Pokoj 33

Zkusím do štítu strčit čumákem, když Gwen ruka projde, ale jen mne do něj křísnou jiskry. Olíznu si ho a jen těkám pohledem mezi těma dvěma a důležitě kývu hlavou na souhlas. Tázavě se podívám na Ylrys, když osloví mne. "Hej! Jak je jako spravedlivé, že ty uděláš bordel a já... ÍÍÍÍÍ," přepadnu na tlamu, jak mne chytí za hřbet a táhne zpět nahoru. Zaseknu drápy do podlahy, ale jediné čeho dosáhnu je, že za mnou zůstávají rýhy, jak je Ylrys o dost silnější než já. Hodím zoufalým pohledem po dívce. Pustí mne až vprostřed knihovny. "A nechceš třeba taky pomoct?" zeptám se jí zatímco se proměním a opráším se. Nepotřebuje mít v těch knížkách ještě otisky zubů.

Pokoj 33

Han… nic nezkusil… ta hračka od Merlina mohla protáhnout ruku štítem a já jsem svým kopnutím neměla dostatečné momentum na to, abych tomu něco udělala.
Veškeré oči mi postupně přejeli na tu dívku, následoval hlasitý výdech se slovy: “Jeho život je v tvých rukách. Doporučuji, abys ho nechala zde na schodech, za bariérou a přivolala nějakou pomoc,” konstatovala jsem s tím, že mne konečně napadl dostatečně vhodný trest pro Hana.
“A ty…” se přesunuli na toho lišáka, úsměv se mi rozšířil o něco vice a já se i tiše zasmála: „… uklidíš nahoře, aby se Merlin vrátil do čistého…“ S čímž jsem svůj osud nechala na té dívce, Hana čapla za nejbližší část jeho těla, od ocasu po jeho krk a táhla ho nahoru.
Pokud umřu, aspoň budu mít moment těch negativních emocí od Hana… pomyslela jsem si, s hlasitými kroky směřující k prvnímu místu, které jsem rozbila. „Můžeš začít…“ ozvalo se hlasitě celým pokojem.

Celý průvod zastaví Merlinův štít, který stále objímá věž, jak dělá celou dobu. Každý zvolí jiný přístup. Han si olízne čumák a kecne si na zem, aby počkal, co s tím vymyslíte. Gwen k němu opatrně natáhne ruku a zjistí, že její ruka štítem bez problému projde. Ylrys se rozhodne štít řádně nakopnout, vzhledem k tomu, že v rukou stále drží bezvládného Merlina, což jí pošle do těla třesavku, aniž by to se štítem byť hnulo.

Pokoj 33

Polknu knedlík v krku nad tou její výhružkou. Pokračuje dál a možná, že kdybych si něco pamatovala, byla bych schopná jí na to něco říct. Nejspíš se toho chopí lišák, i když mi to nedává moc smysl. Nijak to radši nekomentuju a tiše jdu za nimi, pohledem kontrolujíc Merlina. Když zastavíme na schodech, zvědavě si prohlížím štít. "Co je to?" zeptám se a natáhnu k tomu opatrně ruku.

Pokoj 33

"Hele, já nejsem ten, co tady rozpálil rampage na neživé objekty," cuknu ocasy lehce nenaloženě, "a jestli tě to tolik štve, příště trochu klidni hormony," vypláznu na ni jazyk. "Každopádně, jestli si s ní dal tolik práce," cuknu hlavou k lidské holce, "věřím, že si tam namontoval i nějakou pojistku. To tak lačníš po tom si ji vyzkoušet?" nakloním lehce hlavu na stranu, abych na ni líp viděl. "Jako zdechnout na hodně ho nenechám, to se neboj. Na to je moc fun," zazubím se.

Každopádně náš postup je zastaven hned na schodech z věže. Na asi desátém schodu je pořád ten otravný zlatý štít.

Pokoj 33 -> Škola

Zvuk, podobný zasyčení a slov: „Nejapné komentáře většinou skončili většinou tím, že dotyčného hlava byla uražena, rozprsknuta o zeď… Můžu vám to dopřát,“ okomentovala jsem situaci a pokračovala: „Smrtelníky zabije každá blbost… a… již jsem školou procházela, mne ten student sem i dotáhl. Pokud mne něco zastaví, tak máš za úkol ho dostat do nějaké ozdravovny, nebo tak něco…“ konstatovala jsem realitu, že studenta, kterého jsem donutila nejspíše šel hned říct učitelům o tom, že tu je „něco“, co není studentem.

Zda-li jsme se dostali do chodeb, čapla jsem doslova prvního studenta, co šel okolo a hlasitě řekla: „Kde-je-OŠETŘOVNA?“ Pokud mi Merlin umíral pod rukama, věděla jsem, že jakmile umře, nejspíše umřu hned též. Dva za jednoho Sanko, že? Tudíž mi bylo téměř jedno, zda-li dotyčnému musím rozdrtit ruku, aby zazpíval, kde ta ošetřovna je.

Pokoj 33

Lišákovo ujištění není až tak ujišťující... A ona to svými slovy jen dokazuje. Vzpamatuju se a začnu trhat prostěradlo. Dá mi to práci a chvíli to zabere, ale přece jenom se mi to podaří. Vyhrnu mu nohavici začnu mu vyndavat těch pár střepů, co tam má.
"To ty taky ne," odseknu na její "zhodnocení" ve svým strachu o něj. Když se k nám rozejde, zastudí mi na zádech kapky potu. Naštěstí se jen ohýbá pro něj. "Nech mi aspoň ošetřit mu to krvácení, ať mu není ještě hůř." Snažím se dělat, že teď není ta její creepy hlava vedle mě a úhledně mu nohu obvážu kusem prostěradla.
Nechám jí ho zvednout a jdu za nimi. Proč řekla výtvor? Jsem přece normální člověk... Zaklepu hlavou. Merlin mi to jistě vysvětlí, až bude vzhůru.

Pokoj 33

"To je v pohodě... Jemu ona neublíží. Asi. Znovu," lehce pohodím hlavou nad dívky pohledem. "Jo... To mu vysvětli, až se probere a uvidí tu věž. Každopádně smrtelníci můžou na horečku umřít," informuji Ylrys dost věcně. "Většinou v tento moment životy ukončuji ne zachraňuji," pokývnu hlavou na souhlas, že první pomoc fakt není ani stránka, natož silná. "Třeba protože bude nenápadná mezi ostatními? My trochu... Vyčuhujeme... Řekl bych." Samozřejmě je tady ještě to potěšení, ale to asi nemá smysl jí vysvětlovat. "Nemyslíš, že takhle vytvoříš trochu paniku?" optám se a zlehka olíznu jedno místo, kde jí chybí ještě maso.

"V hlavní budově jsem zrovna neprozkoumával... Ale ošetřovna většinou dost typicky smrdí," pronesu nakonec. Když se rozejde pryč, následuji ji.