Kapitola I.
Týden uteče jak nic
Život v Trestanecké Kolonii má svůj řád a své tempo. Střídají se dny, kde jeden neví kam dřív skočit a dny dlouhé monotónní nudy, kdy naopak člověk nemá moc co na práci a buď čas tráví nějakým rutinním přivýdělkem, nebo sbíráním nejrůznějších informací o Kolonii a zdejším dění.
Přijel transport zásob a nových vězňů…
Velká událost, po které vždy následuje pár dní horečné aktivity, kdy se čerstvý odsouzenci seznamují se zdejšími způsoby. Kdo chce dosáhnout něčeho víc, než postavení kopáče, či nějakého dělnického podrž tašky, tak se musí hodně snažit. Musí si udělat dobré jméno u místních pohlavárů, kteří by ho později mohl podpořit v jeho snahách o připojení s k té či oné frakci – to je stejně pro všechny frakce v Kolonii, jen to členství nemá vždy stejnou váhu.
Co se místních pohlavárů týče, ti o tom samozřejmě vědí a využívají toho, pro své vlastní účely, nebo mnohdy jen pro své vlastní pobavení. Nebo jim to je jednoduše volné a nováčci a jejich ambice se prosadit je nijak zvlášť nezajímají.
Prácičky, kteří tito pohlaváři nabízejí, jsou obvykle nebezpečné a dá se říci, že i dobře placené, což může u některých jedinců vzbudit pocit, že se uživí, aniž by museli někde otročit. Častá, leč pochopitelná chyba. Takových práciček je málo a zájemců mnoho a jak se říká, jíst se musí každý den a jídlo má tendence zdražovat v závislosti na velikosti dodávek z vnějšího světa.
Většina nováčků také během prvních deseti, možná čtrnácti dnů rychle zjistí, že Kolonie není vhodná pro zemědělství a jejich dovednosti v tomto oboru zde nemají uplatnění. Lovci, či jim podobné potulné existence, zvyklé se v Říši živit svépomocí, třeba i pytlačením, jsou na tom o malinko lépe. Malinko, neboť tito zase rychle zjistí, že zvěře vhodné lovu je v Kolonii velmi málo a v lesích spíš mohou narazit na gobliny, skřety, obří pavouky, trolly, ogry a jim podobné bestie, které rovněž výrazně snižují stavy lovné zvěře.
Lovecké výpravy do lesů Kolonie jsou tak dlouhým, náročným a velmi nebezpečným podnikem, bez jistoty nějaké výsledku. Zkrátka jedinou jistotou živobytí pro většinu odsouzenců zůstává práce v dolech.
Alberich, Notah, Aervenveal, Gavion, Rumtal, Nini
Trpaslík Alberich si udělal oko u kapitána Ivana v Rewadinském dole, když mu pomohl s problémem ohledně rozbité drtičky kamení. Velká drtička kamení na dně důlního komplexu tak opět začala pracovat na plno. Následující dny si mohl trpaslík pohodlně užívat své těžce vydělané peníze a odpočívat, nebo se vrátit k otročině v kovárně ve městě...potřeba peněz nakonec zvítězila.
Půlefl Gavion klerik bohyně smrti přijal místo horníka v dole, je tak členem Vlastenců na úrovni Horníka a dá se říci, že to je jeho jediný úspěch během posledních dní. Jakožto klerik věrný svému zaměření funguje i jako příležitostný léčitel pro horníky, což je práce spočívající v ošetřování odřenin, opruzenin, puchýřů, či nejrůznějších vředů. No nic moc.
Šíření víry mezi horníky v dole se nesetkává s velkým úspěchem. Většinu lidí buď náboženství nezajímá vůbec, nebo vyznávají Nebeského otce, který jim přece jenom slibuje po smrti Ráj, pokud se budou kát ze svých zločinů...šíření výry by nepochybně pomohlo zbudování a vysvěcení kaple, ale to je podnik nejméně za 4 000 zlatých.
Trpaslík Rumtal a gnome Nini se dali dohromady jako takové roztodivné duo. Díky zakázce na pavouky, kde jim barbar Notah vyplatil menší podíl z odměny získali dost peněz na pohodlné přežití několika dní.
K tomu tu je samozřejmě Niniho vynalézavost a schopnost napustit magií několik předmětů. Díky tomu by schopen si vyrobit rybářský prut a ještě nějakou tu drobnost, co mu může usnadnit přežití v Kolonii. On rybolov není žádnou jistotou živobytí, ale když se mu denně věnuje dost času, tak se nějaká ta ryba dokonce i chytí. Jen je to nejisté.
Rumtal má zase zlatý jazyk a to je jeho hlavní předností, dovede mluvit, může si pár měďáků přivydělat vyprávěním předmětů, nebo hraním na nějaký nástroj. Pokud by si ho koupil u obchodníka Fiska. Není to nic moc, ale pokud hraje celý den, dovede si na to jídlo také vydělat. Jen je to krajně neefektivní, proti tomu co mu vynesl podíl z pavoučích žláz.
Barbar Notah zjistil, že se může zabavit a trochu si přivydělat svými svaly v nálevnách Rewadinu. Páka, boj beze zbraně, kostky, pití tvrdého alkoholu. Tím vším se dá bavit a dokonce na tom i něco málo vydělat, ale jde řádově o pár měděných, nebo maximálně stříbrných. Nicméně díky těmto svým koníčkům se může dozvědět něco málo o Klubu rváčů, kde je možné si vydělat slušnější peníze. Jenom je tu problém, o klubu se nemluví...
Elfka Aervenveal si ve městě udělala menší oko u zástupce Rewadinských stráží Diega, když se s Notahem podílela na záchraně zvěda Terama. Navíc pomohla vyřešit problém Pána krys Skipa s krysami ve skladišti. Což ji vyneslo dost peněz do začátku, aby nemusela otročit jako servírka v nálevně. Samozřejmě takové činy mají i svoji stinnou stránku a tou je závist místních horníků, co sami usilují o přízeň mocných tohoto města.
Každopádně Ekfka Aervenveal a barbar Notah po nějkaém tom dni odpočinku odešli z města, prý že snad na loveckou výpravu. Koneckonců Fisk poptává paroží majestátního Obrovského jelena a to je tvor na které se jen tak po lesích nenarazí. Jeho stopování je časově velmi náročná práce...
