Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Apokalypsa²
Ukončená jeskyně!
Družina
| |||
 | Sklep a jeho obyvatel "Říkala," kývu hlavou na Jaq a najednou se mi obrovsky uleví. Je veliká šance, že sklep bude na ten podzemní komplex, co si tu pavouci vybudovali. Poté, co si ti dva vezmou, co potřebují, a já se vyzbrojím lopatou, se tedy opět vydáme k benzince - a hlouběji do sklepa. Jaq se mě cestou snaží povzbudit a já jsem jí vděčná; i když mi její slova na obavách moc neubírají, je to od ní pěkný gesto. "Dík," vzhlédnu k ní od země a předvedu chabý pokus o úsměv. Dokonce i Mrchožrout se k pátrací akci po Dortovi přidal - upřímně jsem to od něj nečekala. Kdyby zůstal, nebo se (i se zlatým řetízkem, moc dobře jsem si všimla, jak ho tam nemohl nechat) vytratil, nepřekvapilo by mě to. Možná má ten chlap laskavější srdce, než jsem si myslela. Uvnitř se mě zmocní mrazivý pocit, skoro jako kdybych tady neměla co dělat. Nikdo z nás. Uslyším ale Dortíkův štěkot a to mi dodá odhodlání. Dovedeme ho ven a pak pryč odsud, plánuju si, zatímco odolávám pokušení na psí štěkot odpovědět voláním, aby slyšel, kde jsem. "Opatrně," připomenu pro jistotu šeptem svým spolucestujícím. "Máme tady společnost." Sestoupíme až do sklepa. Světlo funguje, schody udržovaný, skoro mám až nutkání se ujistit, že je tu utřený prach. Celé to nějak nesedí k rozpadajícímu se exteriéru, a to mi ještě přidá na pocitu, že je tady něco špatně. Než ale stačím něco říct nebo podniknout, ze stěny se odlepí... Cosi. A začne se to plazit k nám. "Chudák," špitnu v reakci na to, co řekla Jaq. Mrchožrout se ujme likvidace toho nešťastníka. Kdysi to musel být člověk jako my. Dneska je z něj... něco napůl rozloženého, klubíčko pavučin, kostí, masa a bolesti. Věřím Mrchožroutovi, že jeho utrpení ukončí rychle a co nejvíc bezbolestně, a sama se dám do průzkumu místnosti. Zajímá mě hlavně to, jestli je tu takových tvorů víc, a stejně tak to, zda je tu nějaká cestička spojující sklep s pavoučím podzemním královstvím. Měla by, vzhledem k romu, že pavouci sem očividně přístup mají. Teď jen přijít na to, kde. Při tom všem se snažím nenadělat moc zbytečného hluku, abychom přilákali co nejméně nechtěné pozornosti. Vydrž, Dortí. | ||
| |||
 | Cesta k osadě snů Thomas No jo, můj kámoš je trochu magor, ale nemůžu si vybírat a navíc... Tak nějak mám pocit, že kdyby se něco fakt dojebalo, nevysere se na mě hned, ale třeba by mi aspoň zkusil pomoct. Když mi oznámí, že jdu první, jen pokrčím rameny. Proč vlastně ne, že jo... Opět se ukáže jeho starý šetstiraňák, ale fakt netuším, kolik nábojů v něm je a kolik jich případně ještě zvládne vystřelit. Stáhnu si ze zad batoh a zkusím se i s ním proplazit dovnitř ruiny mezi betonovými bloky. „No kurva...“ ulevím si, když se uvnitř postavím a vidím, jak prasklinami dovnitř proniká venkovní světlo a ozařuje věci v budově. „Pojď dovnitř! Dělej!“ zavolám ven na Dinga a sám se rozhlížím po tom pokladu, který jsme objevili. Vypadá to, že to tady snad bylo nějaké vojenské muzeum nebo co, protože figuríny jsou oblečené v něčem, co vypadá jako vojenské uniformy. Rovnou se rozhlížím, zda nenajdu nějakou lepší zbraň pro sebe, protože bych rád našel něco aspoň trochu slušného. Když už nic, najdem tady snad aspoň nějaké použitelné vybavení. | ||
| |||
 | Cesta k osadě snů Thomas Dingo na tebe chvíli hledí jako na hotového blázna. Nejspíš se mu líbila představa toho, že to tu v klidu projdete po hlavní ulici, mnohem víc, než nějaké trmácení se skrz zříceniny. A to byl on, kdo tohle navrhl původně! Nejspíš sis musel pomalu začít zvykat na to, že se jeho názory měnily s každou minutou. Možná to ale nebylo úplně schválně, třeba mu ta radiace už lezla i na mozek a tohle byl výsledek. "No jo," ozve se po nějaké době, "ale jdeš první, budu tě krýt." Sáhne do vnitřní kapsy svého ošuntělého kabátu a vytáhne z něj starý revolver, u kterého sis nemohl být jistý, kolik v něm zbývá nábojů. Tebou objevená budova byl skutečný úspěch. Zvenčí vypadala rozpadle, ležel přes ní jeden z panelových domů, který tak vytvářel dojem, že sutiny pod ním nebudou ničím víc, než prachobyčejnou sámoškou, ale opak byl pravdou. Když jste překonali prvních několik bloků kamene, ocitli jste se v hlavní hale muzea. Těžko říct, co všechno se tu mohlo nacházet, nicméně se zdálo, že útroby této budovy jsou v pořádku, což byl nepředstavitelný zázrak. Jako kdyby panelák tvořila jen jedna stěna, která budovu pouze rozpůlila, nikoliv zničila napadrť. Je pravda, že kolem dokola jste to neobcházeli. "No to mě poser," uslyšíš Dinga, když z rozbité vitríny tahá ven zbrusu "nový" kabát šedé barvy. Figuríny, které ještě pořád stály na svých místech, vypadaly v převládající tmě skutečně děsivě, téměř jako živé. | ||
| |||
 | Hledání Dortika, nalezení ženicha To že se ve sklepě rozsvítilo světlo mě hodně překvapilo,sevřel sem v ruce zbraň o to těsněji, tohle se mi opravdu nelíbí... Co tu je kurva za zdroj, malý reaktor? Projelo mi hlavou, ale to už mou pozornost poutá mutant který dopadl na zem, přivřu oči, snad automaticky udělám krok před holky abych byl první na ráně, při tom se pronesu k Jaq tiše... Miř přesně, chápu že se ženiši shánějí blbě ale tohle nechceš... Za svůj život už sem pár mutantů viděl, a tohle nebylo něco co by mě až tak rozhodilo, jeho hadovité tělo ale dává jisté predispozice k obratnosti, to že se plazí nyní pomalu je spíš matoucí manévr, a s tím také počítám, pomalinku odhodím kus od toho svińáka pochodeň abych upoutal jeho pozornost, a když se mi to podaří, sáhnu rychle pro sekyru a pokusím se mu ji hodit přimo do hlavy nebo do oblastí páteře, nehodlám zjišťovat co nám onen tvor nesrozumitelně říká...doufám jen že se trefím, a vím že nechci házet kukri...A taky doufám že když minu J se podaří ho sestřelit... | ||
| |||
 | Hledání Dorta
| ||
| |||
| No, co se dá dělat, mohl bych mít lepšího parťáka, ale taky jsem mohl kápnout na někoho, kdo mi vrazí nůž mezi žebra. A to zase Dingo neudělal, takže jsem se nějak naučil, co od něho můžu čekat a co už je za hranou jeho odvahy. Ulice ve městečku vypadala celkem slušně, ale všechno, co by na ní mohlo být užitečného, je zasypané troskami a kusy železobetonu, které odpadly nebo prostě byly výbuchy odervány z okolních budov.„Hele, tohle vypadá, jako nějaká důležitější budova. Mohli bysme to zkusit...“ navrhnu při pohledu na barák, který je o něco větší než ostatní s výjimkou paneláku. Možná to byla nějaká firma nebo dům někoho, kdo měl peníze... Ale i tak, něco by se tam snad najít dalo a dostat se dovnitř taky určitě někudy půjde. Každá nalezená drobnost by nám dost pomohla... | ||
| |||
| Cesta k osadě snů Thomas Dingo tedy souhlasně přikývne, ale nevypadá to, že by se nějak vrhal před tebe, aby něco zázračného objevil první. Možná ze začátku působil hrdinně, když tě tehdy odchytil u osady nájezdníků, strhl tě stranou do křoví a zacpal pusu, abys vás neprozradil. Pak ti vysvětlil, co děláš a tobě rychle došlo, že se s nájezdníky setkat nechceš, ne takhle, ne u jejich zázemí. Byli brutální, dokonce se pošuškávalo, že se neštítí ani kanibalismu, s někým takovým ve stavu, ve kterém jsi byl, ses rozhodně setkat nechtěl. Tehdy sis myslel, že je Dingo neohrožený dobrodruh, ale opak byl pravdou. Svým způsobem to byl strašpytel, který se nerad vrhal tam, kde to nezná. Ani tahle situace nebyla výjimkou. Mohlo tě zarazit, že ti sám navrhl, ať se rozdělíte a prohledáváte tohle opuštěné místo, když jsi moc dobře věděl, že by stejně nešel a nejspíš to odmávl jako vtip, u kterého jen chtěl vidět tvou reakci. Teď jste procházeli ulicí, která byla zachovalá. Povalovalo se po ní hodně materiálu z okolních poničených budov. Z dálky vypadaly nějak schůdně, teď jsi ale viděl, že to jsou jen sutiny, skrz které je občas vidět staré vybavení kdysi obývaných domů - lednice, vany, porcelánová umyvadla, dlažby, skříně a postele, obrazy, kufry, nádobí a příbory. Všechno na hromadách po těžkými betonovými bloky. "Asi by to šlo dostat ven, kdyby se někdo z nás tudyma protáhl?" Usoudí Dingo, když takhle sledujete další z baráků. Někdo by se musel dostat skrz malý otvor, který mezi sebou bloky nechávaly, a protáhnout se až do prostoru pod nimi, kde bylo původní vybavení domů, ale stálo to za ten risk? Na první pohled jste tam neviděli nic, co by mělo nějakou větší hodnotu. | ||
| |||
| Cesta k osadě snů Thomas No, ani tady jsem nečekal, že najdeme zachovalé předválečné baráky, ale to, v jakém stavu tohle místo je, mě přece jen překvapí. Nečekám, že bychom tu našli vůbec něco zajímavého, ale kdybychom to nezkusili, asi bych toho později litoval. I proto tedy vyrazím směrem z hřebene dolů k ruinám staré osady nebo městečka. „Půjdem společně a budem se držet na dohled. Víc toho prohledáme a bude to bezpečnější.“ odpovím na Dingův dotaz. Chci prve lehce obejít budovy kolem činžáku, ať na nás něco nevyskočí zezadu a teprve potom bych se zaměřil na velký dům. | ||
| |||
| Cesta k osadě snů Thomas Dingo jen zavrtí hlavou. Celou dobu ti tvrdil, jak míříte k osadě, která vás vezme s otevřenou náručí, ale už jste to tu křižovali nějakou tu dobu a kde nic tu nic. Tenhle rozpadající se panelák byl v podstatě první opravdová budova, kterou po týdnu vidíš. "Hej, když už nic jinýho, aspoň to tam vomrknem," řekne a plácne tě do ramene, jak vytahuje z náprsní kapsy starou mapu a tužkou do ní něco zakreslí. Jen co jste o pár hodin později zdolali kopec, naskytl se ti pohled na poměrně smutnou scenérii. Tohle místo, ve kterém se činžák tyčil vysoko nad všechny ostatní, zničené budovy, bylo celé opuštěné a zdevastované. Něco ti říkalo, že za to mohly jedny z prvních podomácku vyráběných granátů, kterými se bojovalo tak před dvaceti lety. Dnes zbylo už jen málo původní munice a především všeumělů, kteří by byli schopní něco takového sestavit. Holt bylo mnohem snadnější vyrobit náboj než trhavinu, a pokud se objevila na trhu, velmi rychle ji někdo odkoupil. "To mě poser," vydechne Dingo, když se konečně vytáhne nahoru, protože jemu výstup trval o něco déle než tobě. "Chceš se rozdělit a jít hledat, nebo ti mám zase krýt zadek jako u tý základny nájezdníků?" Udělá si z tebe legraci, ale nabídka je platná. Situace pod tebou vypadá asi tak, že šestipatrový činžák bude stát za obhlídku, zbytek budov jsou trosky. Jestli bys mezi sutinami našel nějakou, která ještě stojí, to je otázka. | ||
| |||
| Cesta k osadě snů Thomas Prvních pár dní bylo těžkých. Kurevsky těžkých. Ale postupně jsem si začal na svůj nový úděl zvykat a když jsem potkal Dinga, rychle mi došlo, že si parťáka nemůžu vybírat a přece jen, ve dvou máme větší šanci přežít. I proto, že Dingovi už radiace nijak zvláštˇnevadí přestože ho vlastně rozežírá zaživa. Z přemýšlení mě ale vyruší, když mi do ramene šťouchne starým dalekohledem. Je to sice kus šrotu stejně jako my dva, ale pořád je to dá se říct nejlepší kousek techniky, jaký máme. A dokonce přes něho jde pořád něco vidět. | ||