Pokoj 33

Kyoki, Han

Když vstoupí do místnosti, zabodnu do ní svůj zlatý pohled. Na tváři mi sedí pobavený úšklebek.
"Jestli víte, kde bydlím, jistě víte taky, že nejsem zrovna fanda návštěv," odtuším na její slova, "zvonky celkově na kolejích nebývají. Dveře se mi sem prostě nehodili, tak jsem je vyndal. Všechny totiž zastaví silové pole na schodech," dodám a v očích mi jiskří, zda jí plně dojde význam mých slov.

Přejdu slova o knihovně a místo toho sleduji, jak postupuje až pod schody. "Jak jsi si užila návštěvu Káčka?"

Pokoj 33
Kyoki, Merlin

Při pohledu na zrzka s uhrančivým pohledem, rychle uhnu zpět na schody a přitisknu se ke stěně. Hodím po Kyoki tázavý pohled, v kterém nedokážu úplně skrýt své obavy. Kyoki však vstoupí do místnosti, takže ji opatrně následuji. Nechávám na sobě humanoidní podobu, jen pro jistotu. Rozhlížím se po místnosti a doufám, že jsme právě neudělali fatální chybu. Nechám ty dva hovoru, zatímco se držím až za vitrínou, v přístupové chodbě. Tak aby mezi mnou a východem nebyly žádné překážky.

Pánské koleje
Han, Merlin

Když slyším ten hlas, tělem mi projedou všechny s ním spojené emoce - vzrušení, zvědavost, vztek. Projdu kolem vyděšeného Hana do místnosti. Vcházím klidným, sebevědomým krokem s rukama spojenýma za zády. "Kdo se sem vloupává? Nevšimla jsem si nikde zvonku a dveře tu nemáš, abych na ně zaklepala." Hodím po něm milý úsměv, ale v očích se mi zračí pohrdání. "Ale musim říct, že máš dobrej bejvák," uznám upřímně a dojdu mezitím až na koberec pod schodama a rozhlížim se.

Po domluvě na schodech nakonec začne Han ve své humanoidní podobě vystupovat schody opatrně směrem vzhůru. Kupodivu postupu Kyoki a Hana nic nebrání. Když vystoupají všechny schody, na konci nečekají žádné dveře. Když Han strčí hlavu do prostoru kam stoupáte, jeho pohled padne na místnost, která by se rozhodně do věže neměla vejít.

Když mu pohled padne na mladíka zrzavých vlasů, ruce v kapsách, podivně přihrbený, rychle zajede zpět na schodiště. Zeshora se ozve trochu štěkavý, poněkud nepříjemný smích.
"Ale no tak, přece se teď nebudete stydět, když jste ušli takový kus, abyste se sem vloupali," ozve se Merlinův hlas. Stojí na pódiu před globusem. Na sobě tmavé, upnuté kalhoty, na stehně tmavý flek, který vypadá a také voní, po krvi. K tomu jen v kalhotách zastrčené volné bílé triko. Hledí směrem, kterým přicházíte a vypadá to, že vás očekává.