Pokoj 33 - Chodba

"No... Minimálně se to hejbe," pronesu, trochu šilhajíc skrze štít. Zlehka jí olíznu zoubky, když mi s nimi sklapne před čumákem. "Um... Myslím, že když to vytvořil takovéhle... Tak to asi nemá na obranu. Spíše pro potěšení bych řekl," vycením své zoubky pobaveně. Dopadnu na zadek, když mne pustí a hned se natáhnu a protočím se na záda, abych na ni viděl. Začne kráčet pryč s tím, že nadělá paseku ze školy. Vyskočím na tlapy a srovnám s ní krok, tak půl hrudi za ní. Nicméně, když mi řekne abych hlídal, zarazím se na místě kecnutím na prdel a smutně zakňučím. "Jsem lišák," vycením své zuby, ale neprotestuji, i když mám sklopené dlouhé uši až k hlavě. Vrátím se na úroveň dveří a tam se stočím tak, abych jedním okem viděl dovnitř.

Pokoj 33 Chodba -> Škola(?)

Natočila jsem dlaň směrem ke dveřím v moment, kdy zmínil, že jsou pootevřené a hlasitě jsem vydechla. Povzdechnutí mé tělo moc neznalo, i tak jsem ještě chvíli drtila krk Hana a podrážděně dodala: „Takže to, co vytvořil je živé… zajímavé… i tak… proč by vytvořil znova člověka,“ řekla jsem trochu zmateně, protože pro mne stroje nebylo něco, co se dalo považovat za něco, co by mne zajímalo. Pokud to nemělo emoce, pro mne to bylo asi tak významné, jako kus stolu.
„Své komentáře…“ hlasitě jsem klapla zuby před jeho čumákem: „… si nech pro sebe. Jediný důvod, proč nejsi nyní rozprsklý o nejbližší zeď je to, že mám respekt k jídlu... Pokud To má život a Merlin to stvořil, jistě to má na ochranu sebe sama… otestuji to, jakmile se to dostane ven,“ zasmála jsem se téměř zlověstně a Hana pustila z dlaně.
„Mezitím, je na čase jít vyvraždit tu školu… toto místo si Merlin může nechat…“ konstatovala se a rozešla se směrem, kudy jsem se sem dostala. „Zatím ho pohlídej… jsi přeci jen čokl, to by ti mělo jít, ne?“ Opět jsem se zasmála a přemýšlela, jestli mi vyvraždění této školy bude trvat pár hodin, nebo dnů.

Pokoj 33 - Chodba

Nadšeně zamávám ocasy ve vzduchu, když se jedno očko pootevře. "A ne?" Níknu, když mne zachytí za krk a přirazí na bariéru. Pod mým dotykem zlehka zapraská energií. (19) Pacičky mám ohnuté ve vzduchu a stále vrtím ocasy. Po dalších slovech pochopím, že nemyslela podvod, ale ty dva vevnitř. "Na to, kolik máš očí, jsi docela pidlovoká," konstatuji upřímně překvapeně. "Prostě používám ty svoje dvě očička... Vždyť nechal otevřené dveře a skrze bariéru je vidět, že tam má holku," dodám navrch. To si toho vážně za celou dobu nevšimla? Čím silněji mi drtí krk, tím více slintám a metu ocasy sem a tam. "Huf-huf."

Pokoj 33 - Chodba

Další úder do zdi plný zlosti, věděla jsem, že tam je, ale i kdyby mu něco hrozilo, tak bych se tam nejspíše nedokázala nyní dostat. O to to bylo otravnější.
V ten moment se ale zastavím v napřáhnutí a pootevře se mi jedno oko na hlavě, směřující vůči němu. „Je?“ Natažená ruka se snese po můj bok a v ten moment jej druhá chytne za krk (54) a přirazí jeho krk vůči bariéře na zdi. „Jak… je? Merlin tam je sám, nebo počítáš zbytky té dívky jako druhou osobu… co…“ v ten moment se na něj postupně obracely všechny oči na mé ruce: „… mi… tajíš… Hane…“ s každou sekundou se stisk jeho krku zvyšoval, včetně tlaku vůči bariéry. I kdyby mu měla bariéra rozmetat část hlavy, chtěla jsem vědět, co mi tají.

Pokoj 33 - Chodba

Rozhlédnu se po chodbě. "Jo je zbytečně čistotnej na to co je zač." Uchechtnu se. Praští do zdi, která se sesype na rumble a její ruka se zastaví o štít, který je ve zdi vetkaný. "Hej to je podvod," přecapkám si vedle ní. Když se na mne podívá nahnu hlavu do strany. "Nesesypalo by to i je?" štěknu zamyšleně, vzhledem k tomu, že mi struktury budov moc neříkají.

Pokoj 33, Gwen pokoj

"Jsem Merlin. Ty si mne nepamatuješ?" nakloním hlavu lehce na stranu. Zvednu se o postel, abych popošel vedle a sebral hrníček se sladkou perlivou tekutinou. "Jsi u mne ve věži. Nepamatuješ si, co se stalo?" ohlédnu se po ní. "Už jsi v bezpečí." Informuji ji a vrátím se k ní. Podepřu ji mezi lopatkami, abych jí přizvedl a přiložím jí hrníček ke rtům. "Pij."