Město Rewadin

Den 1, večer
Město Rewadin, průzkum města
Všichni

Město je veliké a jeho zevrubný průzkum je otázkou spíš několika hodin, než minut. Ale jak si v něm člověk udělá trochu představu o tom, co kde je, tak už ta orientace po něm není tak náročná.

Rewadin je rozdělený na několik čtvrtí, které mají formálně na starostí místní lokální vůdci. Prakticky si ale každý dělá více méně co chce a když dojde k nějakému sporu, tak ho obvykle řeší násilí.

Cesta z hlavní brány, kterou nováčci do Rewadinu přicházejí vede mezi takzvaným Starým městem a Západním slumem. Tyto dvě městské části se od sebe liší na první pohled.

Západní, Jižní a Severní slumy jsou tvořeny z velké části obyčejnými chatrčemi postavenými z proutí, bláta a kdo ví čeho ještě a to většinou bez nějakého výrazného řádu. Střechy mají tyto chatrče většinou z větví, listí, slaměných došků a tak podobně. Zkrátka tyhle chatrče nejsou nic moc. Na různých placech před chatrčemi jsou potom četná ohniště, kde si místní spodina připravuje jídlo. Jen to dřevo si každý musí odněkud natahat sám.

Místními obyvateli jsou většinou obyčejní horníci, dělníci, nejrůznější flákači a jim podobní.

Staré město je tvořeno rovněž z velké části podobnými chatrčemi, ale čím více se jeden blíží k náměstí, tím jsou domy kvalitnější. Najdou se tu i takové postavené schopnějšími řemeslníky a tesaři, co jsou z klád, prken, nebo dokonce kamení. I jejich střechy jsou pokryty dřevěnými či dokonce hliněnými taškami.

Místními obyvateli jsou obvykle snaživější horníci, příležitostní řemeslníci a celkově schopnější a šikovnější jedinci, co mají i trochu snahy spíše žít, než jen přežívat.

Poslední přístupnou městskou částí je Vojenská čtvrť, kde jsou kasárna místních profesionálních ozbrojenců Rewadinských Stráží a rovněž zde jsou obchody a dílny těch několika řemeslníků, co se dokázali v místních podmínkách prosadit.

Citadela, domov místních pánů a vládců je běžným lidem uzavřena a místní stráže bez varování zabíjejí ty, co se tam pokusí proniknout, nebo se jednoduše ukáží příliš otravní.

MAPA REWADINU

Město Rewadin

Samozřejmě jsem se nedozvěděl vlastně vůbec nic. No, kdo by to byl řekl. Aspoň to ale vypadá, že pro elfku už využití našli. Sice ji už jednou jako matraci použili jejich kámoši u jezera, ale proč si neužít znovu a neodnést si tak nějakou sympatickou nemoc. Ale to už je jejich boj. Třeba se tu normálně i mezi vojáky umírá dřív, než se něco takového stihne projevit... Dál už situaci u brány nevěnuju pozornost a vydám se do města. Někde tu kovář nebo jiné dílny být musí a vzhledem k tomu, že kovárny doprovází nezaměnitelný odér pálícího se uhlí a železa, neměl by být tak velký problém je objevit. Procházím ale město tak nějak obecně s tím, že třeba možná najdu i nějakou vývěsku nabízející práci. Kdo ví...

Město Rewadin

Den 1, odpoledne
Město Rewadin, hlavní brána
Všichni

To, co slyším, se mi ani trochu nezamlouvá. Asi není nutné říkat nahlas, že práce v dole mi zrovna nevoní. Rozhodně se ale nechci nechat hned odradit. Zvlášť, když mám veškerou pozornost všech strážných.
"Určitě to ale není jediná práce, která se tady dá sehnat, že ne? Třeba vám to v té uniformě moc sluší."
Přinutím se usmát a dokonce konečky prstů pohladím jednoho z mužů po tváři. Doufám, že je trochu rozmluvím. Velké město, plné trestanců, mě děsí. Sázet na to, že tu potkám nějakou dobrou duši, ochotnou pomoci, se mi nechce.
Pro začátek toho nechci moc. Místo na přenocování, něco k jídlu a kdybych sehnala i trochu lepší oblečení, tak budu v sedmém nebi.

Město Rewadin

Den 1, odpoledne
Město Rewadin, hlavní brána
Všichni

„Nazdar.“ Změří si strážný trpaslíka pohledem. „Jestli chceš práci, tak v dolech jí je víc než dost.“ Pokračuje a dotazy ohledně místního kováře ignoruje, víc než trpaslík ho zajímá elfka. Stejně jako i ty ostatní.

„Velice jednoduše zlato, kdo nemaká, tak nežere a nejspíš pojde hlady. Práce je v dole dost pro každého, kdo o ni stojí. Hospodu tu nenajdeš, maximálně nálevny, nebo výdejny, kam si lidi chodí pro zásoby.“ Pokračuje.

V každé čtvrti je nějaká ta výdejna, kam si místní chodí kupovat zásoby a jídlo, včetně alkoholu. Místy se dá rovněž narazit na nějakou tu nálevnu, což je prakticky jen vetší stánek pod širým nebem, kde se dá dostat k pivu, či pálence.

Cesta dál ubíhá bez problémů. Po několika hodinách náročné chůze se před námi konečně objeví město. S úžasem hledím na vysoké hradby. Přemýšlím, co tady asi bylo předtím, než zde vytvořili kolonii.
Jsem vyčerpaná. Několik dní zavřená v cele se na mě ošklivě podepsalo, a ani předtím to s mou fyzičkou nebylo moc valné. U mostu sejdu k řece, a trochu se osvěžím vodou. Hlad je nepříjemný, ale když zaplaším žízeň, přeci jen se cítím trochu lépe.

Trpaslík se hned začne ptát po práci, mě by ale spíš zajímalo, kde složit hlavu. Rozhodně nechci strávit první noc, v tomhle velkém městě, někde na ulici.
Nejsem zrovna ve formě, ale i tak se na stráže u brány usměju, a zatřepotám řasami.
"Dobří pánové, můžete nám poradit, jak to tu chodí?"
Teoreticky bych asi mohla zamířit k nejbližší hospodě a zkusit se dohodnout s hostinským na nějaké "spolupráci". Něco za něco, ať už to tady znamená cokoliv. Nejprve se chci ale trochu zorientovat, ať hned nestrčím hlavu do oprátky.

Město Rewadin

No, skoro všichni jsme si něco od goblinů vzali, já se do zbroje nakonec neoblékal a zhodnotil, že ji akorát předělám na opasek k zavěšení scimitaru. Na to snad ale bude čas později... K plánu další cesty jsem se nevyjadřoval. V lese by se mi asi líbilo víc než ve městě, ale tam asi spíš seženu nějaké jídlo a případně i práci výměnou za jídlo. Když pak ale vidím, že se blížíme k řece, hned mi svitne naděje na opatření nějakého jídla. Minimálně nějaké ryby nebo vodní hlodavci by se zde objevit mohli a z dříví v lese určitě dám dohromady aspoň malou past.

Trochu mě ale překvapí, že jsou kolem města takové hradby. Proti čemu se tady zatraceně chtějí bránit? No, dorazíme každopádně až k bráně. Beru to tak, že jsme už po tlamě dostali, takže znovu se to snad hned teď opakovat nebude, ale když vidím, jak se strážní dívají na elfku, pobaveně se ušklíbnu. Ta to asi bude mít ještě krušné vzhledem k tomu, že se tu pořád promenáduje prakticky nahá. „Zdravím, dá se tu ve městě sehnat i nějaká práce? Kde bych tu našel kováře?“ zeptám se strážného, který vypadá tak nějak nejméně nasraně. Co mají v plánu ostatní je mi celkem srdečně jedno...

Město Rewadin

Den 1, odpoledne
Město Rewadin, hlavní brána
Všichni

Nikdo nemá zájem pokoušet štěstí a vydat se na průzkum lesa kam vede vedlejší cesta z rozcestí. Všichni míří po hlavní cestě směrem k velkému městu, které je občas možné zahlédnout.

Po necelých dvou hodinách cesty všichni dorazíte k dřevěnému vedoucí přes širokou a rychle tekoucí řeku. Na břehu řeky roste tak akorát rákos a sem tam nějaká ta vrba. Také se kolem vody hemží hmyzem a je možné že i dalším drobnými živočichy jako jsou krysy, nutrie a podobná havěť. Jenom nic z toho není vidět.

Za mostem, tak tři míle daleko, je možné pozorovat opevněné město v jeho celé kráse. Kolem města z této strany jsou vidět akorát lány neobdělávané půdy – obyčejné louky, kde to nikomu nestojí za námahu. Za městem je vidět panorama nějaké vysoké hory se zasněženou špičkou.

O další hodinu později již všichni mohou dorazit k hlavní bráně tohoto města. U brány stojí tři velmi slušně vybavení strážní v barvách těch, kteří vám daly u Místa výměny po hubě. Strážní mají kroužkové zbroje, dlouhé meče, štíty, těžké kuše a určitě i nějaké další zbraně.

Průměrný strážný u brány

Západní rozcestí