Pokoj 33

Čím více vzduchem zní šílené smíchy, tím více má srst nabírá na rudé barvě. Nakonec se má mysl dostane do stavu, kdy se kňučení změní v štěkavý smích. Jazyk mi vypadne z mordy. Když z letícího těla upadávají kousky, začnu je z hravým chňapáním chytat. Pak přičapnu k zemi se zadkem vysoko vzhůru a začnu se blížit k tělu. Jestli mne nechají rád bych z něj vydobul srdce.

Pokoj 33

Povytáhnu obočí, když vidím tu Kyoki reakci na Yl auru. Tehehe. Tohle jen tak nezapomene. Yl se pustí do jejího párání. Jednoduchým gestem prstů celou knihovnu přelije zlatým světlem a ochrání tak všechny mé věci telekinetickým štítem. Teď může řádit jak chce. (96%) Čekám až uzná, že je konec a nechá tělo ležet.

Pokoj 33

Hlasitý smích s rozevřenými očky na hlavě, probodávající její existenci, kdy všechny ostatní se dívali v rychlém intervalu všude okolo, přesto některé zůstávající na pár vteřin hledící na každou končetinu, kdy jsem hlasitě vydechla, chytla jsem její pravou ruku a plnou silou praštila do jejího hrudníku (68) ve snaze ji urvat končetinu a nechat ji se proletět přes místnost… a to, že to nejspíše zasáhlo knihovnu a v knihovnici to udělalo nějakou tu díru mi bylo tak trochu jedno.

Pokoj 33
Han, Merlin, Ylrys

Yl si mě za vlasy přitáhne blíž a pak... Všechno ztratí smysl. Tenhle boj, to proč jsem vlastně tady, můj život. Prameny zplihle klesnou k zemi. Koukám na Ylrys a najednou mi je to jasné. Padnu na kolena a roztáhnu ruce. Naservíruju se.
Jakmile jde ukončit tuhle mizérii, začnu se smát smíchem šílence. Nakonec, když ve mě dohasíná život, mi steče slza i přes úsměv ve tváři. V očích doznívá šílenost.

Pokoj 33

Vzhůru nohama sleduji, jak Kyoki zaútočí a jak si ji Ylrys přitahuje. Zůstávám ležet kde jsem, stále švihajíc ocasy. Natěšeně zakňučím, když se Yl očko pootevře. Když se však její aura rozlehne až ke mne, začne moje nadšení exponenciálně stoupat. Jasné myšlenky mi začínají proklouzávat mezi tlapkami a má srst začíná nabírat jasně červené žíhání. Přetočím se na tlapy a zmateně těkám po okolí pohledem, jak začíná dostávat abstraktních rozměrů. Potřepu hlavou, jako kdybych měl v uchu brouka, ale ani trochu to nepomáhá. Znovu zakňučím, tentokrát však napůl vyděšeně avšak naprosto mimo mou obvyklou tóninu hlasu.

Pokoj 33

Kdyby si Ylrys nezačala, možná bych tomu nechal volnější průběh. Jestli se mnou ale hodlá soupeřit o autoritu, jen tak se nedám. Holky se do toho nakonec znovu pustí. V jednom zlatém zablesknutí se teleportuji na ochoz nad nimi a poměrně ležérně se opřu o zábradlí, vzhledem k tomu, že meč zmizel spolu se mnou a narozdíl ode mne se již neobjevil. Shlédnu dolů, abych sledoval, co se děje pode mnou. V momentě kdy Ylrys zraní, obrním svou mysl, kdyby to náhodou dostalo nových obrátek. Možná bych Ylrys požádal aby z ní kousek nechala, ale už mám její krev, takže je to úplně fuk. Nehodlám do jejich souboje zasahovat, jen kdyby se jejich souboj přesunul ke mne, tak se vzdálit.

Pokoj 33

Něco, co připomínalo povzdechnutí, protože nyní mne vážně bral jako sluhu či poskoka, kterému může říkat co chce. I když moje slepé uhly nebyly ty tam, neplánujíc Kyoki zabít do momentu, kdy mi jeden z pramenů probodl rameno (18%) a druhý mi rozřízl část ruky (38%)
„Čekala jsem, že na mne nezaútočíš… a třeba zdrhneš…“ podotknu, ignorujíc to, že by stačilo nejspíše o něco více síly a část ruky by nejspíše nyní leželo na zemi. Volným pohybem a cuknutím rozdělené maso plesklo o sebe a začalo se hojit, kdy jsem chytila pramen v mém hrudníku a cukla za něj, abych Kyoki k sobě přitáhla (45%)

„No nic, ochutnat tvé maso bude dobrá změna v… j̷̢͓̓í̷͚̘̇̓d̸̟̄̑ḙ̶̦͗̓ļ̴̍̓n̵̺̑í̷̝͈̆č̴͚͈̕̕k̶̬̓͂u̷̥̺͌ …“ s čímž jsem pootevřela jedno z mých očí na hlavě, hledící přímo na ní s tmavě rudým okem, při čemž má aura začala mít pomalu efekt v mém okolí.

Pánský pokoj 33
Merlin, Ylrys, Han

Zůstnu hledět na Ylrys. Pobaveně. Fascinovaně. Vztekle. Obvzlášť po Merlinovo reakci. Kdyby držela tu svou tlamu zavřenou, možná by to i vyšlo. V jednu chvíli ho chci zabít, v jinou zas ne, teď se mi chce smát. Ani nevím jestli zoufalstvím, vztekem nebo šílenstvím ze všech těch emocí, co tu proudí. Ne, že by jich bylo hodně. Až mě překvapuje, kolik toho nevím. Ještě včera jsem měla docela jasno a a rozhodně bych všechno řešila jinak a přistupovala k tomu jinak. A vlastně bych si i ráda s Yl zabojovala. Jenže. Něco se změnilo. Co přesně, to netuším, ale cestou sem ve mně něco zakořenilo a já kvůli tomu začínám cítit to, co bych u sebe nikdy nečekala. Strach. Ale ani tak ne o sebe, jako o něj. Rozhodně to ale teď nehodlam vzdát. Dle Merlinových slov očekávám další útok. Uvolním si vlasy z culíku. Bude to tak jednodušší a připravím se do obrany (25%). Na nic tentokrát ale nečekám a oženu se po ní pramenama hned dvakrát (57% a 84%).

Pokoj 33


Když se ke mne rozejde, převalím se na záda a zahrabu packami ve vzduchu, aniž bych přestal vrtět ocasy.
"Tak daleko se většinou s těmi co jim seberu duši a vykoušu srdce nedostanu, ještě aby se mi to nelíbilo," zackavám zuby a pak nechám mordu otevřenou, až mi přes zuby přepadne jazyk. Snažím se nevnímat nebo nedochápat Merlinova slova, protože fakt doufám, že jí po tak fajnové nabídce skutečně nezabije.

Pokoj 33

Ruku nechávám zvednutou, už jen protože se mi tak lépe Ylrys pokyne. Jsem zticha po celou nabídku Kyoki a přemýšlím. Zůstávám zticha, i když se Ylrys pustí do fňukání školačky, jenž má hlídat mladšího bratříčka. Rozhodně tu není žádným příkladem ctností a sebeovládání se, když nezvládá ovládat ani svůj vlastní hlad. Povytáhnu na celé její brebentení jedno obočí.
"Snažím se jim koupit čas, že tak vyvádíš?" S tím ruku spustím a pro změnu svůj zlatý pohled zabodnu do ní. "Vážně mne holky otravujete, obě dvě. Jedna si myslí, že když z ní mocnost udělá mýho bodyguarda, že si může dělat co chce. Ta druhá zase fňuká jak každej druhej, co mne vždycky nakonci jen prosí o svůj život. Obě dvě si myslíte, že si budete vyskakovat?" na tváři se mi rozlyne tak sladký úsměv, až je úplně jedovatý. "Pro pořádek, to ona sem dolezla skoro po kolenou, ano bylo by to příjemné rozptýlení, ale jsem dávno za takovými potřebami lidského těla," kývnu směrem ke Kyoki a poté si otráveně povzdechnu. "Prostě ji zab, ať to máme za sebou, ať si můžu vzít ten kousek toho dřeva, to nakonec i znělo zajímavě," pronesu směrem k Ylrys dost nezúčastněným tónem. Rozhodně tady se sebou nenechám vorat. Kyoki bude mnohem ochotnější poslouchat, když mi bude dlužit svůj život. Střelím pohledem po lišákovi. Pořídíme mu obojek a další mazel se tady ztratí. S Ylrys si to vyřídím pak.