Kapitola II.

Den 127

Alberich, Gavion, Notah, Aervenveal, Allanon, Morog, Rumtal, Gabriel Fellhorne

A další den utekl jako voda v řece. Někdo vyrazil z města na lov zakázek pro záhadného alchymistu, tedy pokud to vůbec je alchymista. Ale co na tom, ta osoba platí dobře a to je to jediné na čem záleží. Proč se starat k čemu to vlastně potřebuje, nebo co s tím plánuje, stejně to nikomu neřekne a když zakázku nesplníme my, tak to udělá někdo jiný.

Aervenveal, Alberich, Notah a mág Omund vyrazili z Rewadinu časně z rána po cestě vedoucí k Rewadinskému dolu, aby na rozcestí odbočili na cestu k Opatství obestřeného řadou tajemství. Cesta je to dlouhá a obtížná a nikdo nečeká, že se dá zdolat během jediného krátkého dne.

Někdy odpoledne, po více jak dvaceti mílích na skupinu začíná doléhat únava a je třeba se zastavit a odpočinout si. Tedy samozřejmě je možné se překonat a pokračovat navzdory svým fyzickým možnostem a hnát se do extrému, ale to vede ke značnému vyčerpání a to má svoje následky. Vážné následky.

Aervenveal, Alberich, Notah a mág Omund se tak někdy odpoledne utábořili na cestě mezi Černým lesem a Temným hvozdem necelých deset mil od ruin Opatství. Na nemtvé dosud nenarazili, ale minimálně Notah ze svých výprav může tušit, že na ně lze narazit v okruhu několika mil od Opatství. Přesněji řečeno v okruhu pěti mil od Opatství, i když nikdy nezkoumal proč tomu tak je.

Gabriel Fellhorne po turnaji vyrazil do Pavoučího lesa, aby pokračoval ve své práci při získávání podpory Rewadinských mocipánů. K večeru se s úspěchem vrací do města a Dexter mu je velmi vděčný za hromadu vlčích kůží.

Gavion časně z rána vyrazil do vzdáleného Zeleného háje, aby zkusil štěstí se sběrem bylinek. Ty se mu sice podařilo najít, ale se sběrem je to mnohem horší. Nebylo by tak na škodu se toto umění řádně naučit. Krom bylinek se v Zeleném háji Gavionovi otevřeli i nové obzory, kterých může využít pro své plány a ambice.

Rumtal využil úspěšně zorganizovaného turnaje k vlastní sebe propagaci a většinu dne strávil po místních nálevnách, kde pil pivo a pěl písně na oslavu několika výjimečných jedinců, kteří v turnaji prokázali obzvlášť zajímavé dovednosti.

Morog v turnaji příliš nezazářil a většinu zbývajícího dne strávil ve městě bez bezcílným touláním.

Noc tak, všichni kdož jsou ve městě tráví v nějakých chatrčích, zkrátka jako vždycky.

Přichází ráno, kdy sice trochu sprchlo, ale jinak to vypadá na celkem obyčejný a celkem teplý den.

Kovář Jean-Baptist Emanuel Hawat se dnes chystá na svoji menší výpravu za hledáním zvláštního řemeslnického nástroje. Společnost na cestě mu krom jeho mechanického psa a dráčka bude dělati Jessana a Ugor a potom každý, kdo se rozhodne přidat.

Hawat nikoho nenutí jít s ním a zároveň nikomu nic neplatí. Jediné s čím může účastník počítat je jeho podpora při přijetí k Vlastencům, tedy pokud dotyčný neprovede nic čím by o ni zase přišel. No a pak samozřejmě podíl na kořisti, pokud tedy nějaká vůbec bude. Což není jisté a Hawat se tím nikdy netajil. Není tedy divu, že zájemců není mnoho.

Ve městě jsou tak akorát žoldáci: Berland, Durak, Colette, které je možné si najmou jako doprovod na cestách.

Každý, kdo se chce připojit ke kováři na jeho výpravě již ví, že se musí hlásit u kovárny časně z rána. Kovář na nikoho čekat nebude. Kdo tu nebude včas má smůlu a je jedno jestli váhal, nebo zaspal.