Neobvyklá žádost

31. Říjen 1840
Ordinace

Sotva se dá naše početná skupinka do pohybu, zařadím se k jejímu konci. Čas od času se ještě ohlédnu přes rameno na dohořívající trosky domu i do dalších bezútěšných uliček chudinské čtvrti. Ilana většinu cesty kráčí jako tělo bez duše. Ať už se tam před naším příchodem událo cokoliv, zřejmě čekala, že vše vyřeší v klidu jen za pomocí Alexe. Možná byla právě její rodina tím důvodem, proč se stala Lovcem. Osud vede mnohé z nás velmi křivolakými cestičkami. Zapojení Dianiny oddílu by ovšem mohlo pro její blízké znamenat mnohem větší problémy. Až když na špičce jazyka ucítím tu typicky kovovou pachuť, uvědomím si, že jsem se celou tu dobu kousala do spodního rtu. Byla jsem to já, kdo cestou burcoval další skupiny, aby nám šly na pomoc. Jistě, dřív nebo později by se tam ukázaly tak jako tak a kdož ví, zda bychom bez jejich pomoci vůbec dokázali všechny dostat bezpečně ven. I tak mi ta situace vůbec není příjemná. A pokud se zjistí, že se na území chudinské čtvrti ukrývají hnízda kultistů, může to spoustu věcí nebývale zkomplikovat.

Zakrátko už se ale na obzoru vynoří ostré věžičky z tmavého kamene, tak charakteristické pro stavby náležící Lovcům. Rychle překonáme poslední úsek vedoucí skrze menší náměstí a zamíříme rovnou k ordinaci doktora. Stav Ilanina otce je vážný, ačkoliv mu Shay stihl dát první pomoc, jízda na koni, jako by z něj odčerpala poslední zbytky sil. Všichni se tak nahrneme do čekárny, div ji neobrátíme vzhůru nohama, dokud se neobjeví Jonathan a nevnese do toho alespoň nějaký řád. Zraněného muže ihned odnesou do sálu a nás se ujímá sestřička. Sama jsem z celého incidentu vyšla až na pár menších odřenin nezraněná. Poprosím ji tak alespoň o nějaké obvazy a lahvičku desinfekce, o ošetření se pak ráda postarám sama, až budu v klidu na svém pokoji. Alex to schytal mnohem hůř, popáleniny byly vždycky nepříjemné. To Fabian bude mít maximálně podrážděný nos od šňupání. Nic z toho se pochopitelně nemohlo rovnat tomu, co právě prožívala Ilana. Úzkostlivě se držela své matky, jako by ji snad už nikdy neměla spatřit. V ten okamžik jsem vůbec netušila, že to nemusí být tak daleko od pravdy.

Netrvalo to dlouho a do čekárny se vrátil i zbytek Dianina týmu se zprávou o zahájení operace. Chvilku to i vypadalo, že spolu všichni zase odejdou, ale tmavovlasá čarodějka se ještě zastavila nad zhrouceným Martinem a věnovala mu několik nevybíravých poznámek. Dost na to, aby jimi rozlítila vedle sedící Ilanu. Její následující výstup mě však zaskočí.
Oči se mi rozšíří překvapením, jak zaslechnu své jméno a zcela mimoděk pohledem zalétnu k druhému jmenovanému. Prsty levé ruky se mi křečovitě stáhnou, jak v sobě silou vůle umlčím zamítavou odpověď.
"Můžeme tohle vůbec?"
Místo toho poněkud strnule přikývnu. "Dobrá, postaráme se o to," odvětím trochu přiškrceně. Ostatně pokud bychom k tomu pravomoce neměli, jistě bychom se to záhy dozvěděli.
Až když se zmíní o nějakých okultistických znacích, podaří se mi znovu nabrat určitou jistotu a lehce se narovnám v zádech. Tohle je alespoň něco, s čím jsem schopná pracovat.
Udělám pár kroků k Alexovi a převezmu si od něj ten kus pokresleného papíru.
"Hlasy v hlavě. říkáš?" pozastavím se nad tím a v očích se mi podivně zableskne. Znovu se tak otočím ke skupince kolem Ilany a zaměřím se na její matku.
"Jak je to dlouho, co k vám promlouvají? Kdy začala být jejich slova konkrétní?" doptávám se a pohledem těkám mezi obkreslenými znaky a její tváří. Ilanu nakonec také nevynechám.

"Překlad toho runového písma je snadný," začnu hovořit bez ohledu na to, zda už mi kdokoliv z nich odpověděl, "na vrcholu stojí "matka", v dolním rohu je napsáno "Martin"."
"A ten znak uprostřed," otočím papír kresbou k nim a zabodnu prst do symbolu, "je starý, už nepoužívaný alchymistický symbol pro plodnost. Jak řekl Alex, velmi se to podobá tomu, co jsme nalezli ve stokách. Především v tom, že jde opět o kombinaci dvou různých zápisů. Je tu ještě něco, co mi k tomu můžete říct?" Upřu na obě ženy tmavé oči.
"Dřív, než to budu muset nějak dostat z Martina." Krátce jeho směrem pohlédnu, aby to bylo zcela zřejmé.

V bezpečí, prozatím

Čekárna
31. řijna 1840

Jak jsem předvídal, Doktor jednal bleskově a zkušeně, život Ilanina otce byl v dobrých rukou. Vděčně jsem pokývl Katie a úlevně se pousmál, když mast začala účinkovat. Okem jsem pak těkal mezi Ilanou a Suzan při ostré výměně názorů a nemohl jsem potlačit drobný záchvěv...pýchy, když si naše lovkyně takto prosadila svou.

Při zmínce o překreslených znacích jsem se začal hrabat ve vnitřní kapse vesty a vytáhl kus papíru, kam se mi podařilo překreslit znak a přepsat runy ze zdi nyní shořelého domu. Lovecká paranoia se někdy skutečně vyplácí. I s papírem jsem se došoural k Maře, abych jí ukázal moje hrubé náčrtky, které snad budou stačit.
"Paní Ashwortová říká, že jí o tomhle řekly hlasy v hlavě. Podívej, ten symbol je trochu odlišný, ale tady tyhle runy jsou stejné, jako ty dole ve stokách," ukazoval jsem dlouhým prstem příslušné znaky a pak k ní lehce pobledlý vzhlédl.

Pokud si chtěla Mara náčrtek vzít, rád jsem jí ho přenechal a natočil hlavu k Ili, když promluvila přímo na mě.
"Půjdu s ostaními, je-li to nutné," i když na mě bylo poznat, že bych nejraději zůstal s ní. "Vrátím se, jakmile to půjde..."

U doktora

31. Říjen, 1840
Ordinace

Všechno jsem měla jako v mlze. Vzdáleně jsem vnímala Alexovu blízkost i Mařino gesto podpory a snad i porozumění, ale nebyla jsem schopná nějakých větších reakcí. Bylo toho mnoho, co se muselo vstřebat a uzamknout kdesi hluboko v bezedném nitru.

Do přítomnosti mě vtáhne až čekárna u doktora a otcova operace. Bude žít. A zřejmě jen tak hned po svých neodejde. To byly první myšlenky. Téměř celou dobu jsem držela matku za ruku a dokonce se s ní nechala ošetřit společně. Sledovala jsem i Alexe, jeho popáleninu, která vypadala dost bolestivě a jemnou péči Katie. Malinko jsem se na něj pousmála.

Když znovu promluví Suzan, zježí se mi chlupy i na zátylku. Já tu ženskou nemůžu vystát. Tiše poprosím Alexe, aby byl chvilku s mámou, zvednu se ze židle a přejdu ke skupince starších lovců.

"Tohle je náš případ. Výslech povede Mara a...Fabian." ohlédnu se na své sourozence a pokynu jim, ať se k nám připojí. Jim věřím. All star týmu příliš ne, za což může hlavně Suzanino chování. Kdo ví, jak se dostali tam, kde jsou a co vlastně mají za praktiky. Bratra se mi s nimi samotného nechávat úplně nechce. "Vám všem děkujeme za pomoc a určitě ještě bude potřeba...tahle okultistická skupina je zřejmě větší a vlivnější, než si kdokoliv myslel a..." na okamžik se odmlčím a odkašlu si. "Zřejmě dokážou rekrutovat ty, kteří již v minulosti používali magii nelegálně nebo...se vyléčili ze závislosti na cukru..."pohledem mimoděk těknu k matce. "Alex si možná překreslil ty...znaky, co matka malovala...po zdi." úplně mi nejde přes jazyk, že je malovala vlastní krví.

"Já tady počkám, než...bude operace u konce." řeknu polohlasně, kývnu na rozloučenou a vrátím se na místo. "Chceš jít s nimi? Možná bys jim mohl...osvětlit situaci ohledně Martina?" zeptám se Alexe. On možná pozná, že celá moje snaha působit klidně a vyrovnaně drží na jediném tenkém vlásku. Stále nevím, jak to dopadne s matkou, jestli bude muset do Sunsetu nebo se vzpamatuje sama od sebe. A hlavně...kam ji a otce ubytuju. S dlouhým výdechem zavřu na chvilku oči.

Doctors Help
Chudobná štvrť -> Doctors Office
31. Október 1840

Ilaniná matka na koniec povolila aby sa jej syna dotkol aj niekto iný a dokonca aj aby bol spútaný. Po zbytok cesty sa tak držala svojej dcéry, no očami stále blúdila k nehybnej tvári jej syna.
Starý muž čosi nezmyselne zabručal Alexovým smerom, keď ho nakladali na Jitra. Nebolo mu síce rozumieť, no bolo to niečo na znak toho, že jeho slovám porozumel.

Za pomoci Diane skupiny ste sa naspäť k hlavnej budove dostali celkom rýchlo. Do doktorovej čakárne vrazila celá veľká skupina tak rýchlo, že sa vás Katie za pultíkom až zľakla.
“Potrebujeme okamžite doktora!” zhukol po vyplašenej asistentke Shay, ktorý pomáhal niesť Ilaninho otca. Doktor však zo svojej kancelárie vyšiel aj sám.
“Čo je to tu za rozruch?”
“Máme tu vážne zraneného! Potrebuje vašu pomoc. Trafila ho do hrude dýka, stabilizoval som ho, ale je to len na krátko.” vysvetlil Shay.
Doktor zbehol zo schodov dolu ešte keď Shay rozprával a rýchlo si prezeral muža sám. Z jeho kancelárie zatiaľ vyšla von aj Lavinia, ktorá si tentokrát jej štiplavé poznámky nechávala pre seba.
“Musím ho operovať.” skonštatoval po chvíľke ticha. “Lavinia! Nachystaj operačný sál a priprav sa, budeš mi asistovať. Shay a Alec, choďte za ňou a položte ho tam na stôl.” Doktor rozdal rozkazy a potom sa otočil na zbytok skupiny. “O vás sa postará Katie. Menšie zranenia dokáže ošetriť aj ona. Ak má niekto z vás niečo horšie, Katie ranu stabilizuje a počkáte tu na mňa.” povedal prísne a potom sa stratil v jednej z väčších miestností, ktoré sa na poschodí nachádzali.

Ako doktor odišiel Katie sa spamätala a rýchlo si na stôl vykladala potrebné pomôcky na ošetrovanie. Ako prvého si vedľa seba posadila Alexa a opatrne sa postarala o jeho popáleniny. “Nie je to tak zlé.” hovorila ako mu na jednu nežne natierala chladivú a hojivú masť. “Pár dní to bude bolieť ale budeš v poriadku.” pousmiala sa na neho. Katie potom obehla každého, kto od nej potreboval pomoc, alebo len doplniť zásoby.

Chvíľu na to sa do čakárne vrátil Alec a Shay. “Doktor už začal operovať.” informoval skupinku ich liečiteľ.
“Fajn. My teda pôjdeme. Ak budete čokoľvek potrebovať, kľudne za nami prídite.” prehovorila k mladšej skupinke lovcov Diane.
“Okultistu berieme so sebou?” spýtala sa Suzie, ktorá stála pri Martinovi. ten bol zvalený na jednej zo stoličiek v čakárni. “Mal by ísť za mre-” zasekla sa pri pohľade na zúfalú matku, ktorá sedela vedľa neho. “Uh …Mal by ísť niekam, kde nikomu neublíži a kde sa na neho môže niekto pozrieť a spýtať sa ho pár otázok.” povedala opatrne.

Dohořelo....

Chudinská čtvrť
31. Říjen 1840

Když dobíhali další lovci, tak to hašení šlo mnohonásobně lépe než když jsme hasili dva. Zatímco ostatní řešili asi jak umravnit ty co vytáhli z baráku, neshořet atd., tak já jsem cítil jak postupně mnou prochází magie a korupce. Teď jsem se těšil na cukr jako nikdy. Stihl jsem očkem zahlédnout, že ty dva parchanty, kteří byli přikováni k zemi kořeny spálily plameny. S tím jsem úplně nesouhlasil, protože by nám mohli poskytnout nějaké informace a místo toho takhle hezky hoří. Jakože hezky hoří, ale informace z nich nebudou. Teda otázka, jestli se z nich nějaké daly dostat, ale takhle víme prd, protože jsme to ani nezkusili. Další lovci a oheň se stává minulostí. Takže já okamžitě sahám po cukru. Sypu, šňupu a tělem mi projíždí skoro erektivní extáze.

"Fuj. To bylo opravdu hodně magie."

Zadeklaruju si jen tak do okolí a přidám se k ostatním, které pohledem rychle přejedu. Myslím, že jsou v pohodě. Teda po fyzické stránce asi určitě. Jak to mají v sobě, tak to je otázka za milion peněz. Takže tím se budeme zabývat později, i tím proč sakra chodí někam sami a pak se nechají skoro zabít. Mám mnoho otázek, ale málo odpovědí.

"To víš. Nejsme žádná ořezávátka, ale nebudu tvrdit, že bych si nedal už nějakou tu pauzu."

Konstatuju s úsměvem na Alecova slova, ale moje vlastní jsou pravda. Rád bych řekl, že na nováčky dva dny po promoci je tohle už dost. Myslím, že Cresta bude mít mnoho otázek taky bych řekl. Každopádně pomůžu ostatním naložit zraněné a vyrazíme. Jestli je má dát někdo dohromady tak Doktor.

Z popela

Chudinská čtvrť
31. Říjen 1840

Nechal jsem Shaye pracovat a s úlevou pozoroval, jak ke mě došla Ili. Vypadala v pořádku, aspoň fyzicky. Podepřel jsem jí, zatímco vykašlávala z plic kouř a pak jí krátce stiskl ruku ve své, když její zastřený pohled klouzal po její rodině. Chtěl jsem jí ujistit, že jsem tady s ní a že jsem pro ní oporou. Následoval jsem jí směrem k ležícímu Martinovi, paní Ashwortové a Maře, která prohledala Martina (a ten byl vzápětí zajištěn Suzan) a vydala se pro koně.

"Buďte opatrní. Umí používat magii," varoval jsem ještě starší lovce, kteří Martina zajišťovali. Netušil jsem, jaký byl postup při zatýkání černokněžníků...a možná by nebylo na škodu se to naučit.

Celou tu dobu jsem se držel blízko Ilany. "Jsi zraněná?" Otázal jsem se a přitom sám nadlehčoval nohu. Spálenina začínala bolet a věděl jsem, že během pár příštích chvil bude ta bolest opravdu pekelná, ale snažil jsem se to nedávat najevo. "Budou v pořádku, Jonathan je nejlepší doktor v Branu," pokusil jsem se jí ujistit, i když asi bylo jasné, že myslím otce s matkou. Co bude s Martinem...to nikdo nedokáže říct přesně.

Zanedlouho se vrátila Mara s Jitrem a byl čas naložit civilisty na koně. Ilana obstarávala svojí matku, pomohl jsem tedy panu Ashwortovi. A když jsem toho muže, který byl sotva při vědomí, držel přehozeného přes rameno, vzpomněl jsem si na to, co na Ilanu křičel...a cítil jsem jak moje nitro zachvacuje oheň, ale narozdíl od toho, co spálil rodiný dům, tenhle plamen byl palčivě ledový.

"Ilana ti zachránila život. Nemusela to dělat. Být tebou, tak na to pamatuju. Protože jestli ne...věř, že já ti to moc rád připomenu," zasyčel jsem starému muži do ucha, zatímco jsem ho táhl ke koni, tak, že to snad slyšel jen on. Ta tam byla moje obvyklá opatrná a nejistá zdvořilost, ve vlastním hlase jsem vnímal to nepřirozeně chladné ostří hrozby.

Ale v přístí chvíli už jsem mu zase pomáhal ochotně na koňský hřbet, jakoby nic.

Ilanina rodina

31. Říjen 1840
Chudinská čtvrť

Z Ilaniny divoké gestikulace vyrozumím, že už jsou všichni venku a je čas vypadnout. Protáhnu se oknem a krátce na to zaslechnu tříštivé zvuky, jak se nejspíše propadla část patra v místech, kde jsme ještě před chvilkou tahali jejího bratra. Tohle bylo skutečně o fous. Nemám ale odvahu se ohlížet, místo toho spěchám k místu, kam Shay uložil Martina. Z úst si strhnu kouřem nasáklý šátek a konečně si dovolím zhluboka se nadechnout čistého vzduchu. Stres ze mě postupně opadá, už se nemusím řídit jen těmi primitivními instinkty umožňujícími člověku přežít. S tím ovšem nevyhnutelně přichází i ono tíživé uvědomění si situace. Celého lidského rozsahu téhle tragédie.
Pokleknu k bělovlasému mladíkovi, u kterého už stojí další z Lovkyň a nevybíravě do něj dloubne špičkou boty.
"Tak co to tu máme," ušklíbnu se, ten lehký třes v mém hlase určitě způsobila jen fyzická námaha. Chystám se ho pro jistotu prohledat, zda u sebe nemá cokoliv, čím by nám mohl ublížit. Zarazí mě však hlas jeho matky. Záhy je u mě a bere jeho hlavu konejšivě do dlaní. Chvíli jen sleduji, jak jej laská ve vlasech, neschopna pohybu.

Brzy se k nám přidá i samotná Ilana, vzhlédnu k ní a pohled mi na okamžik změkne, než jen věcně přikývnu jejím slovům.
"Postarám se o něj," odvětím a konečně pokračuji v načaté činnosti.
"Jenom se podívám, jestli u sebe nemá nějaké zbraně," promluvím tentokrát k jeho matce, "budeme ho muset spoutat. Až přijde k sobě, může se dostavit šok, mohl by být nebezpečný i sám sobě. Nic se mu nestane," snažím se jí ubezpečit.
"U všech svatých, kéž by to tak byla pravda," sama v hloubi duše doufám, že je tomu skutečně tak.
"Tak, v pořádku." Oznámím, jakmile důkladně projdu všechny záhyby jeho oděvu, včetně bot, kam si mnozí rádi do skulin v podrážce ukrývají rozličné nástroje. Pak už jen požádám Suzan, ať mi ho pomůže zajistit a naložit k převozu. Ilana se mezitím stará o svoji matku. Když se konečně posbírám na nohy, popojdu těch pár kroků k ní a položím jí ruku na rameno. Lehce, beze slov, ho stisknu.

Když ale zmíní svého koně, zpozorním. "Dobrý nápad, dojdu pro něj," nabídnu se a vyrazím směrem k bráně. Pravdou je, že chci být teď co nejdál, i když to znamená, že se musím cestou dívat na celý rozsah škod. Srdce se mi opět divoce rozbuší. O několik ulic dál se nachází můj vlastní dům a kousek od něj další. Ač netuším, co všechno k tomu požáru vedlo, kromě zjevného zapojení několika kultistů, mohlo se to stejně dobře odehrát i tam.
"Ne, tomu musím za každou cenu zabránit." Otázkou je, kolik na to vlastně mám času.
Najít Ilanina koně není těžké. Opatrně k němu přistoupím a nejprve ho nechám, ať si na mě přivykne. Sama jsem sice mizerný jezdec, ale těch pár základních pouček jsem vstřebala, jinak bych patrně už dávno skončila s fešným obtiskem kopyta na břiše. Odvážu mu otěže a vedu zpět na místo činu. Zastavím se kus opodál, abych zvíře zbytečně nevystavovala ohni, ačkoliv se další z týmů už téměř postaral o jeho uhašení. I tak je kůň nervózní, ale zatím jen neklidně přešlapuje a stříhá ušima. Zamávám na ostatní a pomohu jim naložit na něj Ilaniny rodiče. Je čas vrátit se zpět.

Všechno jednou lehne popelem

31. Říjen, 1840
Chudinská čtvrť

Po Fabianově popohnání se pokusím Alexovi s otcem pomoct, ale nakonec se u nás nachomýtne jiný lovec a převezme to. Jakmile je otec v bezpečné vzdálenosti, začne se mu věnovat. Díky Almě. Trochu si v duchu vydechnu.

Chci Maře odpovědět, ale zase se z toho akorát tak rozkašlu. Proto na ni divoce zagestikuluju, že v domě už nikdo jiný není. Všichni jsou venku. Dokázali jsme to. Náš dům lehne popelem, ale...jsou naživu. Pohled mi padne na Martina a lamentující matku. Vnitřnosti se mi sevřou a rozejdu se jejich směrem. Všichni už to vědí nebo se to dozví. Když proběhne výměna mezi Suzan a mámou, popoběhnu blíž.

"Má důležité informace k případu, který naše skupina řeší..." oznámím. "Budeme ho muset spoutat, ale jestli...mu kdokoliv ublíží...*přejedu přísným, z části pološíleným a výhružným pohledem obě starší lovkyně. Teď se jich nebojím. Potom přikleknu k matce a opatrně ji vezmu kolem ramen. " Martin bude v pořádku, mami...jenom spí. Všechny vás vezmeme k doktorovi, aby se na vás podíval. Potom si dáme něco dobrého k jídlu a pití." šeptám konejšivě. Přitom sleduju nehybnou a nezdravě bledou tvář svého bratra.

Když to vypadá, že se přesuneme za doktorem, pomůžu mámě na nohy. " U brány do čtvrti mám koně, může vézt raněné..."oznámím všem. Omluvně se podívám na Fabiana s Marou. Nechtěla jsem je do toho všeho namočit. Na vysvětlování se netěším. Ani na Martinův výslech. Ale nejdřív se musím postarat o rodiče.

Firey End
Chudobná štvrť
31. Október 1840

Shay a Mara spoločne dostali von bezvládne telo Martina, ktorý stále po Ilaninej rane sladko spal. Položili ho dobrý kus ďalej od domu, aby ho neoblizovali plamene ohňa, ktorý spaloval dom.
“Shay! Potrebujeme ťa tu!” zhúkla po blondýnovi Diane a hlavou ukázala smerom k Ili otcovi. Lovec ani na chvíľu neváhal. Dobehol k Alexovi a pomohol mu starého muža odtiahnuť do bezpečia. Opatrne ho uložil na chrbát a kľakol si vedľa neho. Začal ticho odriekavať zaklínadlo zatiaľ čo si rýchlo spod kabáta vyťahoval rôzne mastičky a olejčeky a po malých troškách si z nich odlieval na ruky. Zmes si potom riadne rozotrel medzi dlaňami, jedným rýchlym pohybom vytiahol nôž a obe dlane položil na ranu. Zavrel oči a pokračoval v rýchlom a hlasnom odriekavaní.
Diane zatiaľ pomohla Ilane a jej matke dostať sa ďalej od domu.
Suzan využila ohnivé inferno na dome, a požičala si z neho zopár plameňov, ktoré zniesla na dvoch spútaných nemŕtvych okultistov. Spálilo ich na popol a oni sa konečne prestali hýbať. Podišla k skupinke s rukami v bok a obzrela si zvedavým pohľadom ležiaceho Martina. “A čo s týmto?” ťukla do neho špičkou topánky. “Spáliť? Uväzniť?”
“Nie! To je môj syn!” vykríkla so slzami Ilanina matka. Dokolenačkovala k jej dieťaťu a začala ho hladkať po vlasoch.
“Tam máš odpoveď.” odvrkla jej Diane.

V tom momente sa na mieste konečne objavili aj iné skupiny lovcov, ktoré okamžite začali pomáhať s hasením a so zaisťovaním okolia. Fabian a Alec sa teda tiež mohli pripojiť k skupine pred domom.
“Vy to teda viete poriadne roztočiť pár dní po prijatí.” škeril sa na vás všetkých Alec, no úsmev mu zachvíľu zašiel keď videl, že pokus o vtip mu tak úplne nevyšiel. “No …každopádne to tu môžeme zabaliť.”

Aj Shay sa konečne narovnal a dal ruky dole z Ilaninho otca. Rana mu už nekrvácala a muž vyzeral pokojne a dýchal kľudne a pravidelne. “Bude žiť, ale stratil dosť krvi a potrebuje aby sa na neho pozrel riadny doktor.” skonštatoval a šiel si rýchlo dať svoju dávku cukru.
“Tak nestrácajme čas. Pomôžeme vám dostať sa naspäť.” rozhodla Diane.

Hoří! Haste!

31. Říjen 1840
Chudinská čtvrť, Mara + Alec


Když jsem se dal k lovcům, tak jsem nečekal že se stanu i bojovým hasičem. Což je vlastně to co teď dělám. Pomocí bojových kouzel se snažím uhasit hromadu ohně, které tady vyvolali Ti parchanti, kteří tu tak nějak leží okolo. Co se musí nechat, tak Diana je velmi efektivní stroj na zabíjení nebo teď teda pacifikaci našich nepřátel kořeny. Snažím se čistit Maře cestu ohněm, aby se v klidu a pohodě dostala do domu.

"Těší mě. Fabian. Alec. Mě taky."

Byla to rychlá rozmluva mezi mnou a tím lovcem od Diany, ale neměli jsme čas se moc zabývat více našimi koníčky nebo oblíbeným jídlem. Podařilo se mi uhasit plameny, které se snažily zachvátit vedlejší dům, takže jsme si v duchu odškrtnul další kolonku. Na to se potom napiju. Rád bych za sebe řekl, že už jsem dokonale střízlivý. Kouř, smrad, nářek a cukr ze mě vyhnali absolutně všechen alkohol. Ven z domu se začali hrnout naši a když jsem je viděl všechny v pořádku nebo aspoň relativném pořádku, tak jsem si oddechnul. Zaměřil jsem se na hašení ohně kolem nich a udržování bezpečné zóny.

"Vypadněte od toho domu! Dál od ohně! Hned!"

Křičím na ně, protože by mi opravdu pomohlo, abych nemusel řešit oheň a to, že na ně ten dům třeba spadne.