Pokoj 33

Kyoki, Han

"Hádej, drahá. Tak těžké to není," štěkavě se zasměji a ušklíbnu se na závěr.

Kolíbavou chůzí sejdu těch pár schodů a přejdu k čelu vitríny, za její záda. "Zábava pro tebe? Hmmm. Když se mi tvá odpověď nebude líbit, budeme si hrát. Když se mi líbit bude, můžeme dělat i něco příjemnějšího. Pokud ovšem i nadále nebudeš odpovídat, minimálně jeden z vás dvou odsud živý neodejde," zakřením se. "Takže naposledy. Co tady chcete?"

Pokoj 33
Han, Merlin

Zatnu zuby a semknu rty, protože už zase má pravdu. Vrátím se ke schodišti a uraženě si sednu na vrchní schod. "To jako myslíš to ve třídě, jak jsem souhlasila, že s tebou půjdu do Káčka nebo to co jsme dělali tam?" Fakt netuším, co přesně má na mysli.

"A kde by v tom byla zábava pro mě?" zpitvořím jeho větu.

Pokoj 33

Kyoki, Han

"Nepoučila jsi se, ani po tolika přímých pohledech?" uchechtnu se a trochu se předkloním do poněkud, na pohled, nestabilní pozice, potom, co se na mne tak ostře podívá. "To si jen nechceš pamatovat, tuhle vzpomínku jsem ti nevzal ani nezamlžil," zazubím se na ni pobaveně. "A kde by v tom byla ta zábava pro mne?" znovu se uchechtnu.

"Ale vážně, co tady chceš?" opět se trochu narovnám, ale stále jsem shrbený.

Pokoj 33
Han, Merlin

Probodnu ho pohledem. Zase. Fakt bych ráda, kdyby to někdy šlo. Jakej klid bych měla.
"Kdy přesně? Možná by mi to všechno dávalo větší smysl, kdybys mi nechával vzpomínky. Nebo mi to prostě řek na rovinu."

Pokoj 33

Kyoki, Han

"Vím toho víc, než by se ti líbilo. Nejsi jediná, kdo ráda sbírá informace o tvorech," uchechtnu se, "hmmm. Řekněme, že jsi se tak nějak dobrovolně přihlásila k mému zájmu," trhnu rameny. "Bezcílnost byla vždycky nejhorší neduh."

Pokoj 33
Han, Merlin

Pobaveně se otočím na patě směrem k němu. "Co ty o mě vůbec víš? A co je ti do mýho života?" Začíná mě pěkně štvát. Ostatně mu to šlo vždycky.

Pokoj 33

Kyoki, Han

Nechávám jí koupat v jejích pocitech a rozpoložení a ani se do toho víc nevrtám. Jsem docela zvědav, jestli byl můj odhad správný a jak se posunula za těch pár dní.
"No jestli preferuješ hrdinské osvobození od toho patetického života, který byl pod tvou úroveň, prosím." Uchechtnu se.

Pokoj 33
Han, Merlin

Nesnášim, když má pravdu. Nesnášim, jak jsem kolem něj tak bezmocná. Nesnášim, jakej má na mě vliv. Bejt to kdokoliv jinej, už je na maděru a ani se s nim nebavim. Ne bez vypadlých střev na podlaze. Začnu se smát. "Vážně tomu říkáš nasměrování kroků?"

Pokoj 33

Kyoki, Han

"Samozřejmě, že jsem vás sem pustil. Proč bych to taky nedělal?" trhnu rameny. "Jsem vlastně docela zvědavej, co chceš. Protože jak jsi se vyjádřila, poděkovat mi za nasměrování tvých kroků to není." Ušklíbnu se. Knihy se povětšinou věnují nejrůznějším oborům magie, některé jsou ale zeměpisné, nebo historické.

Pokoj 33
Han, Merlin

"Samozřejmě, já zapomněla, že s tebou je vlastně všechno jednoduchý..." hodím po něm kyselej úšklebek. Přimhouřím oči a hlavu nakloním trochu do strany. "Takže si nás sem prostě pustil? Nebo jsi zrovna náhodou neměl vyhozenej ten svuj štít? Nebo to je jen další z tvejch iluzí?"

"Vlastně docela jo. A taky jsem se slušně najedla. Možná bych ti měla poděkovat, že ses tam na mě prostě vykašlal a nechal mě v tom. Ale nechce se mi." Rozejdu se k regálu vlevo od schodů a pročítám si hřbety knih.