Pokoj 33

Han se sklidil a věděl moc dobře, že to, před čímž jsem ho varovala by mohla být vážně realita. Než jsem ale Kyoki další ránu vrazila, došlo na to, že mne Merlin zastavil a já tak skočila jen k němu, připraveného ho bránit a opět zkusit zaútočit na Kyoki, kdyby bylo třeba.

Poslouchající nabídku pro Merlina, která mi byla tak trochu ukradená do doby, dokud Kyoki nezmínila aktivitu v Káčku, něco, co já neposkytnu… sice, jsem koncept “toho“ nemohla provést, ale věděla jsem o co se jedná. Ruka mi přistála na obličeji, kde se půlka očí dívala na Kyoki a pak druhá na Merlina.

Poměrně vyčerpaným hlasem jsem dodala: „Nevím, jak je to na této škole… ale nebylo to, že jsi chtěl Kyoki mrtvou, aby někomu nepráskla, že s tebou něco měla, že ne?“ Řekla jsem a ruku jsem svěsila dolů s tím, že jsem se pootočila na Merlina: „Mluvili jsme předtím o tom věku… ale je vidět Merline, že jsi pořád stále jen dítě, které je hnán svými pocity,“ zazubila jsem se, vědoma, že se vědci snažili v mém těle kdysi simulovat slast a podobné pocity, čímž… řekněme, zapříčinili, že beznaděje je asi to jediné, co mne dokáže potěšit.

Zavrtěla jsem hlavou a okomentovala: „Lidé jsou tak jednodušší, stačí jim nabídka trochu slasti a sexu a hned skočí na takovouto možnost, jako kdyby se nic nedělo,“ hlas vyloženě výsměvný, kdy jsem přeskočila zábradlí a rozešla se k Hanovi s komentářem: „Ty nejsi o nic lepší, nevypadal si, že by se ti poslední aktivita s Kyoki nelíbila… ach…“ opět jsem si promnula oči dlouhými prsty a smála se této situaci.

Jestli se nyní Sanko dívá, jistě se mi směje… hodí mi na krk dítě a k tomu takové, které kvůli svým pocitům bude zranitelnější… navíc… ještě se bude něco mezi Kyoki a ním dít… chvilka nepozornosti a Kyoki ho zabije, takže u toho budu muset tak či tak být… Dělej si se svým volným časem co chceš… jo, to bych nesměla mít bandu dětí na krku, ughhh…

Pokoj 33
Han, Merlin, Ylrys

Koutkem oka vidím, jak se Ylrys chystá skočit, ale neuhýbám pohledem z Merlina. Ten ji zastaví. Ještě nemám vyhráno, ale dovolím si lehce vydechnout. Svůj batůžek s sebou nemám, k čemu by nám přece byl, tam kam nás vedli. Sahnu si ale pomalu do vlasů, ze kterých vymotám malý černý kousek dřeva. "Vypadá to, že rád sbíráš zajímavý věcičky. Možná bys našel využití pro tohle." Natáhnu k němu ruku s dřívkem. "Řekla bych, že stůl pekelnýho prince nebude z jen tak obyčejnýho dřeva. Navíc si z nás můžeš udělat lovce těch tvejch serepetiček nebo čeho budeš potřebovat. Na oplátku stačí, když nás necháš žít, ideálně tady. Jídlo si zvládnem obstarat a při hledání se dokážem určitě i dostatečně pobavit, abysme ti tady neničili tvojí drahou knihovničku." Těknu pohledem k louži krve pod sebou. "Nemluvě o tom, že si můžeme zopakovat to, co jsme dělali v Káčku. Řekla bych, že to ti Yl úplně neposkytne. A jak to tak počítám, pořád z toho vycházíš líp, co říkáš?" Usměju se. Bolest mi začíná malinko ustupovat, jak se pomaličku zatahují ranky na vlasech, až postupně přestanou krvácet. Zůstávají ale krátké.

Pokoj 33

"Vždycky," zakřením se na ni a trochu znechuceně sleduji, jak mi zaneřáďuje knihovnu. Kdo se s tím má pořád čistit. Když začne z bojového postoje ustupovat a vytvoří dojem bezbranné, povytáhnu obočí. Pokud toho Ylrys využije, zarazím ji jedním pohybem ruky, protože Kyoki pronesla něco, co mne zaujalo.
"To je zajímavá nabídka. Pro uzavření dohody je ale potřeba, aby obě strany měli něco, co chce ten druhý... O čemž dost pochybuji." Upřu na ni zlatý pohled.

Pokoj 33

Hlavou jen uhnu do strany, kdyby na ni náhodou přeci jen mířila. Vypadá to ale, že to bylo jen varování, tak sklopím dlouhé liščí uší až k hlavě, i když mi pořád všechny ocasy nadšeně klapou o zem.
"Rozkaz Yl!" zamrkám až možná příliš nadšeně. Když mi zuby sklapne těsně před mým čenichem, ani necuknu a hned vzápětí jí celý čumák pořádně olíznu celou plochou jazyka. Potom už si položím hlavu na přední packy a sleduji, co bude dál. Vypadá to, že z toho možná i Kyoki najde cestu ven, pokud tedy má co budou chtít.

Pokoj 33
Han, Merlin, Ylrys

Do očí mi vyhrknou slzy, páč celej culík naráz ufiknutej fakt zabolel. Vlasy se mi přirozeně stáhnou za záda. Chčije z nich slušnej proud krve. Dobře, tak tohle mě nebaví... Začíná to bejt otravný. "Oops. Já zapomněla. Někdo je tady dominantní," protočím oči. Začnu šrotovat, jak z tohohle ven. S jedním culíkem je to na prd.
Trochu rozkročím nohy a ruce upažím dolů. V podstatě ten postoj úplně vybízí k útoku. Jsem takhle celkem bezbranná. Pokud po mě Ylrys skočí, nic nedělám a jen se modlím, že to vyjde. "Co uzavřít dohodu?"

Pokoj 33

Kyoki seskočí ke mne. Ani se nepohnu.
"Vážně to chceš dělat?" povytáhnu jedno obočí, "jen jsem ti chtěl dát šanci, drahá," ušklíbnu se zle a když její vlasy vyletí mým směrem v ruce se mi se zášlehem zlaté magie objeví Excalibur, kterým hladce utnu pramen jejích vlasů, jenž ke mne vyslala. (92%)

Couvnu, abych udělal místo Ylrys a meč si volným pohybem opřu o rameno. "Jeden by řekl, že jsi se už poučila." Nasadím řádně poťouchlý grin.

Pokoj 33

Slova Kyoki ignoruji díky tomu, že mne smete Han ve skoku a rozplácne se vedle mne, téměř, jako kdyby si užíval to, co se děje. Bez zvednutí na nohy se přetočím na břicho, pěst mi udeří pár centimetrů od jeho hlavy plnou sílou, prolomí dřevo pod nárazem a já se na něj podívám jedním okem na hlavě. Přivřené, přesto mu bylo asi jasné, co by to brzo mohlo znamenat.
„Jestli nechceš, abych zkusila vytřít chodbu tvými vnitřnostmi a každý večer se přikrývat kožichem, co z tebe zbyde… kliď se z cesty,“ zuby mi klapnou před jeho čenichem, varující ho, že příště může vést útok na něj. I když byl lákavé sousto, šlo zde o něco většího, než mé jídlo…

Zvedla jsem se a skočila k těm dvěma, vědoma, o co se Kyoki asi snaží a pokud se ji vážně podařilo chytit Merlina, moje prsty se jednoduše pokusili přetrhat její vlasy (73%)

Pokoj 33

Jakmile se Yl odrazí, udělám to samé a smetu ji v letu stranou, na druhou stranu. (75%) Dopadnu na ní, ale hned seskočím a plácnu sebou na zem vedle ní. "Já bych ale taky rád nějakou srandu," pronesu tak obecně k tématu mého ožužlávání. "A Kyoki je docela sranda!" dodám a těknu mezi nimi pohledem. Začnu házet hravě všemi ocasy a zůstávám ležet, ať už Yl startuje kamkoliv. Udělal jsem více, než bych udělal běžně a dokud to zase nebude hra, ale boj o život, tak se do toho odmítám dál míchat. Jediné co bych udělal, je odvalení se stranou, kdyby šla teď Yl po mé hlavě.

Pokoj 33
Han, Merlin, Ylrys

"Co přesně se mnou máš za problém?" zeptám se jí. "Nevonim ti, nechutnam ti, nejsem dle tvýho gusta?"
Han smete Ylrys stranou. Uchechtnu se nad celou touhle situací. Vztek mi ustupuje do pozadí a začíná mě to docela bavit. Zhoupnu se a seskočím k Merlinovi. Současně se ho pokusím omotat vlasama, aby mi nikam neutek a mohla jsem ho kdyžtak použít jako štít (91%). "Kampak, zlato? Snad se mě nebojíš."

Pokoj 33

"No kdo ví, jestli by to nedopadlo stejně," zakřením se, "ale rozhodně tu bylo několik odpovědí, které by se mi líbili," uchechtnu se.

Ylrys poměrně dobře vystihne situaci, takže nemám co dodat, jen se opět uchechtnu. Někdy jsou naše cesty docela ironické. "To mi dost usnadní, shánění masa. Mám tady na to dokonce vhodnou místnost," informuji ji, když jedna z možností jak to skončí je, že jí bude dělat huli, jménem Han očividně, žvýkací hračku.

"Konstatování faktu a stěžování si je zcela něco jiného," zakřením se za mizející Kyoki na ochozu. Ustoupím o kousek dozadu, abych byl z cesty klubku těl Hana a Ylrys a taky z dosahu Kyoki.