Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Pohanské elegie
Ukončená jeskyně!
Družina
družina zatím neexistuje
| |||
 | U mokřadů Reakce Zory mě jen utvrdí v tom, že tu tato dívka není náhodou a určitě nám něco tají, ale jelikož není pro nás zatím nijak nebezpečná a zná to tady, nehodlám zatím nic říkat ani se zatím ptát. Po chvíli chůze směrem, kterým vedla stopa se najednou objevíme pod dubem. To , že jsme pod dubem není v lese, mokřadech nikterak překvapující, ale je nanejvýš zvláštní, že pod tímto dubem je sucho jako za parného, slunného léta. "To je ale zvláštní, skrz tu korunu je vidět na oblohu, takže by déšť měl normálně proniknout i sem. Né, že by mi vadilo bejt v suchu v tomhle počasí, ale je to prostě divný a proti přírodě a to mě malinko děsí. Přenocoval bych tady, lepší místo asi jen těžko najdeme. můžeme rozdělat i oheň, suchýho je kolem dost. jen pozor, ať nic nezapálíme." Odložím si věci pod dub, ať mi zbytečně nemoknou ještě víc a jdu pro nějaké kameny na ohniště. Po té co jich pár najdu je odnesu pod dub, tam vyhloubím menší dolík a okolo něj naskládám kameny. Ještě okolo odhrábnu co nejvíce suchého listí a klacků, aby nemihlo nic okolo chytnout a dám se do rozdělávání ohně. "Aspoň se usušíme a nebudeme spáv v mokrym." Otočím se k Zoře. "Zoro, když to tady tak dobře znáš, máš ponětí, kam ta stopa míří. Je tam nějaký místo, proč by tam ta holka šla? A vůbec, co nám můžeš říct o tomhle mokřadu. Co tu je, co se tu děje, jestli se tu něco děje. Aby sme se na to když tak mohly nějak připravit." Začnu opatrně vyzvídat na Zoře, když tak tvrdila, že to tu zná a snaží se být naším průvodcem v těchto končinách. | ||
| |||
 | Stopa! Dětská! Je to evidentní. Zora se o překot žene k Jáchymovi. Srdce jí buší. Naděje, je tu stále ještě naděje. Vám ostatním je z její reakce stále jasnější, že tu tahle "průvodkyně" není náhodou a ztracená dívenka je pro ni důležitá. Mira polkne smutně naprázdno. Tahle stopa je jistě holčičí. Ovšem její Kali má nohu o něco větší. Nebo by se mohl mech časem nějak stáhnout a stopu zmenšit? Spíše ne. Nezbývá než věřit. Sáva je odolný chlapík. Aby ne, po tom všem co zažil. Bez záchvěvu či známky chladu dál mokne a opírá se o svůj oštěp. Jeho motivace účastnit se tohoto podniku se může zdát pochybná. Bere to tak, že ho nevede náhoda. Ať už si s jeho osudem pohrává kterýkoli z bohů, musí následovat každé znamení, jež mu padne do cesty. Jáchym má pravdu. Zanedlouho bude tma. Představa noci pod mokrou pokrývku není lákavá pro žádného z vás. Jdete tedy chvíli podél mokřadu tak, abyste se příliš nevzdálili od nalezené stopy. A tu jste si téměř naráz uvědomili, že na vás náhle nedopadají žádné kapky! Jako byste se ocitli pod neviditelnou střechou. Stojíte pod rozložitým dubem, skrz jeho korunu je šedivá obloha vidět stěží. Přesto by měl déšť kudy proniknout. Nu, neděje se tak. Půda kolem kmene je krásně suchá a listí namísto čvachtání šustí. | ||
| |||
| Hurá na cestu Tak tam stojím a poslouchám všechny pro a proti a vůbec, sleduji celou tu situaci jako bezvýchodnou. Bezvíchodnou pro mě a tak jen kývnu a dodám. "Dobrá tedy, ať de s náma, ale máte ji na starost, jestli se budete někde kvůli ní zdržovat, váš problém. je to jasný." S tím se otočím na děvče. "Jeden podraz a bude zle. nevim co, ale něco tajíš a to se do takovejch situací nehodí. Přináší to problémy, tak doufej, že nás do žádnýho nedostaneš." Setřu vodu z obličeje, zkontroluji svého společníka a vydám se směrem k močálům. V tomto počasí je cesta víc než dlouhá a zdlouhavá. Stop, ať už lidských nebo i zvířecích je pomálu a jen velmi řídce po velmi velké vzdálenosti. To je pro stopaře vždy veliký problém, protože může snadno stopu ztratit a vydat se špatným směrem. Až teprve kousek od močálů se mi povede objevit stopu. "Zoro poď sem, vidíš to, tady." A ukáži na malou stopu, šlápotu mířící do močálů. "To by mohla bejt naše jediná stopa, která nám správně nasměruje. Jenže už se smráká a jít do močálů za tmy je sebevražda. Měli by sme se co nejdřív utábořit na nějakym suším místě, než je tohle. Bodnul by padlej velkej strom pro začátek." Pořádně si ještě jednou prohlédnu stopu a hlavně její směr. Potom už ale začnu spíš vyhlížet nějaký ten úkryt a pokud možno ve směru té naší stopy. | ||
| |||
 | Stále před krčmou Poslouchám Zoru, jak se představí, docela pozorně, a při tom ji po očku zkoumám. Je čím dál víc jasné, jak zoufale s námi chce jít. Něco tím sleduje. Ale co? Otočím se na Sávu s Jáchymem. "Já bych ji s námi vzala," vyjádřím svůj názor konečně nahlas. "Jestli se tady vyzná, bude nám to jen ku prospěchu. A pokud jí tak moc nedůvěřuješ," podívám se na Jáchyma, "Bude přeci lepší si ji držet blízko, ne? Tak budeš mít aspoň jistotu, že se za tebou nebude plížit. A neprovede ti něco ošklivého." Při posledním slově předvedu co nejzlověstnější výraz. Rychle ale opět zvážním. "A pokud by přeci jen měla v plánu něco nekalého, jsme přeci tři a ona je jedna mladá holka," dokončím celou myšlenku. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
| Tak jde se nebo jak Neubráním se uchechtnutí, když ta dívka Jáchymovi dupne na nohu. Šikula. Kdyby se choval normálně, možná by se nemusela uchýlit k takovým bolavým praktikám, že jo. Na můj dotaz mi ta malá sdělí, že je vlastně náš průvodce. Pochybovačně si ji změřím od hlavy k patě. "To se mi nějak..." mumlám spíš pro sebe, ale to už se Jáchym dá do proslovu o tom, že on se tady vyzná a nikoho dalšího nepotřebujeme. Má ale pravdu v tom, že kdyby byla tak důležitá, Neklan by se o ní dávno zmínil - a taky v tom, že celý ten její příběh má značné mezery. Na druhou stranu, pokud s námi tak moc chce jít, proč jí v tom bránit? Ti dva jsou podle všeho zkušení bojovníci, já taky nejsem úplně marná, a ohlídat ji by tedy neměl být problém. Navíc - víc hlav víc ví. A ta její je očividně nadmíru bystrá a pohotová, a to jsou věci, které jsou tam venku nepostradatelné. Prozatím mlčím a čekám, jak se dívka vyjádří v odpověď těm dvěma - nemám, co bych dodala, a nechci té chuděrce dělat větší dusno, než je potřeba. | ||
| |||
 | U krčmy Překvapení z toho, jak snadno se Jáchymovi vykroutila vystřídá tasení krátkého meče. Okamžitě sahám po sekeře a chybělo velmi málo a našla by si dočasný domov v jejích vlasech. Naštěstí pro ni, a vlastně i pro mě, ale od ohrožování nás i sebe brzy upustí. Její zbraň zvednu, očistím od bláta cípem oblečení a prohlédnu si kvalitu kovářského řemesla. Pro mě za mě ať jde klidně s námi, jestli nám bude stačit. A jestli se ji dá vůbec věřit Běží mi hlavou. Na jednu stranu další pár očí a znalost okolí se bude hodit,na druhou stranu nedůvěra Jáchyma má silné základy. Máš i nějaké jméno? Zeptám se dívky. Pokud se zklidní, opatrně ji vrátím meč. Ze zvyku jsem připraven ji praštit pěstí, kdyby zkoušela nějaké hlouposti zase. Jestli tu nechcete zapustit kořeny, měli nychom vyrazit. Ozvu se, ať už s námi dívka jde nebo ne. Půjdu na konci, jednak bych případné stopy zašlapal, na taky zmínka o špezích mě nijak neuklidnila. /*jestli Zora neupustila meč na zem, tak tu část příspěvku ignorujte | ||
| |||
| Před krčmou Dívku sice chytím a hned přivedu k nám, ale jaksi se všichni tváří, jako bych jí chtěl ublížit. "No jo, neblázněte, nechci jí ublížit, jen sem se lek, že nás někdo špehuje a to nemám rád. Sem jen opatrnej. Jauu, ta potvora." Chci jí tedy povolit, ale to už ona svou malou nožkou dupne na tu mou a vytrhne se mě z ruky. Jenže hned narazí do toho válečníka, který se taky přidal. Sáva, myslím, že tak se představil. Ne že by to nějak bolelo, ale jeden se spíš lekl a reakce na sebe nedala dlouho čekat. Když potom tasí svou kudličku, mám cukání vytáhnout opravdový meč, ale to by ničemu nepomohlo a tak jen gestem rukou uklidňuji dívku, aby se nikomu nic nestalo. Samozřejmě, že uklidní jí až slovo ženy. "Hold ženský to prostě asi uměj. Jako by v tomhle uměli nějak kouzlit. No ještě že tak , s tim nožejkem vypadala odhodlaně." Pousměji se nad svou myšlenkou a čekám, co se bude dít dál. Dívka se hned dá do rozdávání rozkazů a na mou věru, sebevědomí jí tedy nechybí. Jediný, kdo je vyděšený z toho všeho je můj společník. Začne okolo sebe divoce mávat křídly a kdyby tolik nelilo, určitě by uletěl. Takhle se jen začne hlasitě projevovat. Až když ho několikrát pohladím a rukou mu malinko přidržím křídla u těla, se uklidní. Malý pamlsek a vše je jak má být. "Ty divochu jeden, pěkně si mi naplácal, jen co je pravda." Potom se zase začnu věnovat té dívce, která se pasovala do role průvodce a začne nás popohánět směrem k močálům. "Klid mladá dámo, já vím kde močály jsou a kudy se tam de, jen mi nejde na rozum, proč se Neklan o tobě vůbec nezmínil a proč, když si s ním, si byla celou dobu tady a ještě schovaná. Hele, zas tolik mi do toho neni, ale jestli se nehodláš přiznat a vyjít s pravdou ven, rozhodně s tebou nikam nejdu." Ne, že bych nechtěl pomoc, ale podrazy a lhaní nejsou moje parketa a s takovýma nehodlám mít nic společného. A dám to hned zřetelně najevo. | ||
| |||
|
| ||
| |||
| Pátrání v deštiKdyž vidím, že se okamžitě přihlásil od pohledu zkušený stopař, neváhám a dám najevo, že se přidávám k pátrací skupině také. Spolu s námi mají jít další dva místní a přidává se i mladá dívka, která také pátrá po své sestře. Je to jen náhoda? Nemohly se třeba setkat a zabloudit spolu? Najít dvě dívky by mohlo být snažší, pokud se ztratily. Obtížnější, pokud je někdo unesl. Jsem Sáva. Nejsem místní, jen tudy procházím, ale mohu nabídnout svůj zrak v hledání těch dívek. Před vstupem na déšť na sebe navleču snad již suché oblečení a zakryji si hlavu. Současné počasí by nám mohlo hrát do karet. Je menší šance, že se budou pohybovat po lesích a spíš budou zalezlé v nějakém úkrytu před deštěm. Když vyjdeme ven, zaslechnu za sebou čvachtnutí bláta. Otočím se a spíše očekávám váhajícího opozdilce, který se k nám chce přidat. Místo toho vidím promočenou dívku. Jáchym po ní hned skočí a chytí ji pod krkem. Nečekal bych, že by od ní hrozilo nebezpečí a proto jsem reakcí Jáchyma poměrně zaskočen, stejně jako Mira. Povol ten stisk. Jestli chceš, aby mluvila, musí se i nadechnout. Obejdu dívku, stoupnu si z druhé strany a kývnu na Jáchyma. Pokud by se Jáchymovi vytrhla a pokusila se utéct, máme větší šanci ji chytnout. Mezitím na ni začne Mira mluvit a uklidňovat ji. | ||