Nedůvěra v mladé děvče

Před krčmou

Ten se sokolem mi nevěří, a tak se snažím vymyslet něco uvěřitelného, aby mě vzali s sebou, ale abych toho nepráskla víc, než chci.

„No…“ nohou vydloubnu ještě větší důlek, nadechnu se a napřímím hrudník. „měla jsem vás nejprve pozorovat a poslouchat, abych zjistila, jestli se vám dá věřit. Nevěděli jsme, kdo se bude chtít přidat a kdyby to byl někdo neznámý, tak jsem měla prvně zjistit, jestli do toho jdete z dobrého důvodu. Jestli třeba nejste…no prostě jestli nechcete hledat malé holčičky z nějakých jiných, hrozných, důvodů.“ Vyhrknu ze sebe možná až příliš rychle. Založím ruce a tvářím se nanejvýš vážně, tak jak to dělá otec, když mě za něco kárá.

„Navíc znám tu dívku, co se ztratila, takže zvládnu pomoct. Vím, kde by se mohla schovávat, kam často chodila, jak vypadá její stopa a tak.“ Ale do močálů se sama nevydám. I když, pokud bych musela, vydám se třeba na kraj světa, jen se budu dost bát.

„Jmenuju se Zora.“ Kývnu na toho, kdo mluví dokonce i rozumně. Opravdu by měli co nejdříve vyrazit.

Nevím, jestli mi budou věřit a vezmou mě s sebou, ani nevím, jestli s nimi chci jít, když se ke mně chovají tak nehezky, tahají se mnou a hned mě podezírají z nějakého lhaní a špehování. Proč bych jim měla hned všechno říct, dospěláci taky pořád jenom kecaj a nikdy nedodržej to co řeknou, není to fér. Nechápu, proč na mě hned tak tlačí, jako by bylo všechno tak jednoduché. Kdybych jim to všechno řekla, tak by mě s sebou už určitě nevzali, takhle je to lepší.

Kousnu se trochu do rtu, když opět potlačuji slzy. Pokud se rozhodnou jít beze mě, jejich smůla. Já můžu klidně zůstat na místě a zkusit se za nimi plížit později. Pořád to tady znám lépe než oni.

Tak jde se nebo jak

Neubráním se uchechtnutí, když ta dívka Jáchymovi dupne na nohu. Šikula. Kdyby se choval normálně, možná by se nemusela uchýlit k takovým bolavým praktikám, že jo.

Na můj dotaz mi ta malá sdělí, že je vlastně náš průvodce. Pochybovačně si ji změřím od hlavy k patě. "To se mi nějak..." mumlám spíš pro sebe, ale to už se Jáchym dá do proslovu o tom, že on se tady vyzná a nikoho dalšího nepotřebujeme. Má ale pravdu v tom, že kdyby byla tak důležitá, Neklan by se o ní dávno zmínil - a taky v tom, že celý ten její příběh má značné mezery. Na druhou stranu, pokud s námi tak moc chce jít, proč jí v tom bránit? Ti dva jsou podle všeho zkušení bojovníci, já taky nejsem úplně marná, a ohlídat ji by tedy neměl být problém. Navíc - víc hlav víc ví. A ta její je očividně nadmíru bystrá a pohotová, a to jsou věci, které jsou tam venku nepostradatelné.

Prozatím mlčím a čekám, jak se dívka vyjádří v odpověď těm dvěma - nemám, co bych dodala, a nechci té chuděrce dělat větší dusno, než je potřeba.

U krčmy

Překvapení z toho, jak snadno se Jáchymovi vykroutila vystřídá tasení krátkého meče. Okamžitě sahám po sekeře a chybělo velmi málo a našla by si dočasný domov v jejích vlasech. Naštěstí pro ni, a vlastně i pro mě, ale od ohrožování nás i sebe brzy upustí. Její zbraň zvednu, očistím od bláta cípem oblečení a prohlédnu si kvalitu kovářského řemesla.

Pro mě za mě ať jde klidně s námi, jestli nám bude stačit. A jestli se ji dá vůbec věřit
Běží mi hlavou. Na jednu stranu další pár očí a znalost okolí se bude hodit,na druhou stranu nedůvěra Jáchyma má silné základy.

Máš i nějaké jméno?
Zeptám se dívky. Pokud se zklidní, opatrně ji vrátím meč. Ze zvyku jsem připraven ji praštit pěstí, kdyby zkoušela nějaké hlouposti zase.

Jestli tu nechcete zapustit kořeny, měli nychom vyrazit.
Ozvu se, ať už s námi dívka jde nebo ne. Půjdu na konci, jednak bych případné stopy zašlapal, na taky zmínka o špezích mě nijak neuklidnila.

/*jestli Zora neupustila meč na zem, tak tu část příspěvku ignorujte

Před krčmou


Dívku sice chytím a hned přivedu k nám, ale jaksi se všichni tváří, jako bych jí chtěl ublížit.
"No jo, neblázněte, nechci jí ublížit, jen sem se lek, že nás někdo špehuje a to nemám rád. Sem jen opatrnej. Jauu, ta potvora."
Chci jí tedy povolit, ale to už ona svou malou nožkou dupne na tu mou a vytrhne se mě z ruky. Jenže hned narazí do toho válečníka, který se taky přidal.
Sáva, myslím, že tak se představil.
Ne že by to nějak bolelo, ale jeden se spíš lekl a reakce na sebe nedala dlouho čekat. Když potom tasí svou kudličku, mám cukání vytáhnout opravdový meč, ale to by ničemu nepomohlo a tak jen gestem rukou uklidňuji dívku, aby se nikomu nic nestalo.
Samozřejmě, že uklidní jí až slovo ženy.
"Hold ženský to prostě asi uměj. Jako by v tomhle uměli nějak kouzlit. No ještě že tak , s tim nožejkem vypadala odhodlaně."
Pousměji se nad svou myšlenkou a čekám, co se bude dít dál.
Dívka se hned dá do rozdávání rozkazů a na mou věru, sebevědomí jí tedy nechybí.
Jediný, kdo je vyděšený z toho všeho je můj společník. Začne okolo sebe divoce mávat křídly a kdyby tolik nelilo, určitě by uletěl. Takhle se jen začne hlasitě projevovat.
Až když ho několikrát pohladím a rukou mu malinko přidržím křídla u těla, se uklidní. Malý pamlsek a vše je jak má být.
"Ty divochu jeden, pěkně si mi naplácal, jen co je pravda."
Potom se zase začnu věnovat té dívce, která se pasovala do role průvodce a začne nás popohánět směrem k močálům.
"Klid mladá dámo, já vím kde močály jsou a kudy se tam de, jen mi nejde na rozum, proč se Neklan o tobě vůbec nezmínil a proč, když si s ním, si byla celou dobu tady a ještě schovaná. Hele, zas tolik mi do toho neni, ale jestli se nehodláš přiznat a vyjít s pravdou ven, rozhodně s tebou nikam nejdu."
Ne, že bych nechtěl pomoc, ale podrazy a lhaní nejsou moje parketa a s takovýma nehodlám mít nic společného. A dám to hned zřetelně najevo.

Pátrání v dešti

Když vidím, že se okamžitě přihlásil od pohledu zkušený stopař, neváhám a dám najevo, že se přidávám k pátrací skupině také. Spolu s námi mají jít další dva místní a přidává se i mladá dívka, která také pátrá po své sestře.

Je to jen náhoda? Nemohly se třeba setkat a zabloudit spolu? Najít dvě dívky by mohlo být snažší, pokud se ztratily. Obtížnější, pokud je někdo unesl.

Jsem Sáva. Nejsem místní, jen tudy procházím, ale mohu nabídnout svůj zrak v hledání těch dívek.
Před vstupem na déšť na sebe navleču snad již suché oblečení a zakryji si hlavu. Současné počasí by nám mohlo hrát do karet. Je menší šance, že se budou pohybovat po lesích a spíš budou zalezlé v nějakém úkrytu před deštěm. Když vyjdeme ven, zaslechnu za sebou čvachtnutí bláta. Otočím se a spíše očekávám váhajícího opozdilce, který se k nám chce přidat. Místo toho vidím promočenou dívku. Jáchym po ní hned skočí a chytí ji pod krkem. Nečekal bych, že by od ní hrozilo nebezpečí a proto jsem reakcí Jáchyma poměrně zaskočen, stejně jako Mira.

Povol ten stisk. Jestli chceš, aby mluvila, musí se i nadechnout.
Obejdu dívku, stoupnu si z druhé strany a kývnu na Jáchyma. Pokud by se Jáchymovi vytrhla a pokusila se utéct, máme větší šanci ji chytnout. Mezitím na ni začne Mira mluvit a uklidňovat ji.

Pátrací akce

Když se Neklan usměje a kývne na můj návrh, jako by mi ze srdce spadl ne kámen, ale kus skály. "Děkuju vám," usměju se na oplátku. Domluveno.
Postupně se začnou přidávat další a další lidé - mezi nimi i muž se sokolem, který se ptá na něco bližšího k té ztracené dívce. Učí se u bylinkářky... Neubráním se posmutnělému úsměvu. Ještě řekni, že jí je třináct, a máme tady Kalinina dvojníka. A mohla se ztratit v lese. Malá holka, ztracená při sbírání bylinek... Začíná to být až moc podobné mojí situaci s Kali. Nelíbí se mi to. Jestli je v lese někdo - nebo něco - co unáší malé holky... nechci radši ani domyslet.

Neklan se mezi tím, co se mi hlavou honí všelijaké neveselé myšlenky, ujme organizace celé výpravy. Já, ten chlap se sokolem, a ještě jeden člověk, máme jít směrem k mokřadu. Doufám, že to tu aspoň jeden z nich zná. Na nalezení holčičky - a snad i Kali - máme dva dny. Moc dobře chápu, co následuje po tom "pak" - a není to nic, co by bylo příjemné říct nahlas. Naprázdno polknu. Žádné pak. Prostě je najdeme. Musíme. Kalinu, i tu jeho malou.

"Hodně štěstí," popřeju Neklanovi, než se naše trojice rozdělí. "Kdybyste našli moji sestřičku, Kalinu," řeknu mu ještě, "je jí třináct let. Malá, blonďatá, modrooká, krátké vlasy," popíšu v rychlosti Kali. "Když bude zmoklá jako slepice, nejspíš byste si ji mohli splést s malým klukem," usměju se. Ráda bych ještě něco dodala, ale cítím, že by se mi zlomil hlas. Kdybyste ji našli, postarejte se o ni a přiveďte mi ji zdravou, chtěla bych říct - ale Neklanovi, i když ho neznám, věřím. Snad proto, že je to zoufalý táta. Snad proto, že je naše situace tak podobná. Snad jen proto, že má laskavé oči. Možná je ode mě hloupé mu věřit - ale přiznejme si, že jinou možnost zkrátka nemám.

Než vyjdeme před krčmu, zaplatím stařence drobák za polévku - a k němu přidám dalších pár drobných. "Venku mám vůz a koníka," řeknu jí polohlasem, tak, aby mě pokud možno slyšela jenom ona. "Dejte mi na ně pozor, je to celé moje živobytí." Počkám si na její reakci, abych si byla jistá, že zaznamenala, co jí říkám, a pak se vydám zpět za ostatními.

Jáchym, jak se muž představí, se chopí vymýšlení toho, jak budeme při hledání postupovat. "Já jsem Mira," představím se, když se sám po sdělení svého jména odmlčí.
Vychází najevo, že se tady vyzná.
Když ale Jáchym domluví, něčeho si všimne. Přesněji řečeno - někoho. Otočím se směrem, jakým lovec vyrazí, a uvidím to, čeho si všiml jako první. Holku. Zamračím se, když ji nevybíravě chytí za límec a vede ji směrem k nám. "Pusť ji, vidíš snad, že není nebezpečná," požádám ho snad trochu důrazněji, než jsem měla v úmyslu. Podívám se na dívku a věnuju ji ten nejpřátelštější úsměv, jaký zvládnu. "Dobrý večer, slečno," oslovím ji. "Nemusíš se bát. Tenhle muž," střelím přísným pohledem po Jáchymovi, protože jeho prudké chování bylo skutečně zbytečné, "Ani my ostatní ti nechceme ublížit." Pak mě něco napadne a přijdu k ní blíž, ale jen tak blízko, aby se cítila bezpečně. "Vyrážíme hledat holčičku, která se ztratila. Ten velký muž, který vyšel s námi, je její otec. Neznáš je náhodou?" Třeba by mohla vědět něco, co nám pomůže.

// Popis Miry, protože jsem na něj v prvním příspěvku zapomněla :D : Mladá žena, věk kolem pětadvaceti let, může vás upoutat bílý pramínek v jinak nazrzlých vlasech. Průměrně vysoká, žádný hubeňour, postava (jak můžete vidět díky haleně, kalhotům a vysokým botám, které má právě na sobě) spíš atletická, je znát, že velkou část dne tráví pohybem. U pasu má připevněný meč, další zavazadla u sebe nemá. Je tak promoklá, že je jasné, že před vstupem do krčmy venku strávila delší dobu. //

Vyjdu s ostatními ven, déšť ne a ne ustat. Sokolovi se to příliš nelíbí a ani já nejsem nadšený. nasadím si kápi a sokola schovám pod plášť. Je už zviklí a tak se jen přikrčí.
"Dobrá tedy."
Ujmu se slova, aby jsme se nějak dohodly a třeba i představili, seznámili.
"Jsem Jáchym a jsem z nedaleké vísky. Močály o kterých mluvil Neklan, jsou dvě hodiny cesty, jenže v tomhle počasí počítám spíš k dvěma a půl.
Když přestane pršet, sokol nám dost pomůže, jinak ho bohužel vypustit nemůžu. I tak, když pršet přestane, to bude problém tu holku najít. tenhle slejvák většinu stop dokonale zničil a pokud byla holka opatrná a nenadělala nějaký škody na porostu, tak ji jen tak nenajdeme. tohle si musíme ujasnit hned."
Kouknu opět pod plášť, jestli je vše v pořádku a pokračuji.
"Jen by mě zajímali, proč nás poslal do močálů. Těch míst se vyhejbaj i dospělí. neni tam nic, co by tam malá holka mohla chtít najít. I co se týká bylinek, tak ty rostou na okrajích močálů a bažin."
Spíš než ostatním to říkám nahlas sám pro sebe.
Jak tam tak stojím a bavím se z ostatními, povšimnu si, že jsme nejspíš sledováni a tak okamžitě jednám.
Udělám pár rychlých kroků a už držím holku za límec a vedu ji k ostatním.
"Co tu děláš. Neni počasí a ani doba na to, abys tu byla."
Spustím na dívku a rozhlédnu se po ostatních, jestli ji třeba neznají.
Až jsem z toho vylekal i sokola a ten se začne nervózně mrskat pod kabátem. Musím tedy kabát nadzvednout a nechat sokola, aby se uklidnil a ujistil se, že mu nehrozí žádné nebezpečí.
"klid, klid, to je v pořádku."
Uklidňuji ho a po očku sleduji špeha, aby se třeba nepokusila utéct.

Neklan se zadívá Miře do očí a v jeho pohledu je poznat soucit i naděje. Pak se donutí k mírnému a laskavému úsměvu a lehce přikývne.

Snad to, že se jako první nabídla s pomocí mladá dívka, donutilo pár dalších mužů, aby (někteří poněkud malátně) vstali a popošli k Neklanovi, dávaje tak najevo, že s nimi může počítat. Jako jeden z posledních se zvedl Jáchym, mladý sokolník. Padly ne nedůležité otázky.

"Inu, co tak malé holky celé dny dělají... Pobíhala po okolí, trhala kvítí, vyvedla kozu napást. Ale sbírá taky bylinky. Učí se u kořenářky. Jenže ta ji už taky neviděla, naposled předvčírem. Prej šla do hvozdu."
Nasucho polkne. Přejel pohledem měch, který ještě před chvílí koloval, ale hned se netečně odvrátil a znovu přehlédl řadu dobrovolníků.

"Dobrá. Ty, stopaři, vezmi s sebou tuto mladou a statečnou ženu. Snad budete mít štěstí a najdete stopy i té její maličké. Mohl bys jít s nimi, bojovníku?" Poslední věta se týkala Sávy.
Sám Neklan kývl na další dva vstanuvší vesničany, aby šli s ním.

"Zajděte směrem k mokřadu. Třeba zbloudila a teď tam někde schoulená spí v mlází. My půjdeme obejít pár míst, které mi poradila kořenářka. Sejdeme se opět zde. Dávám tomu dva dny. Pak..." Opět ten bezradný pohled na podlahu.

Před odchodem kývl na krčmářku na znamení, že o útratu se postará pak. Odhrnul závěs a vyšli jste do deště.

Tam znovu lehce kývl a spěšně odkráčel podél cesty s těmi dvěma v patách. Vy stojíte před krčmou a hledíte na sebe. Jáchymův sokol se zavrtěl a krátce zortáhl perutě, čímž rozhodil spršku kapek do všech stran.

Dnešní den jsem si takhle vůbec nepředstavoval.
Byl jsem , jako už tolikrát, na kratší procházce. Byly to takové polo lovecké procházky. Vždy jsem ráno vzal luk, meč něco k snědku na půl dne a vyrazil jsem se svým sokolem do okolních lesů.
Luk na lov a meč, kdyby se snad něco semlelo. jenže dneska se od rána nic nedařilo, snad nebyla větývka na kterou bych nešlápl, trn o který bych se neškrábl a k tomu všemu můj sokol, pořád lítal dál a jinam, než obvykle chodíme.
Než jsem se nadál, byli jsme o hodný kus jinde než obvykle a k tomu se pořádně zkazilo počasí. Jelikož jsem byl už hodně daleko od domova, přišlo mi lepší se jít schovat do nejbližší vísky o které jsem věděl. Byla rozhodně blíž než domov a já opravdu nechtěl zmoknout.
Netrvalo to dlouho a já se ocitl na cestě k té vesnici a když jsem se podíval na mraky, bylo mi hned jasné, že pršet začne co nevidět.
Hvízdl jsem na sokola a nastavil ruku. Za chvilku už byl na dohled a jeho křik mi oznamoval, že se chystá přistát a čeká něco dobrého.
Vždy čeká něco dobrého a já s tím také počítám a tak jsem mu něco vzal. Když přistál, nasadil jsem mu ochrannou čepičku a vyrazil jsem svižně k vesnici.
"Díky ti všemocný, krčma na dohled a ještě neprší."
Jen co jsem na to pomyslel, jako by nějaká vyšší moc vyslechla mou myšlenku a už tu máme první kapku druhou a víc a víc. To jsem už kousek od krčmy a tak rychle beru za kliku a ukrývám se pod střechou tohoto stavení.
"Zdravim."
Pozdravím nahlas, když vlezu do krčmy. rozhlédnu se a hledám volné místo pro sebe a svého dravce. Přeci jen, čas od času si sokol potřebuje protáhnout křídla, což nějaký ten prostor vyžaduje a já bych nerad řešil nějaké konflikty kvůli tomu, že sokol křídlem rozlil pohár nebo někomu nafackoval. Což se mi už párkrát stalo a ne vždy to dopadlo jen omluvou.
Když najdu tížené místo, usednu a pokynu na hostinskou, že si něco dám. po chvíli se mi dostane občerstvení a něčeho k pití a já se s chutí do toho dám. Po nějaké době přijde do krčmy statný chlap, podle reakcí některých tady asi místní.
Chtě nechtě vyslechnu jejich rozhovor.
"Ztracená dcerka, co horšího může člověka potkat než ztratit někoho blízkého, kor když to je dítě. Zkusím zjistit něco víc, třeba se to vyřeší rychleji než by se mohlo na první chvíli zdát."
Zvedám se a v tom zaslechnu, že nejsem jediný, kdo hodlá pomoci otci v nouzi. Potěší mě to a pokračuji k muži.
"Zdravim, jsem Jáchym a vyposlechl jsem váš rozhovor. "
začnu, když přistoupím k muži.
"Nemůžu vám slíbit úspěch, ale jsem zběhlí ve stopování a určitě bych vám chtěl pomoc. Něco bližšího, kde byla, co dělala."
Sokol se nervózně protáhne, div někoho zase netrefí křídly a tak ho rychle klidňuji a dávám pamlsek.
"Nemohlo bejt hůř na hledání malé holky. Zpropadený počasí."