Pousmála jsem se, když se jejich plamínek uchytil, načež jsem se pomalu narovnala a rozhlédla jsem se kolem. Po tvářích mužů, kteří ze mě nespustili oči. Z nejrůznějších důvodů, i z těch ne moc hezkých a dokonce i ze strachu.
„ Neudělala jsem… moc. Plamínek už se chytil váš, jen jsem mu udělala prostor.“
Pohlédla jsem na Sirhu, který se ke mně nahrnul. Mírně jsem se zachvěla, vděčná za to, že se oheň začal rozšiřovat, i když to vyvolávalo vzpomínky na hořící město.
„ Není to nic proti tomu, co jste pro mne udělali vy.“
Na krátkou chvíli jsem se zadívala na Zarise, který stál naproti, trochu bledá, skleslá, ale nakonec jsem sklonila pohled k váčku, který mi byl nabízen. Pousmála jsem se.
„ Děkuji.“
Přijala jsem kousek ovoce z váčku. Donutil mě však k mírnému úsměvu Felčar. Pohledem jsem vyhledala Zarise, kterému byla výtka směřována.
„ Povedlo se vám dát dohromady mou zbroj a věci, které jsem měla na sobě, když jste mě našli? Ráda bych navštívila naposledy město, před tím, než odjedeme.“