Asi se není čemu divit, že jsem skončila právě tady. Každý, kdo mě alespoň trochu zná ví, jaká jsem. Vznětlivá, hádavá, možná i trochu agresivní. Moje matka jednou použila výraz labilní, ale s tím já se neztotožňuji.
Byla jsem tak asi, jako jediná, překvapená, když mě poslali právě sem. Jistě, poslední dobou jsem se nepohybovala ve zrovna vybrané společnosti, jak by se na urozenou a vzdělanou elfku slušelo. Ale pořád jsem byla krásná a měla sladký hlásek. Tohle, spolu s mým původem, mě vždycky z malérů dokázalo dostat. Alespoň jsem si to myslela.

A teď jsem tady, úplně na samém dně. Alespoň doufám, že níž už padnout nemohu. Oportunistka, jako já, a ječím tady na gobliny. Nakonec je ale asi jedno, jestli se nacházím ve zdobném sále a svým mrštným jazykem a krutými verši srážím jednoho urozeného soupeře za druhým...nebo jsem zde, kde mým obecenstvem je banda otrhanců a soupeřem páchnoucí goblin.

Možná si to jen domýšlím, ale mám pocit, že jsem v té tupé, krvelačné tváři, zahlédla pochybnosti. To mě povzbudí. Goblin pro mě ve skutečnosti není žádný soupeř. Nemusím si lámat hlavu s básnickými obraty, neboť stejně rozumí jen těm nejobyčejnějším a nejprostším výrazům.
"Jsi slizký jako had a šeredný jak žába.
Pojď blíž, jestli se nebojíš,
já utrhám ti hnáty a zpřelámu záda."
Pokračuji v proudu urážek.

Sice je mi divné, že se na cestě neválí žádný kámen, který by šel použít jako pěstní klín, ale co se dá dělat. Budu těm zeleným kreténům rozbít palice jen holýma rukama. Trochu mě překvapila elfka s tím, že se chce rvát, ale nijak proti tomu neprotestuju. Popoběhnu dopředu, abych zkrátil vzdálenost mezi barbarem a mnou a také ke goblinum. "Tak pojďte vy zelení zkurvysyni!" zavolám na ně hezky obecnou, ať tomu rozumí a zatočím pěstí nad hlavou

Cesta od Místa výměny

Cesta od Místa výměny

Den 1, dopoledne
Cesta od Místa výměny, cesta
Všichni

Cesta od Místa výměny

Den 1, dopoledne
Cesta od Místa výměny, cesta
Všichni

Goblini se dají snadno obejít jednoduše po louce, ale o tom nikdo ani neuvažuje. Gavion, Notah a Aervenveal jdou po cestě a přibližují se ke goblinům na vzdálenost asi osmdesáti stop (Notah ještě o deset stop blíže) odkud už je možné, že Goblini Gaviona uslyší.

Trpaslíci Albreich a Rumtal zůstávají vzadu na místě, kde byly, když byly goblini spatřeni. Albreich se snaží najít nějakou zbraň, ale na to měl myslet dřív. V lese jistě bude spousta vhodných klacků, ale i tak najít něco vhodného by mu trvalo několik minut a na to prostě není čas. Rumtal mezitím recituje bojový popěvek ve snaze povzbudit Notaha k lepším bojovým výkonům.

Nini zůstává vzadu a snaží se tvářit, že tu vlastně vůbec není. takže je od Goblinů vůce jak sto dvacet stop daleko.

Notah zkouší na gobliny mluvit jazyce, kterému rozumějí, snaží se o diplomatický přístup, ale je to marná snaha, když je Aervenveal současně zasypává nadávkami a bardskými kouzly Vicious Mockery.

Na to všichni tři goblini vyrazí do útoku, rychle se přibližují a přitom si drží rozestupy. Nyní jsou tak čtyřicet stop od Notaha a padesát od Aervenveal a Gaviona.

Cesta od Místa výměny

No, nějak se naše skupinka sešla. Přece jen, když všichni spíš tak nějak pajdáme, než jdeme, nejsou rozdíly v rychlosti zase tak velké. Dokonce to i vypadá, že máme společnost. Sice mají zbraně a my ne, ale nebylo by to poprvé, co jsem za svůj život tak trochu v nevýhodě. Naposledy to bylo dnes ráno, že ano... Pozoruji naše pravděpodobné nepřátele a trochu udiveně vytáhnu obočí, když na ně ten půlelf začne mluvit. Nerozumím mu, elfština to není, té sice nerozumím taky, ale poznám ji, tak mi dojde, že to možná bude jazyk těch, co stojí proti nám. „Hele špičatý ucho, voni úplně nevypadají, že by nás chtěli nechat projít jenom tak...“ komentuju zbraně v jejich rukou a to, že jsou zde očividně zkušenější než my.

Na rozdíl od barbara k nim ale zatím nejdu a spíš se dívám kolem po nějaké pořádné proschlé haluzi nebo aspoň šutráku na rozrážení těch jejich hnusných palic. Teprve až jestli se mi něco podaří objevit, následuju našeho velkého válečníka.