Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Trestanecká kolonie: DND 5e
Družina
| |||
 | Cesta od Místa výměny | ||
| |||
 | Má úcta Den 1, dopoledne Cesta od Místa výměny, cesta Všichni Probelhám se otevřenou branou a nakonec se mi podaří dohnat dost nesourodou skupinku. Byť velice trpím, že mne kdokoli uvidí v tomto stavu, tak je to pořád daleko lepší než zůstat sám. "Zdravíčko vespolek. Rumtal jméno mé. Rumtal řečený Zlatoústý. Možná jste o mě... Co?" Všichni se dívají někam dopředu. Och! Skupinka goblinů... nebo co je to za hnusná zelená stvoření. Vysoký urostlý člověk (nebo snad půlelf) se s nimi pokouší vyjednávat, za což má můj obdiv. Ač bych byl rád, kdyby tahle situace šla vyřešit mírumilovně, obávám se, že to se nám nepodaří. Vlasatý barbar a vousatý našinec se naopak připravují k boji. A drobná zrzavá kulička dělá, že tu není, což by za normálních okolností byla i má strategie. Teď si však zcela zoufale potřebuji udělat přátele, je tedy čas na hrdinské činy. Což v mém případě spočívá v pění písní s hrdinskou tématikou. Dám si záležet, aby mě dobře slyšel i ten nejodvážnější dredáč úplně vepředu. "Jen směle do nich, nebojme se nic, až bude po nich, půjdem slávě vstříc." Zanotuji jednu z jednodušších bojových písní. Na nic lepšího se momentálně nevzmůžu, ale i tohle válečníkům často dodá trochu odvahy a odhodlání. ---------- Bardic Inspiration pro Notaha | ||
| |||
 | Cesta od Místa výměny Den 1, dopoledne Cesta od Místa výměny, cesta Všichni Neustále dotírat na přední vrátka. To je ten jednoduchý návod jak se vetřít i do úzce uzavřené skupinky. Tahle naštěstí nepatří mezi ně. Naopak, elfí šťabajzna je víc než laskavá. "Těší mě převelice....Nini...syn nikoho.." ..A pán ničeho... Ohrabaným smeknutím naznačím gesto představení se a zaujmu místo vedle nich. Okamžitě poznám jak rozdílný vlastně jsou. Stačí jejich pár kroků a já už musím dobíhat. Takže zatímco oni jdou pomalu a v klidu, já cupitám jak namazaný stroj. Jedna noha za druhou. Až to vypadá trochu komicky. Ale přeci mě tu nenechaj !!!! Mineme les, palisádu a skončíme zas na prašné cestičce. Ale nejsme tu sami. Ač jsme skupina jak koťata při narození, objeví se před námi houf zelených gobliňáků. Klasičtí pleveláci. Nějaká zbroj, kyj a spoustu křivých zubů. Až mi na krčku husina naskakuje. Brrrr..... Ne. Já vím jakou mam roli. Udělám pár nenápadných kroků vzad a schovám se za velkého človečince s kusem klády. "...a když jim nevymluvíš své, směle navrhuji udělat velké bububu...." Ano, myslím tím vystrašit je. Však jsou to zbabělci. Krysy co se živí krysami. I já bych utekl... Sporná myšlenka mě okamžitě nutí rozhlížet se kolem. Po okolí, zemi, nebi i stromech. Nikdy nikdo neví co se kde šustne. A já mam času dost.....možná až příliš.. | ||
| |||
 | Cesta od Místa výměny[/center] Den 1, dopoledne Cesta od Místa výměny, cesta Všichni No, nějak se naše skupinka sešla. Přece jen, když všichni spíš tak nějak pajdáme, než jdeme, nejsou rozdíly v rychlosti zase tak velké. Dokonce to i vypadá, že máme společnost. Sice mají zbraně a my ne, ale nebylo by to poprvé, co jsem za svůj život tak trochu v nevýhodě. Naposledy to bylo dnes ráno, že ano... Pozoruji naše pravděpodobné nepřátele a trochu udiveně vytáhnu obočí, když na ně ten půlelf začne mluvit. Nerozumím mu, elfština to není, té sice nerozumím taky, ale poznám ji, tak mi dojde, že to možná bude jazyk těch, co stojí proti nám. „Hele špičatý ucho, voni úplně nevypadají, že by nás chtěli nechat projít jenom tak...“ komentuju zbraně v jejich rukou a to, že jsou zde očividně zkušenější než my. | ||
| |||
 | Cesta od Místa výměny Den 1, dopoledne A heleme se. Tihle tam dole u vodopádu nebyli. Jsem docela rád, že mám v ruce aspoň ten klacek. Jednoho bych asi ještě zvládl. Možná i dva, ale tři už jsou docela hodně. Naštěstí to vypadá, že jak je nás víc, tak ani jim se moc nechce riskovat. Zatím to na ně jeden vzadu mluví já pozvednu palici abych jí měl připravenou a pomalu se vydám po cestě směrem k nim. Když mě nechají na pokoji tak je asi také nebudu provokovat, ale musím kolem nich projít pokud se chci dostat dál a jim se to možná nebude líbit. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Cesta od Místa výměny Den 1, dopoledne Mnozí z nových vězňů v Kolonii nikam nespěchají a zůstávají u jezera lízat si rány, nebo hledat co tu mohlo od konvoje zůstat. No Kolonie jim nikam neuteče a břeh jezera se zdá být celkem bezpečný. Cesta pomalu utíká a nic se neděje, když si Notah všimne tří goblinů asi sto stop dál na cestě před ním, jak hledají kolem cesty, co tu mohlo z konvoje upadnout. Ti tři si ho všimnou asi ve stejnou dobu, co on jich. Výchozí přehled situace, 1 čtverec = 5 stop | ||
| |||
| Místo výměny Den 1, dopoledne Slyším za sebou nějaké štěbetání, ale příliš pozornosti mu nevěnuji. Ostatní se také probírají a teď zjišťují kde je co bolí. Nic co bych musel řešit. Ohrada, která tu stojí mě trochu překvapí. Nečekal jsem jí tady a pak také, že je nehlídaná. Mít bránu a nemít v ní stráže? Zvláštní, ale třeba proto mají důvod a naštěstí pro mě to znamená, že se nemusím s nikým teď dohadovat nebo se snažit probít ven. Ujdu ještě kus po cestě, ale pak odbočím na levou stranu, kde rostou stromy. Nejdu nikam daleko jenom si najít pořádný klacek, se kterým se mi hned lépe půjde. Ulomím si jednu větev. Nic dlouhého nepotřebuji. Jenom tak aby se s tím dalo pořádně máchnout kdyby mě snad někdo chtěl znovu přivítat. Teď také pocítí jaké to je. S trochou lepší náladou se vrátím zpátky na cestu a pokračuji po ní dál. | ||
| |||
| Místo výměny Den 1, dopoledne Trestanecká kolonie, místo výměny Všichni Přese všechny mé sebeurgentnější požadavky mi stráže nevydaly ani můj zlatý přívěšek po matce. Ta nehoráznost! Jak si mohou dovolit takové bezpráví? Je můj. Má pro mne nekonečně velkou hodnotu. Ale darmo plakat nad rozlitým mlékem. Teď už stojím ve frontě na pád do propasti, z níž není návratu. "Počkejte chvilinku. Hej! Myslím, že slečna by potřebovala v té kabině nějaký doprovod. Hlídače, rozumíte? Aby třeba... neutekla, že ano. Ne?" Už jsem na řadě. "Ale no tak. Neunáhlujme se, což? Já vlastně ani neumím moc dobře plavat, přece byste si nevzali na svědomí... ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁááááááá....." Vdechnu omylem pořádnou dávku vody a začnu kolem sebe kopat a mlátit hlava nehlava. Nakonec se mi podaří dostat se ke břehu a vykašlat vodu z plic. Rozhlédnu se. To, co se děje kolem mi vyrazí dech. "Přátelé," skřehotám přidušeně, "přece se nebudeme hned... AU!" Snažím se chránit si aspoň hlavu a krk, ale marně. Vydržím toho hodně, takže toto milé přivítání si užívám bolestivě dlouho. Po nekonečné době dostanu konečně opravdu tvrdý kopanec zezadu do hlavy, a dostaví se požehnaný stav nevědomí v mělké vodě mísící se s mýmy zvratky. Když se proberu, jako první si ohmatám obličej. Krvácí snad úplně všude. Jak teď asi musím vypadat! Škoda, že nemám zrcátko. Co to plácám? Díky bohům, že nemám zrcátko! Ač je mi na umření, nechci zůstávat na tomto hrozném místě ani o chvilinku déle, než je nutné. Umyji se ve vodě, jak jen je to teď v rychlosti možné, a rozhlédnu se, kam se vydávají další vězni. Zdá se, že několik lidí se vydává po pěšině vedoucí kamsi, pryč od jezera. To se mi jeví jako celkem logický směr, a tak se tudy vydám také. Skupinku právě dobíhá jeden zavalitý gnóm. Rád bych na ně zavolal, aby na mne také počkali, ale jsem zcela vysílen, a vypadám jistě úplně hrozně. Stydím se před kýmkoli ukázat. A tak je spěchám stejným směrem jako ostatní, tak rychle jak jen to v mém současném stavu jde. | ||
| |||
| Místo výměny Den 1, dopoledne Trestanecká kolonie, místo výměny Gavion, Nini + všichni nablízku Clerik boha smrti? | ||