Nepředstavitelné se stalo skutečností. I přes řev nelítostných cizinců, nářek sester a řinčení zbraní slyšíš sílu plamenů, které stravují vše, co se jim dostane do cesty. Hučení ohně naplní tvou mysl, ale neomámí ji natolik, abys zůstala stát a nezmohla se na jediný pohyb. Vrhneš se do boje a za krátko srazíš k zemi prvního.

Není to válka, jen pouhý výsledek lidské chamtivosti a nenasytnosti. Zbytečné utrpení na místě, odkud měl do širého světa pronikat klid a mír.

Štiplavý kouř se dere do očí. Kolik mrtvých jsi už nechala za sebou? Záleží na tom vůbec? Musíš zachránit vše, co ještě lze. Trámy v chrámu nalevo zapraští a střecha se zřítí. Přesto je to hromotluk s upoceným obličejem ušpiněným krví stékající z rozseklého obočí, který v tom směru zvíří tetelící se vzduch. Nečeká. Nešetří tě.
Do mysli se ti vloudí neodbytná myšlenka: Runeheim padl, a ty s ním..