Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Příběhy nebeských úředníků
Družina
| |||
 | Masakr bude! Nepozornost zabíjí. Nebo udělá z nepořádku ještě větší bordel! A jak si tak letím kopem do sousední garsonky, z mého výkřiku rupla i jedna Wengova vedlejší komůrka. Asi jsem měla ten řev lépe zkultivovat! Za takovéto pochybení by mě Mei Bak pravděpodobně spráskal, ale mně to dělá dobře. Je tu rázem mnohem víc suti. Více zničených domovů. A celkově více války. Přála bych si, aby se v pomstě za odčinění Mei Bakovi hanby hroutily všechny nebeské paláce. Ale i tohle je príma! | ||
| |||
 | Posfátné vankúšiky "No šupity šup!" snažím se máváním praciček odehnat služebnictvo, zatímco Weng začne svůj proslov. "Jakže je to oslovil?" Zmateně těkám očima od jednoho k druhému a zchrumkám další hrst oříšků, brzy se tak setkám s poněkud nakvašeným pohledem Nesmrtelného Bangura, který cítím dokonce i přes hrubou pásku v magentové barvě podle poslední módy. "Uh...oh!" prsty volné ruky zakryjí dokořán otevřená ústa. Takový trapas! "Aaahah, prosím odpusťte má unáhlená slova. Nečekala jsem, že budu mít tu čest sdílet Wengův příbytek s dalšími vznešenými Nesmrtelnými," uculím se, načež zatřepotám prtsty, ve kterých se mi zjeví věříř, kterým se začnu až přehnaně rychle ovívat, "musí to být tím horkem. Já...ah...obávám se, že možná..." začnu mistrně napodobovat závrať a počínající mdloby. Jenže mi nikdo, jak se zdá, nevěnuje dostatek pozornosti. "U Boha ufuněných vepřů!" "Ah ah, žádný strach, myslím, že budu v pořádku," snažím se vykouzlit ten nejroztomilejší úsměv, ačkoliv uvnitř zuřím. Tohle byla má první zkouška! Nikdo, NIKDO se nechytl. Ještě tomu slepému bych to možná odpustila, i když teď určitě jen předstírá, že nic neviděl. Já ho jednou nachytám, a to se bude panečku divit. Místo toho oba muži žvaní. Ztratím se hned u druhé věty, když k mým uším dolehne zmínka o "měkkém postoji". Zpoza vějíře zahýkám. Užívám si okamžik, kdy se Bůh Slepců začne tak rozkošnicky čertit. Hned mi v hlavě vytane hned několik způsobů, jak mu od takové nepříjemné nehody pomoci. Dříve bych přespříliš upovídané muže jistě považovala za příliš změkčilé, nehodné pozornosti, ale s každým dalším slůvkem proneseném v tom exotickém dialektu se roztékám jako ten vankúšík pod jeho nebeským prdeláčkem. Možná bych jej pak dokázala i přesvědčit, aby nám zazpíval, pokud Xia zahraje. Matně si vzpomínám, že už jsem snad i podobné nářečí v jedné písni zaslechla, ovšem uvízlo mi jen jedno slůvko... "Očirý...." zasním se nahlas. Co to asi znamená? Weng mezitím spěšně odchází, nechává nás postávat uprostřed místnosti jen se sbírkou jeho uměleckých děl. Když se o nich znovu zmíní, ladně udělám těch pár krůčků k poličce a důkladně si je prohlédnu. Něco mi na nich nesedí. Vlastně mi přijdou všechny neskutečně škaredé. Ale proč by si na takových nevkusných šuntech tolik zakládal?! Pak mi to dojde! Určitě je vyráběl nějaký z jeho příbuzných, nejspíš retardovaný bratránek. Weng musí mít neuvěřitelně dobré srdce, kdo by si to byl pomyslel u Boha prostituce? "Tohle bude složité! Ach Nebesa, proč mne tak pokoušíte?" Otočím se od té unikátní sbírky a zuřivě přikyvuji na všechny Bangurovy návrhy. Všelijaké oslavy a večírky patří mezi mé nejoblíbenější kratochvíle a nechci vynechat jedinou příležitost slyšet jej hovořit. Jistě se napínavými příběhy jen hemží! Než se ovšem odhodlám k činu, přeruší mé zhýralé myšlenky ženský výkřik. "Vepřový démon?! Ó, jen to ne!" Zaklapnu vějíř a rychlým pohybem zápěstí obkreslím symbol pro ochranu. Kolem mě a Bangura se tak vytvoří průhledná bariéra chránící si nás před všemi druhy útoků. Nebohé Xie však už pomoci nedokážu, mohu jen sledovat, jak se řítí vstříc zdí do jedné z Wengových komůrek. Za hrozivého praskotu a skřípotu brzo odhalí, co skrývala. Ne prasečího ani jiného démona, nýbrž hromadu po tisíce let uloženého haraburdí prolezlého hmyzem a pavouky.
Brzy je tak Nesmrtelná válečnice sama pod útokem. Ani sebelepší techniky vyšperkované staletími kultivace si nedovedou poradit se silou bordelu. jaké je ovšem mé nadšení, když z rozšklebeného chřtánu poničené stěny začnou vypadávat i rozkošné vankúšiky jako stvořené pro naši malou oslavu. Dokonce se objeví jeden velmi speciální jako dělaný pro Bangura. Když vidím, že nebezpečí pominulo, tedy spíše, že nám žádné nehrozí, zruším ochranné kouzlo a natáhnu se pro misku s oříšky. Znovu otevřeným vějířem vytvořím menší poryv větru, který smete na stranu dostatek harampádí, aby se zpod něj zvládla Xia vyhrabat. "Myslím, že teď už máme na oslavu všechno!" Zvolám vítězoslavně a pochytám všechny polštářky. Je čas vyrazit! | ||
| |||
| Jedním slovem; odporné! Čekala jsem příliš mnoho! Ten hnusník je úplný ničemník! Nádiva! Ignorant! My si tedy s ničím navzájem radit nebudeme, to se spolehněte! Jak může být prodejník tak... Aha! Už jsem porozuměla. Musela bych mu zaplatit, tak je to! Ale to tedy NE! On musí platit mně! S tou tváří a postavou a živlovou pěstí a tak kolem dokola, kdepak! Nejsem nijak laciná a on je odporný změkčilec. Bez všího charismatu. Bez vášně pro okamžik. Čchi mdlé, nevalné chuti i zápachu. | ||
| |||
 | INTERMEZZO: O KLEVETÁCH A KREVETÁCH V němž je řeč o stvoření světa a příběhů Všechny zajímavé příběhy o bozích, hrdinech a romantických láskách by nikdy nevznikly nebýt pomluv. Jen díky šíření nepravd mohly události přejít v příběhy a z príběhů v legendy a báje. Nikdo totiž netouží vědět jak se věci udály skutečně. Skutečnost je nudná. Z toho důvodu stojí na počátku našeho příběhu značné množství pomluv. Naši hrdinové zatím netuší, že se ocitly v jejich epicentru ... protože není náhod a síla vesmíru má s každým záměr. Na počátku bylo slovo a to slovo byla kleveta. A na počátku byla kromě slova také věc, a ta věc byla kreveta. Vždyť každé malé nebešťaně ví, že život vznikl z moře. Prvotní bůh dal vybudoval kontinenty a moře na a konci architektonického procesu stvořil v těch mořích krevety. Následně sám sebe transformoval v energii Qi, která se rozprskla do všech směrů a vdechla všem věcem život. Tato událost je vnímaná jako počátek plynutí času a nazývá se velký rozprsk. Z krevet se následně vyvinuly krevety s nožičkami a ty vstoupily na souš. Některé z těchto krevet se následkem praktikování kultivace stávaly silnější než jiné. Nikdo samozřejmě neumí přesně určit bod, kdy krevety přestaly být krevetami a začaly být lidmi. Protože stojí klevety a krevety na prvopočátku všeho, určitě nikoho nepřekvapí, že se osudově přitahují. V každé inkarnaci, kterou musela Bohyně klevet prožít bez svého manžela, Boha krevet, byla nesmírně krásná, stepilá a éterická. V těchto obdobích žila vždy sama a od rána do večera se věnovala kultivaci klevet. Nepřítomnost Boha krevet v ní vyvolával jakýsi neklid a činorodost. V tomto tisícročí se však se svýžm manželem znovu setkala a bylo to šťastné shledání. Je nutné přiznat, že však existovala jistá nepříjemnost, prvek nesourodosti v jinak šťastném splynutí. Pokaždé, když se Bohyně klevet a Bůh krevet znovu shledali, začali v důsledku štěstí a bezstarostnosti nekontrolovatelně lenivět ... a přibírat. Spokojenost rodicí zahálku se stala příčinou jejich chorobné nadváhy a pádu existencí. Byli si sami sobě zhoubou. Bez sebe však budovaly ty nejzářnější kariéry: Ve válce s nesmrtelnými lordy severních moří proslul Bůh krevet jako nelítostný generál a Bohyně klevet byla v minulém životě klíčnice nebeského dvora s vlastním palácem. V této inkarnaci, sic spolu však tlustí, líní a neoblíbení ... museli se spokojit se společnou garsonkou. Garsonkou, v níž jedna ze stěn sousedila s komplexem bytů Weng Zhua. Přítomnost nových obyvatel v bytovém paláci byla pro oba manžele vzpruha v řadě jinak nudných dní. Weng Zhu by Vám mohl vyprávět, kterak se dvojice bodrých sousedů v minulosti zasadila o rozšíření jeho pověsti nenápadného zhýralce. Pověsti jenž ho předcházela a díky níž byl mezi bohy dobře znám a oblíben, o to víc, že se na veřejnosti sám skoro neobjevoval. Jeho osobní příběh tak v průběhu let bobtnal a nabíral na obrátkách. Wengovi v pravdě lichotil poprask kolem jeho osoby, byť by to sám nepřiznal. Právě v tuto chvíli lavíruje Bůh krevet na štokrleti a snaží se ve steně vyvrtanou dírkou zaslechnout útržky rozhovorů nových spolubydlících. Půjde bezesporu o orgie, řeč je o prdeláčích! Informuje manželku, která neklidně přechází po garsonce. Já to věděla! Vykřikne Bohyně klevet až se jí zachví třetí tuková oblina pod bradou. Naši hrdinové netuší, že zde, v této malé místnůstce, se právě začíná budovat počátek jejich zářných kariér a příběhů, které bude jednoho dne znát každý živý tvor tří světů... Bůh Krevet v době zářné slávy jako generál podmořských legií Bůh krevet a Bohyně klevet dnes (dobové zobrazení) Zobrazit SPOILER  | ||
| |||
 | SEZNÁMENÍ Nesmrtelný Weng odo mňa prijal môj dar a ja som si istý, že sa mu veľmi páči. "Verím, že môj dar využijete rovnako dobre ako ja ........ myslím to tak, že ho z vizuálnej stránky ... ako ... umelecké dielo ... oceníte." Uf, skoro som .... A potom si všimnem, že sa k nám pridala aj nesmrtelná Su Xiang, ktorá si nás očividne pomýlila so služobníctvom. Aká urážka. Preto na ňu pozerám so zdvihnutým obočím a cítim sa dotknuto. A to až do doby, kedy Weng vyhlási, že sa môžem ubytovat v Komnatě Měkkého Postoje. Prekvapene sa obzriem po všetkých zúčastnených a mám chuť namietať. A chcem namietať dva krát toľko, keď ešte vyhlási, že naše dve spoločnice, majú na dverách nápis ŽENY. Zo zdvorilosti ale počkám, až nesmrtelný Weng dokončí svoju reč. A už by som aj začal rozprávať, keby sa zrazu neotočil a neodkráčal. Otočil som sa na svoje nové spolubývajúce a v tom sa Weng vrátil, len aby nás upozornil na svoju zbierku konviček a potom znova zmizol. Teraz som už dvihol prst a začal som sa obhajovať. "Rád by som len poznamenal, že Komnata Měkkého Postoje, nemá nič spoločné s realitou. Myslím tým že, nemám žiadny problém s mojím ... ehm ... měkkým ... postojom. Ako v živote každého muža sa občas stane, že to nefunguje ako má, ale ... to je úplne normálne. A a a a tiež, to že máte na vašich dverách nápis ŽENY, ešte neznamená, že by som tam nemohol občas prísť a dali by sme si čaj, alebo ... niečo silnejšie. A rozprávali by sme sa o naších spoločných záujmoch, ako napríklad oblečenie ... a vyšívanie, alebo pletenie. Myslím, že taký nápis je dosť dehonestujúci a diskriminujúci." Na tvári sa mi zračí jasné pohoršenie nad tým, ako to tu zatial vyzerá. Potom ale pokračujem ďalej. "A moja podriadená nesmrtelná Xia Yi, ktorá je naozaj moja podriadená a musí plniť všetky ... pracovné ... príkazy, ktoré jej zadám, určite so mnou aj súhlasí, že by sme nemali čakať do zajtra, aby sme sa všetci zišli a prediskutovali podrobnosti, ako tu budeme spolu žiť." Chcem aby Xia Yi pocítila, že to čo hovorím, nemyslím len ako návrh, ale ako príkaz od nadriadeného. "Myslím, že by sme sa mohli dnes stretnúť u mňa a úprimne sa zoznámiť a zabaviť, zasmiať sa a zoceliť náš nový malý ... team. Ja by som si vzal na starosti občerstvenie a Xia by mohla zaobstarať hudbu. A nesmrtelná Su Xiang by mohla zaobstarať nejaké vankúše pod naše zadky. Lebo keď sa budeme naozaj dobre baviť a celú noc budeme spolu ... kecať a ... vymieňať si zážitky, tak si môžme ľahko presedieť naše ... prdeláče. Takže vždy je lepšie mať nejaký mäkký vankúšik, na ktorom by sme sedeli." Rozhodne by to bolo skvelé sa takto zoznámiť v prvý večer a možno by aj došlo k nejakým intímnostiam. Na nejaké detaily sa ešte musím opýtať Wenga, pretože stále netuším ako presne sa robia .... isté ... druhy ... intímností. Preskakujem pohľadom s úsmevom zo Xia Yi na Su Xiang a očakávam kladnú odpoveď. | ||
| |||
 | PRAVIDLA A TAJEMSTVÍ MISTRA WENGA Rychlý pohyb rukou přemístí detailně vyřezávaný dar do úschovy Wengových soukromých sfér a on jen rychlým pohybem očí zkontroluje, zda něžné bohyně nemohli spatřit nic, co se pro jejich ctnostné zraky nehodí. Když se následně dvorně uklání k díkům, mohl by nepozorný divák nabýt dojmu, že se dokonce drobně červená. Tato iluze se však záhy rozplyne a nahradí ji dokonale melodický hlas, každé slovo recitující jako básně starých mistrů. „Nechť na věky ctí Vaše jméno všechna stvoření všech říších božský starší…“ Rychlý pohled na ženy z nichž jedna se podle všeho svléká a druhá si cpe do úst hrsti oříšků boha v bělostném dokonale poskládaném rouchu na okamžik zarazí, ale pak se mu podaří vytěsnit díky dokonalé zkultivované mysli tak na zem dopadající drobečky tak prach na botách hostů… vlastě ne hostů…spolubydlících. „…i ta vaše božské mistryně.“ Prohlásí s přesně vypočítanými úklonami vhodnými pro služebně mladší nižší úřednice. „Jsem také o všem zpraven a věřím, že prozřetelnost nebeských lordů nás určila ke společnému obývání těchto prostinkých nevelkých prostor s ohledem na vzájemnou vhodnost k rozvíjení našich vzájemných kultivací. Přestože se přiznám, že jsem netušil, že existují v nebi…“ Zhu se na okamžik odmlčí, jako by hledal vhodná slova, přičemž se v jeho tvářích opět na okamžik zableskne náznak ruměnce… „ehm… smíšené ubikace.“ Následně však bůh rozpřáhne ruce ve velkorysém gestu, jako by se snažil nedat na sobě jistou nervozitu. Než však stihne pokračovat, všimne si, že jeden z jeho rukávů sklouzl o několik coulů níže a musí to ihned opravit. Až poté opět promluví. „Se vším si ale poradíme. Navrhuji, abyste se nyní ubytovali. Připravil jsem vám pokoje. Mistr Lee se může ubytovat v Komnatě Měkkého Postoje…“ ukáže směrem ke skladu rohoží a žíněnek přičemž na dveřích se pod nápisem POKOJ PRO PODNÁJEMNÍKY zobrazí nový řádek hlásající BŮH LEE…“…a nesmrtelné mistryně mohou zatím využívat Síň Bílého Hávu…“ přičemž je jeho ruka nasměřuje k prostoru ještě před pár minutami známému jako náhradní šatna. Nyní ji ozdobil nápis ŽENY. „Nám a Nefritové želvě žel, neměl jsem ještě čas z těchto pokojů odstranit všechny své věci, poprosím vás tedy, abyste byli trpělivý, pokusím se na to vyhradit co nejdříve čas, věřím, že vám tam nebude nic překážet. Nyní se bohužel musím odebrat na pravidelná kultivační cvičení. Prosím, chovejte se jako doma, na většinu vybavení jsem umístil cedulky, abyste věděli, jak s ním zacházet. V jídelně je dostatečná zásoba vody, aby uspokojila vaše potřeby. Navrhuji, abychom se zítra sešli opět v tento čas a rozdělili si služby na úklid. Jako služebně nejstarší se s dovolením jmenuji bytovým tajemníkem, přičemž o možnostech změny můžeme na některé z dalších schůzí podiskutovat. Také bude potřeba upravit domácí pravidla, jelikož se obávám, že v jejich dvě stě bodech jsem nepočítal s možností...“ ukazujíc na stěnu pokrytou bambusovými svitky pečlivě pokrytými zákazy alkoholu, návštěv, domácích mazlíčků, ďábelské kultivace, lidských obětí a téměř všeho, co je alespoň trochu zábavné nebo vzrušující se bůh opět nakrátko zarazí, avšak přesně na tak dlouho, aby mohla i méně bystrým přijít na mysl otázka, co za člověka si vytvoří domácí řád, přestože žije sám "...žen..." dokončí pak Pán nejstaršího z řemesel prostě. Následuje trojice dalších úklon a důstojní odchod kamsi do spleti chodem a pokojů tohoto palácového křídla, které se zdá mnohem rozsáhlejší než by mohli dva malé pokoje vybrané pro nové obyvatele odpovídat. Než se ale stačí příchozí zmocnit vůbec svých klíčů ozvou se rychlé kroky a bůh prodejné lásky se vrací. „A prosím, nedotýkejte se této drahocenné sbírky konví…“ prohlásí s téměř posvátnou úctou, přestože konvičky na první pohled nepůsobí zrovna jako umělecké dílo starých mistrů. Načež vrhne ještě poslední pohled k bělovlasé bohyni. „Ne. Weng-Shushu mi říkat nemůžete.“ A znovu odchází, tentokrát již o poznání méně vznešeně. Když si je vznešený bůh Weng Zhu jistý, že nechal své hosty daleko za sebou, opře se o stěnu a jeho jindy tak dokonale necvičený dech mu nadýmá hrudník v záchvatu nefalšované paniky. „Ženy! Dvě ženy! U mě doma! Co budu dělat! Co budu dělat!“ šeptá si dokola sám pro sebe a když si konečně uvědomí, že obě ty ženy na něj mluvily a on mluvil na ně, tak se zhroutí na podlahu. Ale překvapivě stále velmi elegantně. | ||
| |||
| Na lovu Weng Zhua
Práce v císařské knihovně skýtala pro rozvernou, svobodnou dívku nespočet příležitostí, jak si ukrátit volný čas. Už během prvního desetiletý oddané služby jsem se dokonale naučila, jakými uličkami Xian prochází při pravidelných kontrolách a dokonce si vytvořila mezírky mezi regály přeplněnými svitky, abych jej mohla občas nenápadně pozorovat. Jeho ledově přísný výraz a odlesk plných, nebála bych se říct přímo šťavnatých rtů mne pokaždé zanechával příjemně rozechvělou. Stejně tak jako veřejnosti zapovězené části se zabavenou literaturou úřadem Čistoty Nebeské mravnosti. Právě v ten osudný den, kdy jeho služebníci přinášeli další nůše plných svitků připravených ke katalogizaci a rozřazení, nenápadně jsem se natáhla pro jeden z nich dříve, než byl označen příslušným štítkem a schovala jej pod záhyby svého hanfu. Úklid archivu Nechybujícího Úřadu Pro Ubytování Nesmrtelných byl hned o to příjemnější... Wei Ying měl své štíhlé a bílé nohy vysvlečené z kalhot a naprosto nahé, pořád jimi kopal kolem sebe. Lan Zhan mu nohy přitlačil k zemi. S pohledem na ilustraci pravou rukou pátral po tom pevném, masitém místě mezi těmi dvěma sněhovými půlkami. Prstem jsem opatrně přecházela po jednotlivých symbolech a na zarudlé tváři mi hrál rozpustilý úsměv. Několikrát jsem se dokonce nahlas zahihňala, tu dokonce pochrochkla, když se mi před očima vykreslila scéna obou vášní stržených mužů. Nebesavíproč jeden z nich (ten vespod!) nabýval podoby vrchního knihovníka. Ach, jak sama bych jej ráda zkrotila! "Mwahahahahah....mwihmihmihmihwi...ChrOcH chRoCH." A pak se to stalo! Už z dálky jsem jasně rozeznala staccato Xianových kroků. Bázlivě jsem nahlédla přes roh, jen abych se potkala s jeho nesmlouvavým pohledem. Ani smítko prachu! Čišelo z jeho tvrdých očí. Zpanikařila jsem. V záchvatu zděšení jsem se snažila prostopášný svitek ukrýt mezi ostatní listiny v už tak zaplněné poličce a stalo se, co se stát muselo. Katastrofa! Cenné písemnosti se rozletěly do všech světových stran a já se snažila nadmíru elegantními, tanečními pohyby zachytit většinu z nich. A pak mi do oka padl jeden jediný.... S překvapením rychle přecházejícím ve spravedlivé rozhořčení jsem se dočítala o prostopášném životu Boha prostopášnosti! Jak příhodné! Xian se však blížil. Bylo to buď přiznat obsah zakázaného, neoznačeného svitku, nebo mu před nos předhodit Weng Zhua. Nebyla to až tak těžká volba. Nakonec mi byl i ten menší nepořádek (o který jsem se samozřejmě plná úsměvů a zdvořilých úklon postarala) odpuštěn a já pak mohla hned následující den vyrazit jako ta nejprivilegovanějších z Bohyní do svého nového nebeského apartmá. O jeho dosavadním, jediném obyvateli jsem samozřejmě slyšela mnohokrát a neubránila se představám, jak asi bude vypadat. Určitě musí být tím nejkrásnějším z mužů, dobře stavěný, s dlouhými, lesklými vlasy, uzly pevných, vyrýsovaných svalů s ohněm proudícím v jeho qi. Někdo takový by mi mohl být dokonalým mužem! No povězte, Bohyně romantické lásky a Bůh prostituce! Tolik protikladů, co se náležitě musí přitahovat. V návalu zasnění si tak ani nevšimnu celého procesí mířícího k Nebeskému Chrámu Lásky. Až hrubé smýknutí mě vytrhne z představ a jakmile se ohlédnu po tom bezohledném, sprostém bídákovi, zkoprním. Ústa si zakryji rukou v němém úžasu. "Ne, to přeci nemůže být.....Lu Shene!!!" zvolám k němu a zamávám. Jenže bez odezvy. Jak jen je to možné? Srdce mi div nevyskočí z hrudi a kolena se mi roztřesou jen při pohledu na jeho oddalující se siluetu. Cožpak mě nepoznává? Jeho jedinou lásku! To jsem za ta léta ve službách Nebes natolik zkrásněla? Musím na okamžik vytáhnout vějíř, abych odehnala horkost z lící. Ne ne ne, teď není čas! Musím přeci chvátat za Wengem! Za tím Wengem, kterého jsem si po celý večer představovala.... Co jen si má teď nebohá dívka jako já počít? Rozervaná touhou mezi dvěma muži? Och, jak jen vyřešit toto kruté dilema? Jak by se zachovaly hrdinky mých románů? Jistě! Zkoušky! Musím si připravit pro všechny muže zkoušky. A ten, kdo v nich uspěje, pak bude mít právo se o mě ucházet! Nejsem přeci jen tak lecjaká bohyně! S novým, pracně vybudovaným sebevědomím tak vkročím do svého budoucího příbytku. Jen, abych zjistila, že už i na něj se tu asi stojí fronta. No tak moment, to nikde napsané nebylo!!! Mám snad svůj nový byt sdílet ještě s dalšími?! Neslýchané. Chvíli stojím ve dveřích jako opařená. Nenechám se ale jen tak odradit a zastínit. Na rtech vykouzlím ten nejlíbeznější úsměv. "Nesmrtelný starší Weng Zhu," ruce sepnu v širokých rukávech a způsobně se ukloním, "jsem Xiang Su a z rozhodnutí Úřadu Pro Ubytování Nesmrtelných ti od tohoto okamžiku budu dělat společnost a přebývat v tvém sídle." "Vlastní buňku netřeba, spokojím se s tvou......mhiwhihwimhiwmhih..." Weng je rozhodně živoucím zosobněním svého božského principu. Muselo to být vskutku dílem Osudu, že spojil naše cesty dohromady. "Oh! To jsou oříšky?" zvolám posléze a naberu si jich plnou hrst a začnu je chroumat. "A hgo he hohle?" prstem, stále ještě mastným a s drobnými kousky soli, ukážu na ty další dvě podezřelé osoby. Je to snad služebnictvo, které mi bylo společně k mé nové ubikaci přiděleno? Och, jak rozkošné! Hlavně ten s páskou přes oči! Naposledy mlasknu a olíznu si špinavý prst. "Weng-Shushu, smím ti tak říkat, že? Hehe, zní to tak malebně. Prosím, provedeš mne tady a ukážeš mi, kde budu spát? Je můžeme zatím poslat pro mé věci, mwhihi." Roztomile zatřepetám prsty před rty. | ||
| |||
| NOVÝ PRIATELIA
Čas som trávil tak ako stále, sedel som uprostred námestia a meditoval som. Aj keď mám oči obviazané šatkou, svojími ostatnými zmyslami ,,vidím,, čo sa deje okolo mňa. Vyrušil ma nebeský herold, ktorý ma požiadal, aby som ho následoval. Zložil som si svoju šatku a pekne som si ju poskladal a uložil do kapsy. Prikývol som a v ďalšej sekunde som už stál v Háji věčného jara. Mal som to tu rád, je tu pokoj a celkovo je tak umelecky urobený. Preto ma úprimne potešilo, keď ma nebeský herold vyhlásil za správce Háje věčného jara. Čo ma ešte viac potešilo bolo, že mi pridelili podriadenú Xia Yi. Oooo áno, podriadená znamená, že budeme spolu tráviť hrozne veľa času. A ešte lepšia správa bola, že nám pridelili spoločné bývanie v paláci. Weng Zhu nás tam privíta, toho chlapíka sa už hrozne dlho chcem opýtať na toľko vecí. Keď herold zmizne a ja prídem bližšie k Xia Yi hneď sa k nej s úsmevom prihovorím. "Nesmrtelná Xia Yi, nie je to úžasná správa? Budeme spolupracovať a dokonca aj bývať pri sebe .... " To už pozerám na jej chrbát ako sa vzdialuje preč a už ma nepočúva. Ale ja aj tak dopoviem svoje slová. "určite ... sa ... veľmi zblížime ... a ... budeme mať ... nové .. spoločné .... zážitky ... " A už je preč. No nič, išla pre kľúče a ja zatial skočím zohnať nejaký vkusný darček pre Weng Zhua. Ako nový susedia spolu musíme dobre vychádzať a ja viem presne čo mu aj donesiem. Skočil som k sebe a vyzdvihol som si svoje veci. Zbalil som si úplne všetko a dokonca aj zabalil darček pre Wenga. O niekoľko okamžikov už stojím pred vchodom do jeho ,,skromného,, príbytku. Pred tým ako otvorím dvere si zaviažem okolo očí svoju červenú šatku, pretože chcem pôsobiť čo najviac reprezentatívne a ako Boh slepých by som mal mať oči ukryté. Otvorím dvere a vstúpim. Ako prvé uvidím Wenga a hneď sa k nemu prihovorím. "Buď zdráv nesmrtelný Weng Zhu. Určite si rovnako nadšený ako ja, že z nás teraz budú spolubývajúci. Možno .. časom .. aj kamaráti ... alebo priatelia. A možno najlepší priatelia a budeme si rozprávať tajomstvá o .... intímnych ... témach, ktoré stmelia náš vzťah. Ale mám pre teba darček na znak môjho priatelstva." Podávam mu do rúk tvrdý podlhovastný predmet zabalený v hedvábnej prikrývke." Je to presne anatomicky dokonalo vytesané. Umelecké dielo. V skutočnosti ... to ... nieje moje, to som dostal ... ako obetinu od ... jednoho bláznivého slepca. Ha ha veď to poznáš." Keď Weng nahliadne do hedvábnej prikrývky, uvidí toto. | ||
| |||
| Ubohý Mei Bak! Podstatné já měním v nepodstatné,  Vyslechnu si verdikt herolda a blahořečím svoji obličejovou masku. Kdyby jen viděli, jak se za ní tvářím! Místo MĚ sem dosadili toho žebráka a to nejen značí, jak hluboce MNOU pohrdají, ale i to, že utrpení Mistra má být nekonečné. | ||
| |||
| Hexagram 63 Ji Ji - DOKONČENÍ Na první pohled je všechno v dokonalém pořádku. Blíží se však pokles a únava. Jakmile je totiž pořádek obnoven, úkol dokončen a touhy uspokojeny, vzniká pokušení nechat věcem volný průběh a odpočívat. Takové chování však podněcuje nové potíže. Nepolevujte v pozornosti. Pamatujte na možné komplikace a připravujte se jim čelit. Vytrvalost je užitečná. Skromný příbytek Weng Zhu Informace o svých nových spolubydlících přijal mistr Weng Zhu zdánlivě s absolutním klidem. Jen jeho nejbližší by byli schopni rozpoznat drobný záchvěv božského pravého malíčku, zatímco ke svým ústům zvedal misku s vroucí vodou. Naštěstí mistr Weng nikdy žádné přátele neměl, natož blízké. Rozložený svitek na jeho stole opatřený patřičnými podpisy a pečetěmi nedával žádnou možnost k omylu, natož odvolání. Nechybující úřad, byl nechybující. To byl fakt. Jeden ze základních kamenů Wengova vesmíru byla naprostá nemožnost zpochybnit správnost a dokonalost systému. Zvlášť když z něj tento systém udělal boha, který díky bohatému a nekončícímu přísunu obětin nemusel nikdy zastávat žádný podřadný úřad či úkol. Když jeho myšlenky doputovali až sem, rychle střelil pohledem k pečlivě uzamčeným dveřím vytesaným ze dřeva červeného třešně z Jezevčí hory, které navíc zapečeťovalo několik ochranných očistných amuletů a také byly z velké části schované za bělostnou skříní s výstavkou jeho sbírky čajových konvic ve tvaru žab (jediné rozkoše a vrtochu, který si ve své nesmrtelnosti dopřál, přestože čaj nepil a o které se snažil své uctívače již několik dekád marně informovat pomocí různých zjevení, ve snaze usměrnit jejich představu o vhodném daru). Jistě, ne všechny obětiny byli tak řádné a především ty velmi podlouhlé bylo třeba uschovat. Co kdyby je vidělo některé z božských dětí! Nebo, chraň on sám, dokonce žen. Otřásl se pouhým pomyšlením. Tedy otřásl by se, pokud by takový projev fyzické slabosti nebyl hluboce pod jeho sebekázní. Místo toho vstal, urovnal své dokonale bílé roucho bez jediné poskvrny a učinil několik kroků (každý přesně dvě čch’ dlouhý), aby dosáhl přesného geometrického a astrologického středu prostoru, který poslední století považoval za svůj domov a během této doby věnoval téměř stoprocentní pozornost, aby z něj učinil dokonalý a bezchybný odraz své skromně nechybující duše. Každý milimetr přesně odpovídal pravidlům Feng-šuej, každá linie čchi byla vyleštěna, každý dračí uzel rozpleten a učesán. Umístění každého prostého zlatého stolku či cudné křišťálové lampy prodiskutováno se spisy o astrologii nebeských plání. Každá váza zpodobňující některou z jeho sto šedesáti ctností uložena na piedestal až po pečlivém dotazování hexagramů a Knihy proměn. Svým dokonale odměřeným a přesto tak lehce působícím a elegantním krokem došel k váze zpodobňující, tu nejvyšší z jeho dokonalostí – skromnost. Pečlivě z ní otřel fiktivní prach a pak zavřel oči. Pohyby jeho oděvu a paží rozvířili prostor, magická mlha naplnila palácové patro. Divák, pokud by nějaký byl, by musel žasnout nad dokonalostí a plynulostí každého gesta. Byl to tanec, bylo to bojové umění. Bylo to božské. Když se mlha rozplynula, na první pohled se nic nezměnilo, byt se zdál bez nejmenších změn. Jen ten kdo by sledoval mistrův pohled plný hrdosti na dobře odvedenou, poctivou a správnou práci by si všiml, že na dveřích, které vedly dříve do mistrova druhé (menšího) šatníku se objevil nápis POKOJ PRO PODNÁJEMNÍKY, stejně jako na dveřích vedle tělocvičny, za nimiž ještě před pár vteřinami byl sklad na žíněnky. Na skříni se žabími konvičkami pak zářil velký rudý nápis „NESAHAT“. Pak si však bůh uvědomil, že takovéto chování neodpovídá jeho štědrosti a blahosklonnosti. Znovu mávl rukou, a na stolku ve vstupní hale se objevila miska se solenými oříšky, drobná cedulka s krásně a ozdobně vyvedeném „Vítejte“ a několik klíčů, které na sobě měli všechny přivázaný lísteček s jediným slovem „neztratit“. Poté se Weng Zhu, bůh prodejné lásky chtěl spokojeně odebrat do své meditační místnosti, aby zklidnil své tak rozbouřené myšlenky, v rukou stále roztržitě držící vázu Skromnosti. V tom ho však vyrušilo zaklepání a on poprvé po desetiletích polkl v očekávání něčeho zlého a temného. | ||