“ Aervenveal, Notah, Varuuk, Rumtal Nespokojeně se ohlédnu, když uslyším třísknutí o stůl. No jistě, Morog. Asi by mě nemělo překvapovat, že je půlork hlasitý. Jestli mi ale bude plašit zákazníky, tak ho odsud vynesu v zubech. |
| |||
Město Rewadin Den 130, odpoledne Město Rewadin, západní slum, hospoda „U Dvou koz“ Aervenveal, Notah, Varuuk, Rumta, Morogl Jaké včely.. Husté obočí povytáhnu ještě o něco výš. Vůbec nevím co po mě chce. Nějaká výprava po ztracených včelách nebo prodání štítu ? Sám tak vytáhnu ten svůj a mrsknu s ním na stůl. Tak hrubě, až mu nadskočí ten jeho zlatavý pohár. A že je ten můj pěkně oplejskaný. Snad se na něm najde i nějaká ta žluč po prokletých z poslední výpravy. "Už mam štít. K čemu potřebuju dva ?" A za takovou pálku. Za to bych mohl mít patnáct štítů !! Asi mě má za totální opici. Ale je od šeleného kováře....to bude kvalitka... Takhle se asi nikam nehneme. Usadím se tedy někam naproti němu a čekám až mi ten štít aspoň ukáže. Poznám jestli je ze dřeva nebo....z lepšího dřeva ? Možná. |
| |||
Město Rewadin Den 130, odpoledne Město Rewadin, západní slum, hospoda „U Dvou koz“ Aervenveal, Notah, Varuuk, Rumtal "Chrrrr, tfuj !! Projevuji svou lásku k téhle díře nechutně slizkým flusancem střetávající se s rozpadlou chajdou. Jak já tohle město nesnáším. Jak dlouho jsme byli pryč ? Dva tři dny ? A furt je to ta stejná díra. Plíseň, špína na každém kroku a odpad světa v podobě nejrůznějších vyvrhelů. Prostě humus...Tohle místo potřebuje změnu. Takový pořádný oheň a vypálit pěkně do základu. Hehehe...to by bylo fajn... Zatím jen zbožné přání. Nezbývá než pokračovat dál. Obohacen o novou krásku tak postupuji městem a mířím do samotného srdce dění. Nějaká hospoda či co...A taky tam během pár minut dorážím. Hned u dveří mě ale zarazí jak přecpané to místo vlastně je. A co teprve ten smrad. Dřevo...žrádlo... Společně s prsatou děvečkou na baru je to zatraceně podlé lákadlo. Jo, tady se chvíli zdržím !! Procházím tak místností, jen abych hrubě odstrčil prvního člověka motající se před mou maličkostí. "Uhni !! Hrubě zabručím. A už letí na druhou stranu hospody. No, jeho chyba. Aspoň se uvolnil stůl. Jenže..."...Morog...." Z dály slyším provolávat mé jméno. Hlas to byl známý, ale teprve až při otočení hlavy poznám o koho jde (Notah). Barbar ? Co to monstrum chce... Jeden z té samé vězeňské várky. Rozhodně vím co je zač. Ale co po mě chce.....Tak tedy měním směr. Místo stolu se postavím přímo před něj a povytáhnu jedno z obočí. "Hmmm ?" Můj výraz mluví za vše. Skoro jako bych se ptal "co po mě kurva chceš ?". A neposadím se dokud nezjistím proč se po mě tenhle cápek ptá. |
doba vygenerování stránky: 0.42712187767029 sekund