Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Curse of Eternal Night

Příspěvků: 253
Hraje se Jednou týdně  Vypravěč Dayesu je offlineDayesu
 

DružinaObnovit družinu

 Postava Fabian Rowan je onlineFabian Rowan
 Postava Alexander Gévaudan je offline, naposledy online byla 13. května 2024 13:23Alexander Gévaudan
 Postava Ilana Ashworth je offline, naposledy online byla 17. května 2024 5:07Ilana Ashworth
 Postava Mara Withers je offline, naposledy online byla 16. května 2024 17:25Mara Withers
 
Ilana Ashworth - 27. května 2022 08:55
iloo9285.jpg

Family reunion



30. Říjen, 1840

Cresty pohled se mi zavrtal až do morku kostí a mě sevřel ledový chlad. Neměla jsem o lidech iluze. Ustála jsem to. Oči upřeně zíraly na nepatrnou rýhu v prkně před mentorovým stolem. O kom jsem však měla iluze byli zasloužilí profesionálové, jako byl právě náš mentor, a teď se to všechno pomaličku bortilo. Vůbec nebyl tak vyrovnaný a bez emocí, jakého jsem si ho vždy představovala. Lovci měli být rodina, avšak očividně se mezi sebou nesnášeli a vymýšleli na sebe podrazy jako každý jiný. A kvůli čemu? Postavení? Z nudy? Tohle jsem nechtěla. Měl to být slavnostní a velký den. Jenže moje hlava už jela na plné obrátky.

Ocenila jsem však, že nás znovu neřezal a nijak si na nás nevybíjel svou frustraci. Když je vše hotové, kývnu na rozloučenou a vyjdu ven na chodbu.

Alexander se uklidňuje svou proslulou puškou a já se na ni raději nedívám moc dlouho, aby se třeba taky nerozhodl mi pro změnu nakřupnout čelist nebo vykloubit ruku. Ano, ta historka byla legendární a dostala se i ke mně, ačkoliv já neměla nikdy moc s kým probírat místní klepy. Takže já zase zdravou rukou žmoulám hrušku meče. Každý máme své berličky.

Situaci opět zachrání Fabian, protože asi jako jedinému z nás čtyř nedělá normální komunikace problém.

"Neslyšela a nemyslím si, že by po tom někdo toužil." vydechnu. "Jsme spojení sotva pár minut. Nevíš, jaké to bude zítra, za týden nebo za rok. Třeba už to pak není možné." řeknu klidně svůj názor, ale na Fabiana se u toho moc nekoukám, spíš tak trochu stydlivě klopím oči k podlaze. Zlozvyk, kterého se taky budu muset zbavit.

"Dobře. Sejdeme se potom u Havraní hlavy. Zatím." brouknu a rychle se rozejdu chodbou pryč nečekajíc na nikoho. Začalo to na mě tak nějak padat. Slavnost. Spojení. Ti tři, na které se musím teď absolutně spolehnout a oni na mě. Ten dotek. Potřebuju zatuchlý noční vzduch a zaměstnat hlavu něčím jiným. Takže vyzvednout zbroj a zařídit si ubytování v hlavní budově. Ideální.
Jakmile se nachýlil čas, vydala jsem se do hostince. Doufala jsem, že tam nebudu první, bohužel. Našla jsem tedy volný stůl. Posadila se na lavici a zády se opřela o zeď. Byl odtud docela dobrý výhled do lokálu. Když se mě servírka zeptala, co si dám, trošku jsem zpanikařila a objednala si pivo i víno zároveň. Já ani jedno nikdy neochutnala, tak zkrátka...achjo.

"Děkuju." řeknu když přede mnou přistane korbel piva i pohár s vínem. "Tak to se ti povedlo, vůbec nevypadáš jako někdo, kdo má problém s pitím..." zamumlám si sama pro sebe a promnu si kořen nosu. Už aby někdo došel. Mám pocit, že tu na mě každý zírá a hodnotí můj vzhled, případně se mi posmívá. Jak ráda bych teď byla ve stájích.



 
Fabian Rowan - 27. května 2022 06:31
rsz_grid_0_3696.jpg

Už konečně?


30. Október 1840
Kancelária



Musím říct, že Ilana se toho nebála. Já bych se jakože naše mentora taky nebál, ale je vidět, že on taky není nadšený, tak nemá smysl tady na něj řvát. Což si asi i ona uvědomí, když se potom omlouvá. Já za sebe to beru jako dobrý, ale dělat s tím stejně můžeme velké prd. Náš život patří Lovcům, pokud řeknou ser teď tady do kouta, tak by jsme se měli ptát jak moc a jakou konzistenci. Každopádně Ilana se lekne, že jí radši chytám, aby sebou neflákla, jak sebou trhla a Mara taky nevypadá, že by Alexe čekala. Jakože, to klepání s ním musíme ještě dopilovat. Mentor vysvětlil svůj postoj, který byl více méně stejný jako můj názor. On s tím nic moc dělat nemohl a podle toho jak se tvářil ho to pekelně štvalo. Když jsem natahoval ruku s ranou, tak jsem byl rád, že do ní zase neřeže nožem, ale jenom zatlačí na ránu, ze které vyteče krev.

"Uff! Jinej by do toho řezal!"

Fakt si oddechnu, když nechá nůž nožem. Úplně mě to nenaplňovalo nadšením a barvou ve tváři, takhle je to lepší. Sledoval jsem znovu rituál a levý ukazovák opět měl svůj prsten. Mentor už nám další kázání nedržel, takže jsem jenom přikývnul a nic neříkal. Co mu na to taky mám říct. Ubíhá nám čas na oslavu! Ač už to tady vypadá jakkoliv. Venku z kanceláře jsem čekal, že z Alexe něco vypadne, ale jediné co z něj vypadlo bylo něco jako úměv, ale taky mohl mít zaražené větry. To jeho oko vypadalo dost šíleně, ale viděl jsem lovce, který měl místo zubů nějakou kovovou protézu. Tohle! Vypadalo ještě dobře.

"No tak to by jsme měli. Myslím, že jsme první kdo tohle zažil nebo Vy víte o nějaké jiné čtveřici, kterou by spojili, pak rozbili a zase spojili? Trošku přemýšlím, proč pak nekompletují rozbité Lovecké skupiny. Dávalo by to větší smysl.

Alexi jdeme si vyřešit věci a pak si jdeme sednout do hospody a trošku to zapít. Jdeš taky?"


Ten začátek je trošku kyselej, ale tak už se stalo. To k Alexovi už jsem říkal tak nějak oznamovačně. Předpokládám, že půjde s náma. Jakože může jít někam leštit pušku, ale jsme rodina a tak by jsme se měli poznat. Kde jinde se pozná člověk tak dobře, jako v hospodě?!

"Lidi by Ti asi oponovali Fabiane. V boji nebo tak...Ale keci. Ožralej člověk nic neskrývá."
 
Alexander Gévaudan - 25. května 2022 10:44
received_9383296671435131526.jpg

Podruhé a...lépe?


30. Říjen, 1840
Kancelář a pak?


Když sebou všichni začali polekaně škubat a vrážet do sebe, můj pocit poněkud rozpačité nejistoty ještě zesílil. A obecná atmosféra, která tu panovala, tomu taky zrovna nepřidala. Všichni vypadali rozčarovaně, Cresta vyloženě zuřil.

A vzápětí se i ukázalo proč. Když prohlásil Ilanu, Fabiána a Maru za mé nové sourozence, pochopil jsem o co jde a všechny si je postupně prohlédl. Pokusil jsem se přitom usmát, protože to prý pomáhá. Zároveň jsem se tvářil omluvně, chápal jsem, že z toho nejsou šťastní, zvlášť jestli do nás bude mistr Gregory znova řezat. Byl jsem však stále poněkud nejistý z představy tolika sourozenců, takže těžko říct, jak ten výraz nakonec vypadal.

Odevzdal jsem prsten a nechal se, uhm...vykrvit. Znova. A ačkoli jsem si v duchu opakoval, že bolest je jen v hlavě, že je to jen iluze, která se dá silou vůle nakonec překonat, stejně jsem přes zaťaté zuby zasyčel, když mi mistr začal do otevřené rány rýpat palcem. Snad si umyl ruce. Počkal jsem, až se mi prsten znovu usadí na místě a na mistrova slova jsem jen přikývl. Krýt záda, ano, to zvládnu.

A než jsem se nadál, zažíval jsem silný pocit již prožitého, když jsem postával před pracovnou starého lovce se svými novými bratry a sestrami, nevěděl jsem, co říct a co s rukama, které snad samy od sebe nervózně ždímaly popruh pušky přes rameno.
 
Corruption - 25. května 2022 09:22
beznzvu6653.jpg

The Final Beginning
30. Október 1840
Kancelária



Gregoryho pohľad na Ilanu po jej krátkej poznámke bol asi najchladnejší, aký ste za tých pár minút odkedy ste ho spoznali, mohli vidieť. Zmiernil ho len o niečo málo keď sa ospravedlnila a keď sa v jeho kancelárii konečne objavil aj Alexander.
“Toto riešenie sa mi nepáči rovnako tak, ako sa nepáči vám. Nie som s tým spokojný, ale proti slovu Wolfganga ísť nemôžem. Aj keby som veľmi chcel. A verte mi, že naozaj chcem.” poslednú vetu povedal tak trochu viac nenávistnejšie ako chcel dať najavo.
“Neviem čo mu spadlo na nos, že sa takto zachoval. Za mojich čias bolo proste jedno, či ste v skupine s rodinou alebo nie a teraz ….ach, zbytočne sa rozčulujem.” povzdychol si a trochu sa ukľudnil. Dokonca už aj odložil pohár a fľašu s alkoholom kamsi na bok.
“Alexander, odlož prsteň ktorý si dostal. Nastala zmena a tvojou novou rodinou sa od tohto okamžiku stávajú Fabian, Ilana a Mara.”

Starý lovec potom zopakoval rituál s novými prsteňmi. Do rán v dlani Vám len pritlačil s palcom, aby do krabičky znovu spadlo pár kvapiek vašej krvi. Rituál bol úspešný aj po druhý krát a znovu ste tak boli spojený do jednej štvorčlennej skupiny.
“Hotovo. Toto už je vaša finálna verzia nech si hovori kto chce, čo chce. Začiatočný obkec ste už počuli a už vás zdržovať nebudem, takže to ukončím jednoducho…” schoval prázdnu krabičku a otočil sa na vás. Ruky si zložil na hrudi.
“Dávajte si pozor a kryte si chrbty.”
 
Mara Withers - 24. května 2022 17:16
mara9804.jpg

Nečekaný zvrat


30. Říjen 1840
Kancelář Gregoryho Cresta
všichni



Suvi z otcovy kanceláře neodcházela až podezřele dlouho. Nebýt to po slavnostním rituálu, už bych se patrně otáčela na patě a zamířila pryč, vyřídit si zbytek svých záležitostí, než se plně ponořím do nové role. Následné zvýšení hlasů pronikající i skrze masivní dveře nenaznačovalo nic dobrého. Netrvalo to dlouho a naše sestra se vyřítila z místnosti a bez jediného pohledu naším směrem chvátala pryč.
"Suvi?!" zavolám na ni ve snaze získat si její pozornost, zjistit, co se stalo. Bez úspěchu.

Místo toho si nás Gregory volá zpátky dovnitř. Čelo se mi stáhne znepokojením a i moji společníci vypadají z nastalé situace přešle. To, co tu Crestové provedli se rozhodně vymyká všem představám o fungování organizace. Už předtím mě dokázalo rozrušit, jakým způsobem se náš mentor choval, co před námi ukazoval. A jak se zdá, tomu ještě ani zdaleka není konec.

Hlasitě vydechnu a společně s Fabianem a Ilanou znovu stanu před tím obávaným a nyní i rozlíceným mužem. S přimhouřenýma očima sleduji, jak do sebe klopí celý pohár. V kombinaci s prachem je to jistě skvělý nápad.
"Takže takhle jsi přežil po celou tu dobu?" neubráním se poněkud jízlivé myšlence a jakýkoliv respekt vůči autoritě tohoto muže se začíná pomalu, ale jistě vytrácet.

S nespokojeným mlasknutím vrátím svůj prsten zpět do krabičky, zatímco jsem nucena být svědkem dalšího tyjátru. Ale jediný, kdo v sobě nakonec sebral odvahu odporovat, byla Ilana. Překvapeně a vlastně s jistým uznáním k ní obrátím tvář. Nahlas vyjádřila nejspíš myšlenky nás všech a i když se posléze omluvila, nic to na situaci nedokázalo změnit. Zvlášť s tím, co jsem o ní zatím slyšela.

Na rozdíl od Alexandra, který si za sebou netáhl zrovna nejlepší pověst, o incidentu, kdy napadl dalšího studenta jen kvůli jeho pušce se hovořilo ještě dlouho poté. Jistě, podrobnosti jsem neznala a příběh si brzy začal žít vlastním životem, stejně tak pohledy na Alexandra samotného. Rozhodně nepatřil mezi obletované a oblíbené žáky, mě však víc než cokoliv jiného znervózňovalo jeho krystalické oko a nevýhody, jaké to může v boji znamenat.

Na jeho přítomnost mě však upozornil až jeho vlastní hlas. Trhnu s sebou, div mi po zádech nepřejde husina.
"Co třeba nejdříve zaklepat?"
S jistým napětím pak sleduji, jak se vkrádá do Gregoryho pracovny a staví vedle nás. Jsme tu tedy všichni. S trochou štěstí je tohle snad poslední velká změna. V duchu už se pomalu začínám připravovat na opakování proslovu i na ty další nepříjemné záležitosti spojené s provedením rituálu. Jedno je však jisté, nezačlo to zrovna hladce.
 
Ilana Ashworth - 18. května 2022 09:42
iloo9285.jpg

Jednou měř, dvakrát řež




30. Říjen 1840
Kancelář


Mara souhlasí s tím, jak to vidím já, ovšem záhy se ukáže, že to tak myslel i Fabian. Jen stisknu rty a jemně přikývnu. Z toho se tedy asi už nevymluvím. Dobrá, dobrá. Musíme se poznat. Dříve nebo později by na to stejně došlo.

Jenomže to, co se začne odehrávat za zavřenými dveřmi našeho mentora, mě rozruší mnohem víc. Takovou hádku nečekal snad nikdo. Výsledkem je prchající Suvi pryč. Bez rozloučení. Bez vysvětlení. Prostě tak. Dívám se na to docela šokovaně a zpátky do kanceláře vejdu tak nějak podvědomě.

Jeden z nejlepších lovců a má nervy doslova v kýblu. Jenom mlčky sleduji jeho pohyby a když se na nás podívá, tak mě zamrazí. Poslušně vrátím prsten, jak nám nakázal, ale stále ničemu nerozumím. Jakmile nám podá vysvětlení, tak mi to celkem hne žlučí. Mně. Naprosto klidné a tiché bytosti.

„Uděláte z nás rodinu a další minutu nás rozbijete? Nemohli jste si vyměnit skupinky?“ vyletí ze mě, čehož hned lituji. Tohle se mi vůbec nepodobá. Neštvě mě další řezání, štvě mě tohle nesmyslné jednání. Smířím se s tím, že je pro mě tenhle člověk důležitý a oni ho pak jen tak vymění s někým jiným?! „Omlouvám se, pane.“ dodám potupně a sklopím pohled k podlaze, zuby pevně zaťaté. V tomhle bylo něco víc. Možná nejaká pošahaná školní politika a odnesli jsme to my.

Alexandra jsem taky dřív nezaznamenala v tom všem zmatku. Polekaně se otočím a jak se snažím vyhnout Maře, strčím do Fabiana. Podívám se mlčky na Alexandra a pak se otočím zpátky ke stolu. Prosím, ať už to máme za sebou a můžeme odtud pryč. Chvíle, na kterou jsme měla s hrdostí vzpomínat, se pomalu měnila ve zlý sen. Potřebuju na vzduch.
 
Fabian Rowan - 18. května 2022 06:48
rsz_grid_0_3696.jpg

Ale tak to snad!!


30. Október 1840
Kancelária



Jakože holky neměly úplně pochopení, pro pití nebo spíše to pochopily dost blbě. Já jsem sice blázen, ale vím co je povinnost a nutnost. Radši to uvedeme na pravou míru.

"Já samozřejmě taky jsem prvně za vyřízení nutných záležitostí a věcí, ale potom by se to mělo zapít. Tohle se nestává každej den a vlastně tohle spojení se nám nestane už nikdy! To nemůže zůstat neoslavený."

Doufám, že holky se trošku uvolní, protože takhle byly sešněrované jak tkaničky u bot, což je velká škoda. Studium a práce je hezká věc, ale musíme se umět uvolnit. Z kanclu se ozývaly dost naštvané hlasy a to neznamenalo nic dobrého.

"To není dobrý."

Zadeklaruju a potom se rozletí dveře, kde je náš naštvaný mentor a Suvi, která proletěla někam pryč. Zmateně se podívám po ostatních a jako první zajdu do pracovny. Náš mentor nevypadá psychicky v pořádku a je naštvaný jak já, když mi k ránu v hospodě dojdou peníze. Dost se bojím co to pro nás znamená. Ruka mi cuká bolestí. Sundám prsten a dost neochotně ho vrátím do krabičky. Pokud dostaneme další prsteny...

"To nás budeš zase řezat? No to jdi do háje!"

Vnitřní hlas řve nespokojením, ale to je taky asi všechno co může dělat. Samozřejmě jsem souhlasil, že to co říká náš mentor je pravda, ale kdo jsem, abych polemizoval s rozhodnutím našeho vedení. Takže jsem jenom mlčel a čekal, až se vyvzteká. Byl jsem na něj totálně soustředěný a zabraný do svých myšlenek, o tom bordelu, který se tady stal, že jsem si nově příchozího opravdu nevšiml. Takže, když promluvil, tak jsem sebou trhnul a prudce otočil hlavu.

"Doprdele."

Velmi tiše pronesu, ale někdo to slyšet mohl.
 
Alexander Gévaudan - 17. května 2022 13:23
received_9383296671435131526.jpg

Nové...začátky?


30. Říjen, 1840

Přeplněné auditorium mi nedělalo zrovna dvakrát dobře a nebýt povzbudivých slov ředitele Brana - a toho, že to byla asi nejdůležitější událost mého dosavadního života - byl bych se býval tiše vytratil, jako ostatně vždycky, když toho na mě bylo... trochu moc. Ale byl jsem na sebe hrdý, že jsem ceremonii vydržel až do samého konce, kdy bylo moje jméno vyvoláno společně se třemi dalšími. Napadlo mě, že bych možná měl být spíše hrdý na to, že jsem se opravdu stal Černým lovcem a přežil náročný výcvik, ale, upřímně, davy lidí mi přišly mnohem děsivější, než nějaké temné monstrum. Jak si poradit s krvelačnou příšerou jsem už koneckonců věděl...

Já a moji tři noví společníci jsme byli předvedeni před staršího lovce, jehož jméno jsem neznal, který nás inicioval. Prohlásil nás za bratry a sestry. Nikdy jsem žádné sourozence neměl a najednou mám tři. Byl to zvláštní pocit. Lovec nás řízl každého do předloktí, smíchal krev v krabičce a provedl nějaký okultní rituál s černými prsteny. Pomalu, skoro bázlivě jsem si ten svůj nasadil na prsteníček levé ruky a fascinovaně sledoval, jak se přizpůsobuje. Náš nový mentor nás propustil, do zítřejšího rána jsme měli čas pro sebe.

A zatímco se mí noví bratři a sestry nadšeně domlouvali na společném ubytování, já se jen rozpačitě pokoušel o úsměv a mlčel. Nevěděl jsem totiž, co si o představě společného bydlení myslet.
Co nejdříve jsem se vytratil směrem ke zbrojnici, byl jsem totiž velmi zvědavý na své nové vybavení. U vrat zbrojnice však dostalo moje počáteční nadšení pořádný šok. Lovec-zbrojíř prolétl očima nějaký seznam, prohlédl si mě od hlavy k patě a neuzaujatě mi sdělil, že došlo k nějaké chybě a z nařízení ředitel Brana se mám hlásit u mistra Cresty. 'Chyba? Znamená to, že se na Lovce nehodím? Našli nějakou nesrovnalost u zkoušek? Považovali moje krystalické opti-oko za podvádění? Vyhodí mě Cresta na ulici...tak jako to měl asi udělat tehdy...'

Zatížen temnými myšlenkami jsem se skoro doslova proplížil chodbami školy, byla to možná nervozita a hanba, co mě nutila reflexivně spoléhat na svoje návyky. Takže přede dveřmi mistrovy kanceláře jsem stanul jako vytáhlý, bledý duch.

"Volal jsme mě, mistře Cresto?"
Byl prvný slyšitelný projev, který snad mohla skupina zaznamenat - pokud tedy nebyli vybaveni nějakými nelidskými smysly a nebo extrémně paranoidní, zatímco jsem se nahrbil a protáhl se poněkud pavoukovitým pohybem do pracovny.
 
Corruption - 17. května 2022 08:46
beznzvu6653.jpg

The Beginning ... ?
30. Október 1840
Kancelária



Všetci ste vyšli von na chodbu pred jeho kanceláriou, až na Suvi ktorá zostala dnu. Cez zavreté dvere ste tlmene počuli ich hlasy, najmä mentorov hrubší hlas. Neskôr ste však lepšie počuli aj Suvin hlas. Rozčúlene čosi kričala a možno sa aj pred jej otcom odvážila nadávať. Jej ukričaný hlas však veľmi rýchlo stíchol po ráznom “TICHO!” od jej otca.

Chvíľu na to sa dvere roztvorili a vybehla z nich nahnevaná Suvi. Ani na Vás nepozrela, len rýchlym krokom odišla kamsi preč…
“Poďte všetci naspäť dnu!” ozvalo sa z kancelárie. Starý lovec si zrovna nalieval trocha whiskey do skleneného pohára s ľadom. Na jeden šup to aj do seba hodil a pohár s buchotom položil späť na stôl aj s fľašou. Obrátil temný pohľad späť na vás.
“Prstene odložte späť do krabičky.” rukou ukázal smerom na krabičku na stole. “Dostanete nové. Dostal som práve správu od Wolfganga, že Suvi nebude súčasťou tejto skupiny. Vraj by to bola protekcia lebo je to moja dcéra. Neviem načo mi ju sem potom poslal!”otočil sa k skrini a vybral odtiaľ novú krabičku. “Protekcia, pche! Čo nevie, že rodinné putá týmto momentom končia?! Nevedelo ho to napadnúť skôr? Protekcia…nech si to strčí do zadku…” šomral si naštvane popod nos.
“Vaším novým členom bude Alexander Gévaudan. Hneď ako sa objaví, urobíme celý rituál znovu a dúfam, že už naposledy! Inak tie prstene hodím Wolfgangovi o hlavu! Robí mi tu z toho holubník. Vsadím sa, že jeho dvojičky sa majú ako vo vatičke! Ja mu dám protekciu…”
 
Mara Withers - 21. dubna 2022 16:57
mara9804.jpg

Setkání s mentorem


30. Říjen 1840
Kancelář Gregoryho Cresta
všichni



Nikomu nebylo zrovna do řeči. I Fabianovu květnatou omluvu jsem odbyla prostým pokývnutím hlavy. Dřív, než se možná ostýchavá mlčenlivost mohla přerodit v trapné ticho, dveře kanceláře se s nepříjemným vrznutím otevřely a nestál v nich nikdo jiný, než náš mentor. Všechny si změřil svým přísným pohledem a v jeden okamžik jsem snad i měla pocit, že dokáže nahlédnout mnohem dál, než za slupku tvořenou formálním oděvem a naučeným výrazem. Suše polknu, když nám pokyne a vyzve, abychom vstoupili dovnitř. Alespoň můj krok je stále pevný a jistý, zatímco pohledem těkám od vystavených trofejí k rodinným portrétům. Bůhvíproč jsem si jeho pracovnu představovala mnohem sterilněji. Zvlášť v kontrastu s jeho prvními slovy.

Nemohla jsem se ubránit dalšímu pohledu k obrazům, jakmile začal hovořit o nutnosti zpřetrhat naše vlastní svazky.
"Neměl bys pak sám mít vystavené podoby svých padlých bratrů?" Uklouzne mi trpká myšlenka, ač nahlas neřeknu nic a pochybnosti si prozatím nenajdou žádnou skulinku v perfektně vyrovnaném výrazu profesionálního lovce.
Pokud mi přikáže, ať tu trojici zbožňuju, jednoduše to udělám, najdu si ve svém nitru způsob, jak si k nim vytvořit silnější pouto. Ač by mi pro to, abych s nimi mohla vytvořit dobře fungující skupinu, stačilo určitě mnohem méně. Příliš těsné svazky člověka limitují, kalí mu úsudek.

Slova bylo nutné přetavit v činy, stejně jako ostatní, i já natáhla ke Gregorymu svoji dlaň. Stejně jako Fabianovi, i mne unikne zpoza pevně semknutých rtů tiché syknutí, náznak bolesti prorazí i tvrdou slupku očí. Řez to byl hluboký a bude se nějakou chvíli hojit, zvlášť na tak nepraktickém místě. Pokud potřeboval naši krev, proč nám nemohl udělat šrám na předloktí? I já si tak musela vystačit s šátkem, který prozatím posloužil jako improvizovaný obvaz, když byl rituál u konce. Nejspíš jsem i čekala, že na nás bude mít i nějaké větší dopady, alespoň nějakým způsobem ucítíme nově vzniklé spojení, ale jakmile usedl dým, předložil před nás jen čtveřici prstenů.

Také jsem se natáhla po jednom z nich, opatrně jej vložila na prst a navzdory jeho slovům se mi v tváři mihlo překvapení, jak se přizpůsobil mému pravému prsteníčku. Prohlédla jsem si ho pečlivě ze všech stran. Tohle byl nakonec moment, na který jsem tak dlouho čekala, až s prstenem, hlavním odznakem lovce, jsem se mohla pyšnit tím, že patřím do jejich řad.
To už nás ale začal pomalu vyprovázet pryč, s lehkým znepokojením jsem jen sledovala, jak před námi otevírá lahvičku s černým cukrem. Jakákoliv touha pokládat další otázky mě přešla.
"Rozumím," odvětila jsem prostě, když jsem se spolu s ostatními dala na odchod.

Na chodbě se o uvolnění atmosféry pokusil Fabian svou nabídkou k zapití úspěchů, jenže stejně jako Ilana, jsem se na něco podobného zrovna necítila.
"Souhlasím," přitakám jí, "také bych si raději nejprve vyzvedla výbavu a přestěhovala se do nových ubikací. Později se ale můžeme sejít. Třeba k večeru?" navrhnu místo toho. Jistě, bylo třeba vstát ráno, ale aspoň ta oslava pak nebude tak bujará.
 
 
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.092110157012939 sekund

na začátek stránky