Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Trestanecká kolonie: DND 5e
Družina
| |||
 | Cesta od Místa výměny Den 1, dopoledne A heleme se. Tihle tam dole u vodopádu nebyli. Jsem docela rád, že mám v ruce aspoň ten klacek. Jednoho bych asi ještě zvládl. Možná i dva, ale tři už jsou docela hodně. Naštěstí to vypadá, že jak je nás víc, tak ani jim se moc nechce riskovat. Zatím to na ně jeden vzadu mluví já pozvednu palici abych jí měl připravenou a pomalu se vydám po cestě směrem k nim. Když mě nechají na pokoji tak je asi také nebudu provokovat, ale musím kolem nich projít pokud se chci dostat dál a jim se to možná nebude líbit. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Cesta od Místa výměny Den 1, dopoledne Mnozí z nových vězňů v Kolonii nikam nespěchají a zůstávají u jezera lízat si rány, nebo hledat co tu mohlo od konvoje zůstat. No Kolonie jim nikam neuteče a břeh jezera se zdá být celkem bezpečný. Cesta pomalu utíká a nic se neděje, když si Notah všimne tří goblinů asi sto stop dál na cestě před ním, jak hledají kolem cesty, co tu mohlo z konvoje upadnout. Ti tři si ho všimnou asi ve stejnou dobu, co on jich. Výchozí přehled situace, 1 čtverec = 5 stop | ||
| |||
| Místo výměny Den 1, dopoledne Slyším za sebou nějaké štěbetání, ale příliš pozornosti mu nevěnuji. Ostatní se také probírají a teď zjišťují kde je co bolí. Nic co bych musel řešit. Ohrada, která tu stojí mě trochu překvapí. Nečekal jsem jí tady a pak také, že je nehlídaná. Mít bránu a nemít v ní stráže? Zvláštní, ale třeba proto mají důvod a naštěstí pro mě to znamená, že se nemusím s nikým teď dohadovat nebo se snažit probít ven. Ujdu ještě kus po cestě, ale pak odbočím na levou stranu, kde rostou stromy. Nejdu nikam daleko jenom si najít pořádný klacek, se kterým se mi hned lépe půjde. Ulomím si jednu větev. Nic dlouhého nepotřebuji. Jenom tak aby se s tím dalo pořádně máchnout kdyby mě snad někdo chtěl znovu přivítat. Teď také pocítí jaké to je. S trochou lepší náladou se vrátím zpátky na cestu a pokračuji po ní dál. | ||
| |||
 | Místo výměny Den 1, dopoledne Trestanecká kolonie, místo výměny Všichni Přese všechny mé sebeurgentnější požadavky mi stráže nevydaly ani můj zlatý přívěšek po matce. Ta nehoráznost! Jak si mohou dovolit takové bezpráví? Je můj. Má pro mne nekonečně velkou hodnotu. Ale darmo plakat nad rozlitým mlékem. Teď už stojím ve frontě na pád do propasti, z níž není návratu. "Počkejte chvilinku. Hej! Myslím, že slečna by potřebovala v té kabině nějaký doprovod. Hlídače, rozumíte? Aby třeba... neutekla, že ano. Ne?" Už jsem na řadě. "Ale no tak. Neunáhlujme se, což? Já vlastně ani neumím moc dobře plavat, přece byste si nevzali na svědomí... ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁááááááá....." Vdechnu omylem pořádnou dávku vody a začnu kolem sebe kopat a mlátit hlava nehlava. Nakonec se mi podaří dostat se ke břehu a vykašlat vodu z plic. Rozhlédnu se. To, co se děje kolem mi vyrazí dech. "Přátelé," skřehotám přidušeně, "přece se nebudeme hned... AU!" Snažím se chránit si aspoň hlavu a krk, ale marně. Vydržím toho hodně, takže toto milé přivítání si užívám bolestivě dlouho. Po nekonečné době dostanu konečně opravdu tvrdý kopanec zezadu do hlavy, a dostaví se požehnaný stav nevědomí v mělké vodě mísící se s mýmy zvratky. Když se proberu, jako první si ohmatám obličej. Krvácí snad úplně všude. Jak teď asi musím vypadat! Škoda, že nemám zrcátko. Co to plácám? Díky bohům, že nemám zrcátko! Ač je mi na umření, nechci zůstávat na tomto hrozném místě ani o chvilinku déle, než je nutné. Umyji se ve vodě, jak jen je to teď v rychlosti možné, a rozhlédnu se, kam se vydávají další vězni. Zdá se, že několik lidí se vydává po pěšině vedoucí kamsi, pryč od jezera. To se mi jeví jako celkem logický směr, a tak se tudy vydám také. Skupinku právě dobíhá jeden zavalitý gnóm. Rád bych na ně zavolal, aby na mne také počkali, ale jsem zcela vysílen, a vypadám jistě úplně hrozně. Stydím se před kýmkoli ukázat. A tak je spěchám stejným směrem jako ostatní, tak rychle jak jen to v mém současném stavu jde. | ||
| |||
 | Místo výměny Den 1, dopoledne Trestanecká kolonie, místo výměny Gavion, Nini + všichni nablízku Clerik boha smrti? | ||
| |||
 | Místo výměny Den 1, ráno Trestanecká kolonie, místo výměny Všichni Nijak zvlášť úspěšný jsem s hledáním jídla nebyl, ale co se dá dělat. Snad se něco podaří objevit dál v lese. Něco k jídlu tady být musí a já nechci přijít do osady - nebo jak tady vlastně vypadá nějaké centrum civilizace. Nic jiného mi ale nezbývá, takže po svém neúspěšném pátrání po jídle vyrazím po pěšině směrem pryč z tohohle místa. Jinak se tu nemám s kým bavit, tak proč se tu zdržovat... | ||
| |||
 | Místo výměny Den 1, ráno Život je vážně pech. Co vše nás jen může při cestě k bohatství potkat. Když to není banda loupežníků, je to nasraný rasistický zbrojnoš. Naléhal jsem. Opravdu moc. Bez účinku. Někdo si prostě usmyslel jak nebezpečná je ta má zrzavá kštice a poslal mě do toho nejzamořenějšího chládku v říši. Plné uřvaných vězňů. Zpropadený fousovec... Ne, tohle není můj háj. Není to má vysněná cesta. Chci pryč.... "Páni v železe, jsem nevinn..." Spadnu na zem jak uzrála švestka. Jazyk vyplazený, oči rozkutálené všude možně a nade mnou jen vychechtávající obrnoš. Mne si ruce jak na nedělní káču a já zadrhávám nutkání povolit svaly v močáku. I takhle se dá osoba umlčet. Od té doby jen kňučím v růžku své cely. Nechci dostat přes papuli. Nezbývá než čekat. Den tiká, vězeňský sál furt smrdí a mě pomalu plesnivý lýtka. Není to dobré tohle čekání !! Ale to se i já dočkám svého.. Po pár dnech mě vyženou ven z cely, jen aby jsme se prošli po lese. Ne, ve skutečnosti jdeme vstříc trestu. A ten přijde k nám hned skrz velký pád. Do vody !!! Kaluž plná studených kapek. A ty dokáží utáhnout ke dnu i takové malé štěně jako jsem já. Ale přežil jsem. Přežil jen abych dostal opět přes čumák. Ani se nesnažím bránit. Dostanu jen po tlamě a okamžitě padnu k zemi ve snaze předstírat bezvědomí. Hernajs mé aktérské dovednosti jsou fakt bídné !! Zmetek to poznal, párkrát si do mě kopl a pak odběhl honit si ego jinam. Jak zavšivená tahle země je !! Z bídy mě dostávají hlasy. "Hehe... Není nad to začít pouť v krvi a s úsměvem na tváři. A nejsem sám !! Jsou tu dva ušoplátníci, dva zavšivenci a nějaký ten člověčí muž. Zvláštní to skupina. Zatímco se sbírám ze země, hned se tři oddělí a já tak zbudu sám jen s pány trpaslíky. Tak to určitě ne-e.. Okamžitě se rozbíhám za trojici uspěchaných zvědavců. Raději trávit čas s dlouhověkými dlouhány než se bortit blátem s trpami. To je na mé rezavé koleno moc. Nezbývá než zapojit své rezavé svaly, běžet po prašné cestě a mňoukavým záludným hláskem hekat do všech stran. "Vážené zneužité panstvo....počkejte na mě....prosíííím..." Co vidí ostatní ? Podivnou zrzavou kouli kulící se po té samé trase odkud přišli i oni. Doprovází to zoufalý hlásek, otrhané oblečení a otravný bolestný úsměv na buclaté tváři. Takový ňuňák k popukání... | ||
| |||
|
| ||
| |||
| Místo výměny Den 1, dopoledne Než se všichni proberou, čas o nějakou tu hodinku pokročí, ráno mine, přijde dopoledne a začne se trochu oteplovat. To je tak akorát, chvíle, kdy k sobě přichází Notah a ostatní, aby začal nový život v Kolonii. | ||