Pokoj 33
Merlin

Gwen? Tak se jmenuji? Proč si na nic nevzpomínám? "Kdo jsi?" Zašeptám přes suché hrdlo. "Kde to jsem?" Odmlčím se. "Kdo jsem já?" Z vnějšího koutku mi steče jedna slza.

Pokoj 33 - Chodba

Hlasitě se zasměji a s úsměvem, bez otevření tlamky dodám: „Merlin by nejspíše byl znepokojen tou krví, která by byla... všude“ Opět jsem praštila o dveře, tentokrát mi samotný náraz jen strhl kůži z pěsti a ta se začala regenerovat. Popošla jsem o kus dál a zkusila udeřit tedy do zdi se slovy: „Merline… vypadni z té místnosti, ať děláš, co děláš, jdeme pryč z této budovy. Pokud tu jsou tací, jako Kyoki, kdo ví, jestli tě někdo nenapadne mimo tuto místnost. Většina studentů, kteří by se tě snažili zachránit vypadali stejně jako zlomek toho, co jsem já...“ řekla jsem podrážděně, protože mi na jeho přežití více méně záleželo.
Opět jsem praštila plnou silou do zdi, čekající, jestli bude nějak reagovat nebo ne. Podívala se na Hana a řekla jsem: „Další možnost je, že se dostaneme z jeho pokoje a jednoduše zničíme to, co tuto věž drží… to by šlo…“ řekla jsem s rukou celou od své krve u tlamky s zamyšleným výrazem.

Pokoj 33 - chodba

Capkáme zase někam jinam a jak to tak vypadá, tak rovnou tam, kde je Merlin zalezlej. Kecnu si na zadek a vrtím ocasy, když se Ylrys dá ozkoušení síly bariéry. Taky si ráda hraje, jinak by asi zkusila prostě projít zdí... Z tlamy mi vypadne jazyk. Mám hlad. Když promluví na mne, nadšeně zavibruji. "Jestli ti to udělá radost," dodám pobaveně s představou, jak se mnou točí nad hlavou za ocasy jak s koulí na provázku.

Pokoj 33

Cítím vibrace v štítu, tak jen na člověka nepřirozeně vykroutím hlavu, abych se ohlédl. Samozřejmě, že tam ti dva dělaj bordel. Díky oboustrannému zvukotěsnému štítu je mi naštěstí úplně jedno, co tam řeší. Hodím po nich jen nesouhlasným pohledem, než se opět soustředím na dívku před sebou. Ta zrovna začíná procitat. Když její zkoumavý pohled přejede přese mne, vykouzlím jeden z příjemných úsměvů. I přes to, že se to nesnažím tolik projevovat, je na mne magický deficit poznat. "Dobré ráno Gwen. Jak se cítíš?"

Pokoj 33

Saturny 23.1.27.3, 18:43 - Sunny 24.1.27.3. 3:00


Nakonec jsem nedostala jen jídlo z Kyoki, ale ještě k tom kus dalšího masa. Vypadala zvláštně a to, že se Han vrátil zpět do původní podoby jsem neměla důvod ani nějak řešit. Ani se ho ptát, věděla jsem, že každý měl své tajemství a nyní nebyl čas na to se ptát.

Přesto… Merlin byl zalezlý v jedné z té místnosti dost dlouho na to, aby nebyl zkontrolován. To, že si vzal zbytky Kyoki a odnesl je do někam nebylo znamení, že jen uklízel.
Ochranná bariéra byla otestována mou pěstí, kdy jsem si silou vykloubila dva prsty. Hlasité křupnutí v moment, kdy jsem si je rychlým pohybem opět nahodila a téměř zavrčení vůči dveřím, kde se Merlin schovával: „Merline…chápu, že lidé mají své osobní… potřeby, pokud se to tak dá nazvat, ale jsem si jistá, že tam nespíš,“ zasmála jsem se a pár očí se zastavila o Hana. „Zkusím párkrát zabušit, pak můžu zkusit použít tebe jako předmět, který by bariéru mohl rozbít, co-ty-na-to?“ Zasmála jsem se, vědoma, že přítomnost Hana mi jen urychluje můj hlad a zabít ho nebyla úplně ta ideální varianta, ale… Merlin vypadal, že by jistě dokázal Hana opět nějak vzkřísit zpět.
Bylo asi jasné, že jsem toto brala jako plýtvání časem, hlavně, když jsme mohli třeba dostat Merlina z této věže na nějaké bezpečnější místo... nebo někam, kde mi nebude bránit ho sledovat.

Pokoj 33 - Pokoj
Merlin

Začnu procitat. Sotva pomalu otevřu oči, zamžourám, jak je v místnosti světlo. Jakmile si trochu zvyknu, začnu se jen očima rozhlížet kolem sebe. Nepoznávám to tady. Pohledem skončím na unaveném mladíkovi. Tiše si ho prohlížím. Slabě sevřu pokrývku do dlaně, jak si najednou uvědomím žízeň. Nemám ale dost sil, abych se napila, i kdyby byla voda poblíž.

Saturny 23.1.27.3, 18:43 - Sunny 24.1.27.3. 3:00

Masakr dál pokračoval, pod bedlivým zlatým pohledem Merlina. Han se odvážil popolézat po břiše blíž a blíž, a srdce si uzmul jen v případě, že Ylrys neměla nic proti, ani nesouhlasný výraz či zvuk. Merlin ty dva nechal řádit ještě chvíli, než zasáhl. Zabalil zbytky Kyoki do telekinetické kapsy a přenesl ji pryč. Poté jim řekl, aby chvíli počkali a pro jistotu zabezpečil celou knihovnu, aby nic nezničili. Včetně východů. Jen chvíli na to se vrátil s neidentifikovatelnou černou flákotou, kterou dostala Ylrys ke svačině za dobrou práci. A taky, aby nemusel držet to pole. Jakmile se Ylrys aura stáhla, Han se vrátil do své původní liščí podoby. Zmatenej jak lesní včely se po celý zbytek doby od Ylrys nehnul.

Merlin odkráčel k jednomu z pokojů, kde po zbytek noci pracoval na své přetvorbě Kyoki.

Ty dva nechal venku a nezavíral se, aby neměli tendence lézt dovnitř. Jestli je měli i tak, vytvořil si ochranu dveří. Tak jako tak si místnost ochránil proti naslouchání. Kolem třetí hodiny ráno měl konečně hotovo. Uklidil pokoj od krve a přebytečných částí, než se postavil nad nové tělo a kolem něj se rozběhli magické kruhy, vyzařující ohromné množství magie. Inkantace v neznámém jazyce a plně soustředěný výraz. Po tomto kouzlu Merlin poprvé vypadal unaveně. Zaklekl vedle postele a čekal, až se jeho výtvor vzbudí.

Pokoj 33

Hlava se mi natočí boku, kdy mi i několik očí přejede přes přítomného Merlina, uvědomující si, že je nejspíše něco jinak… naposledy Han nebyl úplně imunní mé auře, ale nyní byl…
J̵̨̎a̵̢̎k̴̳͊t̴̥̄ō̴̯ Zeptala jsem se sama sebe, neschopná pochopit, že se dokázal někdo přizpůsobit mé auře více méně jen během krátké doby, kde ji byl vystaven. Nebo zde hrála roli nějaká třetí strana…
“O̶t̵r̷a̴v̷n̶é̶.̷.̴.̶“ okomentovala jsem situaci a ukousla jsem si kus ruky s dalším chroupáním, hlavu a tělo otočilo vůči Kyoki a s tichým smíchem jsem ji dupla na břicho a druhou nohou dupla do obličeje ve snaze ji rozdrtit lebku. Han měl prostor konat, přesto jedna z mých rukou byla hřbetem otočená na něj, kdy se všechny očka koukali jen a jen na něj.

Pokoj 33

Chroupavé zvuky rozpohybují mé ocasy v hravém máchání vysoko nad mým drahým pozadím. Z hrdla by vychází téměř vrnění, jak nízký hrdelní vrkot něco tlumí. Po dupnutí kousek povyskočím do vzduchu, hravě štěknu a převalím se na záda, stále vrtějíc ocasy.



"Šňuf... Huff?" vydám ze sebe tázavě a lehce olíznu krev z ruky, která se mi ocitne v dosahu. Zavrtím se na zádech a začnu si horečně olizovat čenich, když mne přes něj rukou plácne. Když se rozesměje v očích mi nadšeně jiskří.

Ruka se mi podařila urvat a tělo bylo mrštěno směrem vůči knihovnici, kterou ochránilo jakési kouzlo. H̶̰̿r̴̠̉ḁ̴͘č̵̡͆i̷͎͝č̴̳̄k̸͖̓a̸͉͆.̵̥̕.̴̻̆.̶̖͑ ̴̙̓k̶̞̀ŏ̷͍ủ̵̩z̸̢̄e̶͈̔l̷̤̔n̴̪͝í̶̗͛č̸̬͒ĕ̷̘ķ̵̽.̵͎̆.̴̪̀.̸̩̈ Zasměji se a začnu se blížit k tělu, které jsem plánovala dorazit, stále držící tu ruku, od které jsem si s hlasitým křupnutím kosti kus odkousla a začala jej chroupat. Navzdory tomu, že jsem neměla chroupat čím, zvuk byl z tlamy dost znatelný a každá sekunda přidávala na intenzitě tohoto momentu.
Hlasité polknutí a dupnutí mezi Hana a Kyoki, kde má ruka držící odtrženou ruku byla posunuta do zorného pole Hana. Všechny oči se na něj dívali a to dokonce i očko na mé hlavě. "K̷̪̓d̴͖̀ẙ̵͉ ̸̲́j̷̩̅s̷̰̓į̴͐ ̶͈̐d̴̫͊o̷̕ͅs̶̗̊ṭ̶̀a̵͚̔l̷̗̓.̷̼̑.̶̞͆.̵̳̉ ̴͙̈́s̴̟̏v̷̮̎õ̴͇l̶̞̀e̸͈͐n̶͚͘í̸͕̿?̴̨̅" Dupla jsem vůči němu a prsty cizí ruky jsem ho praštila přes čenich s hlasitým smíchem.