Andor.cz - Dračí doupě online

POCHYBNOSTI

Zlíbej, hledě na zdařilou transformační magii nebeských agentů, se samolibě pousmál: Vidím, že profesionálům netřeba nic vysvětlovat! Nebeská garda Vás nyní doprovodí k Hvězdy-padající plošině, kde budete přednostně odbaveni. Nezapomeňte na nutnost naprostého utajení! Ve světě smrtelníků je Vám během této mise zapovězeno používat božské schopnosti. Musíte se tedy spolehnout na běžná bojová umění.

Po těchto slovech se v nebeské dvoraně objevilo několik vyděšených úředníků, kteří přispěchali ke Gao Xianovi:
Stalo se něco příšerného! Zvolali hlásky jako sbor podplacených plaček na pohřbu, z Knihovny nebeského paláce někdo ukradl Manifest!
Na členech vrchního triumvirátu šlo málokdy vidět znepokojení, no po těchto slovech jim div nevypadly oči z důlku. Gao Xian a Zlíbej si vyměnili vyděšené pohledy. A protože se musela situace začít neprodleně řešit, byla skupina našich dobrodruhů bez dalšího prodlení propuštěna...

Cestou z nebeské dvorany si v zahradách všimnete jezírka s červenými kapry a kameny, na kterých se vyhřívají nefritové želvy. Želvy, který jakoby z oka vypadly samotnému císaři. Možná vám přijde na mysl znepokojivá myšlenka: Co když ?? ... ale ne, kdepak. To je přece nesmysl!

NAPROSTO JEHO TYP

Je to stejně nespravedlnost! Za posledních sto let se v Devátém nebi nestalo nic zajímavého a právě ve chvíli, kdy někdo ukradne jakýsi ... bezesporu důležitý dokument z knihovny, jsou vysláni pryč s tak nezajímavým úkolem! V samotné knihovně pak bylo za posledních tisíc let největší událostí, když někdo potřetí prolongoval výpůjčku a teď toto!

Na Hvězdny-padající plošině bylo narváno ještě víc než v Nebeské síni. Nebeští úředníci tudy byli zvyklí cestovat skrze jednotlivé vrstvy. Byli tu tací, kteří právě přiletěli ze Čtvrtého a Pátého nebe a v jejich neznalých očích se zračil údiv, že i zde vládne stejný chaos jako u nich doma. U brány s dálkovými lety mezi třemi světy propukla hádka týkající se odbavení zavazadel. Bohové se hašteřili, strkali do sebe a vzájemně se uráželi. Všichni společně pak napadali nebeské koordinátory. Detailně byly prohlíženy pověřovací dokumenty a štítky s jmenovkami.

Ve frontách a zmatcích jako byl tento není neobvyklým úkazem podivný zjev, často obtěžující ženy i jiné cestující svými historkami, chvástáním a nevhodnými návrhy. I tato fronta měla svého exota. Byl jím naoko bodrý chlapík v omšelém cestovatelském hávu, jehož zvláštností byl široký bambusový tubus, který měl provazem přehozený přes záda. Pod paží měl svitek, z něhož šlo okem rozeznat nadpis: Poučení o současné čínštině. Ještě jste ani nedošli k frontě a už k Vám pronikl halasný podivínův rykot, kterým oznamoval o sobě vše, co si nikdo vůkol nepřál vědět. Tak například, že nejlepší pečená prasečí kopýtka mají U Nudležera v Rýžově, nebo že je to nějaký Pei Rong, učenec a básník! Všechno na tom člověku bylo jaksi nevkusné a odpudivé! Nikdo se s ním nechtěl bavit a tak se bavil se všemi.

Jakmile se k němu u do fronty zařadila Xia Yi okamžitě se k ní upřela jeho pozornost. Uštědřil ji herdu do zad, ale než ho stihla zpacifikovat, pošeptal ji cosi do ucha. Bezesporu obšoustnické řeči. Jakmile si však Pei Rong všiml Su Xiang, přestala jej bojovnice zajímat a začal vyvádět jak poblázněný.
Jste dočista můj typ, madam! začal bez okolků, hned jak jsem vás spatřil, jako bych vás znal už tisíc let! Na to se začal po Su Xiang až nevkusně sápat, prokládajíc hranně-srdceryvný projev dalšími dramatickými projevy. Bijíc se do hrudi a zapřísahající se svou láskou, poklekající a líbající šos oděvu. Tu mu vstoupily slzy do očí a zavyl.

Takto to neúnosně pokračovalo asi půl druhé minuty, všichni ve frontě příliš rozčíleni, než aby si všimli, že postup k okraji plošiny se nezadržitelně blíží. Napětí už bylo neúnosné, když Pei Rong vytáhl z rukávu trumf, kterým nasadil celému tyátru korunu. Drahoušku, proč mě neseznámíte se svou přenádhernou kamarádkou!? Vyhrkl na Su Xiang, ukazujíc tentokrát na Weng Zhua.
To už kdosi v davu nevydržel: Už se uklidněte!
Ty násosko ožralá, že ti není hanba slušné cestující takto napadat! Ohradil se Pei Rong, čímž vyprovokoval hádku nebývalých rozměrů. Cestující do sebe začali strkat. Napětí eskalovalo, zatímco pád z plošiny se nezadržitelně blížil. Padlo i pár facek a kopanců.

Uklidněte se, prosím! Dožadovali se koordinátoři. Marně. Několik nebohých cestujících přepadlo z narvané plošiny a mířili teď rychlostí světla bůhví kam, jen ne tam, kam původně zamýšleli. Pei Rong strčil do chlápka, který ho nazval obšoustníkem, chlápek strčil do Peie a ten upadl na Bangura. Jejich řada popadala jako domino, sesunili se k okraji plošiny. Weng sice za pomoci ladného kotrmelce, ale pád už nezastavil.
Přes Wenga přepadla Su Xiang, v poslední chvíli se zachytila jeho nohy, čímž je oba strhla k okraji srázu. Weng několikrát zašmátral rukama naprázdno, ale sjeli po kamenech. Padali.

LETECKÁ HAVÁRIE

Nebeští koordinátoři snažící se zachránit havárií odkloněné lety na poslední chvíli

Jakmile se jednou bůh ocitne ve vzduchoprázdnu vesmíru, nabere světelnou rychlost a řítí se směrem k zemi. Pro oko nezúčastněného pozorovatele se jeví jako padající hvězda. Odtud název Hvězdy-padající plošina. Zážitek mezisferického přemísťování není pro slabé povahy a obzvláště, když to děláte poprvé, mohou se vyskytnout zažívací problémy.

Pei Rong se chytil Lee Bangura, z důvodu aby pomoci jeho těla zbrzdil dopad a v jejich chumlu se ocitla i Xia Yi. Cestou dolů na zem padly snad všechny nadávky od stvoření světa. Přistání nebylo z nejhladších. Pei se zaryl patami o zem sotva do půl metru prašné země. Na něm přistál Banguro a o kousek dál, v křoví, Xia Yi. Jakmile přišli k sobě zjistili, že se ocitly nedaleko ROZCESTÍ vedle kterého se očividně schylovalo k bitvě...

ZHOU-LEE ARMY

Před několika sekundami

Bohy-zapomenutá pláň


Vůdkyně Lee-army si jednou rukou přidržovala nalepovací knírek, druhou pokukovala zpoza magentové pásky na očích po své rivalce z protilehlého tábora: Nesmrtelný Banguro je vtipnější!

Stoupenci Weng-Zhu army v bělostných oděvech jí odpověděli sborově: Ale Weng je hezčí!

Utiště se! Dnes, jako každou první středu v měsíci, jsme se zde sešli, abychom rozsoudili tyto a jiné dogmatické otázky společné víry!

Vzduch byl nasycen elektrizujícím napětím rozvířeným duchovní energií bojovníků. Země pod Bohy-zapomenutou plání se roztřásla: Pohleďte znamení!

Pár vteřin hleděl přítomný dav fascinovaně. Pak:

Znamení, že je Banguro vtipnější!
-
Znamení, že je Weng hezčí!

Strhla se bitva.

MĚKKÉ PŘISTÁNÍ

Jak Weng Zhu a Su Xiang padali, zamotali se do Su Xiangina ocasu. Pro Weng Zhua to byla situace, která dalece přesahovala jakoukoli možnou představu o narušení osobního prostoru. Během pádu nebylo jasné, zda se Weng Zhu snaží Su Xiang od sebe odstrčit nebo se jí zachytit. Někde mezi desátou a jedenáctou vteřinou pádu prosvištěl kolem jejich uší podivný zvuk:

cililililing

vzdalující se:

... lililililing

a hned na to:

svist- vžup [/i]

Dopadli na kolmý sráz, ze kterého se ve společném objetí skutáleli do měkkého, smrdutého bahna. Su Xiang v kompromitující situaci vnímající tíhu mužského těla, po čemž už dlouho toužila. Weng Zhou nadšen o poznání méně. Polohu se mu však podařilo lokalizovat okamžitě. Nic nesmrdí tak specificky jako močál Močár u Rýžova. Nestačili se ani vyhrábat na nohy a na hlavě jim přistála bambusová tuba. Obyčejného člověka by rána věcí řítící se světelnou rychlostí na místě zabila, Wengovi to však způsobilo jen bouli na hlavě.

No nic, akce se nezdařila a nejlépe by bylo vrátit se zpátky do nebeského paláce, převléknout se a zkusit to znovu. Weng sáhl do svého oděvu, aby zjistil, že chybí jak zvoneček tak instruktážní pírko. Oba talismany se musely vytrousit během letu! Cililililing...

NA ROZCESTÍ

Rozcestí: Lee Banguro, Xia Yi, Pei Rong (CP)

Pei Rong si vytřepal z vlasů písek. Tak to by bylo! Navíc se nám podařilo zbavit těch dvou, promluvil ke Xia Yi. Jak jsem ti šeptal tam nahoře. Není čas ztrácet čas, musíme osvobodit mistra Mei Baka z jeho vězení a zabránit katastrofě, ke které se schyluje ve světě lidí.
Pak si Pei sáhl na rameno ve snaze si srovnat bambusovou tubu na zádech.
Kde je?! Vyhrkl zděšen, ... ta tuba! Byla tady. Ještě nahoře na plošině ... zoufale pohlédl vzhůru.
Svěsil ramena, nevadí, stihl jsem to všechno přečíst ... plány nepřítele mám uložené tady, poklepal si na čelo.

A ty starouši se rozhodni na čí jsi straně! Musíme osvobodit císaře a zastavit rovnostářskou revoluci! Cožpak nevidíte, k čemu se šílenci na nebesích chystají?! Ukázal dramaticky prstem směrem k bitevnímu poli, jak kvůli nim lidstvo blbne?! Byl to náhle jiný Pei Rong než ten otrava z fronty.

OBJEVENÍ MANIFESTU

Močál Močár: Weng Zhu, Su Xiang

Dříve či později Weng rozevře tubu a najde v ní kradenou sútru z Knihovny nebeského paláce s názvem: Komunism. Společně s manifestem měl zloděj v tubě uloženy také přisprostlé letáky s posměšným vyobrazením nefritové želvy. Pei Rong je tedy nejenom onen zloděj, ale navíc kaligrafický mistr, kterého hledají!

Není čas nové informace vstřebat. Hned na to se zvedne vítr a před nimi se začne formovat duch mrtvé nevěsty, démon třetí kategorie.
Narušili jste můj pokoj, hrdličky! Teď zemřete jako všichni před Vámi!

MAPA:

odkaz

Úkol hodný bohů

Ó, jak nesmírně dlouhá doba musela uplynout, než jsme konečně mohli být předvoláni k nebeskému trůnu, abychom si od Gao Xiana, jenž byl nyní ústy samotné Nefritové želvy, vyslechli zadání našeho prvního úkolu. Xian se od doby, kdy mi byl nadřízeným, téměř nezměnil, stále na nás shlížel svým neodolatelným ledovým pohledem, kterým mě doslova uvěznil v minulosti...

Z hustých, mléčných oblaků pomalu začne vystupovat ta památná scéna, kdy jsem v malé rodinné restauraci U Zlaté nudle vehementně lovila jednu vlastní, ne z misky, ale z nosu. Po dlouhém a náročném zápolení jsem konečně zvedla hlavu a vítězoslavně vykřikla s bohatým úlovkem přilepeným na koncem pěstěného nehtu, jen abych se střetla s pohledem....v tu chvíli už bývalým možným snoubencem.
Ne! Ne! Ne! Ne tahle památná scéna! Dál Dál! Divokým máváním odháním imaginární mráčky, než konečně změť překrývajících se obrazů ustrne v záběru postupně vykreslujícím prostorné apartmá Weng Zhua, kde se Xia Yi skrze hromady nastřádaného harampádí probourává až k sousedům. Ano, tady jsem chtěla být! Odhalení tohoto božského páru překopalo životy nám všem.

Tak především, Bohyně klevet, jako by byla moji spřízněnou duší! Trvalo mi však několik let, než jsem ji o tom zvládla přesvědčit, snažila jsem se k ní vlísat všemožnými způsoby, nakonec mé snaze musel padnout za oběť můj duchovní kocour C'Chungus, ale od té doby jsme byly nerozlučnou dvojicí. Byla to právě ona, kdo si vždycky tak rád vyslechl moje příběhy o stále se prohlubujícím přátelství Wenga a Bangura, jehož sledování mi zabralo nemálo času. Chtěla jsem se podílet i na přípravě letáčků, jenomže pokaždé, když jsem se pokusila znázornit Wenga, vylezla z toho žába. Rozhodla jsem se tedy, že raději začnu připravovat taneční vystoupení pro ca-ťü odhalující střípky z jejich každodenního života. Jenomže tu stále byla Xia, která se z nějaké podivné rozmařilosti rozhodla Bohyni klevet trýznit náročnými fyzickými tréninky. Postupně tak přicházela o své roztomilé, měkoučké faldíčky a čím více z ní ubývalo, tím naopak začínal C'Chungus nabírat.

Dožadoval se stále větších porcí jídla. Vše vyvrcholilo nešťastnou událostí, kdy vyžral Bohovi krevet celou mísu ústřic, což byly jeho velmi dobré kamarádky z farmy v Qinzhou. Život nebohého kocoura byl zachován, ačkoliv za trest musel dvě desetiletí přebývat v zapečetěné dimenzionální kapse (ruka Boha krevet pevně svírající magickou schránku schopnou udržet v sobě jakékoliv duchovní mazlíčky).

S tím, kolik času jsem musela věnovat všem těmto uměleckým projektům, mi pochopitelně už nezbývalo příliš k pročítání nekonečně dlouhých kultivačních svitků, zvlášť, když bylo třeba budovat i kariéru v knihovně. Po těch několika tragických nehodách nezbyl vlastně ani nikdo jiný, kdo by se mohl zhostit vedení fondu momentálně nejpopulárnějšího žánru. Získávat do už tak přetékajícího inventáře nová díla se stalo mou novou vášní, nechávala jsem vypisovat i literární soutěže, abych ještě více rozšířila zájem o zhouleesmus na dvoře Nebeského paláce. Jenže mě samotné se láska stále vyhýbala. Ba co víc, jako by se jí v mé přítomnosti vůbec nedařilo!
Zoufalství a hrůza ve mně rostly s příchodem mých nových podřízených. Nemohla jsem dopustit, aby dopadli stejně. Dlouhá tři léta jsem meditovala nad možným původcem těchto problémů, až mi to konečně došlo - ženy!
Pokud budou uzavírat pouta jen mezi sebou, nic se jim nemůže stát! Takové je přání samotných Nebes! Však jediný vztah, který tu rozkvétá, je ten mezi Wengem a Bangurem. To nemůže být náhoda!

Jenže co pak bude se mnou? Už nemohu takto dál, od té chvíle, co jsem Shen Lu Shena viděla naposledy, uléhám neklidná. Už ani mé oblíbené romány mě nedokáži dostatečně upokojit. Musela jsem se svěřit své nejlepší přítelkyni, jenže to není jen tak, nemůžete jen tak mocnou Bohyni klevet žádat o radu, musela jsem tak přijít s rafinovanou historkou, aby na mě nepadl byť jen stín podezření.
"Oh, tomu neuvěříš, s čím se mi na včerejších oslavách pečení bochánků svěřila má dobrá přítelkyně. Celá zoufalá mne prosila o radu a já vím, že tvá moudrost, vědoucná Bohyně klevet, dalece převyšuje moji. Stalo se jí toto. Než byla povznesena do božského stavu, byla již zasnoubená, oh, jak vroucně se ti dva milovali, jeden nemohl dýchat bez druhého! Tragická nehoda však předčasně ukončila jejich životy a oddělila je od sebe. Má přítelkyně trpí, beznadějně pátrá po svém milém, čím déle je bez něho, tím více jako by se jí smůla lepila na paty. A pak se to stalo! Zahlédla ho v jednom z nebeských pavilónků, volala na něj, stanuli i tváří v tvář. Jenže on ji nepoznal! Byla mu cizinkou. No považ, takové neštěstí. Jak jen by mohla svého milého znovu shledat a oživit v něm vzpomínky na minulé časy. Nemůžeme dopustit, abychom zůstali...aah eeeeeh....aby zůstali odděleni!"
Dokonalé! Přidala jsem i jeho zevrubný popis, kdyby náhodou měla to štěstí a snad ho zahlédla. Ano, s její pomocí se to přeci musí podařit!

A jakoby mrknutím oka jsem byla náhle na cestě k Nebeskému trůnu a on mi vyšel v ústrety, krásnější než kdy dřív! Už jsem k němu vztahovala ruce, připravena skončit v objetí jeho mužných paží, abych mohla zabořit nos do hedvábné látky nasáklé sladkou vůní pivoněk. Jenže místo toho se zastavil u mé cedulky. Zamračeně jsem ji vzala do rukou, nechala si přivolat zdobené rydlo a ihned škody napravila...

Bohyně ♡ lásky

"Podívej, už je to v pořádku!" zvolala jsem nadšeně a očekávala pokračování našeho rendezvous. Ale byl pryč.
"Lu Shene?!" popotáhla jsem a rozhlédla se po okolí.

Se slzami na krajíčku jsem pokračovala dál, proudící dav mi ani nedovolil se znovu ohlédnout a nemilosrdně mě tlačil k trůnnímu sálu.

Kde stojím teď, se svými drahými spolubydlícími před...

Heh! Oni nestojí. Co to?!

Zmateně zamrkám, než si uvědomím svoji situaci, abych se kvapně uklonila a vyslechla si, co se od nás žádá. Umělecká kaligrafie znázorňující trojici přátelských želv zachycených v okamžiku bezmezné radosti mi nepřijde jako zločin, ale nemohu tu pochybovat o vůli císaře, určitě to není tou kresbou samotnou, ale třeba použitým inkoustem.
"Určitě byl vytvořen pomocí nějakého temného rituálu zahrnujícího krev nevinných želvátek, staletí odstátých nošených ponožek rozemletých na prach a podobných nechutností! Oh ano, něco takového nesmíme dopustit. Vyobrazení Nefritové želvy ve společnosti ostatních přímo nabádá k tomu, aby si ho lidé pověsili na stěnu ložnice. A pak, když ulehnou ke spánku, začnou temné síly působit!"
Zatímco jsem skoro celé záhadě přišla na kloub, nedokázala jsem spustit oči z Zli Beie. Zápletka celého příběhu se tak začala rozvíjet dál a já už si představila, jak si ho přivolám pírkem na pomoc a...
Propásla jsem čas na otázky.
Možná jsem se mohla ujistit o správnosti svých domněnek, ba co víc, okouzlit jimi všechny přítomné, Zli Beie především, ale už byl čas vyrazit. Kdybych koutkem oka nezachytila kousek Wengovi proměny, přísahám na Nebesa, nikdy bych ho nepoznala! Nesměla jsem zůstat pozadu, můj převlek musel být také perfektní. V hlubokém soustředění jsem přiložila spojený ukazováček a prostředníček ke spánkům a...plop! Maskování bylo na světě.

Čisté přátelství a čestná povinnost

Pravá odměna opravdových mužů

Vstříc trůnu nebeské želvy přicházel Weng Zhu s plnou důstojností pravého poloboha nejvyšší úrovně. S hlavou vztyčenou a s každým pohybem dokonale odpovídajícím jak dvorské etiketě, tak nauce o pravém pohybu. Nevšímal si obdivných pohledů svých společníků ani přihlížejících návštěvníků či dvořanů – zdánlivě chladný jako ledovcová pole Severnho moře a neprostupný jako skály Jižního pohoří. Ve skutečnosti své myšlenky obracel k událostem starým již mnoho let…

Bylo tomu téměř na den třicet let, co Weng Zhu, ponořen do hluboké meditace na břehu jezera Posvátného háje, podstoupil zkoušku pravého poloboha. Upínajíce svou mysl k hlubokým pravdám své vlastní vnitřní dokonalosti, nevnímající nic ze svého okolí, byl vytrhnut a vynesen do povětří postupným zásahem třiatřiceti nebeských blesků.

Když se vzpamatoval a pocítil, jak jeho meridiány prostupuje nová duchovní síla, spatřil vedle své meditační lavičky ohořelé a doutnající tělo boha Lee Bangura. Vše mu ihned došlo. Tento podivínský, ale laskavý bůh tak neuvěřitelně čistého srdce, se kterým ho dohromady svedla nepřízeň osudu, se musel obětovat a nastavit své vlastní tělo nebeským bleskům zkoušky, na kterou ale nebyl ještě zdaleka připraven. A pomohl tak Wengovi projít. Jak pošetilé. Ale jak odpovídající starým básním o opravdovém přátelství.
Weng byl dojat a pocítil stud nad tím, že o tomto Pánovi slepců pochyboval a dokonce se mu cíleně doposud vyhýbal, jelikož jeho neustále lepkavé ruce mu působili zvláštní pocit, po kterém musel trávit celé dny v očistných jezerech a duchovních pramenech.
Nyní však popadl zhroucené čoudící tělo svého spolubydlícího a vznesl se s ním do oblak. Dopravil ho do jejich bytu, uložil ho do vlastní třetí ložnice a celé dny se o něj osobně staral. Sám mu vařil čaj a léčil ho svou mocí, přes nevraživé a snad závistivé pohledy jeho služebnice Xia Li, která pochopitelně nejspíš toužila postarat se o svého pána sama. Nemohl jí však tuto poctu poskytnout, neboť drahý Banguro, jediný opravdový věrný přítel kterého nebesa seslala do Wengova příbytku, si zasloužil jen tu nejdokonalejší péči a lektvary, které by nikdo jiný než Weng Zhu nepřipravil tak dokonale.
Když se Banguro uzdravil, trávil, sním Weng mnoho času. Ne vždy rozuměl jeho žertům, ale přesto se snažil jim alespoň občas smát. A přestože Banguro vždy, když se k němu bůh prostituce přiblížil, s lehkým tikem v obličeji ucukl a udělal krok dozadu (což Zhu považoval na dříve přehlédnutou a úctyhodnou snahu o osobní čistotu) Weng s ním trávil téměř každou svou volnou chvíli, hrajíc různé logické hry či se věnující cvičení v šermu, nehledíc na absurdní povídačky těch méně povznesených božstev, které stejnak nebyl ve své kultivované ymsli schopen vstřebat a pochopit.

…a proto nyní kráčel po boku svého nejvěrnějšího společníka a jejich dvou pomocnic před vládce světa.
Jeho úklona, na milimetr přesná ve vzdálenosti od Nefritové odpovídající dokonale jeho postavení Poloboha bez vlastního úřadu, následovala tu divoké Leeovi služebnice jen o jeden úder srdce, který byl ale o to pochybení bolestivější. Pokračuje však tam, kde ona skončila.

„Já Weng Zhu, Pán rozkoší za přiměřenou protislužbu, slepci, studenti a vojsko za polovic, ochránce samostatně výdělečně činných žen, polobůh masážních služeb a předseda bytového družstva Paláce Odlesků hvězdných drahokamů na hladině zamrzlých jezer, Věčný vůdce sekty Tuctu svatých čistých horských pramenů přísahám, že já a můj věrný přítel, splníme tento úkol Nefritového vládce k jeho naprosté spokojenosti, za cenu vlastního nesmrtelného života a především života našich mladších sester jinak pro ně přijmeme jakýkoliv nejpřísnější trest.“

Ve Wengově mysli se v ten okamžik již formovala představa na to, s jakou oprávněnou úctou a vděčností na něj vládce pohledné, pokud svůj úkol splní.



A naplněn touto snad předčasnou hrdostí, odhmotnil do svých rukávů jak pírko tak zvoneček a následně se pomocí své moci ihned na místě přestrojil tak, že ani ti nejbližší by nedokázali poznat, o koho se jedná. Jeho důmyslný převlek tak oslnil celý nefritový dvůr…

A následně dal další dvojicí ukázkových úklon najevo, že je připraven okamžitě vyrazit splnit zadaný úkol... jistěže, jen co svolá menší schůzi, kde probere se svými pomocníky strategii, plány, cestovní výdaje a poté co zajistí na příslušných kancelářích stravné a cestovné.

Nespoutaná, nepřemožitelná, úchvatná a tak!

Starší bratr Banguro

Ono to … na MĚ… mluví… a chce, abych se omluvila.
„Jak se jen zlíbí staršímu bratrovi.“ odpovím hlasitě, aby mě všichni slyšeli. Má mentálně zvápenatělá páteř ale celá zaskřípe společně s mými zuby a omluvu ode mne nikdo nikdy neuslyší!
Brada mi poklesne, jak naznačuji úklonu a chvíli tak setrvám. Když se na Bangurově tváři objeví cosi jako uspokojení z mého ponížení, vykročím do kroku sedmi hvězd.
„Len si precvičujem chrbát, ty krokodýl.“ Vysvětlím v Bangurově mateřštině, aby mé neposlušnosti rozuměl jen on a pokračuji v sestavě.
Tímto incidentem si ale bratr Banguro vykopal nesmrtelný hrob a já odteď čekám na každou jeho lehkomyslnost.
A jsem vynalézavá!
Rozmnožuji pomlouvačné letáky a v přestrojení podporuji šeptandu.
Do Bangurových vankúšiků strkám vrhací hvězdice, jehlice a různé špičaté předměty.
Šátky mu občas mažu práškem s výtažkem z kobřího jedu. Když se zadaří, opravdu na týden oslepne.
Také jsem mu skvělou hospodyní. Často mi ujede na jeho saténovém plášti noha a opařím mu při tom ruce Železnou bohyní milosrdenství. Nebo klín. Vlastně preferují lít ten čaj Bangurovi do klína. Nebo do uší a účesu.
Znamenitě vařím. Rýže je jako z vojenské jídelny. Když jí Banguro pojídá, pozoruji ho s ostražitostí pralesního tygra a okamžitě ho zachraňuji. Každý kuck na zrníčku využiji k tomu, abych přiskočila a udeřila do páteře úderem Dlaně železného písku.
Když odchází z domova, předstírám, že mu podržím dveře a při tom mu do nich přivřu opařené prsty.
Zábava se mnou v noci není, ale předstírat dovedu i tak. Třeba, že trpím válečnými běsy a křičím, když finguji spánek.
Jsem také vrcholem pohostinnosti. Každou návštěvu zbiji, pokud ji náhodou Banguro nechá v místnosti o samotě a pak se omluvím, že jsem si ji spletla s lupičem. Jednou jsem přerazila hůl i o Bangura a vymluvila se na to samé.

Po bitvě s bohyní klevet

„Ach dost… už dost… netrestej mne prosím, jsem celá… úplně poražená…“ kňourám tváří tvář bohyni klevet, která se ke mně naklání, něco žvaní a opět se naklání a já si tak mohu prohlédnout celou její šíji, ostré lícní kosti a řezanou bradu.
„U-h“ vydechnu, až to vypadá, že budu plakat a možná budu, protože bolest ve vyhozeném rameni je jako obvykle nesnesitelná a já jsem skutečně citově rozrušena. „Ua-ha…“ zatřese se můj dantien, když bohyni stisknu v pase a vypadá to, že ji chci na poslední chvíli vyrvat střeva orlím pařátem, jenže já pod šaty měřím tukovou řasu a nenajdu ji. „Ua…ha-ha-ha-uha-ha-ha!“ Ten řehot je hrubý a hrdelní. Nejvíce připomíná štěkot ryšavého vlka. Celý jsem ho okopírovala od Mei Baka.

„Tak jsme to konečně dokázali, Slaninko.“ utřu si slzy zdravou levačkou. „Mohla bych se trápit s jídelníčky, mohla bych vymýšlet týdenní plány a brát Tě na jogging po střechách Zakázaného města! Ale nic by na takové otyloně - jakými jste s bohem krevet byli - nezabralo!“ Nadzvednu se na lokti a dívám se do té, konečně pohledné - a nesmrtelné jedině příslušející – tváře. „Vím, mít tři bradičky Ti přišlo roztomilé, ale já… zejména v hodině Draka – takže mezi sedmou s devátou ranní – kdy je žaludek nejzranitelnější - jsem se na Tebe vůbec nemohla podívat a nenatáhnout!“ dštím ze sebe tu staletou bolest, způsobenou čelení naprostého nedostatku sebeúcty své sousedky. „Jak jsem se jen zaradovala, že ta osoba, co po nás jde, jsi právě Ty! Měla jsem záminku, jak Tě konečně dohnat k tomu, abys hnula tou svojí rozkydnutou, sádelnatou zadnicí!“ Hněv mě opouští a přichází nesmírná úleva. „Trvalo mi to ale tak dlouho a Ty jsi byla tak strašně odolná! Nesměla jsem se samozřejmě prozradit a proto jsem na sebe brala stále těžší a neforemnější zbroje a do boty si dávala mořské ježky, aby mi hnily nohy. Ale Tobě to pořád nestačilo a hrozilo, že Tě omylem porazím! Tak jsem si pak začala při boji vyhazovat rameno! A to bylo ono!“ Vysmrknu krev z nosu a netrpělivým škubnutím pošlu ramenní kloub kam patří. Následně si zuji boty a začínám z paty vytahovat rozdupanou ježovku. Ta z pravé boty vypadá docela dobře. Připravím ji večer Bangurovi se sójovou omáčkou. Tu vyvařím z opasku. „Vzhledem k tomu, že jsem musela pracovat půl století v utajení… zcela jsem ztratila svou klientelu! Takže bych si mohla říct o víc… ale protože jsi trhla rekord a takhle dlouho jsem nikoho k sošné postavě nedokopávala, budeš to mít zadarmo!“ na konci té věty je veškerý můj morální apel a hrozivě při tom zablýskám očima. To aby se už neodvážila přibrat ani dva leje.*
„Kdyby ale přece jen…“ dodám, s potencionálním zhnusením. „Tady máš letáček.“ Vtisknu jí do dlaně bambusovou tabulku s adresou a sloganem:

Zhubni i Ty!
S krvavou Yi!

„Vlastně je teď můžeš taky rozdávat, mezi známými a tak.“ podávám ji váček, který je vizitek plný.

Buřtík a Slaninka. Tak jim Mei Bak říkal.

Zprávy z očistných plamenů (odpověď na soukromku)

Nikdy bych si to nepomyslela, ale i Mei Bak se ukázal neschopným! Ze tří zpráv, co mi zanechal, jsem se nedozvěděla zbla! V prvním mě vzal ve snu do hračkářství, jak kdysi když jsem byla malá. A já si – dokonce i v tom snu - řekla: COŽE?! Jak hroznými mukami musí trpět, že je jeho moc natolik oslabena a jeho mysl tak zdětinštěla! Dítětem nejsem od té doby, co jím nejsem! MISTŘE! Oceňuji Vaši věcnost a tvrdost! Ne, že se mi vrátíte jako sentimentální senil!
Při druhé zprávě mistr ovládl pěnkavu, která mi nedokázala – krom obvyklých úvodních mistrových plků - nic říct a zemřela. Uvařila jsem jí Bangurovi k večeři. Ale až čtvrtého dne.
Při třetí zprávě se Mei Bak nezvládl vymáčknout vůbec. Začínám pochybovat, že lze z očistných plamenů poslat něco jiného než blábol.

Nefritový palác nefritové želvy

Když uslyším, že se blíží Zli Bei, neváhám. Sáhnu do prášku s kobřím jedem a vmažu si ho do očí.

Jak vidí Zlého Beje Xia Yi

Nemám ráda, když mne mají v moci pudy a proto bude lepší na audienci nic nevidět.

I tak mne nejprve vyděsí, když se začnou probírat pamflety a zesměšňující kresby. Pak mne ale uklidní, že pověst Weng Zhua a Lee Bangura nikoho nezajímá.
„Provedu, najdu, zničím, zabiji! To vše v tomto pořadí a k poctě a potěšení nefritové želvy!“ ukloním se směru, odkud slyším žvýkání špenátu.

--
* 134,50 mg

PODRIADENÁ XIA YI

Pred 100 rokmi
Celé sa to udialo hrozne rýchlo. Jednu chvíľu stojíme a mierumilovne sa rozprávame a ďalšiu už letí Xia do steny. Prekvapene sa pozerám na tu hrôzu, ktorú spôsobila a krútim hlavou.

Ďalšie minúty trávim utešovaním zraneného boha krevet a ani okamžité navrátenie zraku mu neuľahčilo. Vlastne jeho paní z toho robila ešte väčší problém ako to v skutočnosti bol. Ale boli sme tu nový a vzťahy medzi nami musia byť dokonalé, preto som takto verejne musel svoju podriadenú Xia Yi pokarhať.
"Xia Yi! Čo to malo znamenať? To ti príde normálne takto napadnúť a ublížiť naším susedom? Som tvoj nadriadený a ty si moja podriadená, preto ... je mi to ľúto, ale budem musieť na teba spísať oficiálnu sťažnosť a možno aj navrhnem, aby ti bola odobratá tvoja nová funkcia. Okamžite sa naším susedom pokloň a popros o odpustenie! ... A ... a večer prídeš ku mne do mojej komnaty a budeme sa spolu učiť slušnému správaniu! A pri tom budeme spolu robiť vegetariánske chlebíčky, ktoré venujeme tu naším susedom, ktorých si tak urazila a ponížila!"

Zo svojho veliaceho tónu som bol veľmi spokojný a hrdý. Ešte nikdy som nemal podriadenú, ktorá by ma musela počúvať a ja som jej mohol kázať. Z celej tejto situácie som hrozne nadšený a verím tomu, že ma Xia bude uznávať ako autoritu, ale aj ako dobrého priateľa.
Následne ešte poďakujem Su Xiang za krásny darček v podobe vtipného vankúšiku, ktorý si nechám pre seba a pravidelne ho používam, ak niekde sedím príliš dlho.




Pred 30 rokmi

Už je to sedemdesiat rokov, čo spoločne žijeme v palácovej štvrti. Bývanie je to pekné, ale vzťahy medzi nami sa ani z ďaleka nepribližujú mojej predstave. Už keď som začínal mať pocit, že sa s Wengom staneme kamaráti, začali sa masívne šíriť obrázky, kde sa spolu odovzdávame vášni a sexuálnym hrám. Mal som pocit, že sa kvôli tomu Weng ešte viac utiahol a vyhýbal sa mi.

Dobre som vedel, že sa pravidelne utiahne do môjho hája a tam rozjíma pri jazierku. Preto som jedného dňa nabral odvahu a prisadol som si k nemu. (Pod zadok som si dal darček od Su Xiang). Chvíľku sme len tak počúvali žabky a sledovali na hladine vody kruhové vlnky, ktoré spôsobovali naše pestrofarebné kapre.

"Ehm, dostali sa ku mne ... ďalšie, znepokojivé a .... úplne ohavné vyobrazenia teba a mňa. Na jednom z tých obrázkov nám dokonca bolo vidno ... ehm ... naších cikáčikov." Prehovorím k Wengovi smutným, zničeným hlasom a poviem svoj názor na ... podľa mňa absolútne roztomilé obrázky. Rád som sa na tie obrázky pozeral, pretože tak blízko som ešte nikdy k nikomu nemal. Na tých obrázkoch sa s Wengom spolu dotýkame a bozkávame a príde mi to celkom príjemné.
"Myslím, že tomu musíme urobiť koniec. Zastaviť takéto ... pomluvy! Myslím, že najlepšie ako poraziť tých, čo to o nás širia ... bude ... to, že to bude realita a nie len pomluvy. Reverzná psychológia. Ako sa tomu niekde na západe říká. Ak ty a ja .... spolu ... naozaj budeme ... partneri ... aj sexuálny ... tak by sme úplne vyvrátili tie pomluvy. Snažia sa nás zničiť, ale my z toho výjdeme ako víťazi. Čo ty ... na ... to? Myslím, že by sme to mohli podstúpiť a mali by sme to skúsiť. Čo takto, prvý polibek? Ako na skúšku?"

Veľmi nešikovne s natvrdo zošpúlenými perami sa začnem priblížovať k Wengovej tvári. Nikdy predtým som sa nelíbal, ale viem že sa naše pery musia spolu dotknúť. A tak sedíme vedľa seba a ja sa k nemu približujem a snažím sa dočiahnúť k jeho ústam svojími.


Súčastnosť

Obrdžal som predvolanie pred Nefritovú želvu. Tolká česť, ale prečo si nechal predvolať práve mňa? Ráno si natiahnem svoju najkrajšiu šatku okolo očí a vyrazím k trůnnímu sálu. Idem pešo, pretože potrebujem premýšľať. Dúfam, že si ma nenechal predvolať, kvôli tej veci zhulee.
Keď prídem na miesto stretnem svojích spolubývajúcich, ktorí boli pozvaní spoločne so mnou. Nefritová želva vyzerala tak velkolepo v celom svojom .. panciery na zádech. Netrvalo dlho a dozvedeli sme sa presný dôvod našej návštevy. Obrázok nefritovej želvy ako špásuje s inými želvami bol naozaj zábavný. Je to presne to isté ako ja a Weng. Možno by mohla taky vyskúšať reverznu psychológiu a mať sex s inými želvami. Tým by tie pomluvy prestali mať taký význam a už by to neboli pomluvy takže by vyhral. Celú tú predstavu si ale nechám len vo svojej hlave.

Stojím tam ticho, nič nehovorím, pretože nechápem, prečo práve ja? Mám iné povinnosti ako hľadať zločincov. Preto stále čakám, či sa neopravia a nedajú mi nejakú úlohu hodnú môjho postavenia.

KAPITOLA PRVNÍ:
TAJEMNÝ KALIGRAFISTA PROSTOPÁŠNÉHO OBSAHU

O sto let později...

NEFRITOVÁ ŽELVA

Už tisic let vládne nebeskému království Nefritová želva. Stalo se to takto: Nefritového císaře budili každý den po pohasnutí poslední noční hvězdy. Následující dvě hodiny byl strojen do oděvu, který sestával z deseti spodních a parnácti vrchních vrstev. Pokud byl den ceremonií nebo oslav byla pro přemíru povinností vynechána snídaně, protože sváteční oděv zahrnoval dalších deset vrstev, jejichž strojení zabralo bezmála hodinu. Kolem sedmé hodiny nebeského času začali do Síně poutníku proudit první nesmrtelní a tvořily dlouhé korigované fronty. Evidence stížností, rozsuzování rozepří, přijimání darů a chval obvykle trvalo až do rozsvícení první hvězdy. Když byl císař odstrojen následovala večeře, což byla jeho jediná chvíle volného času v hektickém dni. Není proti divu, že ji císař značně protahoval. Obvykle na večeři sedával v palácových zahradách u jezírka s želvami a s tesknotou sledoval, kterak se tito tvorečci lenošně rozvalují na rozpálených kamenech. Jednoho takového večera mu někde mezi třicátýmtřetím a šedesátýmpátým kousnutím do fíku konečně došlo, že zachování rovnováhy mezi třemi královstvími má jediné řešení: Než stačil sluha nefritovému císaři dolít broskvové víno, proměnil se v želvu! Bylo to náhlé, nečekané a na poměry dvora především neohlášené. Právem se císařovo gesto považuje za jednu z největších rebelií v historii Nebeského dvora. Dodnes není jisté, zda šlo o projev promyšlené geniality nebo stařecké trudnomyslnosti. Tak či onak, nikdo nebyl do dnešního dne císaře schopen přesvědčit, aby se proměnil zpátky.

STO LET TRVAJÍCÍ NEPŘÁTELSTVÍ

Poté co došlo k faux pas, jež se týkalo oslepení Boha krevet a zničení společné zdi, nevyvíjely se vztahy se sousedy nejlépe. A to i přesto, že mistr Banguro celou situaci zachránil okamžitým navrácením zraku a omluvil se za horkohrevnost své podřízené. Jednou napáchaná škoda, že již nedala odčinit. I když se o některých bozích říká, že jsou milosrdní, nebyla to vlastnost, kterou by bohyně klevet v kteréholi ze své inkarnací vynikala. Po následujících sto let si proto vzala za cíl jediné - rozcupovat pověst svých sousedů namaděru a pomstít se tak za ponížení svého manžela. Její plány byly zákěřné, přetvářka mistrná. Zatímco naoko předstírala udobření a bodré vztahy, v nářečí místra Bangura "potajomky" snovala plány na zničení. Středobodem celé nenávisti se postupně vykrystalizovala hlavní osoba celého incidentu - Xia Yi. Trvalo desítky let, než Xia zjistila, kdo je tajemná osoba, která stojí za různými nepříjemnými událostmi, které je v posledním století doprovázely. Tak se stalo, že Yi postupně odhalila v bodré sousedce úhlavní nepřítelkyni a rivalku. Zatímco v prostředí ubytovacího paláce Bohyně klevet předstírala dobré vztahy: obdarovávala své sousedy cukrovinkami a mořskými pamlsky, při domovních schůzích je zdravila hlubokými úklonami a během oslav nového roku obdarovávala žabími konvičkami do sbírky ... kdykoli se s Xia Yi. potkala mimo sféry Nebeského císařství docházelo ke krvavým šarvátkám a nactiutrhačství. Zatímco v nebeských sférách byly bohové pod drobnohledem úřadů a museli se chovat dle očekávání božské etikety, v ostatních dvou sférách, daleko od bedlivých očí Nebeského dvora, si mohli dovolit povolit potlačované emoce a vyjevit skutečnou podstatu. Z úsporných důvodů zde zmíníme jen několik významných šarvátek s Bohyní klevet v posledním století:

1. Rozhodující bitva pozemského konfliktu mezi Velmistrem krvavých dýk a Pánem démonů ve kterém Xia Yi. a Bohyně klevet stály obě na opačných stranách, výsledek - zdrcující a ponižující porážka Xia Yi.

A ano, Bohyně klevet, hnána nenávistí a pomstou, opět zhubla...

2. Bohyně klevet si ochočila duchovní kočku, která původně patřila Su Xiang


3. Bohyně klevet zapříčinila, že se Weng Zhuovi sputila krev z nosu, při sledování jejího tanečního čísla na banketu k tisicátým narozeninám Nefritové želvy. Weng toto dodnes považuje za jedno ze svých největších společenských selhání.

ZHOULEESMUS

Jakým způsobem se vyvíjely vztahy a společné soužití našich hrdinů soudit v tuto chvíli nemůžeme. Jedná se o temné období jejich příběhu ve kterém se kolem jejich existencí vznáší příliš velké množství pomluv a nepravdivých příběhů, často si naprosto protiřečících. Jen oni sami nám mohou vyjevit jaká byla pravda. Spojil je společný nepřítel? Naučilo je vzájemné spolubydlení toleranci nebo dokonce ... přátelství?
Můžeme s jistotou řici jen to, jak se vyvíjela jejich kultivace.

Kariérně i duchovně na tom byl nejlépe Weng Zhu, který v tomto století dosáhl nejvyšší úrovně skutečného poloboha. Důvod proč se tak stalo byl ten, že mnoho obyvatel v jeho bytě zapříčinilo do té doby věc nemyslitelnou - vyhnalo jej z něho ven. Weng tak občas dokonce cestoval říší smrtelníků, a to i po vlastních chrámech, avšak často v přestrojení, neboť bytostně nesnášel své věřící. Nutno říct, že byť svou přidělenou funkcí vnitřně opovrhoval, hlodala jej nepřiznaná ješitnost - vědomí, že zde je něco co je ryze jeho a kde je uctíván mu imponovalo, byť jej samotná podstata této úcty znechucovala. Dále pak mnoho času strávil v Bangurovi svěřeném Posvátném háji, neboť zde byla čistá duchovní energie vhodná ke kultivaci. Oblíbil si především místo poblíž jezírka, kde jej uklidňovalo všudypřítomné kvákání žab. Wengův častý pobyt na Bangurově území, společná domácnost, pomlouvačné snahy Bohyně klevet a přítomnost Su Xiang, jakožto fanynky pokleslých homosexuálních novel se staly vražednou kombinací, která odstartovala proces náboženských změn u části Wengových a Bangurových věřících a restaurace jejich chrámů. Ty se začaly stále časteji objevovat ve vzájemné blízkosti. Oblíbenými se staly také společné příběhy a vyobrazení. Na trzích království smrtelníků šli nalézt talismany, medailonky i pokleslé dřevority vyobrazující oba bohy pospolu. Tradované příběhy vypráví o bratrské lásce, která přesahuje hranice nemožného a umožňuje společně čelit příkořím. Vzájemné a srdceryvné oddanosti. V Nebeském paláci z toho byli pobaveni a za zády obou bohů o tomto jevu hovořili vesele jako o "rozmáhajícím se nešvaru." Mnoho bohů nakonec též propadlo tomuto uměle vytvořenému trendu. Styl zhulee (zhulí), jehož název vznikl zkomolením jména obou nevinných aktérů, se stal v císařském paláci natolik oblíben, že jeho přívrženci hovořili o jakési módní revoluci. Jednalo se o styl okázalých elegánů, používající líčidla v kombinaci s pestrobarevnými oděvy a ozdobami. To vše na úkor zastánců starých tradic, zakládajících svou filozofii na čistotě a jednoduchosti. Jistě vás neudiví, že extravagentní styl zhulí byl oblíben u mladší generace bohů.

TRAGICKÉ LÁSKY

Su Xiang se přes věškeré snahy nedařilo. Nicméně ani ona nezůstala během uplynulého století na stejné pozici. Postupně se z knihovní podavačky vypracovala na zástupkyni vedoucí fondu romantických novel. Ve svém osobním životě neustávala v hledání skutečné lásky, bohužel však bezůspěšně. Desetiletí marně pátrala po záhadném zjevení Shen Lu Shena, ale nikdo jí nedokázal pomoci... Všechny typy, které dostala ze svého popisu:

"... je to muž s dlouhými černými vlasy a šikmýma očima."

končily bůhvíproč na mrtvém bodě. Jakoby se vypařil! Musí této záhadě přijít na kloub...

Nadto si začala všímat nekonečné řady nešťastných událostí, které provázely páry v jejím okolí. Tak zaprvé ... celá ta pitomá věc se zhulianstvím. Dále přes zeď často slýchala zlovolnou BohynI krevet, kterak spílá manželovi: Ó, však jdi! Jen se vrať ke svým slávkám a mořským koníkům!" A v neposlední řadě je nutné jmenovat tragické osudy lásek jejich bývalých nadřízených z knihovny. Gao Xianova snoubenka omylem spolkla kouzelnou vlásenku, která ji rozčtvrtila. Gao Lianův oblíbený pes se zničehonic rozběhl z Nebeské vyhlídky. Běžel ... a už nezastavil. Gao Tian propadl šílenství poté, co blesk spálil na prach jeho právě dokončené paměti, které psal tisíc let a miloval víc než co jiného. I když se nakonec ani jeden z knihovníků neoženil, v knihovně nezůstali. Zasvětili své prázdné a osamělé životy práci a jejich kariéra zářně stoupala. Gao Xian se stal jednou z nejmocnějších osob v císařském paláci - hlavním rádcem Nefritové želvy. Gao Lian ničím menším než vrchním velitelem nebeských vojsk.

Su Xiang trápila představa, že by mohla nová generace knihovníků (jejich podřízených) dopadnout podobně...

PŘEDVOLÁNÍ

Díky neúnavné práci Bohyně klevet se stali známi ve všech třech královstvích. Historky o jejich činech ráda poslouchala i Nefritová želva. Dlouhá fronta do trůního sálu se zdála být nekonečná. A dnes měli tu čest vidět jeho výsost osobně...

Bohyně měla byste požádat o novou jmenovku. Tuhle máte odřenou, upozornil Su Xiang muž, procházející okolo dlouhé řady na sebe se tísnících nesmrtelných. Vždyť to je on! Téměř ho nepoznala, přešel nejspíše k zhulistům, protože jeho tvář byla zčásti kryta líčidly, ale nebylo pochyb! Shen Lu Shen! Z masa a kostí stojí přímo před ní. A zase se tváří jako by ji viděl prvně! No je to možné! Jen pohoršeně sjížděl slonovinovou cedulku, která se jí houpala u pasu na vyšívané stužce. Nikdy předtím o tom nepřemýšlela ... proč by měla mít jmenovku odřenou? Stojí na ní přece:

Bohyně ///// lásky

tak co by na tom bylo špatně?! Jenže než se z toho šoku vzpamatovala byl pryč. To je k vzteku! Může být kdekoli v davu. Jestli ho potká zase až za dalších sto let...

Nefritová želva Vás očekává!

Tady fronta nečekaně končila a dav za nimi je natlačil přímo do trůního sálu. Nefritová želva si to hověla s tupým výrazem na trůnu obklopena houfem rádců. Mezi nimi však vynikali dva, z nichž každý stál na nejvyšším schodě po stranách nefritového trůnu. Prvním z nejvyššího poradního trimuvirátu Nefritové želvy byl Gao Xian, někdejší vrchní knihovník:


Větší pozornost však upoutala druhá persona. Na tomto místě je nutné seznámit se s oblíbenou mechanikou čínských seriálů. Pokud chcete divákovi něco oznámit, je příhodné, aby si tuto informaci šeptali neznámé osoby do úplného ticha zatímco všichni naslouchají a hážou po sobě vyděšené pohledy. A přesně to se právě stalo. Bohyně modrých nočníkových oušek se naklonila k Pánovi středně velkých klepadel a zašeptala: Ó to musí být Zli Bei! Sto let putoval třemi královstvími mimo Nebeský palác a teď se vrátil zpět! Zlí je Bůh fyzické krásy a každý ho vidí jinak! Zajimalo by mě jak se jeví věčně zakaboněnému mistru Xianovi! Chichichi!

Jak vidí Zlí Zli Beie Su Xiang


Jak vidí Zli Beie Weng Zhu.



Jak vidí Zli Beie nesmrtelná Xia Yi a mistr Lee Banguro nám snad bude také brzy vyjeveno.

Promluvil Gao Xian: Nefritová želva vítá čtveřici svých oblíbených nesmrtelných! Povolala vás, aby vás pověřila úkolem nejvyší důležitosti. Viďte vaše císařská veličenstvo?
Nefritová želva si v odpověď ukousla list špenátu.
Říká ano, zahlásil jednoznačně Zli Bei a obřadně se uklonil směrem k trůnu.
Gao Xian pokračoval: Po třech císařstvích se začínají šířit odporné pamflety a prostopášné tušové kresby zesměšňující Nefritovou želvu.
Zli Bei učinil pohyb rukou a přímo před vámi se objevil jeden z pornografických letáků:

Jak vidíte, situace se musí okamžitě řešit. Mistr Zlí vypátral stopu prostopášného kaligrafického mistra do království nesmrtelných. Měli byste se pohybovat v přestrojení. Přímo na místě se můžete obrátit na Mistra praseší ucho a Opilou mistryni z jeskyně Mnohozářných hub. Vypátráte je za pomoci tohoto zvonečku. V případě nejvyššího ohrožení Vám bude k dispozici mistr Zlí, kterého přivoláte pomoci instruktážního pírka.
Zli Bei učinil opět pohyb rukou jakoby odháněl mouchu a před vámi se transformoval stříbrný zvoneček a instruktážní pírko.
Zvoneček pochází z Nebeské zbrojnice a začne zvonit, když je poblíž nesmrtelný. Nějaké otázky?

Posfátné vankúšiky

"No šupity šup!" snažím se máváním praciček odehnat služebnictvo, zatímco Weng začne svůj proslov.
"Jakže je to oslovil?" Zmateně těkám očima od jednoho k druhému a zchrumkám další hrst oříšků, brzy se tak setkám s poněkud nakvašeným pohledem Nesmrtelného Bangura, který cítím dokonce i přes hrubou pásku v magentové barvě podle poslední módy.
"Uh...oh!" prsty volné ruky zakryjí dokořán otevřená ústa. Takový trapas!

"Aaahah, prosím odpusťte má unáhlená slova. Nečekala jsem, že budu mít tu čest sdílet Wengův příbytek s dalšími vznešenými Nesmrtelnými," uculím se, načež zatřepotám prtsty, ve kterých se mi zjeví věříř, kterým se začnu až přehnaně rychle ovívat, "musí to být tím horkem. Já...ah...obávám se, že možná..." začnu mistrně napodobovat závrať a počínající mdloby. Jenže mi nikdo, jak se zdá, nevěnuje dostatek pozornosti.
"U Boha ufuněných vepřů!"
"Ah ah, žádný strach, myslím, že budu v pořádku," snažím se vykouzlit ten nejroztomilejší úsměv, ačkoliv uvnitř zuřím. Tohle byla má první zkouška! Nikdo, NIKDO se nechytl. Ještě tomu slepému bych to možná odpustila, i když teď určitě jen předstírá, že nic neviděl. Já ho jednou nachytám, a to se bude panečku divit.

Místo toho oba muži žvaní. Ztratím se hned u druhé věty, když k mým uším dolehne zmínka o "měkkém postoji". Zpoza vějíře zahýkám. Užívám si okamžik, kdy se Bůh Slepců začne tak rozkošnicky čertit. Hned mi v hlavě vytane hned několik způsobů, jak mu od takové nepříjemné nehody pomoci. Dříve bych přespříliš upovídané muže jistě považovala za příliš změkčilé, nehodné pozornosti, ale s každým dalším slůvkem proneseném v tom exotickém dialektu se roztékám jako ten vankúšík pod jeho nebeským prdeláčkem. Možná bych jej pak dokázala i přesvědčit, aby nám zazpíval, pokud Xia zahraje. Matně si vzpomínám, že už jsem snad i podobné nářečí v jedné písni zaslechla, ovšem uvízlo mi jen jedno slůvko...
"Očirý...." zasním se nahlas. Co to asi znamená?

Weng mezitím spěšně odchází, nechává nás postávat uprostřed místnosti jen se sbírkou jeho uměleckých děl. Když se o nich znovu zmíní, ladně udělám těch pár krůčků k poličce a důkladně si je prohlédnu. Něco mi na nich nesedí. Vlastně mi přijdou všechny neskutečně škaredé. Ale proč by si na takových nevkusných šuntech tolik zakládal?! Pak mi to dojde!
Určitě je vyráběl nějaký z jeho příbuzných, nejspíš retardovaný bratránek. Weng musí mít neuvěřitelně dobré srdce, kdo by si to byl pomyslel u Boha prostituce?

"Tohle bude složité! Ach Nebesa, proč mne tak pokoušíte?"
Otočím se od té unikátní sbírky a zuřivě přikyvuji na všechny Bangurovy návrhy. Všelijaké oslavy a večírky patří mezi mé nejoblíbenější kratochvíle a nechci vynechat jedinou příležitost slyšet jej hovořit. Jistě se napínavými příběhy jen hemží!

Než se ovšem odhodlám k činu, přeruší mé zhýralé myšlenky ženský výkřik.
"Vepřový démon?! Ó, jen to ne!" Zaklapnu vějíř a rychlým pohybem zápěstí obkreslím symbol pro ochranu. Kolem mě a Bangura se tak vytvoří průhledná bariéra chránící si nás před všemi druhy útoků. Nebohé Xie však už pomoci nedokážu, mohu jen sledovat, jak se řítí vstříc zdí do jedné z Wengových komůrek.
Za hrozivého praskotu a skřípotu brzo odhalí, co skrývala. Ne prasečího ani jiného démona, nýbrž hromadu po tisíce let uloženého haraburdí prolezlého hmyzem a pavouky.

Brzy je tak Nesmrtelná válečnice sama pod útokem. Ani sebelepší techniky vyšperkované staletími kultivace si nedovedou poradit se silou bordelu. jaké je ovšem mé nadšení, když z rozšklebeného chřtánu poničené stěny začnou vypadávat i rozkošné vankúšiky jako stvořené pro naši malou oslavu. Dokonce se objeví jeden velmi speciální jako dělaný pro Bangura.

Když vidím, že nebezpečí pominulo, tedy spíše, že nám žádné nehrozí, zruším ochranné kouzlo a natáhnu se pro misku s oříšky. Znovu otevřeným vějířem vytvořím menší poryv větru, který smete na stranu dostatek harampádí, aby se zpod něj zvládla Xia vyhrabat.
"Myslím, že teď už máme na oslavu všechno!" Zvolám vítězoslavně a pochytám všechny polštářky. Je čas vyrazit!