Kapitola IV.

Veřejné nabídky

Obchodní, lovecké a sběratelské nabídky neznámého Alchymisty postupně zmizely. Těžko říci, jestli je někdo splnil, či jen jestli už pro mistra tajemných umění přestaly být relevantní. Faktem je, že již nikde nejsou k nalezení. I když záhadná, chodící truhla je stále přítomná někde poblíž Rewadinského mostu. To by mohlo naznačovat, že Mistr buď očekává v budoucnu nějaké další nabídky, nebo prostě jen čeká, kdo tam co zkusí strčit.

S další obchodní nabídkou přichází Rewadinský mistr kovář Hawat. Ten v posledních měsících vedl několik výprav o jižních oblastí Kolonie a nyní zřejmě shání nějaké speciální suroviny, které již nehodlá shánět osobně.

A právě to otevírá nové možnosti všem, co by si chtěli řádně přivydělat, nebo se mu nějak více zavděčit. Což není na škodu, pokud se jeden pokouší proniknout mezi Stráže a zlepšit si tak své postavení v Kolonii.

Kapitola IV.

Ochlazení vztahů: Amazonie - Rewadin

Uplynulo několik týdnů od doby, kdy klerik boha smrti Gavion vedl útok složený z kopáčů a stráží proti Amazonkám v jejich dole nedaleko Amazonie. Jak tento útok dopadl je všeobecně známo. Útok několika násobné přesili selhal, Gavion a většina ostatních zahynula na mýtině před palisádou, kterou Amazonky důl opevnily.

To je známá historie. Několika kopáčům a koneckonců i strážím se podařilo utéci a dostat se zpět do bezpečí Rewadinských zdí. Kopáči raději rychle zmizeli v Rewadinském dole, aby jim nehrozilo, že je nějaká Amazonka co se pohybuje po Rewadinu na místě nevykastruje. No a Stráže zapadli zpět do služby, doufajíc že se na tento omyls rychle zapomene.

No nezapomnělo.

Amazonky sice celou věc následně přešly, jako by se nic nestalo. Nikomu se vyloženě nemstily, nelovily přeživší útočníky po městě, cestách, lesích, či dolech. Neřešily to, tedy ne nějakým velkolepým gestem, či něčím podobným.

Na druhé straně ani pánové z Rewadinu, tedy ti mocní, se v tom nijak zvlášť nepitvaly. Diego odepsal ztrátu několika Stráží, místní bossové zase pár kopáčů a život šel dál.

Ale jak čas plynul, šeptanda dělá svoje. Amazonky si tím, že zvítězily získaly docela slušný respekt. Reputace Stráží zase poněkud klesla, i když neexistuje důkaz, že by ten útok byl nějak oficiálně nařízen. Vlastně Diego a Godfrey udělaly vše pro to, aby se vědělo, že nebyl. Že to bylo prostě jenom pár cvoků, co se chtělo porvat s ženskými v lese a v tom jim nemá jak zabránit ani kdyby chtěl.

Každopádně jak čas letí, objevují se nové a nové fámy a teorie o tom, co se vlastně stalo. Proč se to stalo. Proč magicky nadaný Gavion selhal, kde, kdo udělal jakou chybu. Aneb, vše co následovalo odpovídá klasickému rčení: „Po bitvě je každý generál!“

Krátce po bitvě, po masakru mezi kopáči na té zatracené mýtině, to vypadalo že to nebude mít žádné následky pro vzájemné vztahy. A také nemělo. No alespoň ne přímé, ne okamžité a ne nějak výrazné okaté. Ale když se na to někdo podívá blíž, rychle si uvědomí, že vztahy mezi těmito frakcemi se zhoršují. Ne na té vyšší a velitelské úrovni, ale na té úrovni běžných lidí, které jinak nikoho příliš nezajímají. Tedy alespoň co se Rewadinu týče.

Na straně Amazonek se to projevuje snad jen tím, že se jich po Rewadinu pohybuje výrazně méně a že v lesích si dávají mnohem větší pozor na jakékoliv cizince, co se tam snaží lovit či snad něco sbírat.

Krom toho, někdo skutečně pozorný, si může všimnout, že i objem obchodu mezi frakcemi výrazně klesá. To je dáno především tím, že Amazonky krom kvalitního alkoholu a nějakých alchymistických produktů nemají mnoho co nabídnout. A co se týče té Alchymie, v Rewadinu působí celkem schopný Liacha, který v posledních týdnech rozšířil svoji nabídku o množství kvalitnějších léčivých lektvarů. Což byla ještě nedávno dominanta Amazonského obchodu – jejich monopol v tomto směru byl narušen.

Nepřímý vliv na omezení objemu obchodu má rovněž rozšíření těžby ve Velkém Rewadinském dole, tam bylo totiž objeveno několik ložisek vzácnějších rud, které se jinak nacházeli především v Amazonském dole. Což byl i jeden z důvodů, proč Diego původně vypsal zakázku na likvidaci goblinů – tedy původních obyvatel té prokleté díry v zemi. Teď už Vlastenci ten důl tolik nepotřebují a nepotřebují tolik ani rudy co se tam nacházejí.

V každém případě Amazonky pociťují pokles objemu obchodu mnohem více, než pánové z Rewadinu. Lépe řečeno, Vlastenci z Rewadinu to nepociťují prakticky vůbec, zatímco Amazonky velice, zejména v otázce potravinové bezpečnosti. A jak se říká, ZIMA SE BLÍŽÍ!

Kapitola IV.

Zima se blíží!

Horké léto končí, přichází podzim. Nejprve září, kdy jsou teploty stále celkem vysoké, ale v noci se začínají projevovat první známky citelnějšího ochlazení. Září je takový nudný měsíc, kdy se v kolonii nic moc neděje. Je stále celkem teplo, takže většina obyvatel si nějaké změny v ročních období ani nevšímá. Snad jen v Amazonii to ožívá novou aktivitou, blíží se totiž sklizeň v ovocných sadech.

Po nudném Září je tu vlhký Říjen, kdy je více srážek a celkově takových těch pěkných, slunných dní výrazně ubývá. Za to přibývá práce. Zejména v Amazonii a v Helgenu, kde probíhají přípravy na blížící se zimu.

V Amazonii se češou jablka a švestky, aby nic nepřišlo nazmar. Sady se také připravují na zimu, aby mohly na příští rok zase bohatě plodit. V Helgenu, respektive v jeho okolí probíhá kosení trávy a shromažďování sena a slámy na zimu, aby měly náčelníkovi ovce co žrát a nebylo nutné stádo celé vybít. V tomto ohledu má svou roli i celkem nevýrazný Maradeim Perwraek, který dohlíží na ovce a stará se, aby se žádná nikde nijak výrazně nezatoulala.

A co že se děje v Rewadinu? Nic moc. Kopáči rotují mezi Velkým Rewadinským dolem a samotným městem, a jak klesají venkovní teploty, tak roste jejich zájem o práci v dole. Podmínky v dolech sice nejsou zrovna ideální, ale teplota je tam celý rok celkem konstantní a nikdo se nemusí vyloženě bát, že by tam umřel na podchlazení.

Rewadin také shromažďuje zásoby na zimu, jelikož je známým faktem, že přes zimu jsou transporty přinejlepším komplikované.

Přichází listopad, na vrcholcích hor je možné pozorovat bílou, sněhovou pokrývku a dá se čekat, že koncem listopadu se sněhové přeháňky objeví i v Kolonii. Průměrné denní teploty klesají k příjemným 10-15°C, tedy kdyby byl někdo schopen to měřit.

To se projevuje především na tom, že se lidé začínají oblékat tepleji, tedy pokud mají vůbec do čeho.

Ve Skřetím lese zuří válka, skrytá válka mezi Orky a pavouky, i když některé zkazky hovoří i o Drowech, co bojují na straně obrovského hmyzu. Ale takové zprávy zatím nikdo nedovedl potvrdit, nebyl nalezen jediný mrtvý drow, kterým by se to dalo s jistotou potvrdit.

V každém případě válka zuří, i když ji nikdo nevěnuje příliš pozornosti. Snad jen lovci z Helgenu pragmaticky využívají situace a loví pavouky ve velkém množství. Čímž pomáhají orkům redukovat jejich počty, ale stejně to nestačí. Pavouci, kteří dovedou množit a především dospívat velmi rychle mají nad orky nepochybnou výhodu. Orkové jsou tak v defenzivě.

Ale Skřetí les není jediné místo, kde je obřích pavouků mnohem více než v minulosti. Málo kdo si to uvědomuje, tedy málo kdo z těch, kteří mají nějakou moc a vliv a mohly by s tím něco dělat. Lovci vědí své, Amazonky vědí své, dobrodruzi také vědí své. Ale mocní pánové se takovými podružnostmi nezabývají. A pavouci se šíří.

Není to tak dávno, co na ně Gabriel Fellhorne a Rumtal narazili na východě Kolonie cestou k prokletému Opatství. Tedy v místech, kde se původně prakticky vůbec nevyskytovali. Ale o tom tito dva hrdinové samozřejmě tehdy neměly ani tušení.

O pavoucích a jejich šíření se začíná docela dost hovořit, zejména po hospodách a mezi kopáči, kteří je prý viděli na cestě mezi Rewadinem a Velkým dolem a takové odhalení je patřičně vystrašilo. Samozřejmě Stráže to vyřídili rychle a snadno, tedy prozatím. Ale už jen skutečnost, že se pavouci objevili i v této oblasti kopáče docela znepokojil. Ti byly zvyklí, že se nacházejí jenom v Pavoučvím lese, kam je občas někdo přijde lovit, aby si přivydělal. A teď tohle.


Nicméně jsou tu i dobré zprávy, dřevorubci v Černém lese jsou nadšeni, že populace Ankhegů se výrazně snížila a už je tolik neohrožují při mýcení lesa a zajišťování stavebního materiálu.

Další celkem pozitivní zprávy, které se šíří mezi Kopáči, se týkají nemrtvých. Ti se zatím nikde neobjevili, i když Rewadinští průzkumníci na ně prý narazili u vzdáleného Opatství na východě a také na pobřeží na jihu Kolonie.

Ale pokud neohrožují přímo Rewadin, mocipány v Citadele to moc nezajímá. A stejně tak kopáče, kteří oživlou mrtvolu v životě neviděli, taková neurčitá hrozba příliš netrápí.

Poslední všeobecně známou dobrou zprávou je vyřešení problému v Rewadinském dole. Podle všeho se Stráže přece jenom odhodlali k akci a vyčistili nové části Velkého dolu od Carrion Crawlerů. A i kdy hnízdo samotné Stráže nenašly a nezničili, populace těchto škůdců byla zredukována a kopáči mohou dál rubat rudu.

Samozřejmě, v Kolonii se toho děje mnoho. Ale ne vše prosákne na veřejnost. A jak se říká:„Nejdůležitější věci se odehrávají vskrytu.“

Kapitola III.

Den 161

Gabriel Fellhorne, Maradeim Perwraek, Konrad Waldhauser, Rumtal

Další horký letní den pomalu končí, aby mohl přijít další a po něm další, a tak dále až do skonání světa. Většina obyvatel Kolonie je ráda, že se dožila dalšího dne a doufá, že přežije i ten následují…v chatrné naději, že by se snad jednou mohly i dožít dne, kdy se bariéra zhroutí a oni budou moci prchnout do širého, velkého světa.

Gabriel Fellhorne a Rumtal měli svoji výpravu za řešením problému, který v minulosti sami způsobili. Potom co zabili matku, či snad královnu líhně v hnízdě Ankhegů se opět vrátili zpět do Rewadinu.

„Dobrá práce! Je dobrý si po sobě svinčík uklidit.“ Ocenil jejich úspěch Diego a to byla asi jediná přímá odměna, které se jim za tu makačku od něho dostala. No lepší než dýkou do oka.

Co těm dvěma přinesou další dny, to ukáže až čas.

Konrad Waldhauser nijak nelenil a využil svůj dne velmi aktivním a především produktivním způsobem. Tradičním způsobem Helgenských ozbrojenců si vydělal docela slušnou sumičku, aby v dalších dnech nemusel každý měďák několikrát obracet, než se rozhodne ho utratit.

Maradeim Perwraek dorazil do Helgenu. A to je asi jediný úspěch, které ho dnes dosáhl. Tento mladík rovnou zamířil k ovčí ohradě, kde se nechal zaměstnat jako pasáček ovcí a kydač hnoje. A to vše za mrzký jeden zlaťák na den, co při vší snaze padne tak akorát na jídlo.

Lilaera se mezitím hledá v různých Helgenských podnicích. Tuhle získává informace v jedné nálevně, tuhle v jiné. Pak zase zkouší něco zjistit od místních obchodníků, než se rozhodne, že se podívá ještě třeba v Rewadinu, nebo Amazonii.

Lilaera